Následuj mne
(Follow me)
kázáno v Prescottu, Arizona, USA, 31. října 1965

Děkuji, děti. Děkuji vám mnohokrát za dárek. Bůh vám žehnej. Víte, že Ježíš řekl: „Co jste učinili jednomu z těch malých, to jste učinili Mně.“ Jste muži a ženy zítřka. Jestliže zítřek bude, budete to vy.

Myslím, že po tom všem nyní mohu 4 hodiny kázat. Už si začínám myslet, že budu unaven. Nepřekvapuje to, že vy malé dívky a chlapci umíte tak pěkně zpívat, když člověk slyší jací vynikající zpěváci jsou vaše velké sestry a maminky. Bylo to opravdu hezké. Kdo je ta dívka, která řídila zpěv? Nebyla jsi to také ty, kterou jsem potkal tamhle naproti? Ty a vy všichni máte opravdu krásné hlasy. Myslím, že toto zde byl nejpěknější zpěv, jaký jsem, kdy slyšel. Děláte to tak vždycky a všichni? Říkám vám, jste požehnáni opravdu pěknými písněmi.

Mám rád pěkný zpěv. Miluji prostě, když se pěkně zpívá. Vždycky jsem říkal: Až vstoupím do nebe, chtěl bych být tam, kde se zpívá, a poslouchat. Zpěvu není nikdy dost.

Víte, zpívání dodává odvahu. To víte, že? Když táhnou vojáci do boje, víte, co dělají? Hrají a zpívají, aby si dodali odvahy. Až my potáhneme do boje, také budeme zpívat. To nám dá odvahu jít kupředu.

Také malým děkuji za tento rozkošný dárek. Děkuji vám jménem nás všech: za sestru Branhamovou, za Rebeku, Josefa a Sarah. Děkujeme vám mnohokrát. Je těžké vyjádřit náš dík těm malým, kteří naspořili své peníze. Nejraději bych to nepřijal. Víte, jak se cítím. Nechci to vlastně přijmout. Přesto jsem se dovnitř podíval a v té kartičce ležela desetidolarová bankovka. Myslel jsem si:„Mohu to přijmout? Jak bych to mohl udělat?“

Vzpomínám si na malou příhodu, kterou bych vám chtěl vyprávět. Žila jednou jedna vdova, která měla snad hodně dětí. Otec těch dětí zemřel. Měla jen 2 penny. Jednoho dne šla s těmi penězi cestou dolů. To už byl desátý, který našetřila, jako vy vaše penny a ty peníze vhodila do Boží obětní skříňky. Stál tam Ježíš a pozoroval ji. Ptal jsem se sám sebe: „Co bych dělal, kdybych tam byl stál já?“ Asi bych tam běžel a řekl bych: Ne, ne, sestro, to nedělej. My to přece nutně nepotřebujeme a ty to potřebuješ pro děti. Nedopustil bych to. Ale Ježíš připustil, aby to udělala. ON to dovolil. ON ví, že dávat je blahoslavenější než brát. ON věděl, co pro ni udělá. Vám malým děkuji z celého srdce.

Také vám ostatním bych chtěl poděkovat za tento krásný čas pospolitosti, zvláště bratrovi Leo a bratrovi Gene. Toto byly pro mne opravdu 3 dny modlitebního obecenství. Když jsem venku v džungli a snažím se při lovu uvolnit, zdá se mi, že vás vidím a slyším mluvit. Dnes odpoledne jsem měl možnost navštívit vás doma. Ještě nikdy jsem nepřišel do – chtěl bych to nazvat jako „vesnice“ – kde bych viděl tolik čistých a pořádných domovů a lidí, kteří by měli takovou úctu před Bohem a evangeliem. Nikdy jsem to nikde tak neviděl. Určitě jste nastoupili správnou cestu. Jděte jen dál, Bůh bude s vámi. Některé z vás jsem navštívil. Před několika dny jsem potkával tyto sestry a ani jsem je nepoznával, protože pod jejich klobouky vykukovaly jen oči a nos. Tím, že bratři Leo a Gene byli tak milí a vzali mne na návštěvu do vašich domovů, vás nyní, jak si myslím, znám lépe. Mohl jsem podat ruku dětem, – prorokům a prorokyním budoucího věku, – bude-li ještě nějaký budoucí věk.

Víte, že Ježíš děti miluje. To víte. Jednou žil malý chlapec jménem Mojžíš, o němž teď budeme mluvit. Byl to jemný (čistý) chlapec. Víte, kdo napomohl k tomu, že byl tak čistým chlapcem? Měl dobrou matku, která ho vychovávala. Na tom záleží. Vyučovala ho o Pánu. Vy, malí chlapci a děvčátka máte takové matky, které vás učí znát Pána. Važte si jich!

Víte vůbec, které je první přikázání v Bibli, které má zaslíbení? Možná, že vám ještě připadá trochu těžké, rozumět přikázáním. První přikázání zní:„Nebudeš mít jiné bohy mimo Mne.“ Ale přikázání, ke kterému se váže zaslíbení, se týká dětí. Věděli jste to? On řekl: „Děti, ctěte svého otce a svou matku, abyste dlouho žily v zemi, kterou vám Pán, váš Bůh, dá.“ Když ctíte své rodiče, tak jak to také děláte, může to prodloužit váš život na zemi, který vám dal Bůh, tak že budete mít víc času Mu sloužit.

Doufám, že dnes hledím na kazatele, evangelisty a zpěváky zítřka, jestli po našem dni bude ještě nějaký následovat.

Jen jedno je třeba zde říci: Mohli byste někoho ze samé laskavosti zabít. Jedl jsem, až jsem více už nemohl. Ještě nikdy jsem nebyl tak dobře obsluhován. Kdybych byl andělem z nebe, který sestoupil dolů, nemohli byste se ke mně chovat mileji. To jediné, co vám mohu říci, je toto: nejlepší dík. Až přijdete jednou do Tucsonu, nebudu s vámi moci tak mile jednat, protože to nedokážu – jednoduše mi to není dáno. Ale jen přijďte, udělám to nejlepší, co budu moci.

Bratrovi i sestře Shantzovým bych rád zvlášť poděkoval. Měl jsem dnes odpoledne možnost poznat vaši hezkou mladou dceru a syna. Otevřeli jste nám svůj domov, abychom se mohli modlit. Jak víte, takové věci se děly v dobách biblických, a tak se šířilo evangelium. Víte, to se poslouchá tak, jako by to bylo něco nepatrného. Ale tak tomu není. Pro Boha to znamená zrovna tolik, jako to, co oni tenkrát dělali. – Myslete na to, že kdyby uplynulo ještě mnoho roků, lidé by hleděli zpět a říkali: „Kdybych byl v té době žil v Prescottu! Kéž bych byl tehdy žil!“ Nyní žijeme v těchto dnech a dojdeme jednou na konec životní cesty. Pak budeme očekávat odměnu, která nám v ten veliký den připadne.

Nyní otevřeme Slovo Boží a budeme číst. Ale dříve než to učiníme, krátce k Němu promluvíme.

