OBĚŽNÝ DOPIS Prosinec 2002

„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“ (Žid.13:8)

Velice srdečně zdravím všechny v drahém jménu Pána Ježíše Krista slovem ze Zjevení 3:21:

„Kdo zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.“

V každém z těch sedmi dopisů je zaslíbení pro přemožitele. Kdo jsou ti, jimž se dostane nejvyšší cti, sedět s Ním na Jeho trůnu? Ten Vítěz z Golgaty, který nádherně vstal z mrtvých, dal tuto naději těm, kteří přemohou tak, „…jako i Já jsem přemohl…“ Při otevření zapečetěné knihy je řečeno: „Neplač. Aj, zvítězil lev, ten který je z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích.“ (Zjevení 5:5) ON přemohl všechno: smrt, satana, celé peklo a vítězně vstal z mrtvých.

Zvěsti v sedmi dopisech, které mají prorocký a dějinně-spásný charakter, začínají pochvalou a pokáráním skrze anděla příslušné Církve věřícím všeobecně. Ta zaslíbení ovšem platí vždy jen přemožitelům. Oni to jsou, kteří slyší, co Duch praví Církvím a poraženého nepřítele přemáhají Slovem, jak to také Pán učinil při pokušení. Zde by mohlo stát slovo „selah“, jak to často nalézáme v Žalmech. Znamená „zastavit se a ztišit, zahloubat se do toho řečeného a čteného“. To je ta největší lekce. Nepřítel vždy přichází se Slovem, s tím „je psáno“, ale on to vytrhuje ze souvislosti a nesprávně užívá. Pokušení našeho Pána spočívalo ve zkoušce Slovem. Přesně takovéto zkoušce jsou podrobeni i věřící. Oni musejí prohlédnout lest nepřítele, proti jeho „je psáno“, vyjít s „je rovněž psáno“ a zahnat ho na útěk. Sami se musíme stát takovými, jako byl Mistr. ON byl tělem učiněné Slovo a proto právem použil psané a zjevené Slovo, a tím nepřítele pobil. Ďábel se musel definitivně vzdát a opustit Jej (Matouš 4). Nyní se to Slovo musí v Církvi stát živou vyžitou realitou a zjeveným Slovem. To psané Slovo nesmí být jen v ústech, nýbrž se musí vyžívat. Jen tak můžeme ďábla hodnověrně porazit, aby musel odstoupit také od nás.

V šestém dopise čteme: „A poněvadž jsi ostříhal slova trpělivosti mé, i já tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, která má přijíti na všecken svět, aby zkušeni byli obyvatelé země“ (Zjevení 3:10). Nyní, v posledním období, kdy bylo zjeveno celé Slovo, přišla hodina přímého pokušení také na celou Zemi, neboť nyní je to Slovo, evangelium o Království kázáno na svědectví všem národům. Jedni jsou Duchem vedeni od jednoho biblického místa k druhému, druzí vytrhnou biblická místa ze souvislosti a v pokušení neobstojí. Setrvání ve Slově uvádí do významu a do naplnění, výklady Slova vedou do pokušení a pádu.

  Potom, co zabitý Beránek vzal Knihu z pravé ruky toho sedícího na trůnu, rozezvučely se harfy a doprovázely zpěv čtyř živoucích bytostí a čtyřiadvaceti starců: „Hoden jsi vzíti tu knihu a otevříti její pečeti. Nebo jsi zabit a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží, a budeme kralovati na zemi.“ (Zjevení 5:9–10)

Je to ten krví vykoupený zástup prvotiny, který byl během časových období Církve vyvolán Boží zvěstí ven, očištěn a vytříben. Opravdu spasení jdou v naprosté poslušnosti víry cestou Beránka, nesou vlastní a Jeho potupu, berou na sebe vlastní a Jeho kříž. Přestože to jsou Boží děti, vypadají a počínají si jako ostatní lidé. Jako pravé Abrahamovo semeno se pevně drží zaslíbení, a nenechají se zmást nevírou. Žijí v pevném přesvědčení, že Bůh je více než schopen, to co zaslíbil, také splnit.

