Satanův Eden
/ William Branham
5. Část 5.
Tak je to, když za vás bylo modleno. Nemusíte pak již ani do modlitební řady chodit, nebo někoho jiného za vás nechat modlit. Jestliže víte, že jste učinili přesně to, co vám Bůh přikazuje, tak čekejte, až se vám otevře kanál inspirace, a potom víte: „Nyní jsem uzdraven." Jestliže toto vejde dovnitř, pak se všecko stalo, pak nepotřebujete modlitební řadu a nic jiného – stalo se to! Bylo vám to zjeveno.
Totéž bylo s tím starým prorokem při příchodu Pána Ježíše. Víme, že tomu starému moudrému muži bylo zjeveno, „že neuzří smrti dříve, až když jeho oči uvidí Pomazaného Páně." On tomu věřil a čekal na to. Lidé si mysleli, že se zbláznil – ten starý muž ztratil rozum. Ale on tomu přesto věřil. Nic jej od toho nemohlo odvrátit. Věděl, že mu to Bůh zjevil, Bible říká: „Bylo mu to zjeveno skrze Ducha svatého …"
Zrovna v pravý čas přišel do chrámu Simeon, přistoupil a chválil Boha těmito slovy: „Nyní propouštíš Svého služebníka v pokoji." Vzal to dítě do svých rukou a řekl: „Mé oči viděly Tvoji spásu." Vidíte, věděl, že to uvidí. Úplně jedno, kolik dětí denně viděl – věděl, co mu Bůh zjevil, že uvidí Krista, nežli zemře. Simeon tomu věřil.
Jestliže je vám zjeveno, že jste osobně obdrželi to zaslíbení Boží – jestliže ta inspirace na vás křesťany přišla, pak již ani nepotřebujete modlitební řadu. Jestliže je ta mechanika připravená, pak už musíte mít jen otevřené srdce, abyste tu inspiraci přijali. Potom vás již nic nemůže přeladit; obdrželi jste to. Bez toho vám to nic platné nebude.
Dejte pozor, Job potřeboval kanál inspirace. Měl jej, a byl otevřený. Skrze inspiraci měl spojení k Bohu. Věděl, jak může sám sebe dát stranou a Boží Slovo vpustit dovnitř. Vidíte, přicházeli k němu od východu a západu na radu. Lidé jej vyhledávali, protože věděli, že tento muž říká pravdu, neboť to, co prorokoval, se naplnilo. Proto přicházeli od východu i západu.
Řekl, když šel vzhůru na náměstí, klaněla se mu knížata z východu, jen aby slyšela od něho slova útěchy a jeho znamenitou, mocnou moudrost. Oni věděli, že tento muž je upřímný. Nechtěl se vytahovat, nesledoval vlastní zájmy, nevyužíval žádné styky, byl jednoduše prorokem, který byl před Bohem upřímný. Měli k němu důvěru a mnozí z východu a západu přicházeli, aby s ním aspoň chvíli mohli mluvit. To je o něm v Bibli řečeno. Ale on neměl inspiraci, aby se dozvěděl, co mělo znamenat tohle všechno. Bůh dopustil, že se to dělo a neřekl mu to.
Ale my zjišťujeme, že to bylo jednoho dne zjeveno. Dokud můžete všem pomoci, je všechno v pořádku. Problémy začnou tehdy, když vám chtějí odporovat. On sám věděl, že stál správně. Měl živou víru. Boží Slovo k němu mluvilo, slyšel je – věděl, že je to pravda. Znal hlas Boží. Nikdo jej v tom nemohl oklamat, neboť jej znal. Jestliže je vám něco zjeveno, pak je to možná v protikladu k mínění lidí. Nyní se vztahuji na proroky. Jestliže Bůh něco zjeví, jestliže Bůh chce lidem oznámit tajemství, pak to nikdy nepřijde přes seminář, skrze nějakou skupinu. Tak to ještě nikdy nebylo. Přišlo to a vždy přijde jen skrze jednotlivce – proroka. V Am. 3, 7 stojí psáno: „Pán nečiní nic, aniž by předtím Svoji radu zjevil Svému služebníkovi, prorokovi."
S Jobem bylo něco v nepořádku, ale nedostal k tomu inspiraci. To mu způsobilo starost. Jestliže jste k tomu dorazili, je to okamžik, kdy nepřítel použije skoro každého přítele, kterého máte. Oni jej začali obviňovat. Ó, to muselo být pro něho strašné, vědět, že právě přátelé jej obviňují. Satan se spojí dokonce s jeho nepřáteli, jestliže chce dosáhnout toho, co řekl: „Přenechej ho mně, pak jej k tomu přiměji, aby Ti zlořečil a zapřel svoji zvěst. Přinutím jej, že Ti bude zlořečit. Dovedu ho k tomu, že se odvrátí a řekne: ’Všechno bylo převrácené‘." Pokusil se o to vším, čím jen mohl, dokonce se všemi významnými muži a přáteli, které Job měl. Job ale zůstal statečný, neboť věděl, že slyšel Boží hlas.
Ó Bože, pomoz zítra večer, abych kázání „Na křídlech holuba" mohl jasně vyložit. Víte, slyšel jsem Boží hlas. ON mi něco řekl a tak se to naplní. Přesně tak, jak se staly všechny ostatní věci, se naplní také toto.