Drahý Ježíši, neumím vyjádřit, co cítím a jak jsem vděčný bratrovi Mercierovi, bratrovi Goaldovi a všem těmto milým lidem a jejich dětem za laskavost, kterou nám prokazovali od našeho příchodu. Tato ochota předčí všechno, co jsme očekávali. Věděli jsme, že jsou milí a rozkošní, ale netušili jsme, že s námi budou jednat jako s knížaty. Pane, prosím, aby Tvá přítomnost byla s těmito lidmi zde stále v tomto kempu. Kéž Duch svatý naplní každé srdce zde. Dej jim věčný život. Kéž bychom se mohli tak, jak se dnes navzájem těšíme, setkat znovu v onom nekonečném dni v přítomnosti Toho, k němuž se modlíme a kterému přinášíme za to všechno čest. Zachovej nás věrné Jemu a Jeho Slovu až do té doby, Pane. Modlíme se ve jménu Ježíše. Amen.

Dnes ráno jsem vás tak dlouho zdržel, proto si dnes odpoledne pospíším. Budu mluvit tak, aby tomu rozuměli ti malí a samozřejmě i ti starší. Chtěl bych číst z Písma, a to část z Marka 10. Začneme veršem 17.

Když se pak vydal na další cestu, přiběhl k Němu jeden, vrhl se před Ním na kolena a ptal se Ho: Dobrý Mistře, co mám činit, abych došel dědičně života věčného? Ježíš mu odpověděl: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jedině Bůh. Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nevydáš falešného svědectví, neoklameš, cti svého otce a svou matku. Onen Mu odpověděl: Mistře, to vše jsem dodržoval od své mladosti. Ježíš na něj pohleděl, zamiloval si ho a řekl mu: Jedno ti ještě chybí: Běž a prodej všechno, co máš a výtěžek dej chudým a budeš míti poklad v nebi. Pak přijď a následuj Mne. On se ale zarmoutil pro toto slovo a truchliv jsa odešel. Neboť měl veliké jmění. (Z něm. př.)

Vám dětem a dospělým, vám všem bych rád toto poselství vyložil tak odpovědně a tak krátce, jak umím. Svůj text bych rád nazval: Následuj Mne! Téma je: Vedení. Jde o to, následovat někoho, kdo vede: Vedení – Následuj Mne!

Myslete na to: Když jsme my, každý z nás udělali první krok, tak nás někdo vedl. Maminky, ještě se pamatujete na první kroky, které váš chlapec nebo vaše děvčátko udělalo. Oni sami to už nevědí. Ale někdo vás vedl, když jste dělali první krok. Ještě si pamatuji, jak udělal první krok Billy Paul, vzpomínám si také na Josefův a děvčat. Obyčejně je to matka, která vede dítě při jeho prvním kroku, neboť ona je doma, zatímco otec je v práci, aby vydělal na živobytí. Ale když udělali první krok a otec přijde večer domů, hned mu to řekne: „Tatínku, Johny – nebo Mary – chlapec nebo děvče umí běhat! Pojď, podívej se přece!“ Často je to jen jeden krůček a možná že musí matka dítě ještě pevně držet, nebo ono se pevně drží matky za prst, neboť je ještě slabé. Jinak se převáží na stranu a upadne. Proto jste se museli držet za ruku maminky, když jste dělali první krok.

Někdo vám při vašem prvním kroku pomohl. Také při posledním kroku, který v životě uděláte, vás někdo povede.

Musíme být vedeni. Víte, že Bůh vás srovnával s ovcemi. Víte, že ovce se necítí dobře sama? Bude běhat sem a tam a zabloudí. Necítí se sama dobře. Potřebuje někoho, kdo ji vede. Pastýř má vést ovce. Tak tomu bylo i ve dnech Pána Ježíše. On byl tím dobrým Pastýřem, který vedl ovce.

Ale víte, že teď žijeme v jiné době. Dnes je všechno jinak: – převrácené. Víte, co dnes lidé mají, aby vedli ovce? Kozu! Víte kam je koza vede? Přímo na porážku. Ty ubohé ovce nevědí, kam jdou. Koza jde před nimi do ohrady na místo porážky. Ovce neznají nic jiného, než následovat vůdce, a tak jsou přivedeny k porážce. Pak koza vyskočí z té ohrazené dráhy, ale ovce jdou dál a jsou zabity. Vidíte, koza – převrácený vůdce.

Ježíš je ale dobrým Pastýřem, který vede ovce. ON je vede k životu a drží si je při ruce. Někdo musí ovce vést.

První je matčina péče, to následující je slovo otce. Když vás maminka naučila prvním krokům, vzhlédli jste k otci pro moudrost. To jsme dělali všichni. On je hlavou domu. Ne proto, že by byl chytřejší, ale prostě proto, že je vůdcem své rodiny, následujeme ho a děláme, co náš tatínek říká. Když řekne: „Můj synku, chci abys dělal to, nebo ono,“ tak poslechne, protože je chytrý (moudrý). Podívejte, mnoho se naučil, a my se ho také musíme ptát, abychom se dozvěděli, co se naučil. Pak se můžeme z jeho zkušeností učit. Řekne například: „To nedělej, neboť já jsem to dělal. Můj otec mi říkal, že to nemám dělat, ale přesto jsem to udělal, a pak se mi přihodilo něco zlého.“ Pak nám tatínek řekne, jak se to dělá a jak se to dělá správně.

Když uplynula doba, kdy nás vedla maminka, musíme dostat trochu rozumu, a to od tatínka. Dostaneme jiného vůdce, a to dobrého učitele, nebo učitelku. Učí vás a snaží se dát vám vzdělání, abyste byli připraveni na život, na pracoviště, na vaše postavení. Abyste mohli číst Bibli, abyste mohli číst písně. Jste poučováni o Bohu a můžete si to sami přečíst. Co by bylo, kdybyste například měli obchod nebo by vám někdo napsal dopis – vaše maminka, váš tatínek nebo někdo jiný – a vy byste si ho nemohli přečíst. Proto jste pod vedením učitelky a ona vás vede, abyste se naučili číst a psát. Dobrá učitelka, která vám všechno správně vysvětlí, je něco dobrého. Měli jste učitele, dokud nemáte za sebou základní a hlavní školu (II. stupeň) a školu opustíte. Možná, že půjdete na střední školu nebo na univerzitu. Ale jakmile školu opustíte, končí odpovědnost učitele vás vést.

Pohleďte, vaše maminka vás naučila běhat, váš tatínek vás učil, jak se stát rozumnými a milými mladými muži, jak na sebe máte dávat pozor a jak se máte chovat. Učitel vám zprostředkoval vědění, jak se správně čte a píše. Ale pak přijde okamžik, kdy tatínka, maminku a učitele opustíte. Od té chvíle se o vás musí starat někdo jiný. Kdo vás má od nynějška vést? (Nějaké dítě odpovídá: „Ježíš“) To souhlasí. Od té chvíle vás může vést Ježíš. To je velice dobrá odpověď. Správně. Od té chvíle vás vede Ježíš.

