Děravé cisterny
/ William Branham
Language: czech
2. část
Nemusí se tahat, kopat, pumpovat nebo něco dělat, pouze na Jeho připravené cestě zdarma pít. Není třeba nabírat ji z nějakého rybníku. Nemuseli ji vytahovat pomocí věder. Nepotřebovali rumpál, aby to vytahovali vzhůru. Stačilo jen pít. Víc nemusíte ani nyní dělat. Nemusíte nikam přistupovat, není potřebí padat u oltáře, abyste se do něčeho stupňovali anebo napumpovali, není nutné neustále odříkávat nějaké slovo, až se u vás dostaví zmatení řeči. Máte dělat jediné, pít od Něho zdarma na Boží připravené cestě. Bez pumpování, bez tahání, bez čehokoli – prostě zdarma z toho berte. Nemusíte nic dělat, jednoduše pijte. To znamená: Jednoduše tomu věřte. Více k tomu nemohu říci. Nemusíte pro to nic dělat, nemusíte kopat. Nemuseli padat na zem a celou noc o to křičet. Jednoduše z toho pili. Ona byla udeřena a připravena. To souhlasí.
Vidím nyní muže, který sedí v místnosti vzadu. Vzpomínám si, že jsem mu to řekl v jedné staré stáji u žlabu. On odtušil: „Ale já nejsem dobrý.”
„Vím, že nejsi dobrý", odpověděl jsem, „Já také nejsem dobrý. Ty se díváš na to, co jsi. Přestaň se na to dívat, a hleď na to, co je On.”
On řekl: „Jestliže bych mohl být osvobozen od kouření, pak bych byl křesťan, bratře Branhame.”
Odpověděl jsem: „Nepokoušej se toho zbavit. Ty se snažíš být dobrý a pak chceš k Němu přijít. Vždyť On nepřišel, aby zachránil ty dobré lidi, přišel, aby zachránil ty špatné, kteří věděli, že jsou špatní.”
„Ach tak!”
Mluvil jsem dále: „Poslyš, ty přece nechceš jít do pekla?”
Přikývl: „Ne!”
Řekl jsem: „To také nemusíš. ON zemřel, abys tam jít nemusel.”
Ptal se: „Co tedy musím udělat?”
Odpověděl jsem: „Vůbec nic. Tak prosté to je.”
Namítal: „Ach, kdybych jen…”
Řekl jsem: „Pak se vrátíš ke svým cigaretám. Přestaň přemýšlet o kouření. Mysli jednoduše na to, přemýšlej o Něm, o tom, co učinil On a co On je, a ne o tom, co jsi ty. Ty nejsi dobrý, nikdy jsi nebyl a nikdy nebudeš. Ale pomysli, co je On. ON je takový.”
Řekl jsem: „Ty musíš udělat jediné, jestliže On převzal tvé místo, ochotně přijmout to, co tam udělal. To je jediné, co máš dělat, jednoduše to přijmout.”
„Nuže“, řekl, „To je snadné. To chci dělat.”
Řekl jsem: „Zde je řeka.” Zavedl jsem ho tam a pokřtil na jméno Ježíše Krista. Sedí tu někteří jeho příbuzní. Vím, že jsem jim připadal divný, že jsem to udělal. Já jsem věděl, co dělám, neboť jsem v tom muži viděl něco pravého. To jsem tam mohl vidět. Proto jsem jej vzal a pokřtil do jména Pána Ježíše. Zakrátko nato jsem šel do domu jeho syna. Viděl jsem vidění o stromu, který se zlomil v jistém místě. Ten muž opravdu spadl a skoro si zlomil vaz. Odvezli jej do nemocnice. Pán mi toho večera zjevil, že s kouřením skončil. Druhého dne chtěl cigarety. Řekl jsem: „Koupím mu je a zanesu. Dejte jen pozor, co se stane.” Jeho čas kouření pominul. od té doby již nekouřil, a ani po tom neměl žádost. To učinil Bůh.
Vidíte, nejdříve ze všeho musíte přijít k tomuto pramenu. Musíte přijít k této vodě, potom, co jste poznali, že sami nic nemůžete udělat. Je to to, co On udělal pro vás. Nemusíte kopat, nemusíte čerpat, nemusíte s tímto nebo s tímhle přestávat. Jediné, co musíte učinit, je, přijít a pít. Jestliže jste žízniví, tak pijte.
ON byl ta skála. Bůh Jej udeřil pro nás, a z Něho plynula překypující plnost čisté, čiré vody. Totéž činí ještě dnes s každým, kdo věří. Toto je přirozeně Jeho milost k nám, Jeho lidu.
S lidem dnešních dnů je to jako tehdy: Jsou připraveni vzít všechno, co mohou dostat, ale nechtějí se revanšovat žádnou protislužbou. Izrael byl tehdy připraven pít z té skály, nechtěli však prokázat Bohu službu, kterou Mu byli dlužni.
