Předchozí kapitola

„Ježíš Kristus je ten stejný, včera, dnes a na věky.“ (Žd 13:8)

Milí bratři a sestry v Kristu, srdečně Vás všechny zdravím v drahém jménu Pána Slovem z ep. Efezským 1:3–5:

„Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu, jakož vyvolil nás v Něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem Jeho v lásce, předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro Sebe, podle dobře libé vůle Své.“

Dříve, než Bůh stvořil podle 1. Mojžíšovy 1 na začátku času první lidi, podle Svého obrazu v duchovním těle a na základě 1. Mojžíšovy 2 ze země v těle masitém, již tehdy nás z milosti předurčil za Své syny a dcery. V síle dokonaného spasení jsme pak byli přesazeni do našeho věčného určení a čekáme již jenom na proměnu našich těl. Bůh oznámil před celým světem úmysl Své vůle a ty Své zasadil jako právoplatné dědice (Řm 8:17).

Adam byl stvořen podle obrazu Božího nejprve v duchovním těle. Ale v tomto prvním stavu neměl žádný vztah k přírodnímu stvoření. Později mu Pán stvořil tělo ze země a přesadil jej do masitého těla. Nyní, jako součást pozemského stvoření, již nebyl člověk součástí duchovního úseku.

Pán sám pak přišel z těla duchovního, ve kterém byl ve Starém zákoně, do těla masitého a trpěl zde ve Svém lidském těle zástupně za lidstvo a zemřel za nás. V Něm máme spasení, úplné odpuštění všech hříchů a přestoupení podle bohatství Jeho milosti. Po Svém vzkříšení se Pán zjevil v oslaveném těle, ve kterém je duchovní a tělesná část sjednocena. Tělesně povstal z mrtvých, zjevoval se Svým učedníkům 40 dnů, jedl s nimi a pil. Vešel do jejich středu, přesto, že byly dveře a okna zavřené a řekl: „Pokoj buď s vám.“ Když vyvstala v jejich srdci pochybnost, řekl: „Hleďte na Mé ruce.a na Mé nohy, že Já to tělesně jsem! Dotýkejte se Mne a hleďte na Mne! Neboť duch nemá masa a kostí, jak to vidíte při Mně. (Lk 24:39) Po proměně budeme mít to stejné tělo vzkříšení, ve kterém jsou sjednoceny obě části, přirozená a nadpřirozená.

Za časů Noe řekl Bůh Pán: „Můj duch nemá být navždy ponižován v člověku, protože je tělem…“ Duch Boží byl ponižován v dětech Božích, které jsou částí padlého stvoření. V masitém těle našeho Spasitele, zplozeném nadpřirozeným způsobem, nalezl Duch Boží odpočinutí, přišel na Něho a zaujal v Něm příbytek. Svědectví Boží zní: „Toto je Můj milý Syn, ve kterém jsem nalezl zalíbení.“ V tom milovaném a Bohu libém, Duchem zplozeném Synu jsou učiněni chrámem Ducha svatého všichni synové a dcery Boží, kteří jsou rovněž Duchem svatým zplozeni a znovuzrozeni, ve kterých má Bůh zalíbení.

Spásný plán Boží probíhá tak, jak to On ve věčnosti učinil. V něm je na věky vyjádřen Boží záměr a jde na konci času vstříc dokonání. Uskutečňování začalo vlastním zjevením Otce v Synu a bude končit zjevením synů Božích. Všechno se děje v pravý čas: „Když ale přišlo naplnění času, poslal Bůh Svého Syna, který byl narozen z Ženy a podřízen zákonu: On měl vykoupit ty, kteří byli pod zákonem, abychom dosáhli dosazení do synovství.“

Nejprve musel mít Bůh na zemi od Něho Duchem zplozené lidské tělo, ve kterém by mohl Duch, totiž celá plnost Božství tělesně přebývat. V síle dokonaného spasení obdrží všichni Bohem omilostnění, znovuzrození jako synové a dcery stejného Ducha svatého v době, kdy jsou ještě ve svém masitém těle: „Ale protože jste děti, poslal Bůh Ducha Svého Syna do našich srdcí…“ (Gal 4:4-7)

Byla to Boží vůle mít syny a dcery podle obrazu Svého jednorozeného Syna, kteří s Ním potom věčně žijí v dokonalé harmonii a společenství. V pozemském stvoření se satanovi podařilo dostat pod svůj vliv první lidi i všechny, kteří tělesným zplozením přišli po nich. Všichni lidé, jako Adam a Eva, mají od přírody sklon k hřešení, protože jsou částí padlého stvoření. Satan se vzepřel proti Bohu a vypadl z Božího pořádku. Pak vytrhl z toho pořádku také lidstvo. Společenství s Bohem může obstát jen ve stvoření s Ním, jako Stvořitelem a Spasitelem ve spasených. Ti opravdoví věřící nesou ve svém srdci jistotu, že proměnou těla v dokonání při vytržení budou přetvořeni do obrazu Ježíše Krista.

Další kapitola