Pozorujte: Toho mladého muže, o kterém mluvíme, budeme nazývat: „Bohatý mladý panovník“. Tento mladý muž byl velice dobře veden. Matka ho naučila běhat. Hleďte, ačkoliv to byl ještě mladý muž, který možná právě opustil střední školu, byl již velice známý. Byl dobře vychováván a vedl dobrý způsob života, jak ho to naučila matka.

Byl to také úspěšným mužem, neboť sledujte, byl velice bohatý. Byl sice ještě mladý, snad teprve 18 let a právě vyšel střední školu, ale již bohatý. Měl správného učitele, který ho učil, jak se správně běhá. Měl správného učitele, totiž svého otce. Ačkoliv byl ještě mladý, měl již mnoho peněz, byl bohatý. Vydělával už mnoho peněz. Byl panovníkem a měl ve svém věku již veliký úspěch. Měl učitele, který ho správně vyučoval. Byl vzdělaný.

Ještě jiný učitel vyučoval tohoto mladého muže. Doma se mu dostalo náboženského vychování. To záleží na tom, jak je člověk vychováván. Děti, víte, že je mnoho dětí, kterým se doma nedostane náboženského poučení? Jejich otcové a matky nevěří v Boha. Pijí, kouří, hádají se, každý z nich jde večer za svou zábavou a neuvaří dětem večeři. Nejste rády, že máte opravdu dobré křesťanské rodiče? Až budete mít děti vy, chcete být takovým otcem a takovou maminkou, jako jsou vaši rodiče? To je dobré.

Také tento mladý muž to měl a byl nábožensky vychovaný. To bylo víc, než měli ostatní. Neboť ne všichni dostanou náboženské poučení. Tento mladý muž ale dostal náboženskou výchovu, neboť přece řekl, že přikázání dodržoval od mládí.

Každý z vás má dobré náboženské učitele. Vy mladiství jste v tomto kempu měli také dobré učitele, totiž svého otce a svou matku. Dostali jste všechno, co je nutné a možné, abyste se stali opravdu dobrými muži a ženami, kteří slouží Bohu.

Myslete na to: Jednoho dne buď zemřete, nebo budete vytrženi do nebe. Jestli zemřete před Jeho příchodem, budete při vytržení nejprve vzkříšeni. Věděli jste to? Víte, že mrtví budou nejprve vzkříšeni? Když zemřou maminka a tatínek před vámi a Ježíš nepřijde v naší generaci, objeví se nejprve tatínek a maminka oslavení dřív, než vy budete proměněny. Víte to?Zazní Boží pozoun a mrtví v Kristu vstanou z mrtvých. Pak budeme my, kteří ještě žijeme a zůstali jsme, spolu s nimi vytrženi do oblak do vzduchu vstříc Pánu. Budeme změněni. Musíme si pamatovat, že toto je ta hlavní věc v životě.

Rozumíte tomu teď? To nejdůležitější, co musíme v životě dělat, je – připravit se na to, abychom se setkali s Bohem.

Jen mít náboženství nestačí. Tento mladý panovník řekl: „Dobrý Mistře …“ Vzpomeňte si dřív, než to řeknu. Naučili ho, jak se správně běhá. Dostal dobré vychování. Byl vzdělán v obchodování. Byl bohatý, byl panovníkem, měl náboženství. Ale byl postaven tváří v tvář k jiné otázce, ke které se musíme všichni postavit, – k věčnému životu. Náboženství nám nedává věčný život. Náboženství je obal, ale nedává nám věčný život. Ačkoliv byl vyučován nejlepšími učiteli, kteří existovali, přece mu něco chybělo. Ten mladý muž to věděl, neboť řekl: „Dobrý Mistře, co mohu učiniti, abych došel dědičně života věčného?“

Věříte, že Ježíš je Bůh, že? ON znal myšlenky mladého muže, proto odpověděl: „Dodržuj přikázání.“ ON se dovolával jeho náboženství, aby slyšel, co ten hoch o svém náboženství řekne. Jinými slovy chtěl tím vyjádřit: „Drž se svého náboženství.“

On odpověděl: „To jsem od mládí dělal.“ Ač byl tak starý jako vy, chlapci. „Maminka, otec i můj kazatel mě učili náboženství. Přes své náboženství ale vím, že věčný život ještě nemám.“

Můžete být dobří, nekrást, nekouřit, neobelhávat otce a matku. Nevyslovte první lež, neboť sotva jste jednu vyslovili, bude lehké vyslovit ještě jednu. To nesmíte dělat. Tu první vůbec nevyslovte.

Víte, že vaše tělo není přizpůsobené k tomu, aby lhalo? Věděli jste, že teď mají přístroj, který se může napojit na váš nervový systém? Položí něco kolem vašeho zápěstí a kolem vaší hlavy. Pak můžete například říci: „V tom jsem lhal, ale umím to vyslovit tak snadno, že budu věřit, že říkám pravdu.“ – Mohli by se zeptat, jestli jsi byl na určitém místě, např.: „Seděl jsi tuto neděli odpoledne v obytném voze bratra Shantze, zatímco tam kázal bratr Branham?“ Když odpovíte „ne, nebyl jsem tam,“ víte, co pak řekne detektor lži: „Ale ano, ty jsi tam byl!“

Vy řeknete: „Ne, nebyl jsem tam.“

A přístroj ukáže: „Ale ano, byl jsi tam.“

Jak je to možné? Lež je něco docela strašného a tělo není pro lež stavěno. Je to něco tak strašného, že to rozruší celý nervový systém, když lžete. Takový stav může být příčinou vředů a nádorů, které vás zabijí. Lež je špatná věc, neboť hleďte, vy nemáte lhát, krást a takové podobné věci dělat.

Tento mladý muž pokud možno nikdy nelhal, nikdy nekradl, a přece věděl, že potřebuje věčný život. Ptal se:„Co mám dělat, abych ho dosáhl?“ Ježíš zde ukazuje, že náboženství mu to dát nemůže. ON mu odpověděl: „Dodržuj přikázání.“

On odvětil: „Mistře, to jsem dělal od mládí, popř. od dětství.“ Přesto ale věděl, že věčný život nemá. Pak promluvil Ježíš: „Jestli chceš být dokonalým a získat věčný život, jdi a prodej všechno, co máš.“

Je v pořádku, že má člověk peníze. Je dobré mít peníze, být bohatý, být vládcem. Ale záleží na tom, jak jednáte, když se jimi stanete. ON řekl: „Jdi a prodej všechno, co máš a dej to chudým – těm, kteří nic nemají – pak přijď a následuj Mne, tak budeš mít poklad v nebi.“ Ten mladý muž měl tolik peněz, že nevěděl, co s nimi. Byl to velice slavný mladý muž. Svým otcem a svou matkou, kazateli a učiteli byl co nejlépe vyzbrojen pro život a přece věděl, že mu něco chybí. Teď mluvím k dospělým. Věděl, že mu něco chybí, že nemá věčný život. To poznal. Náboženství věčný život dát nemůže. Přináší citové prožitky a city, že by se člověk mohl bát. Pláč je dobrý, jásot je dobrý, ale to všechno ještě není to pravé. Vy budete konfrontováni s věčným životem. Říkáte: „Jsem přece dobrý baptista, metodista, presbyterián.“ To není ta otázka, o to zde nejde.