ON nám stále slouží. Víte, bez Něho nemůžeme ani dýchat. Bez pomoci Boží ani dýchat nemůžeme. Proto jsme na Něm závislí. A přesto jsme skoro zlomeni, jestliže se snažíme něco činit, nebo vlastně něco máme činit pro Něho, když On nás např. prosí o to, někoho navštívit, modlit se za někoho, někomu pomoci. Skoro nás to vyvede z míry, jestliže to máme udělat. Nechceme nic dělat, abychom Mu prokázali službu.
Jeho výtka zní: „Oni opustili Mne, Slovo, a přijali děravou cisternu. Mne, Studnici života, Pramen živé vody, opustili a raději pijí ze zkažené cisterny.”
Dovedete si to představit? Umíte si představit, že je tu artéská studna, jejíž dobrá voda tryská z nitra vápencové skály, z pískovcových vrstev atd., a která je tak chladná a čerstvá, jak jen může být, a že člověk přesto raději pije z nějaké cisterny, do níž steče voda vedená potrubím ze střechy stodoly, kůlny, stájí a vedlejších budov? – A potom raději pijí z toho než z artéské studny? S takovým člověkem něco není duchovně v pořádku. To souhlasí.
Právě tak to je, jestliže muž či žena se usadí v nějaké denominaci, která ženám dovolí, aby si stříhaly vlasy, nosit šortky, make-up a všechny ty ostatní věci, účastnit se různých programů, co se tam nabízejí, že chodí na kuželky a mohou dělat všechny možné nesmyslné věci. Oni milují to všechno více, než to staré Slovo Boží, které obřezává, vytlouká, z žen dělá dámy a vede je k tomu, aby se správně oblékaly a chovaly; ty cigarety, tabák, klení, rouhání, lhaní, krádeže a všechny věci světa jsou vzaty a dává vám něco, co vás dokonale uspokojuje. Proč vy muži a ženy hledáte útěchu v něčem takovém? Jak bychom v tom mohli najít útěchu? Jak bychom mohli z cisterny dostat čerstvý nápoj? Proč to někdo dělá?
Jestliže se jde někdo napít zkažené vody z cisterny, přesto, že je zde přístup k tryskajícímu zřídlu, řeklo by se: „S rozumem toho člověka není něco v pořádku.” Jestliže tedy žena nebo muž na takovém místě hledá útěchu, pak je s tím člověkem duchovně něco v nepořádku. To Slovo nechtějí. Dokazují tím, že jejich bytost je ještě jako žába, pulec nebo něco podobného. To souhlasí. Něco v této bytosti miluje stojatou bažinu, neboť tento druh věcí nemůže žít v rybníku s čerstvou vodou. Nejde to, protože je to čerstvá voda. To nemůže. Bylo jim vytýkáno, že to opustili. Dnes učinili totéž.
Pozorujte tu ženu u studny. Přišla k Jákobově studni. Tam z Jákobovy studny vždycky brala vodu. My bychom Jákobovu studnu označili jako denominaci. Vykopal přece tři – také tuto. Ta měla velikou minulost. Ta žena řekla: „Náš otec Jákob tuto studnu vykopal, on sám z ní pil a jeho dobytek. Nestačí to?”
ON odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit a bude se muset opět vrátit, aby nabral více. Ale voda, kterou Já dávám, bude v tobě pramenem, fontánou, která prýští z nitra, a nebudeš již muset sem pro ni chodit. Bude v tobě.”
Sledujte to, když poznala, že tam s ní hovoří ten Pramen, po Němž vyhlíželi, skrze znamení podle Písma, tedy opustila Jákobův denominační systém a již nikdy se tam nevrátila, neboť nalezla pravou Skálu. Běžela do města. S hříchem skoncovala. Již nebyla špatnou ženou. Řekla: „Pojďte a podívejte se na Muže, který mi řekl všecko, co jsem dělala! Není-li to Kristus?” Ta cisterna mohla být dobrá. Sloužila svému účelu, ale nyní přišla k pravému Pramenu. Ta cisterna byla dobrá tak dlouho, dokud se neotevřel pravý Pramen. Ale když ten pravý Pramen přišel, ztratila cisterna svoji sílu. Zjistila, že existuje lepší místo k pití. Opravdu existuje lepší místo. Existuje lepší místo, a to je v Kristu.
V ev. Jana 7:37 a 38 volal Ježíš v poslední den slavnosti stánků: „Kdo žízní, přijď ke mně a pij!” Všichni se radovali. Měli tam proud vody, který vytékal zpod oltáře, a všichni z toho pili, když slavili tento svátek a říkali: „Naši otcové na poušti pili z této duchovní skály…” Vidíte, oni si ale vykopali cisterny a odněkud napumpovali odstálou vodu, která potom vytékala zpod chrámu. Všichni se shromáždili kolem této vody a říkali: „Před mnohými lety pili naši otcové na poušti.”
Ježíš řekl: „Já jsem ta skála, která byla na poušti.”
Oni řekli: „My jsme jedli manu, kterou nám dal Bůh z nebe.”
