Čas žně
/ William Branham
2. část
Nedávno za mnou přišel vegetarián a řekl: „Bratře Branhame, já jsem ti velice důvěřoval, ale když jsem slyšel, že snídáš vejce se špekem…“ Mínil: „Jak jen může Boží muž jíst něco takového?“
Ptal jsem se: „Co je na tom převráceného?“
Všechno je nečisté, ale je to posvěceno Slovem Božím a modlitbou. Bible říká: „Když toto předložíš bratrům, budeš milým služebníkem Ježíše Krista.“ „Neboť všechno stvoření Boží je dobré a nic není zavrženíhodného, jestliže to přijímáme s díkůčiněním.“ (1. Tes. 4). To souhlasí.
Já jsem se ptal: „Nemusíš i ty jíst něco mrtvého?“
„Ó, ne!“
Řekl jsem: „Abys mohl žít, musíš přijímat mrtvé substance. Jíš-li chléb, musela zemřít pšenice. Jíš-li zeleninu, musela zemřít. Tak je to se vším, co jíš. Dokonce v mléku piješ bakterie. Můžeš být živ jen z mrtvých substancí.“
Jestliže musí něco zemřít, abychom mohli existovat fyzicky, oč více muselo pak zemřít něco, abychom mohli žít věčně! K tomu je nutná smrt! Chléb! Ježíš řekl: „JÁ JSEM ten Chléb.“ Existuje pšeničný chléb, ale On nebyl takovým chlebem. Tedy musí být dva druhy života, které jsou zachovány chlebem. To je konečný výsledek. Vždyť On nebyl pšenicí, ale Slovem, které se stalo masem. Jsou tedy dva druhy života. My víme a také jsem to již říkal, že pšenice musí zemřít, abychom mohli fyzicky žít. Ježíš, Slovo-Chléb, zemřel, abychom mohli žít věčně. ON byl Slovo-Chléb. Dobře si to zapamatujte. Jako důkaz opravdovosti slov Ježíše jsme probírali, jak to probíhá v přírodě.
Nyní se obrátíme k Písmu, abychom to také dokázali jím. Potom se dostaneme k našemu hlavnímu tématu. V ráji dal Bůh Své první rodině Slovo Boží. Oni měli být živi z každého slova. První rodina na zemi vlastnila věčný život, dokud zachovávali Boží Slovo.
To byl Jeho plán. ON říká: „JÁ JSEM Bůh, Já se neměním.“ To je stále ještě Jeho plán. Nikdy nebylo v Jeho plánu, že by člověk měl být živ z ustanovení, organizací nebo lidských nařízení, ale z každého slova, které vychází z úst Božích.
Nyní se podíváme do 1. Mojžíšovy knihy. Nazývá se Genesis, což znamená „začátek“. Víme, že Bůh dal Své rodině věčný život, pokud zachovávali toto Slovo a žili podle něho. Ale jakmile jen jediný článek v řetězu porušili, přišla na ně smrt, neboť i to bylo zaslíbeno.
Je to jako řetěz, na kterém visíte nad peklem. Jen po něm se dostanete na druhou stranu. Jakmile věřící se stane zdánlivě věřícím, a žije podle nějakého slova, které není v souladu se Slovem, přeruší své společenství s Bohem. Jeden článek se roztrhl! Myslete na to, že vaše víra v toto Slovo je jako řetěz. Každý řetěz je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. Více nevydrží. Jestliže je vám ve Slově něco nejasné, protože doteď jste to slyšeli jinak a říkalo se: „Ó, to bylo pro apoštoly. To platilo v minulosti!“, přesto, že Písmo říká, že Ježíš Kristus je včera dnes a na věky ten stejný, nedopusťte vzniknout žádnému slabému místu. Obhajujte to, držte se toho pevně a skryjte do toho svůj život, neboť to je to jediné, co vás může zachovat před plameny pekla. To souhlasí.
