1: Na velkém moři loď má pluje zcela tiše,
prápor její sněhobílý v mlhu hustou halí.
V tom pojednou přišla bouře, ó, hrozná to chvíle,
||: V žehrání, zmítání moře loď se pohřižuje. :||

2: Přestrašení v loďce byli, jen jeden tiše spal.
Byl to jich Mistr, Pán milý, každý strachem volal:
Pane, pomoz, neb zahyne vše, On slyšel, řekl slovo
||: vítr, bouře ztišili se, vše k slovu hotovo. :||

3: Sbore Krista loď vznešená, jak slavný jest tvůj běh,
mnohokrát bouří zděšená ve vlnobití všech.
Přec Bůh s tebou, potěšuj se, Pán tě vede k cíli,
||: jakkoliv moře bouří se, On dá pokoj milý. :||

4: Ó, Jezu, sprosť nás pláče všech, zboř nepřátel řady,
znáti celému světu nech, že s námi Bůh všady.
Veď dítky své vždy stále sám v zdejším každém boji.
||: Dej společně se těšit nám v blaženém pokoji :||