ON řekl: „Já jsem ta mana.” Ten Pramen stál uprostřed nich; Chléb života stál mezi nimi, a přesto to nechtěli. Chtěli raději své cisterny, neboť je udělali lidé. Bůh ale poslal něco jiného. Přesně v tom je ten rozdíl. Oni si sami vykopali cisterny.
ON řekl: „Kdo žízní, pojď ke mně a pij!” ON je ten pramen; a jak Písmo říká: „Z Jeho nitra poplynou proudy živé vody.” Ó, On je artéská studna! „Z Jeho nitra poplynou proudy živé vody.” ON je tato artéská studna! Z jejího nitra poplynou proudy vody živé.”
ON je skálou, kterou nalezla Agar v čas nouze. Když jí umíralo dítě, poté, co byla vyhnána z tábora, a s malým Izmaelem byla venku na poušti, voda z její cisterny, kterou měla s sebou, došla. Položila malého Izmaele, odešla od něho asi na dostřel šípem a rozplakala se, neboť se nedokázala dívat na to, jak její dítě umírá. Náhle promluvil Anděl Páně a ona našla prýštící pramen, z něhož voda tryská až do dnešních dnů. ON byl tím pramenem-skálou, kterou Agar nalezla na poušti. ON tam stál jednoho dne jako studně naplněná krví. Stál v chrámě.
V Zachariáši 13 byl On pramenem, který byl otevřen Davidovu domu proti hříchu a nečistotě – k očištění od hříchu. ON byl tím pramenem. V Ž. 36:10 byl pro Davida pramenem života. Stále ještě je pramenem v domě Davidově, je také tím, co ten básník od srdce vyjádřil:
Jest pramen krví naplněn,
jenž proudí z Krista žil.
A hříšník každý v něj vnořen
jest zbaven hříchu sil.
ON je pramen života, vodní pramen. ON je Slovo Boží.
Lidé tohoto posledního času Jej, pravé Slovo, vodu života, opustili a vykopali si denominační cisterny.
Pozorujeme, že cisterny byly děravé. Cisterny jsou plny zárodků nevěřících, kteří jsou nevěřící a chvástaví, mají vzdělávací programy atd., což je v protikladu zaslíbením Božím. Oni o Slově Božím pochybují.
O těchto cisternách, které měli, Bible říká, že byly děravé. Z děravých cisteren se voda ztratí a vyschnou. Co se stane? Vysychají do náboženského hříšného močálu, kterému říkáme Světová rada kostelů. Do toho jsou vedeni děravými cisternami. To všechno se děje proto, že oni Jej, pramen vody živé opustili, a zřídili si tyto cisterny.
Kopou se veliké semináře – zařízení pro vzdělávání a školení atd. To je druh cisteren, které dnes kopou. Muž musí mít akademické vyznamenání nebo něco podobného, než vůbec může kázat. Jsou to cisterny, které jsou naplněny lidskou theologií. Člověk jde na tyto velké významné školy, kde je naočkován lidskou theologií, a s tím je vyslán. V jakém čase to žijeme?!
Cisterny udělané lidmi! Není divu, že ta věc zapáchá. Lidé jsou z toho opilí. Co dnes lidé dělají, když se chtějí radovat? Místo aby přijali radost Pána, obracejí se k hříchu, aby získali radost. Lidé, kteří chodí do sboru a nárokují si být Kristovými služebníky, si zapálí cigaretu, jestliže znervózní. Když se chtějí bavit, obléknou si nemorální oblečení, jdou tak ven a sekají trávu, aby muž, který jde kolem, na ně pískal. Aby se proslavili, udělají všechno. Chtějí vypadat jako filmové hvězdy. To je jejich radost; i když Ježíš řekl: „Já vám chci být vším.” Oni se přiklánějí k těmto věcem proto, že nechtějí pít z tohoto Pramene. Oni Jej odmítli, nechtějí z Něho pít. Raději přistupují k systému, který učinil člověk, k nějaké cisterně, kterou naplnili všemi možnými zkaženými věcmi, aby si dále mohli dělat, co chtějí.
Včera, resp. v sobotu ráno jsme vzali děti k řece. Vydali jsme se tam. Billy lovil z člunu. Děti jsme vzali s sebou. Vnuka, dceru a mladšího syna, abychom se projeli v člunu po řece. Není možné vyjet si s člunem na řeku, a nenarazit na ty lehkomyslné, špinavé, neslušné, napůl nahé lidi, kteří tam u řeky byli. Vedle nás projížděl člun s dvanácti- až čtrnáctiletými chlapci. Každý měl plechovku piva a cigaretu. Říkají tomu: „Bavit se”. Ó! Jak dlouho může svět s takovým systémem ještě obstát?
Aby zapudili obavy, že po smrti půjdou do pekla, dělají následující: Jdou a přistoupí k této cisterně udělané lidmi. Tento druh lidí patří k těm cisternám. Není to nic jiného než houf, nečistých a špinavých světských pulců. Sjednocují se s tím, neboť již má stará matka říkávala: „Rovný rovného si hledá.“ Nechtějí přijít k pramenu a aby byli očištěni od života v hříchu. Chtějí žít venku a stále ještě mít svědectví, že jsou křesťany. Proč? Oni Jej, ten pravý pramen radosti, života, dokonalého života a spokojenosti opustili. To je důvod, proč to dělají a chtějí přistoupit k nějaké věci. Tam jsou již lidé, kteří jsou také o těchto věcech přesvědčeni.
