Bůh připravil pro Eliáše východisko. Také nyní pro děti, které Mu věří, připravil před nadcházejícím hněvem a vším ostatním únikovou cestu.
Bůh by nebyl spravedlivý, jestliže lidi ze Sodomy a Gomory jako i z Kafarnaum potrestal, když ta města potopil do moře a onu generaci zatratil, a nás by nechal činit tytéž věci beztrestně. Jak jistě přišel soud na ně, tak jistě nemine nás.
Aby se postavila hráz proti těm mocnostem a modernímu trendu onoho času, nechal Bůh vystoupit muže. Ale oni na něho neslyšeli, mysleli, že se zbláznil a přišel o rozum. Připadal jim jako fanatik, blázen, který se v pusté poušti pomátl. Přesto měl slovo Páně.
Dnes říkají: „Slovo nemíní, co říká. Bible je jen dějepisná kniha.“ Mám za to, že jste všichni slyšeli o tom, co se tvrdí, že totiž Eva nejedla jablko, ale broskev. Myslím, že říkají broskev. Mimo toho, že Mojžíš děti Izraele nevedl skrze Rudé moře, ale provedl je rákosím na okraji moře. Kdyby tomu tak bylo, kde potom by měly stát vody na obou stranách jako zdi, zatímco oni prošli suchou nohou? Ó, jaký je to nesmysl, ale musí přijít den, aby Bůh mohl Svůj hněv na lidi vylít. Stane se to skrze tohle.
Dokonce lidé, kteří patří ke sborům, nevěří v divy a říkají, že něco takového již není. Říkají: „Dám ti tisíc dolarů, jestliže mi jeden div předvedeš.“ Oni to nemohou vidět, i kdyby se jich staly desetitisíce! Ani potom by to neviděli.
Říkáte: „To není možné.“ Ó ne, jistě ne. Když jednou přebýval v Dotain Elizeus, Syřané město obklíčili, aby je dobyli, neboť věděli, že síla národa spočívala v tom vidoucím. Jeden z jejich vojenských vůdců řekl syrskému králi: „Copak nevíš, že prorok Elizeus sděluje izraelskému králi, o čem rozmlouváš ve své ložnici?“
Král rozkázal: „Jděte tam a zajměte jej, neboť to je muž, který se nám postavil do cesty.“ Tedy syrské vojsko obklíčilo Dotain. Když se Gézi, prorokův služebník, probudil a spatřil to, zvolal: „Ó běda, pane, co jen budeme dělat? Kolem nás jsou samí nepřátelé. Jsme obklíčeni.“
Prorok odvětil: „Neboj se! Neboť naše vojsko je silnější než všechna jejich síla.“
Gézi se rozhlédl a řekl: „Nikoho nevidím.“
Nato se Elizeus modlil: „Pane, otevři mu přece oči.“
Tedy mu Pán otevřel oči a on spatřil, že pohoří kolem Elizea bylo plné ohnivých koní a vozů neviditelných mocností.
Elizeus šel potom k syrskému vojsku a Bible říká, že je ranil slepotou, neboť když k nim přišel, nepoznali ho. Ptal se jich: „Hledáte Elizea?“
„Ano“, odpověděli, „hledáme.“
Tedy řekl Elizeus: „Pojďte za mnou, zavedu vás k muži, kterého hledáte.“ Zavedl je do pasti, tam, kde byla izraelská armáda. Mohli by je pobít.
Bible říká, že je ranil slepotou. A tak to bylo. Dnes jsou lidé slepí v duchovním smyslu, takže to nepoznávají, přestože Pán přichází do jejich středu a činí mezi lidem věci, které zaslíbil. Jsou duchovně slepí, neznají Boha, ani Jeho mocnou sílu. My víme, že je to s nimi právě tak, jako ve dnech Elizeových. Bůh je ranil slepotou. Dnes říkají, že nejsou žádné divy a podobně a všechno je pouhé pohnutí mysli.
Právě tak to bylo u Eliáše. Když byl vzat vzhůru a jeho místo převzal Elizeus, který byl již v mládí holohlavý, běhaly za ním děti a pokřikovaly: „Proč jsi nešel s Eliášem nahoru, ty plešatý!“ Lidé prostě nevěřili, přestože se staly tak mnohé věci. Přesto, že ten velký Boží muž odjel v ohnivém voze do nebe, lidé nevěřili. Nechali své děti pobíhat za tímto mužem a pokřikovat: „Jdi nahoru, plešatý! Proč jsi s ním nešel nahoru?“ Prorok těm dětem zlořečil a dva medvědi roztrhali dvaačtyřicet dětí.