To byl ten mladý muž také. Znal náboženství své doby, přesto neměl věčný život. Proto chtěl vědět, co má dělat. Byl k tomu úspěšně veden. Ale teď, když se s tím setkal tváří v tvář, zdráhal se být k věčnému životu přiveden. Jeho ostatní vůdci ho drželi tak pevně, že se od nich nedokázal odpoutat. Nuže, to je to, co vám bratr Branham říká. Mnohé je pro vás asi trochu obtížné.

Vzdělání je výborné. Máte chodit do školy a učit se. Je to dobré, ale tím zachráněni nebudete. Mít hodně peněz je dobré. Tím můžete dát svým dětem dobré vychování, dobré oblečení atd. Tatínek a maminka pracují přece pro vás pro všechny. To je dobré, ale ani to vás nezachrání. Můžete pracovat v laboratoři, učit se z čeho se skládá hmota, jak se štěpí atomy, nebo co stále dělají, můžete nastoupit do rakety a letět k Měsíci, ale to všechno by vás ještě nezachránilo.Musíte se postavit čelem k jedné věci,– k věčnému životu. Je jen jediná Osoba, která vám ho může dát. To nemůže vaše maminka, váš tatínek, ani váš kazatel. To nemůže váš vůdce. Každý, kdo by si přál věčný život, musí přijít k Ježíši Kristu. ON je tím jediným, kdo může věčný život dát.

Vaše učitelka vám může předat vzdělání, může vás vyučovat a vy se to musíte učit. Vaše matka vás může naučit běhat; musíte se to naučit. Váš otec vás může učit, jak se stát obchodníkem nebo čímkoli jiným, musíte se to naučit. Ale jen Ježíš může dát věčný život.

Váš kazatel, váš vůdce vás může učit náboženství. Můžete znát poselství, které se snažíme vás učit, přece vám to stále ještě nedá věčný život. Musíte přijmout osobu Ježíše Krista. Rozumíte tomu? Všichni? Musíte přijmout osobu Ježíše Krista, abyste měli věčný život. Jenže někdy na nás mají takový vliv jiné vůdčí vlivy (jiné vedení), že nevíme, co máme dělat, když tato příležitost pro nás nastane.

Jak osudné je přece ale odmítnout vedení k věčnému životu! Neboť to je život, který nikdy nemůže skončit. Vzdělání je dobré, pomáhá nám zde. Obchod je dobrý, peníze jsou dobré, být dobrým chlapcem nebo děvčetem je dobré. Ale hleďte, když skončí život zde, je to všechno pryč. Chápete to? Vy dospělí, rozumíte tomu? Podívejte, pak je to pryč. Proto musíme přijmout Ježíše Krista, abychom měli věčný život. Ježíš Sám nás tam může dovést.

Ačkoli tento mladý muž prostřednictvím rodičů a školy dosáhl všeho, ztratil to největší, co kdy mohl mít: Vedení Ducha svatého. Neboť Ježíš řekl: „Pojď a následuj mne.“

Vy dívky, které nyní vyjdete ze školy, které snad brzy budete dělat svou závěrečnou zkoušku a vy chlapci: To největší vedení, jaké existuje je Ježíš Kristus, neboť to je vedení k věčnému životu. S tímto vedením se setká (je konfrontován) každý člověk. Dostanete příležitost volit.

Moci volit, to je něco nesmírného v životě. Víte, tatínek a maminka se rozhodnou mít malého chlapce nebo malou holčičku jako jste vy zde.

Po nějaké době dostanete možnost volit, zda přijmete vyučování učitele nebo ne. Učitel vás může učit, ale když jste špatný chlapec nebo špatné děvče, pak se neučíte a vůbec neposloucháte. I když jste ještě malí, musíte se již rozhodovat.

Maminka se tě ptá: „Dostal jsi jedničku?“

Ty odpovíš: „Ne, dopadl jsem špatně.“

Pak ona řekne: „Teď se ale musíš učit.“ To také pak musíte dělat. Musíte se učit, jak vám to řekli vaše maminka, nebo váš tatínek. Musíte se učit. Přesto máte volbu. Můžete to dělat, nebo také ne. Mohli byste zrovna tak říci: „Já nechci.“ – neboť máte volbu.

Později se budete muset rozhodnout, se kterou dívkou se oženíte, nebo za kterého chlapce se provdáte.

Všude v životě se musíte rozhodovat. Ještě jedno rozhodnutí musíte učinit – Jestli byste po tomto životě chtěli žít dál, nebo jestli chcete být jen váženým člověkem, filmovou hvězdou, tanečnicí nebo něčím podobným.

Podívejte se zde na tyto dívky s krásným hlasem, které předtím zpívaly. Děvče by muselo svůj hlas cvičit. Mohlo by být operní pěvkyní, nebo jinou zpěvačkou. Slyšel jsem také hlasy chlapců. Mohli byste být jako Elwis Presley a prodat své prvorozenectví. Ale to jste nechtěli. Je to talent, který vám dal Bůh, a vy musíte učinit volbu, zdali chcete tento talent využít pro Boha nebo pro ďábla.

Bratr Leo má talent vést lidi. Co s tím udělá? Využije to obchodně, aby se stal milionářem, anebo přijde sem, aby tu vybudoval domov, kde se mohou scházet všichni, kdo chtějí, i děti? Musíte se rozhodnout, co uděláte.

Každý se musí rozhodnout. S tím se setkáme. Přece před tuto otázku budeme všichni postaveni: Co uděláme s věčným životem? Budeme žít dál,nebo ne? Musíme přijít k Ježíši, abychom to dostali. Bůh nám dal možnost svobodné volby. ON nám nic nevnucuje. Ponechává nám volbu. Nebudete tedy nuceni, nýbrž můžete se sami rozhodnout.

My dospělí a vy děti to chceme ještě několik minut sledovat. Budeme pozorovat dál toho mladého muže a uvidíme, kam jej to rozhodnutí, které učinil, dovedlo.

Nuže, vy děvčata a chlapci s těmi pěknými hlasy, možná budete vystupovat, neboť máte pěkný hlas. Vezměte si jednou hudbu. Možná, že si na to jednoho dne vzpomenete.

Znáte toho chlapce jménem Elwis Presley? Slyšeli jste moje pásky. Víte, že tímto chlapcem neopovrhuji, ale měl tutéž příležitost, jakou máte vy všichni. A co udělal? Zjistil, že by mohl zpívat. Podívejte se, co udělal. Totéž, co Jidáš. Jidáš Iškariotský prodal Ježíše. Ježíš dal tomuto chlapci krásný hlas a co udělal on? Odvrátil se a prodal ho ďáblovi. Pohleďte, i on musí dojít na konec cesty. Zdráhal se kráčet s Ježíšem.

