Mocný Bůh odhalen před námi
/ William Branham
7. Část 7.
On nikdy neprošel filtrem Božím, jinak by na sebe nevzal ženské oblečení. Jistě ne! A právě tak ona by si nikdy neoblékla mužské oblečení. On není synem Božím, ale synem satana, a ona je jeho dcerou. Je tvrdé tohle vyslovit, ale satanovi se podařilo převzít tento svět a zřídit z toho svoji říši, tím, že to převrátil. Člověk tu byl postaven se svobodnou vůli. Aby si zvolil způsob života, který by chtěl. Pak se ukáže, co je ve vašem srdci.
Víte co? Vaše skutky mluví tak hlasitě, že přehluší váš hlas. Co by bylo s mužem, který by řekl: „Ó, všichni jsme křesťané, patříme ke sboru", a jeho kancelář by byla plná fotografií nahotin? On by mohl říkat, co by jen chtěl. Já bych věděl, kolik uhodilo a vy také.
Co je s ženou, která má krátké vlasy a říká, že je křesťankou, ale líčí se a nosí šortky? A přesto chce být křesťankou? Jistě byste to věděli lépe. Slovo Boží vás učí něco jiného. Slovo Boží říká, že toto nemohou dělat a zároveň být křesťanky. Potom jsou dokonce nečestné. Vzal by Bůh něco nečestného do Svého království? Ne, nikdy. Tady se ukazuje, co si žádá.
Nemůžete přimět holuba, aby žral s kánětem. Holub nemá žlučník. Nemůže žrát nic zkaženého. Jediné sousto by jej zabilo. On to ví. Káně ale může žrát, co chce. On má hodně žluči. Zjišťujete, že se světem dnes je to právě tak. Jsou nazí a slepí a nevědí to. Satan to dokázal pomocí žádosti té ženské po poznání, sexu, který si zvolila.
Pozorujte, byla to Eva, která Adama svedla k převrácenosti a byla to žena, která se svlékla, než Adam složil své odění. Je to vždycky žena. Tak to bylo vždy a je to tak ještě dnes.
Je to kostel – sbor, který uvádí lidi do bludu. Kostel – sbor vede člověka, který chce být synem Božím. Je to ženská – kostel – sbor; ne Bible nebo Bůh! Bible představuje muže přirozeně, neboť Slovo se stalo masem a On byl Muž. Bible představuje muže, kostel tu ženskou. Bible člověka do bludu nevede, je to kostel, který jej zavádí do bludu. Je to kostel, který jej dělá nahým; ne Bible. Ne, jistě ne. Bible mu říká, že je nahý.
Pozorujte, jak byla žádostivá po sexu a po poznání. Ona věděla, co to obnáší a je-li tento plod dobrý nebo ne. A ona to učinila.
Ale jednoho dne Bůh skrze jednoho muže všechno přivede zpět. Všanc to bylo vydáno ženou, spasené to ale bylo Mužem. Ten Muž byl Ježíš Kristus, který je Slovo. Co je to tedy? Dejte pozor, zatímco končíme. Nedávno jsem zde udělal výrok. Ještě mám asi čtyři nebo pět stránek plných biblických míst a věcí, na které jsem se chtěl odvolat. Poslouchejte nyní. Tím se chci dostat k závěru.
Vzpomínáte si, že jsem vás nedávno učil o sedmi pozounech vlastně o slavnosti pozounů. Řekl jsem: „Osmého dne se uskuteční slavnostní shromáždění. Sedmý den je ten poslední: To bude Tisícileté království. Ale osmého dne bylo slavnostní shromáždění. Jestliže to má být osmý den, přesto, že jich je jen sedm, pak by musel osmý být zase tím prvním. Dostaneme se tedy zase k prvnímu dni. Jakmile Tisícileté království skončí, bude zase zřízen Eden. Veliké Boží království bude znovu nastoleno, protože Ježíš je vybojoval v zahradě Getsemane se satanem a Eden vydobyl zpátky. ON odešel, aby v nebi to připravil a zase se vrátí.
Když On byl zde na zemi a hovořil o nebi řekl: „Vaše srdce nechť se neleká." ON chtěl říci: „Židé, vy věříte v Boha. JÁ vím, že mám špatnou pověst. Říká se o Mně toto a ono a všechno možné. Ale věříte v Boha, a tak jak věříte v Boha, věřte také ve Mně."
ON byl zjevený Bůh. Věřte také ve Mně. „V domě Mého Otce jsou mnohé příbytky, nádherné paláce … JÁ odcházím, abych vám připravil místo." Vidíte, jak veliké to město je: 2200 čtverečných kilometrů (Zj. 21, 16). Ptáte se: „Kde je?" ON odešel, aby je připravil. On je Stvořitel. On tvoří všechno to zlato. Ty ulice jsou průhledné. ON je Stvořitel a připravuje místo.
