Satanův Eden
/ William Branham
3. Část 3.
Potom bych chtěl mít modlitební shromáždění, jak jsme je mívali na počátku; bez daru rozeznání. Jednoduše všem, kdo si přejí modlitbu, dáme modlitební lístek. Modlitební lísek musíte mít. Proto tady buďte včas, aby vám jej Billy mohl dát. Zachovávejte pořadí. Jestliže to neuděláte, přijdou lidé ještě jednou a zase znovu, a ještě jednou, a ta řada nebere konce. Každý může dostat jeden lístek. Chtěl bych, aby bratr Jack v době modlitební řady stál vedle mne, jak jsi to dělal dříve, a bratr Brown přiváděl lidi ke mně místo Billy Paula. Chtěl bych mít starobylou modlitební řadu a my se budeme jenom modlit, jak jsme to před lety vždycky dělali.
Těším se, že mezi sebou máme ještě jednoho spolupracovníka. Když jsem se předtím trochu ohlédl, zahlédl jsem bratra Gordona Lindsaye. Je to jeden ze starých časů. Před lety byl u nás a vykonal velikou práci, protože pro nás tiskl. Právě nyní má v tisku moji knihu „Sedm časových období církve". Doufáme, že i kniha „Sedm pečetí" bude brzy „zralá" pro tisk. Pokud to bude číst ještě jednou před vytisknutím, budeme mít teologickou diskusi. Vidím, že už to na mne přichází. Ale on ví, že nejsem teolog.
Očekáváme zítřejší večer. Jestliže tu budeš také zítra večer bratře Lindsay, přijď k nám na pódium a podílej se na starobylé bohoslužbě s modlitbou. Jak mnozí z vás by chtěli tyto muže ze starých časů znovu vidět a lidi k nim přivést? To je milé. Přiveďte proto zítra večer nemocné a trpící sem.
Nyní otevřeme 42. kapitolu u Joba a přečteme prvních šest veršů. Jsou velice zvláštní. Bratře Tede Dudleyi ve Phoenixu, pokud nasloucháš, vzpomínáš si, že jsme o tom hovořili asi před dvěma týdny? Řekl jsem ti: „Tohle bude jednou mé téma." Dnes večer jej chci tedy použít.
Tedy odpovídaje Job Pánu, řekl: „Vím, že všecko můžeš, a že nemůže být překaženo tvému myšlení.
Kdo jest to ten, ptáš se, ježto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Proto se přiznávám, že jsem tomu nerozuměl. Divnější jsou ty věci nad mou stižitelnost, aniž je mohu poznat.
Vyslýchej, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi.
Toliko jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí.
Pročež mrzí mne to, že želím toho, v prachu a v popelu.
Chtěl bych vzít text z 5. Verše: „Toliko jsem o tobě slýchal, nyní pak i oko mé tě vidí."
Kéž Pán Své Slovo požehná.
Budeme trochu pozorovat život Joba. Job byl prorok. Byl to muž, který žil ještě dříve, nežli byla napsaná Bible. Všeobecně je Jobova kniha považována za jednu z nejstarších knih Bible. Měla být napsána dokonce ještě před 1. knihou Mojžíšovou. Job, velký bojovník a prorok, byl ve svém čase mocný muž. Bezpochyby byl vychováván tak, že Pánu sloužil po celý život. Vedl tak bezúhonný život, že všichni lidé měli před ním respekt.
Ale pak přišel čas, ve kterém on, jak se někdy říká „byl Pánem pokoušen". Ale já bych chtěl užívat to slovo „Pánem zkušován". Vpravdě, každý syn, který přichází k Bohu, musí být zkušován, testován a vychováván. Jestliže je zkouška těžká a my máme za to, že bude moc těžká a již nechceme nic slyšet, potom, tak On říká, jsme „nepravé děti a nejsme dětmi Božími". Neboť neexistuje nic, co by skutečné Boží dítě mohlo od jeho Otce odtrhnout, protože je částí z Něho. To můžete zapřít tak málo, jako nemůžete zapřít sama sebe. Měli jste prožití, byli jste školeni a zkoušeni.
Protože tento muž byl prorok, měl přístup k milosti Boží. Job neměl Bibli, kterou by mohl číst. Bible tehdy ještě nebyla napsaná, ale měl přístup k Bohu skrze vidění, skrze zjevení. To bylo dříve, než byla Bible napsaná.
Jestliže pozorujeme jeho život, zjistíme, že Bůh mu požehnal a udělal z něho významného muže. Každý jej respektoval; také kvůli jeho vynikající moudrosti. Skrze inspiraci, kterou mu Bůh dával, bylo úplně jasně potvrzeno, že byl Božím služebníkem. Proto ze všech stran přicházeli lidé, aby jej slyšeli. Tedy začal satan na tohoto muže žalovat. Přesně to dělá s každým inspirovaným služebníkem Božím. Satan se vždycky dostaví, aby jej obviňoval ze všech možných špatných skutků.