Nedávno jsme navštívili s bratrem Fredem, s bratrem Tomem a s celou skupinou známý baptistický sbor v Tucsonu, abychom zjistili, zda bychom tam nalezli něco, co by nás trochu občerstvilo. Kazatel se odvolával na lid z Egypta, který před vyjitím jedl česnek apod., a později se tam chtěli vrátit, aby to opět mohli jíst. On řekl: „Tak je to také s lidmi dnes.” Každý z nás jsme řekli „Amen”. Takovou skupinu jsem ještě nikdy neviděl. Celý sbor již nehleděl směrem ke kazateli, ale otočili se, aby viděli ty, kteří řekli „Amen”. Zdálo se, že je to k smrti vyděsilo. Tohle neznali. David ale řekl: „Chvalte Pána s radostí! Chvalte Jej s harfou a s citerou. Všechno, co má dech, vzdej Pánu čest. Čest buď Pánu!” Bůh se raduje ve Svém lidu. Učte se všichni ke všemu, co je správné, říkat „Amen”.
Proč se od tohoto systému a cisterny světa neodvrátíte k tomu věrnému systému Božímu, který je artéská studna – Ježíš Kristus? Proč se neobrátíte k Němu, kde je Bůh naše přetékající plnost radosti, překypující plnost chvály, překypující plnost spokojenosti. Uklidnění mých nervů přichází od Boha. Když jsem vnitřně rozerván, nalézám uspokojení v Kristu. Ne v cigaretě, ne ve věcech světa, ne v přijetí vyznání víry, nýbrž v tom, že nalézám Jeho, zaslíbené Slovo. ON řekl: „Jestliže odejdu, pak se vrátím, abych vás vzal k Sobě.” V tom nacházím radost. ON je mou radostí.
Dnes se říká, že přistoupením k těmto věcem a semknutím ve Světové radě kostelů se vytvoří lepší místo, aby v něm žili. Můj názor je, že si vytvoří lepší místo, aby v něm hřešili. To všechno je tak jako tak hřích, ne, aby v tom žili, ale naopak v tom zemřeli. Vytvoří místo, kde hřeší, místo toho, kde se žije.
Všecko, co je mimo Ježíše Krista a Jeho Slova života, je děravá cisterna. Vše, čím se pokoušejí to nahradit; všechno, co se snažíte dělat, abyste nalezli pokoj; všechno, co se snažíte dělat, abyste nalezli útěchu, každý druh radosti, který přijímáte jako náhradu za to pravé kdoví odkud, je děravou cisternou plnou špíny. ON dává dokonalou spokojenost.
Vzpomínám si ještě na jednoho „zelenáče", který v létě před několika roky, stál před zadními dveřmi, když jsem vcházel dovnitř a řekl mi: „Vždyť o těch ženách, co mají šortky a podobné věci, mluvíš stále jen proto, že jsi starý muž. To je ten důvod,” mínil.
Řekl jsem: „Podívej se. Kolik je ti let?”
Odpověděl: „Sedmadvacet.”
Na to jsem řekl: „Když jsem byl o mnoho let mladší než ty, již jsem kázal totéž.” Našel jsem pramen spokojenosti. ON je mou částí. Amen! Pokud On se o mne stará, pak je to něco krásného. Mé umění je hledět na Něho, sledovat dílo Jeho rukou a vidět, co On činí. Neexistuje jiný pramen, o němž bych věděl.
Ó, ten vzácný proud, napravuje všechnu škodu;
zde má duše odpočívá v krvi Beránka Ježíše.
Jest pramen krví naplněn, jenž proudí z Kristových ran.
A kdo se do něj ponoří, je zbaven poskvrn svých.
Řeknu vám, že neznám jinou studnu, než tento pramen. Ten mě očistil, když jsem byl špinavý. Zachovává mě čistým, neboť bych chtěl žít v Jeho blízkosti a tuto čerstvou vodu pít, která naplňuje moji duši radostí. I když jsem tak stísněný, a myslím, že již nemohu dál, a nemohu již nikam jít, mohu pokleknout, prsty ukázat na Jeho zaslíbení a říci: „Pane, můj Bože, Ty jsi má síla, Ty jsi má spokojenost, Ty jsi mé všechno ve všem.” Již cítím, že v nejhlubším nitru začíná něco prýštit, a já se opět z té sklíčenosti dostávám.
