Předchozí kapitola

OBĚŽNÝ DOPIS Prosinec 1997

Velice srdečně vás zdravím slovem z 1. Tes. 4:15-18: »Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstaveni spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.«

Co bylo oznámeno před dvěma tisíci léty, nebylo nikdy tak blízko naplnění jako nyní. K tomu není potřebí žádných výkladů, ale stane se to přesně tak, jak je to psáno zde a také v biblických místech, která k tomu patří: Stejný povstalý Pán, který vstoupil tělesně na nebesa (Luk. 24:50–51), se podle Sk. 1:11 tělesně vrátí ve stejném způsobu. Potom budou všichni, kteří se nechali připravit, proměněni (1. Kor. 15:52), jako byl On proměněn na hoře Proměnění (Mat. 17:2) a skrze Své vzkříšení byl přesazen do nesmrtelnosti, a budeme Jemu od toho času rovni.

»…ale víme, že když se to ukáže, podobni Jemu budeme; neboť Jej viděti budeme tak, jak jest (1. Jan 3:2)

Zde se tedy nejedná o učení jako pouhé zjevení, nýbrž o Boží skutek, který se v brzké budoucnosti stane realitou. Sám Ženich přijde, aby odvedl Svoji Nevěstu. Ona bude vytržena Jemu vstříc a potom bude u Pána všeho času. Je tu pouze otázka, jestli budeme připraveni patřit k Nevěstě Beránka a budeme se moci zúčastnit svatební hostiny (Mat. 25:1–13, Zj. 19:7–10).

Důraz nespočívá jen na té velké události, která je před námi, nýbrž na absolutu: »… to říkáme na základě slova Páně …« – tedy výpověď založená na Písmu svatém a učení. V tom spočívá ta jistota. Všechno ve spásném plánu se děje podle Slova Božího, jak je to v něm předpověděno.

Na základě zaslíbeného Slova Božího věříme, že na Nevěstu Slova přijde čas rozvlažení, nové obživení skrze Ducha ve spojení s úplným napravením. »Ne silou (vojenskou), ani mocí se to stane, ale Duchem Mým, praví Pán zástupů.«  (Zach. 4:6). Ježíš, Ženich čeká v nebi, až v Jeho Církvi-Nevěstě bude všechno vzděláno na základě apoštolů a proroků, přičemž On sám je Úhelným kamenem (Ef. 2:20–24) a přirozeně také Závěrečným kamenem (Zach. 4:10). Musí to dospět k tomu, že by učení a život všech, kteří patří k Církvi Páně, byly uvedeny do souladu s Bohem a Božím Slovem, úplně jedno, jestli se jedná o život osobní, manželský, rodinný anebo život sborový. Apoštol Jakub píše v souvislosti s příchodem Pána o raném a pozdním dešti, který musí přijít před sklizní (kap. 5), jak to také předpověděl prorok Joel, aby Boží setba dozrála (kap. 2:23–27).

Na základě Slova mohl Petr ve svém prvním kázání po vylití Ducha svatého ve Sk. 2 říci: »Toto jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele (3:1–5).« Na základě Slova mohl ve svém druhém kázání odkázat na to, že se muselo naplnit všechno, co Bůh ústy všech proroků již oznámil (Sk. 3:18). V této souvislosti přikázal v tomto smyslu: »… až by přišly časy rozvlažení od tváře Páně a On by poslal Toho, který vám kázán jest, Ježíše Krista (v. 19–20). Na to následuje výrok, který má velký význam pro všechny, kteří čekají na příchod Ježíše Krista: »JEJ ale musí nebesa přijmout, až do času napravení všech věcí, což Bůh skrze ústa svatých proroků od dávných časů zvěstoval.« (v. 21)

V tom biblickém textu je závazně řečeno, že před příchodem Ježíše Krista bude všechno zase uvedeno do Božího pořádku. Přímé slovo Páně nepřichází ke kazateli anebo evangelistovi – ti o tom káží. I v Novém zákoně vždy Slovo přichází podle Božího vzoru k  Bohem poslanému prorokovi, jak Pán Ježíš sám oznámil: »Proto hleďte, Já k vám posílám proroky a moudré a učitele; z těchto vy některé jste usmrtili a ukřižovali…«  (Mat. 23:34). Po tomto vážném připomenutí, co čeká ty přímo Pánem vyslané pomazané, řekl Pán bolestně: »Jeruzaléme, Jeruzaléme, vraždíš proroky (ne evangelisty) a kamenuješ ty, které Já posílám!« Bůh ustanovil do Církve apoštoly, proroky atd. (1. Kor. 12:28, Ef. 4:11 a j.) Za času naplnění biblického proroctví to může být dokonce zaslíbený prorok, kterému se toho Slova dostane. Praví proroci mají to TAK MLUVÍ PÁN. Jestliže takový prorok vystoupí, máme co dělat s přímým jednáním Božím.

Na základě Slova mohl Jan Křtitel při prvním příchodu Kristově říci: »Já jsem hlas toho, který volá na poušti…« (Jan. 1:23), neboť tak to Duch Boží vyslovil skrze proroka Izaiáše (Iz. 40:3). V Mat. 11:9–10 vyzdvihuje sám Pán službu zaslíbeného proroka, když se nejprve ptá: »K čemu jste vyšli ven? Chtěli jste vidět proroka? Ano, pravím vám: muže, který je více nežli prorok…« Ne více než člověk, ale více, než proroci, kteří tu velkou událost předpověděli.

Všichni starozákonní proroci měli jedno společné: předpovídali příchod Mesiáše v pověření Božím. Rozdíl byl v tom, že Jan byl zaslíbený prorok, který měl Pánu připravit cestu, pokřtít Mesiáše a představit Jej lidu, »… aby skrze Něho všichni uvěřili.« (Jan 1:7) »Toto je zajisté ten předpověděný Izaiášem prorokem, řkoucím: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky Jeho.« (Mat. 3:3). To ho udělalo větším, než byli starozákonní proroci.

Náš Pán rovněž o jeho službě svědčil: »Neboť tento to jest, na něhož se vztahuje slovo Písma: Aj, posílám Svého posla před Tebou, který Ti připraví cestu.« (Mat. 11:10, Mal. 3:1)

Lukáš souhrnně uvádí: »Neboť zákon a proroci vystačí až k Janovi, od toho času je království Boží skrze spásnou zvěst zvěstováno, a každý se do něho násilně tiskne.« (16:16)

Jan mohl na základě Slova Páně říci: »Já vás křtím jen vodou k pokání; Ten ale, který jde po mně, je silnější než já, a já nejsem hoden Jemu boty zavázat. ON vás bude křtít Duchem a ohněm.« (Mat. 3:11) Odkazoval na Něho a provolal: »Hleďte, Beránek Boží!« (Jan 1:36)

Na základě Slova Pána mohl anděl ohledně Jana Zachariášovi říci: »Mnohé ze synů izraelských zavede zpět k Pánu, jejich Bohu; a on před Ním předejde v duchu a síle Eliáše, aby srdce Otců obrátil k dětem a neposlušné přivedl ke smýšlení spravedlivých, aby postavil Pánu lid připravený.«  (Luk. 1:16–17)

Protože se skrze službu Jana Křtitele naplnila první část »zaslíbeného Eliáše« z Mal. 4:5–6, byl také Jan nazván »Eliášem«. Ale ani jednou není služba »Eliáše« v souvislosti s »dnem Páně« v kap. 4:5–6 vztažena na Jana, nýbrž výhradně na něho se vztahující text z Mal. 3:1.

Další kapitola