Dnes se naplnilo písmo toto v uších vašich
/ Siegfried Fleck
Langue: tchèque
Other languages
2. Část 2.
Přesto ale přišel v duchu Elijáše, jak i anděl Páně řekl Zacharjášovi. Elijáš miloval pustinu, měl zvláštní oděv a mluvil proti Jezábel a její zvrácenosti. Byl to prostý drsný muž, naplněný Duchem svatým. Totéž vidíme i u Jana Křtitele, který byl rovněž mužem z pustiny se zvláštním pokrmem a oděvem. I on káral zvrácenost žen jako v případě Herodiady. Ovšem naplněný Duchem svatým.
Dále v Mal. 4: 5 čteme, že prorok Elijáš bude poslán dříve, nežli přijde den Páně veliký a hrozný! Ptám se, byl to hrozný den Páně, když Pán Ježíš přišel poprvé? Neřekl anděl Páně pastýřům v Luk. 2: 10-11: Nebojte se, nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu lidu. Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově.
I Ježíš citoval proroka Izajáše v Luk. 4: 17-19: I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu. A zvěstovati léto Páně vzácné.
Když přišel Pán Ježíš poprvé, přišel jako Spasitel, plný lásky, přišel zachránit, vyhlásit léto Páně milostivé vzácné, přišel vyhlásit jatým svobodu atd. Zde není řeč o ohni, zkažení, soudu a dni odplaty. To slovo, které Pán v Izajáši četl, vůbec totiž nekončí tam, kde Pán skončil a zavřel knihu. Slovo proroka tam pokračuje dále, ovšem vztahuje se až na druhý příchod Páně. Pán Ježíš ovšem četl přesně jen to, co se vztahovalo na Jeho první příchod.
Den Páně veliký a hrozný je něco docela jiného, v každém případě ne příliš radostná zvěst. K tomu čteme v Mal. 4: 1-6: Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všichni pyšní a všichni pášící bezbožnost jako strniště. I zažehne je ten den, který přijíti má, praví Pán zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti. Vám pak, kteří se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprscích jeho. Tedy vycházeti budete, a porostete jako telata vykrmená. A pošlapete bezbožné, takže budou jako popel pod vašimi nohami v den, který já učiním, praví Pán zástupů. Pamatujte na zákon Mojžíše, služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednésti všemu Izraeli ustanovení a soudy. Aj, já pošlu vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Páně veliký a hrozný. Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil Země prokletím.
Dále v Izajáši 13: 6-9 a 11-13: Kvělte, nebo blízko jest den Páně, jako zpuštění od Všemohoucího přijde. A proto všeliké ruce oslábnou, a všeliké srdce člověka rozplyne se. I budou předěšeni, svírání a bolesti je zachvátí, jako rodička sténati budou; každý nad bližním svým užasne se, tváře jejich k plameni podobné budou. Aj, den Páně přichází přísný a zuřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu Zemi v poušť a hříšníky její z ní vyhladil. A navštívím na okrsku Země zlost, a na bezbožných nepravost jejich; a káži přestati pýše pyšných, a vysokomyslnost tyranů snížím. Způsobím to, že dražší bude člověk nad zlato čisté, člověk, pravím, nad zlato z Ofir. Z té příčiny zatřesu nebesy a pohne se Země z místa svého, v prchlivosti Pána zástupů, a ve dni rozptýlení hněvu jeho.
V 1. Tes. 5: 2-5: Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde. Nebo když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle na ně přijde zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdou. Ale vy bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. Všichni vy synové světla jste, a synové dne. Nepatříme noci, ani tmě.
V 2. Tes. 2: 2 čteme: Abyste se nedali vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jakoby nastal den Kristův.
Dále z 2. Petr. 3: 10: Přijde pak ten den Páně jako zloděj v noci, ve kterém nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně se rozplynou, Země pak i ty věci, které jsou na ní, vypáleny budou.
Zj. 6: 12: I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a aj, zemětřesení veliké stalo se, a Slunce zčernalo jako pytel žíněný, a Měsíc všecken byl jako krev.