Je mi nyní přes padesát let, časně ráno se probouzím, a víte jak to je: člověk se stěží dostane z postele. Ó, již to jde těžce. Když někdo zaklepe na dveře, nebo mi Billy řekne, že je někde nějaká nouze a já tam musím jít, pak si myslím: „Jak to mám udělat?” Snažím se vytáhnout nohu ven a myslím přitom: „TY jsi pramen, který mne naplňuje silou.” Amen. „Má síla a má pomoc přichází od Pána. Ty jsi mou artéskou studnou, Ty jsi mé mládí.” „Ti, kdo čekají na Pána, dostávají novou sílu, jim narostou křídla jako orlovi, takže běží a neunaví se, putují a neslábnou.” „Pane, můj Bože, je mou povinností jít. Jsem povolán, abych konal svoji povinnost.” A víte, pak to začne ve mně proudit.
Před několika dny jsem měl shromáždění ve městě Topeka v Kansasu. Tam byl mladý muž, mladý kazatel; jeden z těch, kteří mne nejprve podporovali. Bratr Roy, který tu sedí, si na to místo vzpomíná. Tento kazatel tam byl pohřben pod zřícenou střechou. On umíral. Měl prasklá játra, slezina nebyla na svém místě. Zřítily se na něho tuny.
Seděl jsem u snídaně a rozmlouval se svou ženou. Řekl jsem: „Ženo, víš, co by udělal Ježíš, kdyby tu byl?”
Řekl jsem: „Když on mě podporoval – věřím tomu slovu – tak tím podporoval Krista.” Pokračoval jsem: „To je ďábelský trik. Kdyby tu byl Ježíš, šel by tam a položil na něho Své svaté ruce. Ten muž by byl uzdraven. Nesejde na tom, zda má prasklá játra – on by byl uzdraven, neboť Ježíš by tam vešel a věděl by, kým On je. ON věděl o Svém povolání. Písmo by bylo ospravedlněno, a On potvrdil, že věděl, kým byl. O tom nebyl ani stín pochybnosti. ON by na něho položil ruce a řekl by: ,Synu, buď zdráv. Jdi!'”
Řekl jsem: „V pekle není dostatek ďáblů, kteří by tohoto muže potom mohli zabít. Byl by uzdraven.” „Ale…“, mínil jsem, „…vidíš, miláčku, byl to Ježíš, svaté Boží ruce. Já jsem hříšník. Narodil jsem se skrze pohlavní pud. Můj otec a matka byli oba hříšníci. Já prostě vůbec nejsem dobrý. Ale víš, jestliže by mi Pán dal vidění a poslal mne tam, pak by to bylo jiné. Šel bych tam, položil na něho ruce a on by vstal z lůžka, kdyby mi dal vidění.”
Potom jsem zase myslel: „I kdyby mi bylo dáno vidění, co by na tom bylo jiného? Vždyť bych na něho pokládal tytéž špinavé ruce, modlil by se za něho tentýž muž se špinavýma rukama.”
Pak mi přišla tato myšlenka: „Jsem Jeho reprezentant. Potom Bůh nevidí mne. Ta krev Spravedlivého leží na oltáři a přimlouvá se za mne. ON je všecko, co potřebuji. ON je má modlitba, můj život.”
Řekl jsem: „Přichází v úvahu jediné, abych na něho mohl položit ruce, neboť víru dostávám skrze vidění. Ale táž víra bez vidění by způsobila totéž. Tak sám na sebe hledím jako na nic, a na Něho jako na všechno ve všem. ON je můj život; On je ten, kdo mě pověřil. Mě neposlala žádná denominace, On mě poslal. Haleluja! Jdu v Jeho jménu a položím na něho nyní ruce.” Šel jsem tam, položil jsem na toho muže ruce, a ještě téhož večera byl dokonale zdráv ve shromáždění. Amen! Ó ano, on je ten pramen. Jiný pramen neznám. Nic kromě Ježíšovy krve.
Jsem odporný chlap; jsem odpadlík; to je každý z nás. Ale před Bohem jsme dokonalí. „Dokonalí buďte, jako je váš Otec v nebesích dokonalý.” Jak to může být? Protože nás tam jeden Dokonalý zastupuje. Tento pramen, který smývá všechny mé hříchy, je tam denně a čerstvý – ne odstálá voda, nýbrž denně čerstvá. ON je ten pramen.
Na závěr bych chtěl říci ještě následující. Všechno ostatní jsou děravé cisterny, z nichž nakonec vyteče všechno, co dáte dovnitř. Jestliže svoji naději, čas a všechno ostatní vsadíte do některé z těchto zahnívajících cisteren, o nichž Pán říká, že jsou děravé – Bůh řekl, že jsou děravé – ty propustí všechno, ať dáte dovnitř cokoli. S nimi se nedostanete dál, neboť všechno propustí. ON je jediná cesta k pravdě, k životu, k věčné radosti a věčnému pokoji. ON je ten jediný a jediná cesta tam.
Ježíš Kristus je nevyčerpatelný pramen života. Proč? Kdo On je? Slovo. Totéž. Slovo, život, pramen, tentýž včera, dnes a až na věky. Pro pravého věřícího je největší radost, život, největší spokojenost v Kristu. Žádné pumpování, tahání rumpálem, přistupování, čerpání – prostě věřit a odpočívat; tím On je pro věřící.