Tento řetěz při Adamovi a Evě, první rodině, praskl. Myslete na to, že oni neporušili celou větu, ani pouhá tři slova, nýbrž jen jedno jediné slovo! Člověk nad peklem visí na každém slově, každém slově, které vyšlo z úst Božích. Na tom je závislý věčný cíl člověka. Buďto visí na tomto řetězu nebo na ustanovení víry. Je-li do tohoto řetězu přidáno ustanovení víry, pak ono tvoří ten slabý článek a jste ztraceni. Také při Adamovi a Evě bylo toto slabým článkem. Vězelo to ve slovech: „Řekl snad Bůh opravdu?“ Jistě, že to řekl! A když to Bůh řekl, pak to tak mínil. Také v tom On Své slovo dodržel: „Toho dne, ve kterém z toho budeš jíst, musíš zemřít.“ V tom dni, ve kterém přijmete do svých duší něco jiného než nesmíchané Slovo Boží, se oddělíte od Boha.
To je velice tvrdé; ale dobře poslouchejte. Kvůli jednomu slovu, které vyslovil Bůh, kvůli jednomu slovu byl člověk na počátku Bible od řetězu k věčnému životu oddělen.
Je to, jako bychom člověku, který se pevně drží nebes nohama případně rukama, ruce uťali anebo zlomili prst u nohy – prostě to, na čem visíte. Visíte nad nejhlubším místem a když se ten řetěz přetrhne, jste v každém případě ztraceni. Zapamatujte si to.
Víte, že Bible říká, že každá výpověď má být založena na dvou nebo třech svědcích. K tomu se hned dostaneme v souvislosti s třemi pokoušeními Ježíše; tři pokušení, která dnes kazatele přivádějí k pádu, tři pokušení, která přivádějí k pádu církev; tři pokušení, která jsou pastí pro organizace, a tři pokušení, která přivádějí k pádu jednotlivce. Vždy se jedná o ty tři, jako u ospravedlnění, posvěcení a křtu Duchem svatým anebo Otce, Syna a Ducha svatého. Tři vždy vyjadřují dokonalost.
Dejte pozor: to úplně první, co Bůh dal Svým dětem na počátku k životu, bylo Jeho Slovo. Zjistili jsme, že to tak je. Uprostřed Bible vystoupil Ježíš a řekl: „Člověk žije z každého slova, které vychází z úst Božích.“ Ve Zjevení 22:18 mluví Ježíš sám ještě jednou a říká: „JÁ dosvědčuji každému, kdo slyší proroctví knihy této, jestliže k nim někdo něco přidá nebo slovo od toho odejme, pak bude jeho část ze stromu života vzata.“
Vidíte, nejde o to, abychom vedli dobrý život; to k tomu patří. Nejde o to, jak jsme věrni našemu sboru; i to k tomu patří. Hlavní věcí je, držet se Slova. Nic jiného nepřijímejte než Slovo. Zachovávejte je. ON je to Slovo. Tím se budeme nyní blíže zabývat.
Co je důležité při pečení chleba? Chléb, kterým se živíme, se dělá z pšenice. Zasít můžeme jen čisté, nesmíchané zrno a to vzejde. Musí to být zdravé, vyzrálé zrno. Méně hodnotné zrno nevzejde. To víme všichni. Bratr Sothmann, který tu sedí, v Kanadě pšenici pěstuje. Může vám potvrdit, že nelze zasít méně hodnotnou pšenici, a očekávat na výnos, neboť hmyz, baktérie, nebo cokoli je v tom zrnu obsaženo, život v zrnu již předtím zničil.
Věděli jste, že červi, kteří sežerou vaše tělo jsou již ve vás? Job řekl, že jeho maso bylo to tam. I když vás uloží do rakve, která by byla vzduchotěsná, sežerou vás červi, kteří jsou ve vás.
Dokonce se může stát, že červy najdeme po nějakém čase v mouce, i když je v těsně uzavřené nádobě. Jak je to možné? Ti červi jsou v ní již od začátku.
Musí to být tedy zralé zrno, bez kazu a bezvadné. Navíc to musí být čistý a nezkřížený druh. Jinak sice vzejde, ale když je znovu zasejete, pak již nevzejde, neboť křížené zrno již neroste. Ono již nemůže růst. Křížením je připraveno o život.
Přesně to se stalo s kostely-sbory. Jsou zkříženy se světem. To je důvod, proč po svém probuzení již žádné další neměly. Každé společenství, které se zorganizovalo, na místě zemřelo a nikdy více nepovstalo. Organizováním zavlekli dovnitř světský systém. Proto se ten život nikdy nevrátil.