Vždyť zástup přemožitelů je určen k tomu, aby se po svatební hostině ve slávě podílel s Kristem, Králem, na vládě zde na Zemi. Ve Zjevení je také nazýván „statečným synem“ (Kral. Bible: pacholík), který se narodí z Církve a bude panovat nad všemi národy. Jsou to ti,  „…kteří dospěli v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova.“ (Ef. 4:13) Krátký jímavý popis přemožitelů čteme ve Zjevení 12:10–11: „I slyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, který žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí. Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.“ Stejné zaslíbení je přemožitelům dáno ve Zjevení 2:26–27: „Kdo by pak vítězil, a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany, i bude je spravovati prutem železným…“

Dorazili jsme ke konci času milosti, což se před očima jednoznačně naplňuje znameními času, naplněním biblických proroctví ve všech oblastech. Musíme proto počítat s tím, že se drak se svou kostelní velmocí brzy postaví před tu ženu – Církev. Novozákonní Církev je od samého počátku budována na základě apoštolů a proroků (Ef. 2:20), a je korunována učením dvanácti apoštolů (Zjevení 12:1). Nyní, před příchodem Krista, než nastane strašný den Páně, Bůh zaslíbil, že všechno napraví a uvede do správného stavu (Sk. 3:19–21). V poslední kapitole a posledních verších Starého zákona stojí psáno: „Aj, posílám vám proroka Eliáše…“ Pán sám toto zaslíbení v Matouš 17:11 a Mar. 9:12 potvrdil jako budoucí. Církev je označována jako žena, protože je do ní vloženo Boží semeno Slova. Jak bylo skrze zplození zaslíbené Semeno vloženo do Mariina klína a narodil se Syn, tak je Slovo zaslíbení nyní položeno do Církve, aby se mohl zjevit ten mužný syn.

Jaká byla Církev na počátku v apoštolském učení (Sk. 2:42), takovou ji viděl Jan také na konci, po úplném napravení! A teď vážně, zcela vážně: Pravé děti Boží nevěří tomu, čemu chtějí; ony věří tomu, co Bůh zaslíbil, tak jako náš otec víry Abraham (Řím. 4, Gal. 3). Proto je o nich také psáno jako o Izákovi, že to jsou „děti zaslíbení“ (Řím. 9:7–8, Gal. 4:23+28).

Ony věří jen jak Písmo praví a co praví, protože poznaly, že jen Slovo Boží je originální Semeno (Lukáš 8:11), které vzchází v synech království Božího (Matouš 13:37+38), v kterém je opravdový Boží život. Ony rovněž pochopily, že od zahrady Eden je v každém výkladu Slova duchovní smrt. Žijí z každého slova a věří mu tak, jak je napsáno. Každý svévolný výklad je jim ohavností. Proto také přemáhají pro Boží Slovo, jak přemohl Boží Syn. Slovo Boží je jim dáno jako meč Ducha, který používají v biblické víře proti nepříteli. Oblékají plnou Boží výzbroj, jsou pravdou proniknuti a opásáni. Jen tak mohou odvracet všechny ohnivé šípy nepřítele (Ef. 6).

Nějakou víru mohou mít všichni; sám ďábel věří a třese se (Jak. 2:19). Celý svět je plný věřících. Jsou tu věřící židé, věřící muslimové, věřící křesťané, věřící hinduisté, věřící buddhisté, atd.; ano, celý náboženský svět je svým způsobem věřící. Ale před Bohem platí jen víra v Něho a v to, co On řekl a zaslíbil. Všechno ostatní je vymyšlené náboženství a před Bohem zcela neplatné. Bůh převzal odpovědnost jen za to, co ve Svém spásném plánu rozhodl a zaslíbil. Pro všechna Boží zaslíbení je v Kristu to Ano a skrze Něho zaznělo to Amen, k oslavení Boha skrze nás (2. Kor 1:20). Biblická, před Bohem platící víra, je vždy zakotvená v Božích zaslíbeních, a jen kdo věří, jak Písmo praví, je před Bohem ospravedlněn. Jen kdo má ucho k slyšení, co Duch Církvím praví, může náležet k přemožitelům, jimž definitivně platí zaslíbení: „Kdo zvítězí (přemůže), obdrží dědičně všecko, a budu jemu Bohem, a on mi bude synem.“ (Zjevení 21:7)