Oběžný dopis Prosinec 2007
/ Ewald Frank
Jazyk: česky
Jiné jazyky
3. SPRÁVNÉ ZAŘAZENÍ
Jako již tak často v uplynulých letech, musí být ještě jednou řečeno: Služba bratra Branhama měla dějinněspásný význam; on byl tím zaslíbeným prorokem, skrze kterého bylo všechno napraveno a navráceno do správného stavu. Dosud nikdo další nepřišel. Věříme, že zvěst konečného času se nyní šíří zvěstováním Slova jako volání k probuzení a že následuje vyvolání a příprava Církve-Nevěsty, která mezitím přijímá ten duchovní pokrm. Jejím vytržením končí poslední období. Potom se Bůh obrátí k lidu izraelskému: „Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokud by nevešla plnost pohanů. A tak všechen Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. A tato bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich. A tak s strany evangelium jsou nepřátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce. Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.“ (Řím.11:25-29; Sk.15:13-21 aj.).
Skrze poslední zvěst vychází volání: „Vy, Můj lide, vyjděte ven…!“ Bratr Branham byl muž Bohem poslaný v našem čase, jako byl Jan Křtitel při prvním příchodu Krista. Ale jako Jan nežil až do ukřižování Ježíše Krista, tak je to i s bratrem Branhamem v souvislosti s příchodem Ježíše Krista. Jemu bylo 11. června 1933 při vykonávání křtu z nadpřirozeného světelného oblaku provoláno: „Jako Jan Křtitel předcházel prvnímu příchodu Kristovu, budeš ty poslán se zvěstí, která předejde druhému příchodu Krista!“ Ne on, nýbrž ta zvěst. Ó, jak přesný je Bůh ve Svém mluvení a činění!
Bratr Branham učil přesně totéž jako Petr a Pavel, aby v církvi mohl být opět zřízen Boží spásný řád. Zvěstovatel již čtyřicet let není mezi námi, zato ale ta zvěst, kterou nelze obejít, ano. Můžeme také o prorokovi mluvit, psát o něm knihy a přesto žít v minulosti a pomíjet to, co Bůh v současnosti koná. Kdo nyní žije v přítomnosti Boží, respektuje Bohem ustanovenou učitelskou službu, která tu zvěst seřazuje podle Slova Božího.
Období, ve kterém ta zvěst dosáhne všech končin Země, není udáno. Bůh určil, co je třeba podle Jeho rozhodnutí učinit. V každém případě příchod Ježíše Krista nastane v jediném dni, v jedné hodině, v jediném okamžiku. Kdo učí jinak, totiž že příchod Ježíše Krista již nyní po léta probíhá, je podveden cizím duchem a podvádí jiné. Je nejvyšší čas, aby všechny výklady Slova a všechny výklady těch těžko pochopitelných výroků bratra Branhama ustaly, a aby všichni opravdově věřící svorně Duchem Svatým svědčili, věřili a učili jen to, co svědčí a učí Písmo!
Bůh nechť daruje milost, aby se všichni, kteří byli zavlečení do bludu, vyvlékli ze Satanovy smyčky, do které se nechali polapit (2.Tim.2:26). S falešnými učiteli je to táž situace jako s Chóre, Dátanem a Abiramem, kteří se vzbouřili proti Bohem ustanovenému vedení pod Mojžíšem a Áronem. Bůh je označuje jako „pohrdače“ (4.Moj.16; Sk.13:41). Již za času apoštolů byli muži, kteří se od pravdy odklonili a tvrdili, že vzkříšení již nastalo, a tak kdekoho připravili o víru. O nich píše Pavel: „A řeč jejich jako rak rozjídá se…“ (2.Tim.16-18).