Tak jako tehdy, i dnes vkládají do Slova své vlastní výklady. Když to chtějí provádět, je to jejich vlastní záležitost, ale oni očekávají, že tomu budeme věřit. Avšak Bible říká, že Slovo nedovoluje žádný vlastní výklad (2.Petr.1:20). Bůh vykládá sám Své Slovo. Bůh naplňuje Své Slovo. A to je ten výklad! Jak jsem to již tak často říkal, že na počátku Bůh řekl: „Budiž světlo!“, a světlo bylo tady. To nemuselo být vykládáno, prostě se to stalo. ON řekl: „Panna počne“, a stalo se to tak. ON řekl, že vylije Svého Ducha, a učinil to. Předpověděl také ty věci, které bude konat v posledních dnech, a dělá je. Nemusí to být vykládáno; Bůh má Svůj vlastní výklad. Úplně jedno co říkají blázniví lidé – to Boha ani v nejmenším nezdrží.
Když Ježíš putoval na Zemi, měl v cestě právě tolik nevíry jako my dnes; možná, ještě více. Ale Jeho působení to nezadrželo. Konal neustále Svoji povinnost a Bůh potvrzoval vše, co dělal.
Řekl: „JÁ a Otec jsme jedno. ON ve Mně přebývá. Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od Sebe, nýbrž Otec, který ve Mně přebývá, činí Své skutky. Věřte mi, že jsem v Otci a Otec ve Mně; jestli ne, pak věřte pro ty skutky!“ Jinými slovy řekl: „Zkoumáte Písmo, protože v něm míníte mít věčný život, a Ono to opravdu je, které o Mně vydává svědectví.“ (Jan 5:39). Amen! Jaký je to výrok! „Ono“ – Písmo – „říká, kdo Já jsem“. To řekl Ježíš.
Také vám Písmo říká, v jaké hodině žijeme a že věci, které se dějí a vidíte je, působí Bůh sám mezi Svým lidem. Nikdo nemůže křísit mrtvé než Bůh. Nikdo, jen On může činit ty věci, které činí. Bible přece říká: „ON je tentýž včera, dnes i na věky.“ (Žid.13:8)
Ten moderní trend bylo možno sledovat u lidí již tehdy: „Ó, ty časy pominuly. Divy již nejsou. Lidé se do toho jen stupňovali.“ Slyšte na proroka Eliáše! Když vystoupil proti nim a jejich theologii, mluvil, jako by byl sám Bohem. Eliáš mluvil, jako by sám byl Bůh: „Ani rosa ani déšť nespadnou z nebe, jedině na mé slovo!“ Amen! Ten prorok byl v Boží přítomnosti.
Proroci Starého zákona či jiném čase zůstávali v přítomnosti Boží tak dlouho, až se stali Slovem. Jejich zvěst je Slovo samo. Vzpomeňte si, že řekl: „TAK PRAVÍ PÁN!“ Když ti muži obdrželi od Boha zvěst, byly jejich vlastní úvahy vypnuty. Možná, že to bylo dokonce i proti jejich vlastnímu přesvědčení, a možná to celé ani nemuseli poznat. Ale vyslovili slovo Boží, když řekli: „TAK PRAVÍ PÁN.“
„Nebude pršet, dokud to neřeknu.“ Ó, jaký je to výrok! Byl v přítomnosti Boží, a dokonale se to naplnilo. Vidíte, to opět souhlasí s Am. 3:7: „Bůh Pán nečiní nic, aniž by Svůj úmysl oznámil Svým služebníkům, prorokům.“
Když řekl: „Nebude pršet.“, lidé se posmívali. Mysleli si, že se zbláznil, že je fanatik. Ale vidíte, měl to „TAK PRAVÍ PÁN“, že nebude pršet. Bůh to Eliášovi, Svému služebníkovi zjevil dříve, než se to stalo. Byl potvrzený a věrohodný prorok. Lidé by byli museli činit pokání, ale místo toho se mu vysmívali a říkali: „Ó, měli jsme vydatné deště. Vodní nádrže jsou plné, řeky také.“
Ale Bible říká, že během 3 a 1/2 let nepadla ani rosa. Všechny potoky a všechna voda vyschla. Všude! Nebyl to ten muž, byl to Bůh, který mluvil skrze toho muže. Proto se to stalo. Víme, že tak je to vždycky.
