Dnes se naplnilo písmo toto v uších vašich
/ Siegfried Fleck
Jezik češki
Drugi jezici
4. Část 4.
Dan. 12: 4: Ty pak Danieli zavři slova tato a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozí budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude poznání.
Verš 9: Tedy řekl: Odejdi Danieli, nebo zavřena jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého.
Zj. 10: 4: A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho.
Jak Pán Ježíš, když putoval na Zemi, nečinil nic sám od sebe než to, co viděl Otce činit, tak ani bratr Branham nemohl činit nic sám od sebe, jedině, že mu to bylo ukázáno ve vidění, anebo anděl Páně stál po jeho boku. Jako všichni proroci měli přehled o napsaném Slově Božím, ze kterého se neuchýlili ani o vlas, tak i tento prorok konečné doby měl absolutní přehled o napsaném Slově Božím, ze kterého neustoupil ani o slovo. Vše, co kázal, bylo absolutní Slovo Boží v demonstraci Ducha svatého. Měl přehled o minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Jako všichni proroci věděli o svém poslání jak o tom píše i Pavel v Tit. 1: 1-3: Pavel služebník Boží, apoštol Ježíše Krista, podle víry vyvolených Božích a známosti pravdy, kteráž jest podle pobožnosti, k naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, kterýž nikdy neklame, Bůh. Zjevil pak časy svými slovo své, skrze kázání mi svěřené, podle zřízení spasitele našeho Boha, věděl i bratr Branham, že je potvrzeným prorokem Božím, i když se to mnohým stalo kamenem úrazu. Lid Boží byl vyveden ze všeho zmatku lidské produkce a skrze proroka bylo lidu Božímu znovu připomenuto Slovo Boží a postaveno na svícen bez ohledu na všechny denominace a ustanovení křesťanských organizací. Bible je prorocké slovo a nikdo jiný nežli potvrzený prorok nemůže dát výklad ke Slovu Božímu.
2. Petr. 1: 19-21: A máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a dennice vzešla v srdcích vašich. Toto nejprve znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé.
Slovo Boží přichází k prorokovi, služebníku Božímu. Amos 3: 7: Nečiní zajisté Bůh Pán ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.
Musíme ještě zdůraznit, že Bůh měl vždy jen jednoho proroka, který měl aktuálně zjevené slovo od Boha. Nikdy nebyli dva proroci současně. Honosí-li se někdo titulem prorok nebo je-li lidmi označován za proroka, tak to ještě neznamená, že by byl prorokem Božím. Snad jedině prorokem lidí, jak tomu bylo v případě Jozafata a Achaba. Tam bylo dokonce 400 proroků izraelských, ale ani jeden neměl nic společného s prorokem Božím. Oni jako jedněmi ústy řekli králi to, co vlastně chtěl slyšet; a to navzdory tomu, co prorokoval již dříve Elijáš. Byl tam ale ještě jeden, jménem Micheáš, který nezkoumal vůli krále, ale vůli Boží. Proto jej král také neměl v lásce. Micheáš ale věděl, že co Bůh řekl, nikdy nemění, a tak ani on nemohl říci nic jiného, než to, co bylo v souladu s Božím Slovem.
To věděl i Jeremijáš, jak to čteme v Jer. 28, když se mu postavil na odpor samozvaný prorok Chananijáš.
Z toho, co zde sledujeme, je jasné, že proroci, kteří měli skutečně povolání Boží a zvěstovali čisté slovo Boží, neměli v životě na růžích ustláno. Byli to tvrdí muži, kteří zvěstovali pravdu Slova Božího, bez ohledu na následky. Stáli neodchylně na Slově až do své smrti. Že povstalo vždycky dostatek odpůrců proti pravým prorokům Božím, dokazuje nejen Písmo samotné, ale i tento čas, ve kterém žijeme. Ale i na takové odpůrce je pamatováno. Jejich konec nikdy nebyl daleko. Ať to byli spiklenci jako Jannes a Jambres nebo Chóre. Dnešním odpůrcům se doporučuje, aby si přečetli Sk. 3: 23: Stane se pak, že každá duše, která by neposlouchala toho proroka, vyhlazena bude z lidu.