Zjišťujeme, že ve svém životě prodělal zkoušky, ale také měl velikou víru. Také Ježíš odkazoval během svého pozemského života na trpělivost Jobovu. Jakub píše: „O vytrvalosti Jobově jste slyšeli …" Víra trpělivě vyčkává, až se to zaslíbené slovo naplní.
Vidíme, jakými zkouškami a utrpením Job musel projít. Měl milou rodinu – ale ta mu byla vzata. Těšil se dobrému zdraví – ale byl o ně připraven. Všecko, co vlastnil, bylo zničeno. Posadil se na popelišti, vzal střep a škrábal si jím vředy. Dokonce jeho vlastní žena proti němu mluvila a řekla: „Proč se nezřekneš Boha a nezemřeš?"
Odpověděl: „Mluvíš, jako bláznivá žena." Řekl: „Pán dal, Pán vzal; jméno Pána buď pochváleno."
Satan se postavil před Boha, neboť má k Bohu přístup a může na křesťany, věřící neustále žalovat. Podstrčil Jobovi mnohé věci a řekl: „Důvod, proč Job Bohu tak slouží, spočívá v tom, že se mu ve všem dobře vede. Ale když mi jej půjčíš, pak jej přivedu k tomu, že Ti bude zlořečit do tváře!"
Chtěl bych, abyste pozorovali, jakou důvěru má Bůh ke Svým věřícím. Bůh mohl satanovi říci: „To nedokážeš! To je spravedlivý – ospravedlněný muž. Je to dobrý člověk. Takový, jako on není žádný člověk na zemi." Ó, jaký muž, že Bůh sám svědčil před nepřítelem: „Můj služebník je tak dokonalý, že není jemu rovného na zemi!" Ó, kéž bychom jen mohli být takovými lidmi, aby nám Bůh mohl tak důvěřovat, protože ví, že se od Jeho Slova a od Něho neodvrátíme, ale zůstaneme stateční! Tak On může Svoji důvěru v nás složit.
Job byl muž, který přikázání Boží splnil do písmene. Satan to věděl, ale řekl: „Jestliže mi jej přenecháš, přiměji ho k tomu, že Ti bude zlořečit."
Tedy mu Bůh odpověděl: „Dobře, je ve tvé moci; jen jeho život musíš ušetřit!" Satan se rozmáchl jak jen mohl. Vzal mu každého přítele a všechno, co měl, skoro i jeho život, ale ten mu vzít nesměl. Job přesto obstál; neexistovalo žádné zpátky.
Vidíte, když člověk s pravou zjevenou vírou, že Bůh je zde, skutečně jednou přijde s Bohem do spojení, potom neexistuje nic – čas, ani místo –, co by mohlo tohoto člověka od Boha oddělit. Myslím, že to řekl Pavel: „Ani utrpení, ani hlad, ani pronásledování, ani žádné stvoření, ani smrt nemůže nás oddělit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." Jste v Něm bezpečně zakotveni, neboť jste určeni k životu.
Satan myslel, že by s ním mohl trochu zamávat, udeřit na něj, a dohnat ho k tomu. Ale vidíte, Job, který měl dokonalé zjevení od Boha, který věděl, kdo Bůh je a jak velice jej Bůh miluje, vydržel. Úplně jedno, jaké byly okolnosti, on čekal, až byla jeho víra potvrzena. Měl spojení s Bohem, zjevení, o kterém jsem mluvil včera večer.
Jestliže nemocní, zmrzačení, nebo vy zde, v budově, kteří potřebujete něco jiného od Boha, obdržíte zjevení, že jste ospravedlněni, že jste skutečně ospravedlněni a jste oprávnění prosit o to, co je vaší potřebou, a jestliže věříte, že On odplácí těm, kteří Jej vážně hledají, potom vás nemůže nic oddělit od víry, která je ve vás zakotvena. Ale nejprve vám to musí být zjeveno.
Nedávno za mnou přišli někteří muži. Někteří naslouchají i dnes večer. Říkal jsem jim stále znovu: „Jděte do Kentucky, je tam nafta." Věděl jsem to, neboť jsem to viděl ve vidění.
Bratr Demas a ostatní celý čas nešli. Potom, později, když se k tomu přidal Texas, mínili: „Nyní tam jdeme."
Řekl jsem: „To jste měli jít již dávno!" Ale to neudělali.
Demas řekl: „Udělal jsem velikou chybu, že jsem to neudělal, bratře Branhame."
Odpověděl jsem: „Kdybys tam šel, měl bys všechno."
Oni na to neslyšeli. Nežli jsme toho večera opustili restauraci, kde jsme jedli, ukázal mi Duch svatý velikou trhlinu v zemi, která byla plná ropy. To těžené množství v Kentucky bylo jen z malých nalezišť ropy, ze kterých čerpali, ale toto byla hlavní žíla. Řekl jsem: „Bratře Demasi, je to tam." Tedy potom hledali. Řekli: „Přijď a ukaž nám, kde je ten pramen!"
Odpověděl jsem: „Ó ne! Ne! Ne!"