Dějiny nikde nesvědčí o kostelu-sboru, který by znovu prožil probuzení, potom, co se zorganizovali. Tím zemřeli. Proč? Protože se zkřížili.
Nepodřizujte církev knězi. Nechejte nad ní bdít Ducha svatého. Duch svatý byl poslán, aby odstranil plevel a tomu podobné. Církev může ve správném postavení zachovat jen Duch svatý, nikoli to, co míní nějaký kněz nebo dozorce. ON byl toto dokonalé Slovo, jak uvidíme.
Adam si mohl zvolit, zachovat Slovo a žít, nebo jedinému slovu nevěřit a zemřít.
My stojíme před stejnou volbou. Tak to musí být. Jestliže Bůh postavil Adama na základ Slova – jen na základ Slova, a nás by pak zavázal k nějakému vyznání víry nebo ustanovení, byl by nespravedlivý při Svém posuzování. To by jeho svatosti a suverenitě neodpovídalo. Ale právě to odpovídá Jeho suverenitě, že každého člověka staví na stejný základ. ON je Bůh a nemění se. Co Bůh jednou udělal, to dělá vždycky. ON nikdy nemění Svůj program. ON jej rozvíjí, ale nemění. Pokračuje to stejným způsobem.
Adam měl volbu. Kdyby to slovo zachoval, zůstal by živ. Protože to slovo nezachoval, zemřel.
To stejné platí pro nás. Zachováme-li slovo, pak budeme žít. „Člověk žije z každého slova.“ Nečiníme-li to, zemřeme. Zemřeme duchovně. Stále ještě můžeme nadělat spoustu hluku, poskakovat kolem, křičet a nafukovat se, ale nemá to nic společného s „životem“. To není ten život. Já jsem misionář a viděl jsem, že pohané skákali a křičeli, jak my toho nikdy nejsme schopni. Uctívali své modly atd. ale život nemají. „Oni jsou již za času života mrtví.“, tak to říká Bible. Zjišťujeme tedy, že i my jsme postaveni před rozhodnutí.
Adam udělal kompromis se slovem satana a zemřel.
Bůh by na počátku ve Své milosti a milosrdenství mohl zabránit všemu utrpení, které jsme způsobili, smrti malých dětí, všem válkám, internacím, křižováním a všemu, co jsme měli. Ta suverenita nad Jeho Slovem by mu to dovolila. Ale On by byl nespravedlivý, kdyby to tehdy nedodržel. Chápete to? ON to nemůže udělat. ON to neudělal pro Adama a ani pro tebe nebo pro mne to neudělá. My musíme přijít k vlastní věci, totiž jedině ke Slovu. Každé lidské slovo je lež, jen Jeho Slovo je pravda; tak je to napsáno.
Ptáme se, v jakém dni nyní žijeme? V čase žně.
Potom, co Adam ve zkoušce slova neobstál a padl do hříchu, snažil se Bůh najít ve Svém stvoření někoho jiného, kdo by vyžil každé slovo. Vidíte, On hledal někoho, kdo by žil ve svém čase podle Jeho Slova. Proto Bůh přidělil každému období Své Slovo.
ON je nekonečný. ON je všudypřítomný. Protože je také vševědoucí, ví všechny věci. ON nemůže být zároveň všude, ale skrze Svou vševědoucnost je přesto všudypřítomný. Na základě Svého předzvědění nás předurčil; ne proto, že chtěl, aby jeden byl zachráněn a druhý ztracen, ale On věděl, kdo se nechá zachránit a kdo bude ztracen. Skrze Své předzvědění je tedy schopen předurčit. Všechno má sloužit k Jeho oslavě. Tak je to také s Jeho atributy; ON je zjevuje ke Svému oslavení. Jedna nádoba slouží ke cti a druhá k potupě, ale Bůh stvořil obě. „Nezáleží na chtění či běžení někoho, nýbrž na Božím slitování.“
„Nikdo nemůže přijít ke Mně…“ řekl Ježíš, „…jestliže jej Otec netáhne“. „Všichni, které Mi dal Otec (minulost), přijdou ke Mně“ – totiž ke Slovu. Jak mohou přijít? Jedině, že by všichni byli předurčeni. „Ale všem, kteří Jej přijali, dal moc stát se dětmi Božími.“ Jejich jména byla zapsána v Knize a On přišel spasit ty, kteří byli v Knize zapsáni.