Také Job věděl, že se to naplní. Věděl, že Bůh mu dosvědčil, že byl spravedlivý. Oni je ale označili za hříšníka. Proto čekal na inspiraci. Satan použil všechny tyto lidi, také ty jeho tvz. „utěšitele", kteří jej ale obžalovávali, avšak to jej nemohlo zmást. Když se ale Slovo Boží pro něho potvrdilo, něco se stalo. Předtím Boha slyšitelně vnímal. Ale jednoho dne dosáhl nejhlubšího bodu. On tam seděl, všichni je obžalovávali; dokonce jeho žena mu řekla, že jednal nesprávně, a on si škrábal vředy. Elihu přišel a předhazoval mu, že je nadutý, protože obžalovává Boha.
To byl okamžik, kdy jej zasáhla inspirace, kdy se křižují blesky a hřmí. Na proroka sestoupila inspirace, on se pozdvihl a řekl: „Já vím, že můj Spasitel žije a jako poslední na zemi povstane, a potom, i když červi mé tělo sežerou, uvidím Boha v mém těle. Mé oči Jej spatří!"
Oni hovořili o stromech a vůbec o rostlinném životě; jak umírá a znovu vzchází skrze vodu; o vůni vody a o tom, co se stane, když zavlaží strom nebo semeno v zemi. On řekl: „Když ale muž zemře a odevzdá svého ducha, a jeho děti dosáhnou cti, on se již o tom nedozví. Ó, kdybys jen mne chtěl ukrýt v hrobě, až Tvůj hněv přejde!" (Job 14). Ptal se: „Ale když člověk zemře, zdali může zase ožít? Pak bych chtěl všechny dny mé služby čekat, až by přišlo vyplacení za mne; pak bys zavolal, a já bych odpověděl. Ty jsi mi ustanovil hranice, které nesmím překročit" atd. On věděl o všech těchto věcech; pozoroval život stromu. Co se ale stalo s člověkem, jestliže zemřel? On znovu nepovstane. Proto mu Bůh ukázal Spasitele.
On chtěl vědět, zda existuje někdo, kdo by se za něho mohl přimluvit. Vždyť on se přimluvil za tolik lidí, ale byl tady nyní někdo, kdo by se mohl přimluvit za něho? Byl tu někdo, kdo by položil Svoji ruku na Joba, na hříšného člověka, a udělal most ke svatému Bohu? Mohl jít k Jeho domu a zaklepat na Jeho dveře? Zdali by otevřel dveře a mluvil s ním vůbec?
Ale potom, když přišla do jeho srdce inspirace, viděl Boha. Blesky se rozsvítily, hromy hřměly. Když se to stalo, postavil se a řekl: „Vím, že můj Vykupitel žije, a v den nejposlednější stane nad mým prachem." On začínal vidět reakci Boží na svoji víru.
Ptáme se, jestli můžeme vidět Boha. Existuje možnost Jej vidět? Jediná cesta k tomu byla, že Bůh Joba zkusil. Potom řekl: „Dříve jsem o Tobě slýchal, ale nyní Tě mé oko vidělo." Pohled Neviditelného se stal jasným. Viděl, jak se seskupila mračna, viděl blýskání, a slyšel hřmění. Možná, že byl jasný den. Poznal, že v tomto mraku a vichřici byl Bůh. Mohl vidět Boha svýma očima. Vidíte, ten Neviditelný se stal viditelným. Co jiní spatřovali ve vidění, se potvrdilo zde před očima.
Je to tak, jako s vírou a skutky, o kterých jsme mluvili včera večer. Abraham také neměl Bibli, kterou by mohl číst, ale byl prorokem. Viděl vidění; měl víru. Jiným připadalo falešné, když věřil, že se jim narodí dítě. Ale to mimino se jim narodilo, neboť to viděl ve vidění, a proto řekl: „Budu mít dítě. Budu ho mít." Když se to mimino narodilo, mohli i ostatní lidé vidět to, co viděl ve vidění. Jestliže jednáte podle toho, čemu věříte v srdci, pak lidé Boha poznají skrze to, co se děje při vás. Děje se to skrze druh a způsob vašeho jednání. Tak můžete Boha vidět vlastníma očima.
Ale přesto, že on tak mnoho dobrého učinil pro jiné, potřeboval někoho, kdo by se přimluvil za něho.
Skrze narození Izáka byla ta inspirace, která jej k tomu přivedla, potvrzena. Podle toho mohli lidé poznat, že to, co on viděl ve vidění, byla skutečně pravda.
Někdy přichází tato živá víra právě v dobách krize. Obvykle jsou to krize, které nás k ní dotlačí. Byla to krize, která k ní přivedla Joba, neboť on byl u konce. Jeho děti byly mrtvé; jeho velbloudi také; přišel o všechno jmění, všechno bylo zničeno. Jeho život byl bezcenný, neboť tělo mu pokrývaly vředy od hlavy až k patě. Byla to krize, jež jej utlačovala. Právě v té době se mu dostavila inspirace.
Ó muži a ženy, kdybyste se dnes večer jen mohli ohlédnout a poznat, jak blízko jsme příchodu Pána! Vy jste ten křest Duchem svatým před sebou odsouvali. Možná jste se spoléhali na nějaké citové prožití, na něco, co jste vykonali, co může satan napodobit, ale nepřijali jste do sebe toho pravého Ducha, abyste v zaslíbeních Božích šli celou cestu. Jak může člověk, který si klade nárok, že má Ducha svatého, zapřít jediné slovo z této Bible, když říká, že to nesouhlasí? To nemůžete.