Vidíme, že služba Božího proroka bratra Branhama měla obdobný charakter, jako služba Elijáše a Mojžíše. Zvláště u těchto dvou je zajímavé, že ještě za času jejich života Pán vyvolil jejich nástupce. Ne, že by si Mojžíš anebo Elijáš někoho vybral. Bůh sám je zvolil a skrze Mojžíše a Elijáše potvrdil.
Mojžíš, potvrzený Boží prorok, vyvedl sice lid izraelský z Egypta, ale kde byl lid izraelský v době, když Bůh odvolal Mojžíše? Oni ještě nebyli v zaslíbené zemi. Byli venku z Egypta, ale byli teprve na cestě do zaslíbené země. Nemějme obavy, Bůh nepřichází do rozpaků.
Ještě když byl Mojžíš v plné síle, vidíme, že Pán si zvolil Jozua, což Mojžíš potvrdil za přítomnosti očitých svědků. 5. Moj. 31: 3: Pán Bůh tvůj předcházejíce tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue půjde před tebou, jakož řekl Pán. Verš 7: Tehdy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterou s přísahou zaslíbil Pán otcům jejich, že ji dá jim a ty ji rozdělíš jim v dědictví.
Dále 5. Moj. 34: 9: Jozue pak, syn Nun, naplněn jest duchem moudrosti; nebo byl vložil Mojžíš ruce své na něj. I poslouchali ho synové Izraelští a činili, jakož přikázal Pán skrze Mojžíše.
V knize Jozue čteme, jak věrně Jozue stál ke všemu slovu, které mluvil Bůh skrze Mojžíše. Stále znovu a znovu připomínal Jozue lidu, co Pán skrze Mojžíše řekl a neuchýlil se ani o písmeno. Také vidíme, jak právě skrze službu Jozua byl lid izraelský zaveden do zaslíbené země. Toto je právě bod, u kterého se musíme zastavit. Je to bod, na kterém se v tomto čase mnozí samozvaní urážejí a nerespektují pořádek Boží. Kdo ale mohl za to, že si Pán zvolil právě Jozua, aniž to mohl Mojžíš nebo sám Jozue ovlivnit. Ale ti, kteří kdy přijali požehnaného Božího služebníka, došli i sami požehnání. Tak nás Písmo učí, že jsou požehnaní ti, kteří dobrořečí a žehnají vyvolenému Božímu služebníkovi.
Naproti tomu jsou zlořečení ti, kdož tuto službu pomazaného služebníka odmítají, povyšují se nad ním a špatně o něm mluví. Toto dobře věděl i David, který byl pomazán za krále prorokem Samuelem. Jednou, když jej Saul zase pronásledoval a byl na potřebě v jeskyni, uřízl mu David kus pláště a i to připadlo Davidovi těžko, že za Saulem vyběhl z jeskyně a zapřísáhl se, že nikdy nevztáhne ruku na pomazaného Božího.
Ještě za života bratra Branhama, který žil v USA, si Pán vyvolil bratra Ewalda Franka a promluvil k němu 2. dubna 1962 zde v Evropě. Pán mu tehdy řekl slyšitelným hlasem, ne v srdci, ani v mysli nebo v duchu, ale k jeho uším: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy uplyne a Já tě pošlu do jiných měst zvěstovat Mé Slovo.“ Bratr Frank se v té chvíli viděl asi 3-4 metry od místa, kde stál přirozeně. Viděl své rozevřené dlaně a slyšel se odpovídat: „Pane, oni mě nebudou chtít slyšet, mají všeho v plnosti a žijí v hlučném nadbytku.“
Na to po chvíli odpověděl Pán znovu těmito slovy: „Můj služebníku, přijde čas, kdy tě budou chtít slyšet, zabezpečte se proto pokrmy, neboť přijde veliký hlad, potom ty budeš stát mezi lidem a rozdávat pokrm.“
Bratr Frank říká, že při tomto zážitku nic blahoslaveného necítil, měl spíše dojem, že je to jeho konec a promluví-li Pán znovu, tak že se i svět zastaví. Nevěděl, co to všechno znamená. Neběhal hned sem a tam, aby to každému pověděl, jak by to možná udělal každý jiný. Ten hlas nebyl jako hlas pozounu, ale jako silný hlas muže. Ve stejném roce v prosinci letěl bratr Frank do USA za bratrem Branhamem, který si bratra Franka sám odvezl z hotelu do svého bytu. Za přítomnosti dvou očitých svědků (žijících dodnes), vyprávěl bratr Branham o svých zážitcích, a potom bratr Frank oslovil bratra Branhama, který seděl u stolu proti němu, těmito slovy: „Bratře Branhame, mohu se tě na něco zeptat?“
Na to mu bratr Branham odpověděl: „Bratře Franku, mám ti říci, co ti Pán řekl?“ V té chvíli zopakoval bratr Branham bratru Frankovi přesně to, co mu Pán 2. 4. 1962 řekl. A nejen to, řekl také, co to všechno znamená. Mimo jiné mu řekl: „Počkej, až obdržíš zbytek pokrmu a pak přijde čas rozdávání.“ Vysvětlil mu, že se jedná o magnetofonové pásky, které se tam natáčí. Bylo mu také řečeno, že tak, jak Pán postavil bratra Branhama v Americe a jiných zemích světa, tak postaví Pán bratra Franka v Evropě a jiných zemích světa.