Ten mladý muž, bohatý panovník, učinil totéž. Podívejme se, co udělal. Jistě byl tento významný muž dobře vypadajícím chlapcem s černými vlasy, které česal na stranu a nosil pěkné oblečení. Mladé dámy si myslely: „O, to je hezký mladý muž.“ Určitě. Možná, že jim pokývl a ony s ním flirtovaly.

Považoval se za něco zvláštního, protože dobře vypadal a byl mladý. Nehleděl na konec své životní cesty. Hleděl jen na přítomnost. –„Jsem mladý, dobře vypadám, jsem bohatý. Mohu si koupit, co bych si přál. Mohu mít tato děvčata, protože by mne chtěly všechny. Vědí, že jsem významný muž.“

To všechno měl. Byl poslušen pokynů svého otce. „Jsem velmi nábožný, chodím do kostela.“ Podle toho se mohl řídit a být velmi populární, bohatý a slavný.

Kdybychom to srovnali s dneškem, bylo by to totéž, jako byste dostali příležitost stát se filmovou hvězdou, nebo něčím podobným. Když dnes člověk mluví s mladými lidmi, vědí toho většinou víc o filmových hvězdách než o Ježíši. Ale vy, děti jste byly o Ježíši poučeny. Při každém filmu, na který se dívají, znají každého herce a všechno o něm vědí. O tom toho vědí víc, než o samotném filmu. Ale když s nimi člověk mluví o Bibli, nevědí o tom nic. Učinili převrácené rozhodnutí. Mnozí zpěváci prodávají svůj talent, který jim dal Bůh, aby byli slavní.

Později uvidíme tohoto mladého muže na konci jeho života. Budeme ho ještě trochu sledovat. Víte, co říká Bible o tomto mladém muži? Byl velice úspěšný. Mít úspěch, to ještě nemusí znamenat, že udělal správné rozhodnutí. Víte, co udělal? Procházel se, měl nádherné šaty, pořádal velké slavnosti, vydával mnoho peněz na děvčata a vše, co k tomu patří. Možná, že se oženil a založil rodinu. Jeho zboží se rozmnožilo natolik, že musel postavit nové sklady. Mohl by říci: „Podívejte, nenásledoval jsem Ježíše, ale jen pohleďte, co mám.“

Možná, že to slýcháte lidi říkat. I já jsem to již slyšel. „Vidíte, Pán mi přece požehnal!“ To s tím nemá nic společného.

Po nějaké době byly jeho sklady tak přeplněné, že řekl: „Milá duše, dopřej si teď klidu. Měl jsem takový úspěch a mám tolik peněz! Jsem bohatý muž, člen každého klubu. Bohatství světa je v mých rukou. Mám mnohá panství a mnoho peněz. Každý mne považuje za dobrého člověka.“ Neboť víte, že Bible říká: Bůh mluvil k němu: „Ty blázne, ještě této noci budu žádat tvou duši.“ Co se pak stalo?

Před jeho dveřmi ležel starý žebrák, chudý křesťan. V Jeruzalémě a okolí se jídávalo na terase na střeše a kůrky chleba a kousky masa, které jim upadly, padaly na zem. Nezvedaly se, neboť ve starém Jeruzalémě toho nebylo třeba.

Mohu tady udělat malý vtip? Tam bylo MnM. Víte, co to znamenalo? Mouchy na Moučném chlebu, Mouchy na Mase, Mouchy na Másle, MnM. Na všem tam byly mouchy. Byly na ulici, ve stružkách a všude. Přiletěly tam a sedly si na to.

Lidé tam jedli na terase domu a co spadlo pod stůl, se vymetlo na ulici a psi, kteří tam byli, to sežrali. Toho chudého starého křesťana tam nechal ležet na ulici a živit se drobty, které padaly z jeho stolu.

Po nějaké době dostal vředy. Neměl nic, čím by je mohl ošetřovat. Jmenoval se Lazar. Tu přišli psi a olizovali jeho vředy, aby se mu dostalo úlevy!

Po nějaké době měl tento bohatý muž dost peněz na to, aby k sobě mohl nechat přijít všechny možné doktory, když onemocněl, mohl si koupit jakýkoli lék. Jenže, víte, někdy už lékaři a medicína nemohou pomoci. Nic už nám nemůže pomoci. Jsme odkázáni na milosrdenství Boží. Přišel na konec své životní cesty. Lékaři už mu nemohli pomoci, ošetřovatelky už mu nemohly pomoci, medicína už nepomohla – zemřel. Když jeho duše opouštěla jeho tělo, zůstaly tu všechny peníze, celé vzdělání, popularita a vše, co měl. Vypravili mu veliký pohřeb; možná že byly spuštěny vlajky na půl žerdi – přišel starosta města a mnoho lidí, také kazatel přišel a řekl: „Náš bratr nyní vstoupil do nádhery“, a tak podobně. Ale Bible říká: „Když nyní otevřel své oči v pekle, kde trpěl muka, spatřil v dálce za propastí Abrahama a Lazara, onoho žebráka, který ležel se svými vředy před vraty, nyní v jeho klíně v nebi. Tu zavolal: Pošli Lazara s troškou vody, neboť trpím muka v této ohnivé výhni. Ale on odpověděl: Ó, ne.“

Vidíte, udělal v životě převrácenou volbu a přišel na konec své cesty, kdy se musel rozloučit se životem. Byl veden náboženstvím, byl veden vzděláním, byl veden vlivem, který získal na základě svého úspěchu. Ale vidíte, neměl žádnou oporu, neboť tyto věci tam končí. Rozuměli jste tomu také vy malí? Vy dospělí, pochopili jste, co myslím? Neměl žádnou oporu. Jeho peníze mu nemohly být oporou. Ani jeho přátelé a lékaři mu nemohli dát oporu. Proto pro něj už nic neexistovalo. Zdráhal se přijmout Ježíše, věčný život. Co se s ním proto stalo? Propadl smrti, peklu. Jakou osudnou chybu udělal tento mladý muž, když odmítl putovat s Ježíšem, být Ježíšem veden! Odmítl to udělat.

Tak mnozí mladí lidé dnes dělají stejnou chybu. Odmítají být vedeni Pánem Ježíšem. Vidíme teď, jaká to byla osudná chyba, odmítnout věčný život a nechat se řídit Ježíšem – vůdcem, který řekl: „Pojď a následuj Mne.“ Víte, co nám tento dobře vypadající mladý muž chtěl říci? Až opustíte školu, pak budete potřebovat jiného vůdce. Dovolte, aby to byl Ježíš. Ježíš a Bible jsou totéž. Věříte tomu? V ní je napsán život Ježíše a Jeho přikázání, která nám dal. Musíme do ní nahlížet, abychom to poznali. Toto je plán, mapa, kterou nám On dal, abychom podle toho putovali, abychom dosáhli života věčného.

Zjistili jsme tedy, že tento mladý muž byl ztracen.

