„Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky.“ (Žid.13:8)

Srdečně Vás všechny zdravím v drahém jménu našeho Pána Ježíše Krista slovem ze Zj. 20:6: 

Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi a kralovati s Ním budou tisíc let.

Při zcela zvláštních příležitostech nacházíme stále znovu v Písmu svatém slovo „blahoslavení“, jako kupř. v Mat. 13, kde jsou chváleny a blahoslaveny oči a uši těch, kteří vidí a slyší. Známe velmi dobře všechna blahoslavenství z kázání na hoře. Kdo je blahoslavený, je cele blahoslavený. To biblické místo se brzy naplní. 

V tomto okružním dopisu bych chtěl připomenout první svědky, muže první hodiny »dne spásy« a připomenout nádherné zprávy, které můžeme číst. Našeho milovaného Spasitele a spasení pro nás vykonané popsali jakožto svědkové té doby. Čas Velikého pátku a velikonoc je příhodný k tomu, přesto, že žádné zvláštní dny neslavíme, abychom si dokonané spasení jako spasení zpřítomnili. 

Všem, kteří mají podíl na spasení, je zjeveno, co a proč se stalo. Veliký cíl spočíval v tom, že Otec se zjevil v Synu, nás smířil sám se Sebou (2. Kor. 5, a j.) a nás jako syny a dcery Boží do našeho původního určení přesadil, jak je psáno: „»Já vám chci být Otcem a vy Mi budete syny a dcerami«, říká Pán, ten Všemohoucí.“ (2. Kor. 6:18). Tak to je. Amen!

Protože moji předchůdci v apoštolském úřadu již všechno podstatné v pověření svého Pána sepsali, můžeme nechat mluvit Písmo. Naše svědectví je přece svědectví Ježíše Krista a apoštolů. Svědčíme, co Písmo dosvědčuje., neboť jsme zplozeni ze stejného semene Slova skrze stejného Ducha a tak znovuzrozeni. Utrpení a umírání našeho Pána, Jeho sestoupení do pekla, vzkříšení a na nebevstoupení mají ve spásných dějinách pro ty Jeho zvláštní význam. My jsme byli v Něm, všechno jsme prožili s sebou, protože jsme v Něm byli vyvoleni již před ustanovením světa. (Ef. 1:3-5). Byli jsme s Ním ukřižováni, jak píše Pavel: „Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mne Kristus …“ (Gal. 2,19-20). Skrze křest jsme s Ním pohřbeni do Jeho smrti (Řím. 6:4) a skrze Jeho vzkříšení jsme s Ním přesazeni do nového života.

To se nestalo jen pro nás, ale stalo se to s námi. Prožili jsme, co znamenají slova »Je dokonáno!«, jakmile jsme to ve víře přijali jako dar milosti. Z Božího pohledu On představuje spasenou Církev–Nevěstu cele jako ospravedlněnou, bez poskvrn a bez úhony, posvěcenou, bezvadnou a dokonanou před Svou tváří (Ef. 5:25-27). Spasitel, Vítěz z Golgaty, klade Svůj právoplatný nárok na krví vykoupený zástup. ON skutečně porazil smrt, peklo a ďábla; ON přemohl a nám daroval víru jako vítěznou moc, která v nás a skrze nás přemohla svět. (1. Jan 5:4). Vyvolený zástup vítězů je tedy plně a cele spasený; slyší co Duch a Slovo říká, je nositelem všech zaslíbení a obdržel podíl na Boží přirozenosti (2. Petr. 1:4). To definitivní zaslíbení zní: »Kdo přemůže, ten všechno zdědí!« (Zj. 2 + 3).

Milí bratři, milé sestry, ti spasení se mohou se vším, co bylo tak mocně a výstižně vyjádřeno, identifikovat. Zde se musí každý sám ptát: Nacházím se zase zpět ve Slově? Jak stojím duchovně? Co jsem osobně prožil s Bohem? Ať se opravdu každý jednotlivec dozví, že každé slovo, všecko, co se pro nás stalo, také v nás, skrze nás a s námi, je realitou – abychom my, kteří žijeme na konci dnů spásy tak blízko příchodu Krista, mohli být opravdovými svědky skrze vykonané prožití spásy.