Jak již bylo zmíněno, že Slovo Boží přichází k prorokovi (Am. 3: 7), tak se také skutečně stalo. Bůh poslal Své Slovo a církev Ježíše Krista byla vyvedena skrze službu bratra Branhama z otroctví Egypta, osvobozená od denominací, organizací a lidských výkladů. Lid Boží je z babylonského zmatku venku. Zvěst večerní doby je rozhlašována, zazněla jako hlas k probuzení spících panen. Jsme teď ve svobodě dětí Božích, jako lid izraelský na poušti před Jordánem.
Je na nás, abychom nyní poznali toho věrného a opatrného služebníka, který nám podává pravý pokrm v pravý čas. Mat. 24: 45-47: Kdo jest ten služebník věrný a opatrný, kterého ustanovil pán jeho nad čeledí svou (v něm. Bibli: služebníky svými), aby jim dával pokrm v pravý čas? Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí. Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. Kdo měl možnost blíže se seznámit se službou bratra Franka, tomu nebude zatěžko ji vidět.
Jistě že jsou dnes mnozí, kteří kladou tento nárok, ale tak tomu bylo za každého času. Nalezněte ale někoho, kdo ani o píď neustupuje od Slova Božího, zjeveného skrze proroka Božího Williama Branhama. Nalezněte někoho, ke komu Pán promluvil slyšitelným hlasem a pověřil jej shromážděním pokrmu, aby pak mohl z pověření Božího rozdávat pravý pokrm v pravý čas. Nalezněte někoho, kdo k tomu může uvést alespoň dva očité svědky, kteří by mohli potvrdit celou věc svým podpisem.
Měl jsem v životě častokrát příležitost zažít dary Ducha svatého a mnohokráte ke mně Pán promluvil skrze prorocký dar druhé osoby. Ale nikdy jsem neslyšel to oslovení „můj služebníku“. Bylo mi řečeno „můj synu“ nebo „mé dítě“ anebo „mé děti“. Nevím jak pro koho, ale že jej Pán oslovil „můj služebníku“, má svůj význam, neboť verš 45. je v Mat. 24 uveden v jednotném čísle. Jde tedy o jednoho služebníka, který je ustanoven nad Jeho čeledí z pověření Božího, aby rozdával pravý pokrm v pravý čas. Mnozí se dnes odvolávají na bratra Branhama, ale kdo si může položit ruku na srdce a říci, aniž by nehřešil proti Duchu svatému, že je k tomu Pán osobně pověřil?
Jako ve službě bratra Branhama šlo v první řadě o poselství, tak i v tomto čase jde o rozdávání pokrmu v pravý čas.
Snad stojí za zmínku i to, co se odehrálo v krefeldském sboru v letech 1963-66, který v těch letech ještě nebyl tak početný jako dnes.
Jak již bylo zmíněno, měl bratr Frank čekat, až obdrží zbytek pokrmu, pak nastane čas rozdělování. Tomu nasvědčovala celá řada vidění a proroctví v Krefeldu, čehož byli mnozí svědky.
