Mocný Bůh odhalen před námi
/ William Branham
3. Část 3.
Trvalo šest tisíc let, než ji Bůh plně vybavil, než byla oseta dobrým semenem, až všechno vzešlo podle svého druhu. Všechno musí vzejít podle svého druhu. Každý druh Jeho semene byl dobrý, proto muselo plodit podle svého druhu. Bůh to učinil v šesti tisících letech.
A když konečně měl všechno hotové, zřídil na zemi Svůj hlavní stan na krásném místě na východě Edenu, které se nazývá „zahrada Eden". Bůh hlavní stan světa zřídil v zahradě Eden; ta zahrada ležela na východě Edenu – hlavní stan. Nade vším postavil Svého syna a jeho ženu. To souhlasí. To Bůh udělal.
ON jim předal celou vládu. Mohli přikázat větru a přestal vát. Promluvili ke stromu a on se přesadil odtud tam. Lev a vlk se spolu pásli a beránek ležel u nich. Nebylo nic zlého. Vládl dokonalý mír, dokonalá harmonie – všechno bylo dokonalé, dokud to měl Bůh pod Svou vládou. ON měl Svůj svět a všechno fungovalo. Všechno šlo dobře. Všichni se živili rostlinnou stravou. Nic nemuselo umírat, nic nebylo zničeno, nic zbořeno. Všechno bylo dokonalé, a nad tím vším ustanovil své milované děti – Svého syna a dceru, muže a ženu, aby nad tím panovali.
Bůh byl spokojený a odpočinul sedmého dne od všech Svých skutků. Posvětil sedmý den jako sobotu pro Sebe. Bůh přehlížel všechno, co po šest tisíc let utvářel a připravoval. Všechno stvořil; zformoval hory a vytvořil vulkány. Vztyčily se hory, nastaly erupce. Nechal vše vysušit, a vytvořil z toho nádherné místo, jak to chtěl mít. Neexistuje nic srovnatelného.
V tom nádherném Božím ráji se pohybovali dinosauři a mnohá jiná zvířata. Žádné z těch velkých zvířat nezpůsobilo nějakou škodu. Byla krotká jako koťátka. Nic proti sobě navzájem neměli. Neexistovala nemoc, utrpení, ani zárodek nemoci na zemi. Ó, jaké místo! Velcí ptáci létali ze stromu na strom. Adam je znal podle jejich jmen, a oni sedali na jeho ramena a vrkali na něho. Ó, jak nádherné místo Bůh měl!
Jeden z Jeho atributů odpovídal Jeho tělu. Bůh má v Sobě vlastnosti. Vy například jste např. vyjádřením vlastnosti vašeho otce. Chápete, že jste byli v dědečkovi vašeho dědečka. Budeme nyní mluvit o vás a vašem otci.
Nic jste nevěděli, když jste ještě byli ve svém otci. Ten zárodek přichází od muže. Muž je nositelem zárodku, žena nositelkou vejce. V zárodku se nachází život. Když jste ještě byli ve svém otci, nic jste o tom nevěděli, ale věda a Boží Slovo dokazují, že jste byli ve vašem otci. Ale nevěděli jste o tom.
Pak vás otec chtěl. Skrze spojení s vaší matkou jste přišli do bytí, a tak vás otec poznal. Jste jeho atributem a máte části těla, které jsou rovny vašemu otci. Tak to bylo na počátku s Bohem. Každý syn a dcera Boží byli na začátku v Bohu. Na to si nemůžete vzpomenout, ale byli jste tam. ON to věděl a chtěl, abyste se zjevili, aby měl s vámi obecenství, mohl s vámi mluvit, milovat vás a mohl vám podat ruku.
Není to s vaším vlastním synem stejné? Není to nádherný den, když váš syn přijde domů, když se vrátí zjizvený z bojiště a posadí se ke stolu? Jaké jídlo byste pro něj připravili! Porazili byste vykrmené tele a připravili mu ho. On je vaše vlastní maso a krev a byl ve vás. Tehdy jste jej ještě neznali, ale věděli jste, že tam je.
Bůh věděl, že tu budete. Potom nám dal tělo, že jsme mohli navázat kontakt. Aby se s námi mohl spojit, stal se nám rovný, když se stal On sám Ježíšem Kristem, Synem Božím – plností Božího zjevení.
Bůh chtěl, aby Jeho atributy, Jeho vlastnosti byly zjeveny proto, aby mohl mít společenství. Dokud jsem byl ve svém otci, nevěděl jsem o tom nic. Když jsem se ale skrze něho narodil a stal jsem se jeho synem, byl jsem atributem, částí svého otce. Jste částí vašeho otce. Jako děti Boží jsme částí atributů Božích, které byly v Něm a staly se masem, jako se stal masem On. Proto spolu můžeme mít na zemi společenství jako Boží rodina. To byl ten záměr na počátku. Ano! To Bůh na počátku chtěl. ON měl vládu nade vším, a nad tím ustanovil člověka v zahradě Eden na základě svobodného rozhodování, když řekl: „Synu, patří to tobě." Jak nádherné místo!