Jestliže nějaký muž je Bohem poslán a určen k tomu, aby vystoupil s tím pravým TAK PRAVÍ PÁN, potom zvěst a zvěstovatel jsou jedno a totéž. Neboť je poslán, aby reprezentoval to TAK PRAVÍ PÁN. Slovo za slovem. Proto on a zvěst jsou jedno.
Muž, který je podřízen některé křesťanské společnosti, je také zajedno se svým sborem. Také theolog, který zastupuje theologii určité denominace, je zajedno s její zvěstí. Theolog zastupuje theologii některé konfese. To souhlasí.
Právě tak muž, který vystoupí s tím TAK PRAVÍ PÁN je se Svou zvěstí jedno. Když Eliáš přišel s tím „TAK PRAVÍ PÁN“, stal se jedno se svou zvěstí. Když přišel Ježíš, byl Slovem (Jan 1:1+14). Tak Slovo Boží vždy souhlasilo se zvěstovatelem každého období. To je pravda.
Ježíš byl Slovo, o kterém bylo prorokováno. Byl tím, co o Něm předem řekli proroci, např.: „Panna počne a porodí Syna.“ Již na počátku řekl Bůh, že semeno ženy rozšlápne hadovi hlavu a had Jej bodne do paty (1.Moj.3:15). Všechno bylo v proroctvích předpověděno. Když David plakal, reprezentoval Jeho a také všichni ostatní proroci během celého času mluvili o Něm. ON byl to zjevené Slovo. Haleluja!
Rozumíte nyní, kam mířím? Dnes ráno jsem s vámi mluvil zcela otevřeně. Nevidíte tu autoritu živého Boha v živé církvi, v Nevěstě? Nemocní jsou uzdravováni, mrtví kříšeni, chromí chodí a slepí vidí. Evangelium zní ve vší své moci, a zvěst a zvěstovatel spolu navzájem souhlasí. Slovo je v církvi, v lidech.
Slovo Boží bylo v Eliášovi, když přišel s tím TAK PRAVÍ PÁN a řekl, že nebude pršet. To nebyl Eliáš, byl to Bůh v Eliášovi.
Často jsem vyprávěl, jak ta dáma od „křesťanské vědy“ mi jednou řekla: „Pane Branhame, vy příliš zdůrazňujete Ježíše.“
Odpověděl jsem: „Doufám, že toto je jediné, z čeho se mám zodpovídat.“
Pokračovala: „Vy se z Něho pokoušíte udělat Boha.“
Odpověděl jsem: „ON byl Bůh.“
Na to odporovala: „Ó, On byl prorok, byl to dobrý člověk, ale nebyl Bohem.“
Tedy jsem řekl: „Ukažte mi místo v Bibli, které by dosvědčovalo, že nebyl Bohem.“
Odpověděla: „V Janově evangeliu se píše, že plakal, když přišel k Lazarovu hrobu.“
Namítal jsem: „Přirozeně, že plakal, vždyť byl oboje: Člověk a Bůh. Jako člověk plakal; ale musel být Bohem, aby toho mrtvého probudil.“ Ano. Pokračoval jsem: „Jako člověk měl hlad, ale byl Bohem, když nasytil 5 000 lidí dvěma rybami a pěti chleby. Byl člověkem, když byl na jezeře a usnul v lodi, ale byl to Bůh v Něm, který přikázal větru se ztišit.“ Proč? Protože On a Jeho zvěst byli jedno.
ON řekl: „JÁ a Otec jedno jsme. Můj Otec ve Mně přebývá.“ ON byl plností Boží v tělesné postavě.
Myslím, že to bylo velice působivé, když jsem nedávno přinesl zvěst o sedmi obdobích církve. Na počátku jsem nemohl pochopit, proč tam byl Ježíš představen s bílými vlasy. Vždyť je tam psáno: „Jeho vlasy byly bílé jako sněhobílá vlna.“ Nemohl jsem pochopit, jak třiatřicetiletý muž mohl mít sněhobílé vlasy.