Pro „poslední dny“, tedy pro náš čas, předpověděl: „Jakož zajisté Jannes a Jambres zprotivili se Mojžíšovi, tak i tito protiví se pravdě, lidé na mysli porušení a při víře spletení.“ (2.Tim.3:8). Každé zjevení, které přichází od Boha, každé biblické poznání a učení je samo o sobě jasné a srozumitelné. Ti falešní učitelé jdou proti Slovu a odporují rozumu. Skrze proroka Izaiáše Bůh prohlásil: „Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svádí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.“ (Iz.3:12). Tak jako každé Slovo Boží je Duchem Božím inspirované a užitečné k vyučování a v pravdě, tak každý výklad je inspirovaný démony a přináší zmatek (2.Petr.2; aj.) Ale Bohem ustanovené služby jsou určeny k budování církve (1.Kor.12; Ef.4 aj.).
Vlastní stav způsobený nepoctivými dělníky v konečném čase je již u Iz.28 popsán. Zde je psáno: „Nebo všichni stolové plní jsou vývratků a lejn!“ To není třeba vysvětlovat. Slovo je pravý pokrm, který se rozdává (Mat.24:45-47), a Pán těm Svým prostírá stůl před tváří jejich nepřátel. Oni se sytí nebeskou manou, totiž zjevením Slovem.
Ve stejné kapitole takovým lidem, kteří přinášejí na stůl vlastní zvratky – své vlastní výklady a interpretace – Pán hrozí tím, že budou na své cestě povaleni na záda a rozdrceni, protože se zaplétají do sítě a uvíznou v ní (v.8-13). Ale Pán mluví srozumitelnou řečí a zjevuje, co učinili pro svou záchranu: „Položili jsme lež za útočiště své, a pod falší jsme se ukryli.“ POTOM ALE PRAVÍ PÁN: „A vykonám soud podle pravidla, a spravedlnost podle závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí.“ (V.15+17).
Těm Svým On ale dává zaslíbení: „Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný…“ U Zach.4 se mluví o Závěrečném Kameni. Ten prorok viděl církev jako sedmiramenný svícen se sedmi olejovými nálevkami, které olej svádějí do sedmi lamp. Viděl též ten Závěrečný Kámen, který za jásavého provolávání „milost, milost!“ dosedne na příslušné místo (v.7).
Na konci se Pán pozdvihne jako na hoře Perazim, „aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj.“ (Iz.28:21). Pavel to popsal v Řím.9:28: „Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.“
Ne skrze zmrtvýchvstání nějakého proroka, ne ve stanu, který může stát jen na jednom místě, nýbrž pod nebeským stanem, po celém světě se to stane skrze vzkříšeného Pána, skrze sílu Ducha Svatého. Věříme, jak Písmo praví, že Pán sám před Svým příchodem, krátkým, mocným působením všecko dovede ke konci! Jen co je pro nás v Bibli zaslíbeno, to se stane. Kdyby nebylo žádného zaslíbení, žádné by se nemohlo naplnit!
Mně se jedná prostě o to, abych v souladu s přímým povoláním obstál ve své odpovědnosti před Bohem a řekl všem, že každý výklad vychází ze špatného porozumění a je dílem nepřítele. Pán sám mě mocným hlasem 2. dubna 1962 zavázal Svým Slovem, když řekl: „JÁ tě pošlu od města k městu, abys zvěstoval Mé Slovo…“ (2.Tim.4:1-5). Proto je mi každý výklad odporný. Každé biblické učení sjednocuje opravdově věřící pod Ježíšem Kristem, který je ta Hlava. Každý výklad naopak přináší nové rozštěpení a lidé pak naivně následují nějakého bratra, který svůj výklad vydává za věrohodný jako „zvláštní zjevení“ s odvoláním na proroka.
Moudré panny jsou jako Marie: ony o žádném muži nevědí; přijímají slovo zaslíbení, nevěří žádným bláznivým výkladům, neboť tvoří „Nevěstu Slova“, která nemůže být svedena. Kdo dává výrokům bratra Branhama jiný smysl a nejde s nimi do Svatého Písma, dělá z toho jinou zvěst a prohřeší se, protože Slovo Pravdy nerozděluje správně. Žel se dnes musíme ptát: Které zvěsti věříš? Je jich mnoho! Ale jako předtím, tak i potom je jen jedno věčně platné evangelium, které nyní, než přijde konec, je všemu lidstvu kázáno na svědectví (Mat.24:14; 1.Petr.1:25).