Nyní si všimněme jiného. Chcete? Máte ještě čas poslouchat o jiném mladém bohatém panovníkovi, který udělal pravé rozhodnutí? Chtěli byste to slyšet? Tak dobře, zkusíme to a budeme pozorovat jiného bohatého mladého panovníka, který byl konfrontován se stejnou věcí. Viděli jsme, kam přišel onen mladý muž, který sice vedl velice dobrý život, ale přesto byl ztracen, a když zemřel, přišel do pekla. Nyní budeme mluvit o jiném mladém muži, který byl konfrontován se stejnou věcí. Byl právě tak bohatým mladým panovníkem, ale přijal vedení Krista, jak nám to před chvílí řekl ten malý chlapec, že se jím máme nechat řídit. Přijal to.

Kdybyste si chtěli tu část Písma přečíst, co jsem ke konci řekl: Je to Židům 11, verš 23-29. Nebo to mám přece přečíst? Vydržíte to se mnou ještě trochu déle, že? Jestli chcete, můžete číst s sebou. Budeme to tedy předčítat, pak můžete říci: „Slyšel jsem, že to bratr Branham četl z Bible.“ A víte, že je to tam napsáno. Ne já jsem to řekl, nýbrž ON. Poslouchejte, co říká Bible o tom malém muži.

Vírou se stalo, že Mojžíš po svém narození byl držen ukryt od svých rodičů 3 měsíce, protože viděli chlapečkovu krásu a nebáli se králova rozkazu. Vírou Mojžíš, když dorostl, odmítl nazývati se synem faraonovy dcery. Raději chtěl trpěti s lidem Božím protivenství, než mít pomíjející požitek z hříchu. Pokládal pohanu Kristovu …

Již tenkrát za času Mojžíše šlo o Krista. ON je jediný, kdo má život věčný.

Cenil si té pohany, nechal se nazývat fanatikem a označovat jako „svatá koloběžka“ a podobně. To vy víte.

Pokládal pohanu Kristovu za větší bohatství, než egyptské poklady, neboť měl před očima nebeskou odplatu

Víte, co to znamená? Znamená to, že Mojžíš byl narozen jako chudý, velice chudý chlapec. Jméno jeho otce bylo Amram. Jeho matka se jmenovala Jochebed. Byli velice chudí, ale byli věřící. Pracovali těžce, neboť byli otroci. Museli vyrábět pro starého krále cihly. Víte co? Jednoho dne šla královská dcera dolů k řece, kam ho jeho matka odnesla.

Jochebed, matka Mojžíšova ho vzala a položila s košem na řeku. Staří krokodýli už všechna malá nemluvňata sežrali, neboť je zabíjeli a házeli do řeky. Ale právě tam ho položila.Víte, jak udržela krokodýly od něj daleko? Utěsnila tuto malou archu, do níž ho položila smolou. Víte, co je smůla? Terpentýn. Přišel krokodýl a řekl si:„Hm, tady je malý tlustý Žid! Toho si chytnu!“ Neboť ho slyšel plakat a přišel blíž. „Oh, jaký puch!“ Neboť, sledujte, matka byla vedena k tomu, jak má své dítě předtím chránit. Proto se stáhl zpět, neboť se do toho nemohl dát.

Pak se přece dostal kousek dál. Jeho sestra Miriam jej sledovala podél řeky a dávala pozor.

Pak přišla faraonova dcera, objevila ho a vytáhla. Vy víte, že vaše matka se domnívá, že jste to nejhezčí dítě na světě. To si má také myslet. Ale Bible říká, že tento chlapec byl opravdu krásné dítě. Křičel a kopal nožičkama. Postrádal svou maminku. Víte, co se pak stalo? Bůh vložil do faraonovy dcery, do královské dcery stejnou lásku, jakou může mít pro své dítě matka. Uzavřela ho jednoduše do svého srdce a řekla: „To je mé dítě.“

Víte, byla to mladá žena. Tenkrát ještě neměli dětské láhve na mléko, kterými se dává kojencům pít. Proto museli sehnat maminku, které se nějaké dítě narodilo a která by toho malého chlapce mohla nakrmit. Už byla na místě Miriam a řekla:„Jednu ti přivedu.“

„Ano, jdi a přiveď ji sem.“ Víte, koho Miriam přivedla? Mojžíšovu matku. To souhlasí. Šla tam a přivedla ji. To bylo moudré, že? Šla tam a přivedla Mojžíšovu matku, která řekla: „Vychovám toho chlapce pro tebe.“

Ona odpověděla: „Dostaneš týdně tři sta dolarů, aby ses mohla o to dítě starat. Smíš bydlet v paláci.“

Pohleďte, jak Bůh zasáhne, když Mu důvěřujete, když jste ve své víře pevni! To miminko bylo prorok a ona to věděla. Tak se vydali do paláce. Mojžíše vychovávala vlastní matka a dostávala 300 dolarů za týden, aby se o všechno mohla starat. Představte si to!

Víte, když uplynula delší doba, dosáhl Mojžíš věku, kdy se učil číst a psát. Zařídila to s ním. Pak mu řekla: „Mojžíši, narodil ses jako zvláštní dítě. Tvůj tatínek i já jsme se modlili a Bůh nám zjevil, že jsi prorok. Budeš jednou osvoboditelem národa.“

Když vyrostl, byl adoptován do královské rodiny. Ó!

Díval se ven a viděl svůj vlastní národ. Neměli pořádné oblečení. Byli věřící a plakali. Otrokářští políři je bili bičem a krev jim tekla po zádech dolů. Jeho bratranci, strýcové, otec i matka, všichni byli v jámě na jíl a byli biti biči. Ale protože hluboko v srdci Mojžíšově něco bylo, věděl, že tito lidé byli lidem Božím se zaslíbením. Věděl to.

Pak se měl stát králem. Byl by králem nade vším; bohatým mužem, kterému náležely všechny peníze Egypta. V té době Egypt ovládal svět. Ale podívejte se, co Bible říká:„Pokládal pohanu Kristovu za větší bohatství.“ Chtěl být raději kopáčem hlíny a vysmíván jako věřící, zesměšňován a bit. Když odmlouvali, byli zabiti. Ale Mojžíš zvolil náležet k této skupině, místo aby byl jmenován synem královským. Popatřte na to! Neboť on viděl konec času.

Tento bohatý mladý muž viděl Ježíše, jak i my Jej můžeme při nějakém vidění vidět, a že se to na konci času vyplatí. Mojžíš přijal vedení Krista a považoval pohanu za velké bohatství.

Vy malí chlapci, někdy říkají druzí chlapci ve škole ošklivá slova a chtějí, abyste to také dělali. Vy malá děvčátka, jiná děvčata říkají špatné věci a chtějí, abyste to také dělaly. Řekněte: „Ne, jsem křesťanem.“

Pak to znamená: „Jsi velký zbabělec!“

Vy víte, že vás takto napadají. Vstaňte a řekněte: „Jsem rád, že jím jsem.“ Totéž udělal Mojžíš. Považoval pohanu křesťana za větší bohatství než poklady Egypta. Budeme to nyní následovat a uvidíme, jak byl Kristem veden a co dělal.