Telefonoval jsem jednomu drahému příteli, který je dobrý theolog a letniční: bratr Jack Moore. Je to chytrý, inteligentní muž. Řekl: „Bratře Branhame, to byl oslavený Ježíš. Tak vypadal, po Svém znádhernění.“
Ale to jsem tak nemohl přijmout. Řekl jsem tedy: „Nu, dobrá, bratře Moore. Mnoho díků.“
Potom jsem šel do svého pokoje a mluvil s Bohem. Hledal jsem v konkordanci místo v Danieli, kde byl zaveden ke ctihodnému Starci, jehož vlasy byly jako čistá vlna. Řekl jsem: „Pane, nevím, co mám říci, přece se z toho budu muset zodpovídat.“ Pomyslete, bylo to rok anebo ještě více předtím, než bylo otevřeno sedm pečetí. Modlil jsem se: „Pane, co je to?“
Vzhlédl jsem vzhůru a spatřil před sebou stát muže. Byl to soudce a měl na hlavě bílou paruku. Soudci v dřívějších dobách nosili bílé paruky na znamení nejvyšší autority.
Když jsem nyní spatřil Ježíše zahaleného do bílého, poznal jsem, že je to prostě potvrzení pravdy, kterou již známe, a sice že On je nejvyšší autoritou. Bůh to potvrdil na hoře Proměnění, když řekl: „Toto je Můj milovaný Syn, Jeho poslouchejte!“ – nejvyšší autorita!
Před otevřením sedmi pečetí sestoupilo sedm andělů ve tvaru pyramidy. Tam zůstali stát a řekli mi, že se mám vrátit zpět sem a kázat o sedmi pečetích a že On bude se mnou. ON mi ukázal, co byly všechny ty ztracené věci. Myslel jsem totiž, že to bude zapečetěno na zadní straně knihy a že to v ní nebude napsáno. Ale ukázalo se, že On to nemůže činit. Je to psáno v Knize, ale je to v ní skryto. Neboť jestliže někdo k těm slovům přidá nebo ubere… (Zj.22:18-19) Je to tedy tajemství, které během sedmi období církve bylo skryto. Každá pečeť zjevila nějaké tajemství; co se týká vodního křtu a ostatních věcí, o nichž panovaly dohady.
Když tento „mrak“ potom vystoupil vzhůru, pořídily veliké hvězdárny v Kalifornii, Mexiku, Tucsonu a všude jeho snímky. Bylo to záhadné zjevení. Bratr Fred Sothman, který sedí tam vzadu, bratr Gene Norman a já jsme byli při tom, když se zvedal. Byly z toho pořízeny snímky, ale stále ještě nevědí, co to bylo. Zde nejprve všichni řekli: „Podívejte, to by mohlo být toto a tohle jsou křídla andělů, jak jsou k sobě složena.“
Ale když jsem jednoho dne ten snímek pootočil o 90° doprava, spatřil jsem hlavu Ježíše Krista, přesně tak, jak Jej namaloval Hofmann na jednom obraze. Bylo to bíle olemováno. Pohled zaměřený na Zemi ukazuje, že On je tou nejvyšší autoritou. Nebesa to oznamují; Bible to oznamuje; zvěst to oznamuje. To přesně souhlasí. To bílé zahalení symbolizuje nejvyšší autoritu. Uprostřed toho lze rozpoznat tmavý plnovous. Mnozí z vás ten obraz viděli. Je tam vzadu. Pootočte jej doprava a pozorně se podívejte: Je tam On, tak dokonalý, jakoby pořídili snímek Jeho portrétu. Oni na to prostě hledí z nesprávné strany. A jen Bůh může zjevit, jak to je správné. Pootočte to doprava a podívejte se na to. Je tam On, tak dokonalý. To je to, co tam nahoře vyfotografovali.
Když jsem Jej viděl poprvé, vypadal jako Ježíš z Hofmanova obrazu, který jsem tehdy ještě vůbec neznal, a teprve později jsem jej viděl v Billyho Sunday‘s kapli. Ale od té doby visí ten obraz stále v mém domě.
PÁN zde na nebi vypadá přesně tak, jako tehdy ve vidění, které jsem jako mladý muž viděl tam, kde dnes stojí školní budova. A nyní po třiatřiceti letech On na nebi potvrzuje, že je to pravda. Tak On vypadá. ON není nic mystického nebo jak si Jej kdekdo představuje.
Ve Vatikánu mají například něco, co nazývají Kristovým obrazem, s krátkým vousem na bradě a trochu na horním rtu. To nazývají Kristem.
