OBĚŽNÝ DOPIS Duben 1996

„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“ (Žid.13:8)

Srdečně vás všechny zdravím z blízka i z daleka v drahém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovy ze Zjevení 1:17b–18:

„Neboj se. JÁ jsem ten první i poslední, a živý, ješto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti.“

Ten výrok „Neboj se!“ v Bibli nacházíme více než sedmdesátkrát. Začínaje od Abrahama v 1. Moj. 15:1 až ke Zjevení. Stále znovu měl Pán ve všech časech pro ty Své slova „Neboj se!“, které poskytují bezpečnost a důvěru v Něj. Obzvláště v evangeliích se se slovy „neboj se“ a „věř jen“ setkáváme v různých situacích. Také dnes ještě nalézáme útěchu v těchto slovech úplně jedno, v jaké situaci se nalézáme.

Apoštol Jan píše: „Strach není v lásce, ale dokonalá láska vyhání strach, protože strach má co dělat s trestem; kdo tedy pociťuje strach, ten ještě nepřišel v lásce k dokonání.“ (1. Jan 4:18). (Král. př.: „Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdo se pak bojí, není dokonalý v lásce.“) Opravdově věřící se nemají čeho obávat, neboť jejich trest byl položen na Beránka Božího, aby měli pokoj. A skrze Jeho rány jsou uzdraveni. Láska Boží je na kříži Golgoty pro všechny Jeho syny a dcery v Synu Božím úplně zjevena.

Slovo, které vyslovil Pavel: „Bůh byl v Kristu a smířil svět sám se Sebou“ nemůže být dost často vyzdvihováno. Jako Syn Boží měl náš Spasitel podíl při nás ve Svém masitém těle. „Protože mají děti účast při krvi a mase, obdržel i On rovnou mírou účast při nich, aby skrze Svoji smrt zničil toho, který moc smrti má, totiž ďábla, a aby přesadil do svobody všechny, kteří byli strachem před smrti během jejich celého života drženi v otroctví.“ (Žid. 2:14–15)

Na základě svědectví Písma jsme skrze krev Nové smlouvy úplně spaseni, z milosti ospravedlněni, v Jeho Slově posvěceni, dokonáni a přivedeni k cíli (Žid. 10:14). Když jsme byli ještě mrtví v hříchu a přestoupení, tehdy nás Bůh zároveň s Kristem obživl, s Ním vzkřísil a přesadil do nebes. (Ef. 2). Velký pátek, velikonoční neděle, nanebevzetí Kristovo, letnice nejsou pro nás slavnostními dny, které jednou v roce obzvláště vzpomínáme, ale jsou to události spásných dějin, uskutečnění plánu spasení našeho Boha, na kterém máme účast se všemi spasenými. Nám je darováno odpuštění, ospravedlnění, obnovení, znovuzrození a křest Duchem svatým. Jsme skutečně vyvoleni před ustanovením světa a předurčení v Ježíši Kristu za syny a dcery Boží. (Ef. 1 a j.) Kdo tomu ze srdce věří a ve skutku to prožil, ten se již déle nebojí, ani přítomnosti, ani budoucnosti. Protože smíme poznávat znamení času, zvedáme hlavy vzhůru, jak je psáno, protože víme, že se naše spasení blíží.