Ve Zj. 21 je psáno: „Já Jan – jsem viděl to svaté město, nový Jeruzalém, sestupující s nebe dolů od Boha." „…první nebesa a první země zmizely, a moře již tady není."
Co byla ta první nebesa? To bylo Tisícileté království. Co byla ta první země? Tato. Ona bude obnovena. V tom čase, když kázal Noe, byla pokřtěna. Když na ni Kristus prolil Svou krev, byla skrze Něj posvěcena. Na konci bude obnovena ohnivým křtem, který každý zárodek, nemoc, utrpení, nečistotu na zemi zničí. „Potom jsem viděl nové nebe a novou zemi; neboť první nebe a první země pominuly a moře již také nebylo. A viděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, sestupující s nebe od Boha."
Tam bude Bůh se Svými pravými potomky, se Svými syny a dcerami, a bude mít s nimi obecenství ve svatosti, protože jejich oči budou slepé pro každý hřích. Od toho času již nebude žádného hříchu. Bojujme o to. Nedejte se podvést v tomto čase, bojujte o to, abyste vešli těmi branami. „Venku jsou psi a čarodějníci, smilníci a vrazi, modloslužebníci a všichni, kteří milují a vykonávají lež." „Kdo by na vdanou ženu pohleděl s žádostí, ten s ní již ve svém srdci zcizoložil." Venku budou všechny zlé ženy a muži. Jen ti spasení, kteří jsou zapsáni v Knize života Beránka vejdou skrze brány. Bojujte o to, přátelé. Nedejte se svést v tomto posledním čase.
Toto je mocný čas. Každý má peníze. Každý může dělat toto nebo ono. Všude tečou peníze, jezdí se v drahých autech, atd. Ale v onom městě již nebudou žádná auta, ani letadla. Ne, bude to úplně jiná civilizace. Bude to zase civilizace neviny a víry v živého Boha. Ne civilizace poznání a vědy.
Usilujme o to, abychom vešli dovnitř. To je můj jediný cíl. Jednoho dne se to uskuteční. Chtěl bych se pak ohlédnout a každého z vás vidět, až tam budeme vcházet a zpívat při tom: „Ano, ti svatí pochodují." „Ó, chtěl bych být u toho, až ti svatí tam budou pochodovat." Modleme se.
Drahý nebeský Otče, víme, že ty dny jdou ke konci a to zaslíbení se blíží. Proto se modlíme, drahý Bože, abys to položil na naše srdce, abychom se nedopustili žádné chyby.
Drahý Bože, zachovej naše svědomí čisté; zachovej naše srdce, Pane, a naše oči odvrať od věcí tohoto světa, od nicotných věcí tohoto světa, od marné pýchy, chtít něco velikého být. Úplně jedno, jak jsou mocní, všichni králové, monarchové, panovníci a všichni ostatní musí pominout. Nebudou mít žádný podíl při prvním vzkříšení. Je psáno: „Blahoslavený a svatý je, kdo má podíl při prvním vzkříšení. Nad ním nemá ta druhá smrt žádnou moc." Ó Bože, nad nimi nemá smrt, ta duchovní smrt žádnou moc, neboť oni jsou spasení.
Ó Bože, když o tom přemýšlíme, že se někdo v této hodině dá na cestu, aby navštívil někoho jiného a bude při tom vzat vzhůru! „Dva budou ležet na jedné posteli. Jeden bude vzat a druhý zanechán; dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán."
Ó Bože, pomoz nám, abychom byli čistí ve Tvých očích, Pane; je jedno, co si lidé o nás myslí, co o nás říkají jiní, Pane, dej, ať jsou naše rozmluvy svaté. Ať jsou okořeněné Slovem Božím. Ať jsou okořeněné tak, aby žádná faleš v nás nebyla k nalezení. Při všech našich omylech spoléháme na krev Ježíše Krista, která stojí mezi námi a Bohem, aby On na nás hleděl skrze krev Ježíše Krista. Není to naše vlastní spravedlnost, ani to, co jsme anebo co jsme vykonali, ale samotně a jedině to, co pro nás učinil On. Ó Bože, dej to.
Nechť ani jediný, kdo zde dnes večer byl a slyšel tuto zvěst, od nejmladšího až po nejstaršího není ztracen. Nechť je jejich svatá žádost jen po Bohu a Jeho Slově. Nevíme, v jaké hodině se zjeví, nebo kdy On nás vezme domů, nebo kdy nás vezme k odpovědnosti tam u soudu. Neznáme tu hodinu. Chceme tak jak se říká „naši jízdenku vytáhnout a říci: Je to směr domů. My musíme jít." Bůh nám pomoz, abychom zůstali čistí. Dej to, Pane.