To mi připomnělo zobrazení Adama a Evy, které jsem viděl v jedné staré katedrále. Vypadali na tom skoro jako zvířata. Takovou představu mohou mít lidé o duchovních věcech. Věřím, že Adam byl nejlépe vypadajícím mužem, jaký kdy žil, a že Eva byla každopádně dokonalou ženou.
Vlastními představami je lidské porozumění přivedeno do zmatku. Bůh se ale sklání dolů a rozvíjí je ve Své síle. Přesně to se dělo ve dnech Achabových.
Nyní víme, proč mohl Eliáš toto říci, neboť měl zvěst té hodiny, Slovo Boží. Zvěstovatel, zvěst a Slovo byli jedno. Prorok, Slovo, zvěst – ten muž jako zvěstovatel a zvěst byli jedno. Ježíš řekl: „Jestliže nečiním skutky, které jsou o Mně psány, pak Mi nevěřte.“ To je dobré. Muž a zvěst jsou jedno.
Oni dnes nevěří, že se dějí skutky Boží, protože zvěst Boží nepřijímají. Nevěří té zvěsti.
Ale těm, kdo věří hodině Boží, v níž žijeme, jsou tyto věci skrytým pokrmem. Pozorujte, Bůh to skryl, aby na to hleděli a přece nepoznali. Stejně jako Elizeus ranil slepotou syrskou armádu, zaslepuje Bůh ty nevěřící vůči pravdivému a pravému pokrmu dětí, věřících.
Noema nazvali fanatikem, protože stavěl koráb. Ale on měl otevřené oči pro slovo a zaslíbení Boží. Co oni označovali jako fanatismus, to zachránilo Noema a jeho rodinu; přesně to. Čemu se lidé vysmívají, za to my se modlíme. Co lidé označují jako bláznivé, to nazýváme velikým. Co je pro svět velikým, to nazývá Bůh bláznovstvím. A to, co je pro svět bláznovství, označuje Bůh jako veliké. To je rozdíl mezi správnými a převrácenými. Ježíš je tentýž včera, dnes a až na věky.
Myslete na to, Eliáš šel na své tajné místo; podle Božího plánu, Božího povolání a Božího Slova.
Eliáš se skryl na tomto tajném místě na základě předurčení a plánu Božího, povolání, které spočívalo na jeho životě a na základě Slova Božího. Jestliže jsme se nedostali dovnitř právě tak, pak nevím, jak se to má stát.
Pozorujte to: Než sucho nastalo, šel Eliáš na tajné místo, aby přežil. To je jasný symbol toho, že církev je zavolána ven, že Nevěsta je již vyvolená a čeká, než na Zemi přijdou soudy. Ona je připravena jíst pokrm Boží a těší se z Božích požehnání. Každý člověk, který má normální rozum, ví, že jdeme něčemu vstříc, že hodina soudu je tady.
Dejte pozor. Jednoho rána byli bratři Banks Wood a jiní muži, kteří jsou dnes večer zde, se mnou v horách. O tom bych chtěl více říci příští neděli, dá-li Pán. Mně bylo dáno veliké zjevení, něco, co sotva mohu zadržet, aniž bych to řekl již dnes večer. Ale musím. Ustavičně se něco děje, jedno po druhém a neustává to, neboť to bylo „TAK PRAVÍ PÁN“.
Všichni jste mě z pásků slyšeli tisíckrát říkat: „TAK PRAVÍ PÁN: To a to se stane“, a dokonce deníky a týdeníky to musely potvrdit. Oni nevědí, co to s tím má společného, ale viděli to. Nevědí, co je to, ale prožili, jak se Slovo prokázalo jako pravda.
Stáli jsme tady v řece, když Anděl Páně roku 1933 sestoupil a řekl, co má v úmyslu.
Mnozí, kteří přišli na břeh, se ptali: „Co to znamená, Billy?“
Odpověděl jsem: „To se nestalo kvůli mně, ale kvůli vám. Já věřím, vy však ne.“ A šel jsem pryč.
Můj kazatel mi řekl: „Myslíš, že ty, se svými sedmi roky strávenými ve škole, budeš cestovat po celém světě a modlit se za krále a panovníky? Zapomeň na to!“
Ale já jsem na to zapomenout nemohl. To bylo do mého srdce vyryto. Dnes, po třiatřiceti letech se naplnilo všechno, co On předpověděl, přesně tak jak to oznámil. ON je Bůh a nemůže selhat. Vždy Své slovo dodrží. Nikdy o něm nepochybujte.