Z toho vyplývá, že Jan Křtitel přišel v duchu Elijáše a naplnil přesně tolik, kolik bylo o něm psáno, před prvním příchodem Páně. Tak jako Ježíš naplnil přesně to prorocké slovo, které bylo psáno o Něm pro Jeho první příchod. Přesně tak je tomu nyní před Jeho druhým příchodem.
Jak by mohl přijít den Páně, aniž by to bylo oznámeno služebníkovi, Jeho prorokovi? Jak by se mohly opakovat dny Noeho a Lota, aniž by zde byl prorok? Bůh nejprve řekl Noemovi, co chce učit, dal mu Své slovo, které Noe kázal z pověření Božího. Nežli ale přišla potopa, než spadla jediná kapka deště, byl Noe se svou rodinou v bezpečí a sám Bůh zavřel za ním dveře (1. Moj. 6: 13 a kap. 7).
Tak to bylo i ve dnech Sodomy. 1. Moj. 19: 22: Pospěš, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničeho, dokud tam nedojdeš. Než ale mohlo k něčemu dojít, jednal Bůh v podobě anděla Páně s Abrahamem a oznámil mu Své předsevzetí.
A řekl Pán: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu? (1. Moj. 18: 17) Kdo zná celou souvislost s Abrahamem, ten také ví, že jeho jméno bylo nejprve Abram a jméno jeho ženy Saraj. Ta změna nastala v 17. kapitole.
V 18. kap. čteme, že k Abrahamovi přišli tři muži, a aniž se jim Abraham představoval, nazval jej jeden z nich Abrahamem a ptal se na Sáru, jeho manželku. Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? (1. Moj. 18: 9) Také tajné myšlení srdce Sáry bylo zjeveno. Tento Jeden, kterého Abraham nazval Elohim, zůstal s Abrahamem a oznámil mu vše, co bude činit. Ti dva andělé šli do Sodomy, aby vyvedli Lota a jeho rodinu. Kromě toho, že Abrahamovi — tedy té skupině, která byla pod zaslíbením — bylo dáno nadpřirozené znamení, které spočívalo v tom, že byly zjeveny tajné věci lidí, jejich srdce. Vidíme, že v Sodomě ti dva andělé ranili sodomské slepotou. A ty muže, kteří byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří: (1. Moj. 19: 11)
Nedal Pán Ježíš stejné znamení Židům a Samaritánům? K tomu čteme v Jan. 1: 46-52: Nalezl Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme, Ježíše, syna Josefova z Nazareta. I řekl jemu Natanael: A může z Nazareta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Pojď a viz. Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto není lsti. Řekl mu Natanael: Jak ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prvé než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkem, viděl jsem tebe. Odpověděl Natanael: a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten král Izraelský. Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Že jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš. I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od toho času uzříte nebe otevřené a anděly Boží vstupující a sestupující na Syna člověka.
A také verše 41-43 z téže kapitoly: Byl Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden z těch dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním. I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, což se vykládá Kristus. I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, což se vykládá Petr.
A Jan. 4: 7-9 a 16-19: I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti. Nebo učedníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů. I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterak ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? Nebo neobcují Židé se Samaritány.
Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem. Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobře jsi řekla: Nemám muže, nebo jsi pět mužů měla a nyní kterého máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla. Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi prorok.
Pán Ježíš řekl, jak bylo za dnů Noeho a dnů Lota, že tak bude, když On přijde. Nezapomeňme, že tam byli tři. Jeden dal znamení, tamti dva ranili slepotou. To znamení bylo dáno skupině, která stála pod zaslíbením, těm Pán Svoji radu oznámil. Židům a Samaritánům bylo dáno znamení, podle kterého Jej poznali. Bylo to znamení Mesiáše. Ti jedni obdrželi světlo pro svoji hodinu, ve které žili a viděli naplnění Slova Božího. Ti druzí, farizeové, znalci Písma, doktoři, kardinálové, superintendenti a ti, kteří měli školy a semináře, byli raněni slepotou a neviděli a nerozuměli.
Jaké tedy mělo být poslání proroka, o kterém pověděl Mal. 4: 5-6: Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Páně veliký a hrozný, aby obrátil srdce otců k synům a srdce synů k otcům jejich, abych přijda neranil Země prokletím.