Ten první mladý muž byl bohatý a Krista nechtěl. Nechtěl být následovníkem Ježíše. Zjistili jsme, že byl velice slavný. Snad se stal filmovou hvězdou nebo něčím docela zvláštním v tom, co dělal a dostal všechno, co chtěl. Ale když zemřel, neměl nikoho, kdo by jej vedl. Jeho školní vzdělání bylo dobré, jeho peníze byly v pořádku, ale když přišla smrt, byl s tím konec, nic mu to nepomohlo. Cestu do nebe si koupit nemohl. Ani jeho školní vzdělání ho do nebe nedostalo.

Tento mladý muž měl tyto všechny věci také. Byl vzdělaný a chytrý. Chodil do školy a byl vyučován svou matkou. Měl výborné vzdělání a byl tak chytrý, že mohl dokonce Egypťany učit moudrosti a poučovat svého učitele. Tak chytrý byl. Podívejte, jak byl moudrý. Ale víte co? Přes všechnu chytrost a všechny možnosti, které měl, řekl: „Všechno opustím, abych následoval Pána.“ Víte, co s ním udělali? Vyhodili ho. Přidružil se k těm, kteří pracovali v jílovišti jako otroci. Ale jednoho dne, když byl dospělým mužem, pásl daleko na poušti stádo ovcí. Co se tam stalo? Co to bylo? Tam byl oheň v keři. To souhlasí. Přilákal na sebe jeho pozornost. Obrátil se.

Víte co? Místo abych já poučoval děti, vstávají a poučují mne. Tenhle chlapec trefil hřebík na hlavičku. Chlapče, kdo je tvůj tatínek? Pan Schank je tvůj otec. Tenhle chlapec dostal vzdělání, že? Každý z vás se probudil, každý by chtěl tohoto druhého předčít. Tak vidíte. Schovával se tam. Keř, který hořel ohněm jej přitahoval. Řekl: „Chci tam přece jít a podívat se, co to je.“

Bůh mluvil k Mojžíšovi: „Zuj obuv, neboť místo, na kterém stojíš, je svaté! JÁ jsem tě vyvolil, abys tam šel a vysvobodil Můj lid. Dávám ti plnou moc, můžeš bít zemi soužením, můžeš vodu změnit v krev, můžeš přivolat mouchy a komáry, nic ti neuškodí. Tebe jsem vyvolil.“ Proč? Protože se rozhodl pro Krista. Ty jsi zvolil Krista a On zvolil tebe. Tím chtěl říci: „Zvolil jsi Mne, a Já jsem zvolil tebe, abys šel do Egypta.“

Podívejte, co udělal. Vyvedl dva miliony lidí – Jeho lid – a zavedl je do zaslíbené země. Uposlechl toho. Mohli bychom ho sledovat během celého putování pouští. Vy děti jste jistě slyšely vyprávět bratry Leo a Gene, vašeho tatínka a maminku, co všechno se v poušti stalo, jak přišel chléb s nebe a pak hladový lid jedl a všechny ostatní události.

Teď ho budeme pozorovat, když byl starým mužem. Byl velice starý: 120 let. Stále ještě se nacházel v poušti.

Lidé s ním nedobře zacházeli. Někdy s vámi jednají ošklivě i lidé, kteří si říkají křesťané. Ale Ježíš s vámi jedná vždy správně.

Lidé se proti němu bouřili, ale on přesto s nimi zůstal. Byl vůdcem a musel u nich zůstat. Anděl Páně k němu mluvil. Nechtěli byste to také zažít? Učiňte správnou volbu a zvolte Ježíše, pak to učiní.

Zjistili jsme, že byl velmi starý, když dospěl na konec své cesty. Už nemohl kázat, neboť jeho hlas zeslábl. Požehnal Jozue a odebral se na vrchol hory, aby zemřel.

Víte, co se stalo, když zemřel? Co se stalo? (Jeden chlapec řekl: „Zemřel, ale On ho vzbudil z mrtvých.“ pozn. překl. br. F.)

To souhlasí. Přesně tak to bylo. Ptáte se: „Kde je to napsáno?“

Okamžik, ten chlapec má pravdu. Vstal z mrtvých. Vzbudil ho z mrtvých, neboť 800 let později stál se svým Vůdcem Ježíšem tam v Palestině, neboť považoval pohanu Jeho jména za větší bohatství, než bohatství Egypta. Cenil ji. Jeho Vůdce tam stál. Bible říká, že Izrael byl doprovázen Skálou. Když byl Mojžíš připraven zemřít, vystoupil na tuto skálu. Ta skála byl Ježíš. Víte, co říká Ježíš v Janově evangeliu, v 6. kapitole?

Říkali: „Naši otcové dostali na poušti k jídlu mannu.“ ON odpověděl:„Můj Otec vám dal tuto mannu.“Ano, jedli mannu. To souhlasí. „Ale všichni zemřeli, protože nešli dále.“ ON řekl: „Ti všichni jsou mrtvi.“ Pravil: „Já jsem ten chléb života, který od Boha s nebe sestoupil.“ „Naši otcové pili ze skály. Mojžíš uhodil do skály“, řekli, „a vytryskla voda“. ON řekl: „JÁ jsem ta skála, která vás doprovází.“

Dívejte se, když měl Mojžíš zemřít, postavil se na tu skálu. Víte, co se stalo. Přišli andělé a vzali ho pryč

Jaký rozdíl proti tomu druhému mladému muži. Když ten umíral, neměl nikoho, kdo by ho podržel, tak klesal stále hlouběji do temnot, až do pekla. Tam teď je.

Když se Mojžíš loučil s životem, když musel jít, měl Vůdce. Jeho maminka ho správně poučila, jeho otec ho správně učil. Když se pak stal mladým mužem, řekl: „Získám věčný život, když se přiznám k těmto chudým opovrhovaným lidem a půjdu s nimi, protože je to lid Boží. Dělat to (sice) nepotřebuji, mohl bych se stát králem, ale to nechci. Mohu mít všechny peníze Egypta, neboť se mám stát dědicem. Ale nechci. Chci raději putovat s Ježíšem.“ To dělal celý život a když se měl rozloučit se životem, byl jeho Vůdce zde, aby jej vzal za ruku.

Nechtěli byste také toho Vůdce? Nechtěli bychom tohoto Vůdce my všichni držet za Jeho ruku? Staletí později byl spatřen společně se svým velkým Vůdcem, který ho vedl. Učinil tuto volbu, ačkoli byl ještě mladý. Proto ho Bůh držel pevně. Víte co? Ten bohatý mladý muž, který se zdráhal, je v pekle. Myslete na to, – měl vzdělání, měl náboženství, chodil do kostela, byl dobrý člověk, ale Ježíše odmítl.

Tento mladý muž měl také vzdělání, byl také nábožný, ale chtěl Ježíše. Mojžíš mohl být mnohem bohatší, než byl onen mladý muž. Měl sice mnoho peněz, měl pokud možno statky a tak, možná, že se zabýval politikou atd., ale Mojžíš by se stal králem nad zemí. Přece to všechno opustil.