Je to jako s otcem Abrahamem; on se s ničím netahal; netrápil se; nestaral se – měl Slovo! Ležel na prsou El Šadaje. Když Abrahamovi bylo skoro sto let, zjevil se mu Bůh a řekl: „JÁ jsem ten všemohoucí (židovské slovo na tomto místě je El Šadaj a znamená to „Bůh s prsy”.) Jsi starý a tvá síla pominula. Ale opři se o Má prsa. Živ se nabírej sílu z tohoto pramene.” Amen! Proč se tak živil? Kvůli novému tělu. Měl dítě se Sárou a po padesáti letech měl šest synů s jinou ženou.
Ó, On byl El Šadaj. Starý zákon ukazuje, co On činil, Nový zákon říká, co bude činit. Amen! Ten Starý také.
Nyní je přenos zřejmě u konce. Proto si pospíším, a rychle skončím. Než to udělám, chtěl bych říci ještě tohle: Jednou jsem měl dobrý příklad toho. Byl jsem na hlídce. Mnozí lidé zde z okolí Georgetownu a Miltownu věděli, že tam byl v horách pramen. Byla to artéská studna. Proud vody stříkal čtyři až pět stop vysoko. Stále tryskal a vytvářel jezero. Kolem rostlo množství máty. Když jsem měl žízeň, chodíval jsem k tomuto prameni. Lehl jsem si a jednoduše pil, a pak jsem se posadil, znovu se napil a čekal. Rok za rokem jsem k tomu zřídlu chodíval. Nikdy z něho nepřestávala téci voda, ať v zimě nebo v létě. Nikdy nezamrzalo. Pramen nikdy nemůže zamrznout. Ó ne! Ó ne! Nezáleží na tom, jak je chladno, nezamrzne. Cisterna zamrzne; a stačí malý mráz. Ale ne něco, co je v pohybu, má v sobě život a neustále se pohybuje. Artéská studna se nedá zastavit. Je jedno, jak v nějakém místě může Duch být utiskován – pramen je stále živý. Žijte u tohoto Pramene.
Sledoval jsem, že kdykoliv jsem tudy procházel, ta voda byla čerstvá, a nikdy nebylo třeba se starat, jestli ještě poteče, až tam dojdu. Prostě tekla.
Jeden starý farmář mi vyprávěl: „Z něho pil již můj pradědeček. Neubylo jí“, říkal: „Je to stále stejný pramen, z něhož proudí voda a vlévá se do Modrého jezera.”
Myslel jsem si: „Ó! Jaké krásné místo u vody.” Zašel jsem si jednu míli, jen abych se tam dostal, neboť to bylo tak nádherné, napít se z něho. Ó, jaká dobrá voda to byla! Jestliže jsem v Arizonské poušti, stále na to vzpomínám: Kdybych si tak mohl zase lehnout u toho nádherného pramene. Je to totéž, jako když David jednou řekl: „Ó, kéž bych se mohl opět jednou napít z toho pramene!” Kdyby se tam mohl dostat.
Jednoho dne jsem se tam posadil, a se mnou se stalo něco zcela zvláštního. Řekl jsem: „Co tě tak obšťastňuje po celý čas? Přál bych si být také tak šťastný jako ty. Ještě nikdy jsem neviděl, že bys byl smutný, po celý ten čas co sem chodím. V tobě není vůbec nic smutného. Vždy jsi plný radosti, poskakuješ, tryskáš, stále jsi v pohybu, ať je zima nebo léto, ať je zima nebo horko, ať je jak je; vždy se raduješ. Jak je to možné? Je to proto, že z tebe piji?”
„Ne!”
Řekl jsem: „Možná proto, že z tebe pijí zajíci, a ty to máš rád.”
„Ne.”
Ptal jsem se dále: „Co způsobuje, že z tebe voda tak proudí? Co tě dělá tak šťastným? Jak je možné, že jsi stále radostný?” Znovu jsem ptal: „Je to proto, že z tebe pijí ptáci?”
„Ne!”
„Protože já z tebe piji?”
„Ne!”
„Proč jsi tedy tak plný radosti?“, chtěl jsem vědět.
Kdyby mi ten pramen mohl odpovědět, řekl by: „Bratře Branhame, není to proto, že ty piješ, přesto, že si toho vážím, nebo protože se starám o ptáky. Jsem k dispozici všem, kdo chtějí pít. Stačí jen přijít a pít. Co mě ale tak obšťastňuje, není, že to jsem já, kdo prýští, nýbrž něco je ve mně, co mě pudí. Je to něco, co způsobuje prýštění.”
Tak je to také s životem Duchem naplněným; jak řekl Ježíš: „Voda, kterou Já jim dám, bude pramenem vody, který prýští k životu věčnému” – tryskající překypujícím pramenem, z něhož neustále plyne voda. Ať je zbytek Církve nahoře nebo dole – jste přesto u pramene. Proč se chcete spokojit s některým z těch starých denominačních systémů a cisternou plnou parazitů a vším možným, a pít ze stojatých vod, když jste pozváni k Pramenu, ke Zřídlu!