Ve Zjevení, kde jsou otevírány pečeti, je řeč o Knize. Ten na trůnu sedící, Bůh, ji měl ve Své pravici. Nikdo, ani v nebi, ani na zemi nebyl hoden otevřít Knihu a Jan proto plakal. Jednalo se o Knihu spasení.
V jednom večerním shromáždění Assembly of God zpívali jeden bratr se sestrou píseň, ve které se říká: „Zdali Jan viděl také mne, když viděl ten zástup z národů? Viděl také mne?“ Ovšem, jestliže vaše jméno bylo napsané v Knize.
Také Janovo jméno tam stálo. On plakal, protože nikdo nebyl hoden otevřít tu Knihu. Tu se k němu otočil jeden ze starších a řekl: „Neplač, Jane, neboť Lev z kmene Juda přemohl.“
Jan se ohlížel po Lvu, ale spatřil Beránka, který byl vyhlédnut jako oběť již před ustanovením světa. Pozoroval, jak Beránek, který vypadal, jakoby byl právě zabit, šel a vzal Knihu z pravé ruky toho na trůnu sedícího. Tím uplatnil Svůj nárok na všechny, kteří byli v Knize napsáni. Je to ta dokonalá Kniha spasení. To je ono. Kniha spasení. ON spasil všechny, kteří jsou v Knize napsaní, ne ty, kteří v ní nejsou. Všechno, co má začátek, má také konec.
Ale jestliže máte věčný život, pak jste nikdy neměli začátek a nemůžete také mít ani žádný konec, protože jste synové a dcery Boží – atributy Jeho myšlenek a Jeho Slova. Váš život nikdy končit nebude, jestliže vaše jméno stojí v této Knize. Beránek přišel, aby je spasil. Ne všechny, kteří si říkají „křesťané“, ne všechny, kteří se snaží vést dobrý a svatý život; spasil jen ty, jejichž jména tam jsou napsána, jejichž jména stojí v Knize.
Viděli jsme, že se satanovi podařilo, Adama přivést skrze jedno slovo k pádu. Potom začal Bůh ve Svém stvoření hledat muže, který by žil z každého slova. První člověk selhal. Tento člověk by to musel vyžít ve svém období, v čase, ve kterém by žil.
Bůh předpověděl různá období, která měla od začátku až do konce následovat. Protože věděl všechny věci, mohl On konec vidět již na začátku. ON všechno stvořil skrze Krista pro Něho a ke Svému vlastnímu zalíbení. Nyní dobře poslouchejte, nepropásněte to.
Co by se stalo, kdyby Mojžíš přišel se zvěstí Noémovou. Nic. Nemohlo by se stát vůbec nic.
Co by se stalo, kdyby Ježíš přišel se zvěstí Mojžíše? Nic by nepořídila.
Co by bylo, kdybychom usilovali přinášet metodistickou zvěst, baptistickou zvěst, letniční? Nic by to nezpůsobilo. Ony byly v pořádku. To hned dokáži Slovem. Ony byly dobré pro ono období, ale ten čas je pryč. Musíme zjistit, co Písmo říká pro dnešek. Tohoto dne musí člověk žít z toho, co je určeno tomuto období.
ON hledal člověka, který by vyžil celé Slovo.
Nejprve to zkusil s Noémem. Ale Noé selhal. Opil se a tak selhal.
Také Mojžíš, tento velkolepý a nádherný mistrovský kus Boží selhal ve zkoušce. Oslavil sám sebe a nesměl vejít do zaslíbené země.
Potom povstal David, který měl představovat Tisícileté království. Na Davidovi chtěl On ukázat, jaký je Jeho Král. Bůh přísahal Davidovi, že jeho syn bude jeho následníkem a dosedne na královský trůn. David byl statečný muž. Byl mužem podle srdce Božího. Dělal, co bylo správné. Pobil Filištínské, rozbil jejich oltáře a následoval Slovo. Ale nakonec se nechal svést krásou jedné ženy: porušil přikázání a dopustil se přestoupení tím, že zcizoložil. David byl muž podle Jeho srdce a přesto proti Němu chyboval.
Mojžíš a všichni ostatní proti Němu chybovali, ale přesto byl jejich život odleskem toho Jednoho, který měl přijít.
