Dnes se naplnilo písmo toto v uších vašich
/ Siegfried Fleck
Language: czech
Other languages
1. Část 1.
Necháme se při sledování tohoto slova doprovázet veršem k Řím. 3: 4: Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář.
Dále pak veršem z 2. Petr. 1: 19-21: A máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil a denice vzešla v srdcích vašich. Toto nejprve znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.
Ať to bylo ve Starém nebo Novém zákoně, Bůh měl v určitý čas vždy někoho, kdo z pověření Božího mluvil nebo psal, a když po něm za čas opět Bůh někoho povolal, věděl tento pomazaný Boží přesně, co mluvil a psal jeho předchůdce. Tak mohl Bůh skrze Svého proroka říci lidu Božímu, které slovo se nyní naplnilo. Nikdy se nestalo, že by jeden prorok Boží z pověření Božího něco předpověděl, a další po něm by to nerespektoval anebo vyvrátil. Všichni proroci a muži Boží byli v úplné harmonii a kázni Božího Slova.
Tak vidíme i v době Ježíše Krista, když putoval na Zemi, že se v každém případě mohl odvolat na prorocké slovo. Také Petr věděl po vylití Ducha svatého, které slovo se naplnilo právě nyní. Sk. 2: 16: Ale toto jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele.
Ani Gabriel, anděl Páně, nemohl říci Zacharjášovi nic jiného nežli prorocké slovo. Luk. 1: 15-17: Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. Neboť předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
Nyní jde ale o to, zdali my jsme viděli a bylo-li nám oznámeno, které slovo se naplnilo před naším zrakem. Dáme-li při tom za pravdu Slovu Božímu, ve kterém Amos 3: 7 píše: Nečiní zajisté Bůh Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům. Když chtěl Bůh Svému lidu něco oznámit, nepostavil se nikdy uprostřed Svého lidu sám, ale poslal jim proroka, ke kterému On sám nejprve mluvil. Vidíme to i u Ezechiele, že ne Pán mluvil ke kostem, ale řekl prorokovi: prorokuj. Když pak prorokoval prorok z pověření Božího, teprve potom se kosti sestavily a ožily. Ezechiel 37: 1-12: Byla nade mnou ruka Páně, a vyvedl mne Pán v duchu a postavil mne v údolí, kteréž bylo plné kostí. I provedl mne vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché.
I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožíti kosti tyto? I řekl jsem: Pane, můj Bože, ty víš. V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Páně. Toto praví Pán Bůh kostem těmto:
Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily. A dám na vás žíly, a učiním, že zroste na vás maso, a potáhnu vás kůží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Pán.
Tedy prorokoval jsem tak, jak mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé. I viděl jsem, a aj, žíly a maso na nich se ukázalo, i kůží potaženy byly po povrchu, ale ducha žádného nebylo v nich.
I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Toto praví Pán Bůh: ode čtyř větrů přijď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživnou.
Tedy prorokoval jsem, jak mi rozkázal. I vešel do nich duch a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký.
I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všechen dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula naděje naše, již jest po nás.
Proto prorokuj a rci jim: Takto praví Pán Bůh: Aj, já otevřu hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské.
Nyní se ale táži, jak se může naplnit slovo ze Zach. 14: 7, že v čas večera bude světlo, když - nečiní Pán Bůh ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům (Am. 3: 7). Jak mohou být napraveny všechny věci (Mat. 17: 11)? Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé a napraví všecky věci. Jak může přijít čas napravení všech věcí (Sk. 3: 21)? Jak může být dokonáno tajemství Boží, jak to zvěstoval služebníkům Svým prorokům? Zj. 10: 7: Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.
Neřekl Ježíš, že jak to bylo za dnů Noeho, tak bude i za dnů Syna člověka? A neřekl Ježíš, že tak, jak to bylo ve dnech Lotových, bude v ten den, když se Syn člověka zjeví (Luk. 17: 26-30)? Nestojí u Mal. 4: 5-6 napsáno: Aj, Já pošli vám Eliáše proroka prvé, nežli přijde den Páně veliký a hrozný. Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil Země prokletím? I Ježíš řekl v Mat. 17: 11: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci!
Někdo by ale mohl namítat, že slovo z Mat.17,12 (Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a však nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Tak i Syn člověka trpěti bude od nich) se naplnilo při Janu Křtiteli. Budeme-li ale při čtení Slova Božího pozorní, pak zjistíme, že se v jednom případě jedná o přípravu cesty před prvním příchodem Pána a o první příchod Pána. V druhém případě jde o přípravu cesty před druhým příchodem Pána a o druhý příchod Pána. Sledujme tedy nejprve první příchod, než navážeme na druhý příchod.
Čteme-li v Luk.1: 11-17 zprávu: Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest vyslyšena modlitba tvá a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazveš jméno jeho Jan. Z čehož míti budeš radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati. Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného píti nebude, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. A mnohé ze synů Izraelských obrátí k Pánu Bohu jejich.
Neboť on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový , se kterou přišel anděl Páně k Zachariášovi, kdy anděl zdůrazňuje v 15. verši, že bude velikým před obličejem Páně a vína i nápoje opojného nebude píti a Duchem svatým bude naplněn od života matky své. Verš 17: Neboť on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový. Již samotně v tomto slově je důkaz, že Jan nenaplnil slovo z Mal. 4: 5-6. Tam jsme ve verši 6. četli, že má obrátit srdce otců k synům a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil Země prokletím.
Janovi bylo řečeno jen, že má obrátit srdce otců k synům, nikoliv však srdce synů k otcům. Když Ježíš vyslovil ta slova v Mat. 17: 11, řekl, že v té době byl Jan již ve vězení a nemohl napravit všechny věci. V 11. verši mluvil Ježíš v čase budoucím, kdežto ve verši 12. v čase minulém!
Také sám Jan Křtitel podal o sobě jasné svědectví, že není Kristus, ani Elijáš, ani ten Prorok, ale „hlas volajícího na poušti“: A toto jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněze a Levíty, aby se otázali: Ty kdo jsi?
I vyznal a nezapřel, a vyznal že: Já nejsem Kristus. I otázali se ho: Což pak jsi? Jsi ty Eliáš? I řekl: Nejsem. Jsi ten prorok? Odpověděl: Nejsem.
I řekli jemu: Kdo jsi?Ať dáme odpověď těm, kteří nás poslali. Co pravíš sám o sobě?
Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš. Ti pak, kteří byli poslaní, z farizeů byli. I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, jestliže nejsi Kristus, ani Eliáš, ani ten prorok? (Jan 1: 19-25)