Myslím na to, jak se to tlačí ven, vyráží skokem, žbluňká, směje se, raduje, poskakuje a veselí se, ať je chladno, prší, ať je horko a sucho, i když celá země vyschla, tryskal jako vždycky, neboť tryská z hlubin, z útrob skály.
Ó, chci žít u tohoto pramene. Berte všechny ty své lidské systémy a ty stojaté tůně nebo nádrže, když chcete, ale já půjdu k tomuto pramenu. Půjdu tam, kde se On v plnosti vylévá. ON je má radost; On je můj život; On je má síla; On je má voda; On je můj život; On je můj Uzdravovatel; On je můj Zachránce; On je můj Král. Všechno, co potřebuji, nacházím v Něm. Proč bych měl jít za něčím jiným?
Bratře, sestro, nechcete přijít dnes večer k tomuto pramenu? Nechcete? Jestliže tam ještě nejste, nechcete to dnes večer přijmout, zatímco skláníme hlavy?
Děravé cisterny, které propouštějí vodu a vpouštějí svět – špínu chlévů a uplynulých časů. Proč dnes večer nepřijmete tento Pramen, zdroj naplněný krví, která tekla z žil Emmanuelových, a kde se všechny tyto věci nemohou usadit? Nechť nám dnes večer Bůh pomůže v této vyschlé a žíznivé zemi, jak to řekl prorok: „ON je silná skála v divoké bouři.” ON je ten Pramen. Nechcete ve svém srdci k Němu dnes večer přijít, zatímco se modlíme?
Drahý nebeský Otče, neexistuje jiný pramen, jak právě hudba hraje: „Zde má duše spočívá v krvi Beránka Ježíše.” Tam jsem se narodil, tam jsem vyrůstal, tam chci žít a umřít, a být vzkříšen v Jeho přítomnosti. Nechť stále jsem v Jeho přítomnosti, Pane, neboť nevím o ničem jiném, žádném vyznání víry, žádném zákoně, žádné lásce – o žádné lásce kromě v Kristu, žádném vyznání víry, jen o Kristu, o žádné knize kromě Bible, žádné radosti mimo té v Něm – o ničem jiném. Ó Bože, jestliže by On byl ode mne vzat, nezáleželo by na tom, kolik bych toho měl ze světa, všechno by bylo jen smrt. Chodil bych kolem s rukama nad hlavou. Kdyby mi byl On vzat, byl bych ztracen, Pane. Ale nech Jej přebývat ve mně, potom je prosinec tak příjemný jako květen, pak nás neruší ani horké nebo suché místo. Ani sama smrt by nebyla vítězem. Chceme mít Jeho, Otče. Daruj Jej každému věřícímu zde v překypující míře, neboť v tomto sále vydrželi.
Mnozí z nich musí ještě dnes večer odcestovat, aby se dostali domů. Nechť mají toto na mysli: „Já žiji u tohoto pramene. Žiji zde a piji hodinu za hodinou čerstvou vodu od Něho.”
Jestliže to ještě neobdrželi, nechť Jej nyní přijmou, aby tento pramen mohli vzít s sebou. „JÁ budu s vámi; budu s vámi až do konce světa.” Dej tyto věci, Otče.
Zatímco máme hlavy ještě skloněné, ptám se, jestli je tu dnes večer někdo, kdo by chtěl říci: „Pane, veď mne nyní k tomuto pramenu. Nepřišel jsem jen proto, abych slyšel, přišel jsem, abych něco nalezl. Přišel jsem, abych nalezl Tebe, Pane. Potřebuji Tě dnes večer, přijď nyní do mého srdce. Učiň to, Pane.“? Kolik jich je? Bůh vám požehnej. Pán požehnej každého.
Otče, Ty jsi viděl ty ruce, které se zvedly a i těch, kteří stojí, jsou ve vedlejších místnostech a také venku. TY jsi je viděl, Otče. Prosím, abys jim dal všechno, co potřebují. Možná, že pili ze staré cisterny, Pane; možná, že to bylo jen přerušení na poloviční cestě, tam, kde někdo kopal nějakou cisternu. Ta je zamořena vším možným učením, které Slovo zapírá. Prosím, ó Bože, aby dnes večer přišli k Němu, k tomuto prameni – který je pramenem života. Daruj to, Otče. Předávám ti je nyní ve jménu Ježíše.
TY jsi mi řekl: „Jestliže v Mém jménu budeš o něco prosit, pak se to stane.” Pane, neprosil bych o to, kdybych nevěřil, že se to stane. Pak bych to řekl jen ze zvyku. Ale já za ně prosím upřímně. Modlím se za ně a věřím, že jim dáš, co jsi zaslíbil.
Dnes večer je vedu pryč od cisterny. Vedu je z místa, kde pili, kde nebyli uspokojeni, k tomuto prameni. Činím to ve jménu Ježíše Krista.
Oni patří Tobě, Pane. Nechť nyní pijí živou vodu od Tebe, z pramene živé vody. Prosím o to ve jménu Ježíše. Dej to, Pane. Amen.