Knihu o zjevení, kterou právě píši, zpracovává jeden muž, který ovládá dobře gramatiku. Moje gramatika je ubohá. Proto v ní jeden vzdělaný muž dělá korekturu a dosazuje tam správná zájmena a podstatná jména. Já ani nepoznám rozdíl mezi podstatným jménem a zájmenem. Ale on to zná a všechno správně formuluje. Jediné, co vím, je to, co mi daruje Bůh. To pak napíši. Ale někdo to musí zpracovat, aby tomu rozuměli i ve školách. Bude to přizpůsobeno jejich způsobu vyjadřování. Tento muž, který předělává tu gramatiku, mi řekl: „Bratře Branhame, v Tyatirském období řekl Pán těm, kteří přemohou: ,Dám jim Jitřní hvězdu.' Jak mohou obdržet Jitřní hvězdu, jestliže Ježíš se sám označuje jako Jitřní hvězda?“
Hleďte, potomci Abrahamovi jsou symbolizováni hvězdami. Ony se od sebe liší, také my se od sebe lišíme. Ježíš je Jitřní hvězda, ta nejjasnější ze všech. Ve Zj. 1 Jej vidíme se sedmi hvězdami v ruce. ON to vysvětluje následovně: „Sedm hvězd je sedm andělů sedmi církví“ – sedmi nastávajících období církve.
Ptal se mne: „Jak to může být, že jim bude dána Jitřní hvězda?“
Odpověděl jsem: „Hvězdy v Jeho ruce vyzařují Jitřní hvězdu, neboť zvěstovatel toho dotyčného dne má Slovo.“ ON je Slovo, a každý z nich měl odpovídající část pro svůj den. Lidé, kteří jsou připraveni opustit věci světa a světské systémy a putovat s Ním, vidí, jak je Jitřní hvězda vyzařována skrze zvěstovatele toho časového období. Jak se ve Starém zákoně odrážel v Noémovi, Mojžíšovi a mnohých jiných, až se nakonec všechno vlilo do toho Jednoho, tak to bude na konci všech období církve: všechno se vlije do Ježíše, který je Slovo.
My jako křesťané Jej pouze odrážíme. Měsíc odráží světlo slunce v době jeho nepřítomnosti. Právě tak věřící jen vyzařuje Syna Božího, pokud není přítomen. To je to světlo Bible, Písma, které bývá zjevené naším životem, Slovo, světlo přinesené do tmy. Vy jste jako světla, která svítí na kopci. To není to slunce, ale jen lampa. Lampa je jen náhražkou za slunce a dává jen část světla. My jsme děti Boží, synové a dcery Boží a máme Ducha jen z části. ON jej měl bez omezení. My jsme svítící hvězdy, které jsou společně světlem světu. ON je ale Slunce, které dává světlo každé hvězdě. Haleluja! Já Mu věřím. Bože, pomoz mojí nevíře.
Konečně přišel ten dokonalý. ON přišel a byl v každém ohledu pokoušen jako my. To říká Bible. Byl pokoušen jako Noé. Byl pokoušen jako Mojžíš. ON prošel stejnými zkouškami jako ostatní. Kdybychom měli čas, mohli bychom to vyložit v jednotlivostech, abychom vám to ukázali. Ale to není možné, neboť vás nechci dlouho zdržovat. Chtěl bych vám jen objasnit, že On prošel stejnými zkouškami.
Satan svoji taktiku nemění právě tak, jako Bůh. Mění se jen časy. Satan pronikl do první Boží rodiny na zemi. O to jde, bratře, sestro. Nepropásněte to. Jak satan získal přístup k první rodině? Ne jinak, než že je přiměl k tomu, aby porušili Slovo, neboť za Slovem byli chráněni. Jemu stačila pouhá skulinka.
Tak se dostal v každém období do každého sboru, ke každému věřícímu, vždy našel skulinku. „Ó, já věřím, že Bible souhlasí, ale tomuhle nevěřím.“ A už tam je. Bylo to ohavné, ale už tam byl!
„Každé slovo vycházející z Božích úst!“
Na to se nyní zcela zaměříme. Konečně přišel tento Jeden a byl zkoušen stejným způsobem, jako všichni ostatní. Pozorujte, jak si satan šikovně počíná při každém útoku. On Jemu nabízel přirozený pokrm, jako Evě. „Jestliže z toho budete jíst a vezmete z tohoto…“, a již toho dosáhl!