Bůh byl spokojený, že se stáhl do ústraní a odpočinul ode vší práce. Na žádném stromě nerostlo trní nebo bodliny. Keře, které měly plody, neměly trny. Všechno bylo dokonalé. Každé semeno bylo dokonalé. Všechno bylo v dokonalém stavu.
Když On trochu odpočíval, vplížil se dovnitř nepřítel s podvodem a převzal to, když Jeho dětem převráceně vyložil Jeho program. ON Svým dětem důvěřoval, jako vy důvěřujete své dceři, když jde večer na procházku s nějakým mužem anebo svému synovi, jestliže je ve společnosti nějakého chlapce, který kouří nebo pije. Důvěřujete mu, že nebude nic převráceného dělat a dodrží každé slovo, které On řekl. Ale nepřítel se vplížil, jako mazaný chlapík, který doprovodí vaši dceru a potom si vede nepřístojně, nebo žena, která jde s vaším synem a činí to stejné. On se vplížil. Nepřítel Boží se vplížil dovnitř a Evě vyložil Slovo převráceně.
Pádem do hříchu strhl zahradu Eden na sebe a převzal vlastnictví. On to převzal. Nuž, nyní ve svém panství působí podvodně již skoro šest tisíc let, podváděl lidi, děti Boží, jak to učinil tehdy. Na základě svého svobodného rozhodování mohli jednat jak chtěli. Bůh věřil, vlastně jim důvěřoval, že budou dělat to správné. Potom ale jednali převráceně a jako Ezau prodali své právo prvorozeného za svět. Připadlo to satanovi a on to převzal. Jako Bůh dokončil Eden v 6000 letech, měl i on 6000 let k dispozici, aby vybudoval svůj Eden. Podvodem – on podvedl lidi slovem – si nyní zřídil na zemi svůj Eden hříchu.
Boží Eden byl založen na spravedlnosti, satanův na hříchu, neboť satan je hřích. Bůh je spravedlnost. Království Boží bylo postaveno na spravedlnosti, pokoji, životě; satanem zřízené království je z hříchu, nábožného hříchu.
Pozorujte, on je svedl podvodem, jak to měl v úmyslu. On to oznámil předem. Věděl to někdo? Otevřeme si Izaiáše. Měl jsem se ještě odvolat na více biblických míst. Otevřeme Iz. 14, od 12. verše. Podívejme se krátce na to, co tu satan říká. Dejte pozor, co ten chlapík udělal:
Ó, jak jsi spadl z nebe třpytivá hvězdo, synu ranních červánků! Sražen jsi k zemi, ty, který jsi porazil národy, který jsi si říkal ve svém srdci: „Do nebe vystoupím, vysoko nad hvězdami (to znamená „syny") Božími zřídím svůj trůn, usídlím se na hoře shromáždění na severní straně. Vznesu se nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu"!
Porovnejte to s jinými biblickými místy, obzvláště s 2. Tes., kde jsme četli předtím, tam je o něm řečeno, že se posadí v chrámě Božím, vyvýší se nade všechno, co se nazývá Bůh nebo co je hodno cti. On se vydává za Boha, a nechává se na zemi uctívat jako Bůh.
To je bůh tohoto světa, o němž jsem kázal poslední neděli. Dnes je tady a podvádí. Ó tato klamná hodina! Žijeme v mimořádném čase. Je to nejblahoslavenější čas, neboť se přibližujeme nádhernému Tisíciletému království! Zase jdeme do Edenu. Ale právě v tomto časovém období soustředil všechnu svoji lest a taktiku, kterou kdy použil a se kterou byl schopen podvodu a posílil svou pozici. Vystupuje jako Bůh a posadí se na místě Božím; nábožný, umí dobře citovat Písmo a udávat biblická místa – právě tak, jak to dělal satan v zahradě Eden s Evou. On ale nemusí dělat nic víc, než vynechat jedno místo, aby získal mezeru, kterou může proniknout jedovaté učení ďábla. My jsme to probírali ten večer, když jsem hovořil o Filtru myslícího muže.
On řekl, že se chce povýšit nad toho Nejvyššího. Chtěl se vyšvihnout nad mraky, nad hvězdy, tam trůnit jako Bůh a tak být nad tím Nejvyšším. Podařilo se mu splnit svoji hrozbu. Při naplňování svých hrozeb měl skutečně neuvěřitelný úspěch, neboť lidé si od něho nechali v každém časovém období cenu zaslíbeného Božího Slova pro jejich čas zatemnit. Právě tak toho dosáhl! V každém časovém období to prohlásil za bezcenné.