Ó, vzácný je ten proud
napravuje všechnu škodu;
zde má duše spočívá,
v krvi Beránka Ježíše
Co mě z hříchu očistí?
Jenom krev Ježíše Krista!
Kde je pro mne uzdravení?
Jenom v krvi Beránka Ježíše!
Ó Ježíši, uzdrav tyto lidi, Pane! Dej to, Pane. Prosím ve jménu Ježíše, abys to učinil, ó Bože. TY znáš všechny věci.
Zde má duše spočívá,
v krvi Beránka Ježíše.
Přemýšlejte o tom! Nevím o jiném prameni, neznám nic jiného než Jeho. Nežádám o nic jiného, než znát Jeho. Nic než krev Ježíše.
Ó vzácný je ten proud,
napravuje všechnu škodu;
zde má duše spočívá,
v krvi Beránka Ježíše.
Podejme si ruce, zatímco to zpíváme ještě jednou. Milujete se vzájemně? Je tu někdo, kdo má něco proti někomu druhému? Jestliže ano, potom jděte a dejte to do pořádku. Udělejte to. Neodcházejme odtud tak. Jestliže něco proti někomu máte, jděte tam a dejte to do pořádku. Máte nyní příležitost jít a říci: „Bratře, sestro, řekl jsem něco o tobě. Něco jsem si myslel. Nechtěl jsem to udělat. Odpusť mi.” Tak to má být. Mějme tento pramen vždycky mezi sebou.
Zde má duše spočívá,
v krvi Beránka Ježíše
Ó vzácný je ten proud,
napravuje všechnu škodu;
zde má duše spočívá,
v krvi Beránka Ježíše.
Ó, není On nádherný? Žádný jiný pramen. Nechceme se smísit s jinými věcmi. Oddělujeme se, svět jsme nechali za sebou. Nechceme již česnek z Egypta a děravé cisterny. Jsme na pouti s Pánem Ježíšem, s udeřenou Skálou, jíme manu, která přichází shora – jíme andělský pokrm a pijeme ze Skály.
Zde má duše spočívá,
v krvi Beránka Ježíše.
Skloňme hlavy a modleme se, aby Bůh každého z vás požehnal bohatě, aby Jeho milost a milosrdenství s vámi bylo během nadcházejícího týdne, a když se stane, že by někdo z vás měl přejít za oponu času, pak myslete na to, že je to jen několik hodin spánku a odpočinku, než se zase shledáme. Myslete na to, že ti, kteří ještě žijí a pozůstanou, nepředejdou ty, kteří spí, neboť pozoun Boží, ten poslední pozoun zazní – šestý již zazněl. Poslední pozoun, jako i poslední pečeť bude příchod Páně; ten zatroubí a mrtví v Kristu vstanou nejprve. Do té doby jen odpočívají.
A kdyby vám měla být způsobena újma, pak zpívejte:
Táhněme v Ježíšově jménu
On je dobrá záštita;
v Něm porazíme nepřátelské vojsko!
Ďáblové budou prchat. Myslete na to, doufáme, že vás tu příští neděli ráno opět uvidíme. Přiveďte s sebou nemocné a trpící. Budu se za vás modlit. Vy se modlete za mne. Uděláte to? Řekněte „Amen”. Budu se za vás modlit, aby vám Bůh požehnal.
Ó, jak sladce to zní,
když srdce o Ježíši zpívá.!
Ó, jak sladce to zní,
když srdce o Ježíši zpívá!
Zpívej mocně v Ježíšově jménu,
odvážně dejte svědectví o Jeho slávě,
až dospějeme k zástupu,
který se korunován před Ním sklání.
Ó, jak sladce to zní, (není to vzácné jméno opravdu milé a drahé?)
jestliže srdce o Ježíši zpívá!
Ó, jak sladce zní,
když srdce o Ježíši zpívá!
Je to vždy tak těžké od vás odcházet, přestože vím, že je vám nesnesitelné horko. Ale je to prostě něco zvláštního. Zpívejme ještě jeden verš. Chcete? Buď žehnán svazek ten. Kolik vás zná tuto starou píseň? Před lety jsme ji zpívali často.
Dnes večer myslím na to, že z těch stovek zůstali jen dva, kteří tuto píseň zpívali s námi zde v kapli, když jsme si podávali ruce. Buď žehnán svazek ten. Mnohé z nich jsem pochoval na místním hřbitově. Oni čekají. Já je zase uvidím. Tu a tam je vídám ve vidění, když hledím za oponu času. Jsou tam. Skloňme hlavy, zatímco zpíváme.
Buď žehnán svazek ten,
jenž v Kristu víže nás,
a kruh náš zůstaň sjednocen,
jak v nebi bude zas.
Spojených proseb hlas
před Otcův trůn chceme vznést
neb jedna snaha vede nás,
i cíl náš jeden jest.
Zatímco máme hlavy skloněné, předávám bohoslužbu kazateli, aby ukončil modlitbou.