Děti, víte co? Když už nebude Egypt a žádné poklady, stále ještě bude Mojžíš, protože zvolil to pravé. Rozhodl se pro to pravé, co ho mělo vést.

Pak již nebudou žádné z těch velkých pyramid! Četli jste o pyramidách v Egyptě? Jednoho dne se atomovou bombou změní v prach. Lidé vyhodí všechno to bohatství do vzduchu, budou křičet a volat, že se jim to zažralo do masa. Budou křičet a lkát. Hleďte, to všechno se stane.

Ale ti, kteří přijali Ježíše, aby je vedl, nikdy nezemřou. Mají věčný život. I když ve skutečnosti zde zemřou, Ježíš je probudí.

Musíte udělat svoji volbu. Vaše volba rozhoduje o vašem věčném místě určení. Myslete na to, Ježíš vyzývá každého z nás.

„Následuj Mne, chceš-li mít věčný život.“ Podívejte se, jde o vedení. „Následuj Mne, a Já ti dám život věčný.“ Jsem si jist, že i my dospělí získáme něco z tohoto rozjímání. Jestli chcete život, musíte to přijmout. Jestli chcete náboženství, přijměte ho, když byste to tak chtěli. Musíte pochopit jedno: To, co přijmete, to dostanete. Ale myslete na to: Vy, já, ty malé děti zde – jsme pozváni. Ježíš řekl: „Následuj Mne, tak budeš mít život věčný.“ To bychom chtěli udělat, že?

Kolik z vás by chtělo Ježíše opravdu následovat? Řekněte: Nyní, když už jsem dost velký a dost starý, abych mohl učinit volbu, pak nedám nic na to, kolik mám peněz, nebo jak jsem chudý, jak mnozí se mi posmívají a podobně – chtěl bych následovat Ježíše. Chtěl bych učinit tutéž volbu jako Mojžíš, ne jako ten bohatý mladý muž. Jak mnozí to chtějí nyní učinit? Chcete to opravdu? Pak vás prosím, vstaňte se mnou. Přál bych si, abyste položili svou levou ruku na srdce a svou pravou ruku zvedli. Zavřete nyní oči, skloňte hlavu a říkejte po mně tato slova: Drahý Pane Ježíši, zasvěcuji Ti svůj život. Slyšel jsem toto kázání, kde byla řeč o dvou mladých mužích, kteří učinili svou volbu. Nechtěl bych jít cestou toho bohatého mladého panovníka, ale chtěl bych jít cestou Mojžíše. Jsem ještě dítě. Veď mne, drahý Pane Ježíši, k věčnému životu. Amen.

Nyní skloňte všichni hlavu.

Drahý Pane Ježíši, při Tvém putování zde na zemi k Tobě jednou přinesli takové děti (malé) jako jsou tyto, ke kterým jsem dnes odpoledne mluvil. Učedníci řekli: „Mistr je unaven. Dnes ráno kázal. Mluvil zde i tam. Je nyní unaven. Neunavujte Ho.“

Ale Ty, Pane Ježíši, jsi řekl: „Nechte děti ke Mně přijít a nebraňte jim, neboť pro takové je určeno království nebeské.“

Pane, Bože, přijmi tyto malé chlapce a děvčátka do školy spravedlnosti, zde v odloučenosti pustiny, kam přišel náš bratr s rodinami, které mají touhu odpoutat se od věcí tohoto světa, aby mohl žít jen s Tebou. Ti malí zde vidí život svých otců a matek, neboť my jsme jim příkladem ve všem, co děláme. Ó, drahý Bože, Stvořiteli nebe i země, veď naše nohy, Pane, abychom nedělali něco, čím by byl položen do jejich cesty kámen, o který by klopýtli. Neboť stojí psáno, že by bylo lepší, aby nám byl položen mlýnský kámen kolem hrdla a my hozeni do moře, než abychom některému z těch malých dali pohoršení. Ty jsi řekl: „Jejich andělé hledí stále do obličeje mého Otce v nebi – ti velcí ochraňující andělé, kteří bdí nad dušemi všech těchto malých.

Seděli toto odpoledne zde, jejich malá očka byla široce otevřená; dávali pozor, odpovídali na otázky, poslouchali biblické události o těchto dvou mladých mužích, kteří učinili svou volbu. Každé z nich Ti zasvětilo svůj život. Ó Jehovo, Bože, řiď je, ochraňuj je. Ať najdou toho velikého Vůdce, Ježíše Krista, který je povede, když už jejich rodiče a učitelé udělali své. Veď je Ty k věčnému životu, jak jsi to učinil s Mojžíšem, zatímco jejich pokorné dětské modlitby stoupají k Tobě. Jako Tvůj služebník Ti je předávám, Pane, aby Tě ctili na zemi. Ve jménu Ježíše Krista, Amen.

Vy malí, cítíte se nyní lépe? Víte, že vás teď povede Ježíš. Věříte tomu? Ježíš vás, malí chlapci a děvčata učiní jako Mojžíše prorokem, pokud se týče Miriam, prorokyní. ON z vás udělá zvláštní lidi.

My starší, kteří jsme Ho přijali, nechceme také, aby nás vedl až do konce? Já bych si přál, aby mne vedl dále, aby vedl mé nohy, aby pevně držel mou ruku. Chtěl bych i pak, až dojdu k řece, být pevně přidržen Jeho rukou. To bychom chtěli všichni, že?

Drahý Ježíši, řiď také nás, Otče. Hodláme se rozloučit. Musím se vrátit do Tucsonu, abych se připravil na příští shromáždění. Ó Bože, předávám tyto lidi do Tvých rukou: Bratry Leo, Gene a všechny, kteří je následovali. Požehnej jim ve Své lásce. Odpusť jim jejich přestoupení. Uzdrav je ze všech jejich nemocí; ať žijí stále spolu v lásce a pokoji a dodej odvahy těm, kteří jsou unaveni. Někdy přijde satan a bere jim odvahu, Ty jsi přece prodělal na zemi totéž – byl jsi bez odvahy a lidmi opuštěn. Někdy jsme opuštěni našimi nejdražšími přáteli, někdy dokonce našimi příslušníky. Ale zde je někdo, koho jsme si zvolili. ON nás nikdy neopustí a nikdy nezanedbá.

Řiď nás, Pane, k věčnému životu. Modlíme se, abys dovolil, abychom se mohli ještě často setkat na zemi, abychom mluvili a vyprávěli si o Tobě. Kéž bychom pak mohli v onen velký den, až svět dojde ke svému konci a veškerý čas vyústí do věčnosti, být zase společně v onom velkém království jako sjednocené rodiny, abychom žili navždy na oné straně. Dovol to, Bože. Až do té doby chceme všichni působit a pracovat s veškerou svou silou, dokud slunce ještě svítí. Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Bůh žehnej každému z vás.
Bůh buď s vámi, než se sejdem zas
Nashledanou, nashledanou,
zde na zemi, nebo tam ve světle.
Nashledanou, nashledanou
Náš Ochránce nespí, ani nedřímá.
Bůh vám žehnej všem.