Mezi jiným byl též ukázán glóbus, který byl natočen na celý americký kontinent odshora až dolů a potom skrojek chleba. Pak byl glóbus natočen na celou Evropu a na to celý čerstvý chléb.
Většině čtenářů je známo, co se odehrálo na závěr toho všeho v krefeldském sboru ve starém sále na Silvestra 1965. Tedy na přechodu roku 1965-66. Je tam zvykem na Silvestra pořádat hody lásky, kdy si každý přinese něco z domu s sebou, sedí u prostřených stolů a jsou podávána svědectví od bratrů. Tehdy to ale vypadalo, že nikdo nemá nic na srdci, co by mohl říci. Vše se zdálo být nějak ospalé. Bratr Frank proto vyzval k modlitbě. Bylo před půlnocí a bratr Frank prosil v modlitbě Pána o obživení.
Pak se stalo něco, co neviděli všichni, ale všichni to cítili a někteří to skutečně viděli. Otevřely se dveře do sálu a vešel anděl Páně, v pravé ruce měl zlatý palcát a v levé ruce zlatou nádobu, průhlednou jako křišťál. Chodil od stolu ke stolu a sbíral modlitby
FRANK
svatých do nádoby. V sále byla taková modlitební atmosféra, že i ti, kteří se jindy nemodlili nahlas, vyslali k Bohu modlitbu prakticky inspirovanou Duchem svatým. Když byla nádoba modlitbami naplněna, bylo řečeno, že jejich modlitba je vyslyšená a anděl Páně odešel. Podle popisu to byl přesně ten anděl Páně, jak jej popsal a vídal bratr Branham. Pro bratra Franka bylo závažnější to, že mu byl předán do ruky meč za přítomnosti anděla Páně. Nikdo totiž ještě netušil, že 24. 12. 1965 byl prorok Boží bratr W. Branham odvolán z časnosti do věčnosti. Ale co se týká meče, bratr Frank dobře věděl, že ten meč byl vložen do ruky bratra Branhama.
Když pak v lednu došla zpráva o odchodu bratra Branhama, bylo to sice šokující, ale teprve nyní bylo jasné, co se stalo a co znamená to všechno, co prožili na Silvestra.
Jisté je i to, že od té chvíle nadešel čas rozdělování pokrmu. Bratr Frank nemusí nikde tento pokrm vnucovat a také to nikdy dělat nebude. Pán však řekl, že přijde velký hlad po pravém Slově Božím. Že zatím není všude velký hlad, nemění nic na té skutečnost, že globus ukazoval celou Evropu a kde ještě hlad není, tam se dostaví.
Jisté je to, proniká-li v tomto čase někde meč Slova Božího, který je v ruce bratra Franka, pak to působí oddělení světla od tmy, pravdy od dogmat, života od smrti, požehnaných od zlořečených.
Ani my se nemusíme nikde vnucovat. Již dnes je dost těch, kteří jsou vděční za každé slovo Boží odpovídající večerní zvěsti. Ať si mnozí třeba skřípají zuby a pouští hrůzu, Pán navzdory protivníkům Svoji církev postaví a brány pekelné ji nepřemohou.
Má-li někdo skutečně požehnání Boží, pak mu bylo zjeveno, které slovo se nyní naplňuje před našimi zraky.
Na závěr bych chtěl připomenout slova služebníka a proroka Božího bratra Branhama, a to všem, kteří se protiví a špiní služebníky Boží a zlehčují jejich službu a celé poselství, které Pán skrze Svého proroka a služebníka podle Svého zaslíbení dal lidu Božímu.
Dej pozor, bratře, sestro, abys neprodal své právo prvorozeného jako Ezau. Pak můžeš plakat, naříkat, ale nic ti to nepomůže. Je jen jedno, co může být učiněno v této vážné době, a to: Lide můj, vyjdi z jejich středu a nečistého se nedotýkejte. Rada je jen jedna, aby každý raději zanechal všech posměšků, rozumování a produkování něčeho lidského, ale každý ať se pokoří před mocným a pravdivým Slovem Božím a krmí se tím, co je lidu Božímu v této době předloženo samým Pánem pro jeho záchranu. Nechť k tomu pomůže i těchto pár řádků.
Pán Vám požehnej.