Právě tak jedná s každou organizací, s každým jednotlivcem. Nabídne vám přirozené věci, které můžete vidět. To vás odvede pryč. „Podívej se na tento veliký mocný kostel! Mají milióny členů. Náš kostel je největší ve městě, chodí k nám starosta. Podívej se na to všechno. Náš kazatel má několik akademických titulů. Proto musí být chytrý muž.“ Každý katolický kněz, pokud jde o akademické tituly, má nad ním převahu. Ten musí znát celý počet knih tak dobře, jako vy svoji Bibli, aby vůbec mohl být vysvěcen za kněze. Nezkoušejte tedy porovnávat vzdělání.
To je způsob světa. Vždy se dělají porovnání. Neporovnávejte nic s věcmi tohoto světa. Neporovnávejte se s kostely-sbory. Použijte jako měřítko Bibli! V tom selháváme dnes. To je kamenem úrazu našich letničních sborů. To schází našim pěveckým sborům a sólovým zpěvákům. Snažíme se napodobovat Hollywood. Hollywood se jen blyští, ale evangelium září. Mezi blyštěním a vyzařováním je veliký rozdíl. Hollywood se blýská oblečením a těmi Rickies a Rickettas tam. Bůh ale vyzařuje z pokory věřícího, úplně jedno, jak on nevědomý je. ON vyzařuje skrze pokoru, ne ze třpytu Hollywoodu.
Nepřítel použil svou starou taktikou, kterou vyzkoušel u Mojžíše a všech ostatních, také na Ježíše. On to zkoušel. Pokusí se o to také u vás, že byste přijali něco velkého, třpytivého.
Připomíná mi to dobu, když jsem ještě lovil mývaly. Můj tatínek používal tabák. Nevím, zdali si ještě pamatujete ty plakety, které byly na roličkách tabáku. Vzal jsem je, našel jsem vhodný kmen stromu u potoka, kde se nalézaly medvědí stopy, a vyvrtal jsem do něj díru. Do té díry jsem schoval tyto nálepky z tabáku. Zarazil jsem do nich hřebíky, které jsem ohnul. Mýval sáhne po všem, co se leskne. Když vyšel měsíc, přišel medvídek, spatřil nálepku a sáhl do té díry, aby ji vytáhl. A už ji nepustil.
On je jako mnozí členové sboru. Přestože viděl, že drží pevně, nepustil se. „Jestliže to učiním, pak mě vyhodí z organizace.“ To je jeho smrt, nic jiného. On se toho pevně drží a nepustí se.
Satan zkoušel u Ježíše tu stejnou taktiku jako u ostatních. On Mu nabídl něco jiného než zaslíbené Slovo-Chléb. Ale Ježíš odpověděl: „Je psáno: Člověk nežije samotně z chleba.“ Snažil se dosáhnout toho, aby On jej poslechl. Znělo to dobře a budilo to dojem, že by tím mohl být živ. ON by to mohl udělat. I vy můžete jednat, jak chcete. Můžete to přijmout nebo odmítnout. Cokoli chcete.
Kdyby ten mýval měl dost rozumu se pustit, pak by mohl svoji tlapku zase vytáhnout. To ale neudělal. Tak pevně se tam sám držel. Tak jednají mnozí formální křesťané. Ti nechtějí o tom nic slyšet. Ani nepřijdou, aby si to vyslechli. Nic z toho nechtějí. Klidně se toho pevně držte, však uvidíte, co se stane.
Jemu bylo nabízeno k jídlu něco jiného než Chléb života, kterým má být živ každý člověk. Ježíš se ale pevně držel slova Otcova. Tentokrát neměl nepřítel před sebou Evu, ani Mojžíše, ani někoho jiného, ale Toho, který vyzařoval každé slovo. Toto je ten důvod: ON byl Slovo. Ježíš to slovo dodržel. ON odložil teologické učení semináře toho „nového světla“ a ty větší zkušenosti. Ježíš na to nenaletěl jako Eva, které satan mohl namluvit: „Bůh jistě ne…“
„Ó, jistě je to Boží vůle, abychom se spojili a založili světovou radu kostelů. Jistě za tím stojí Bůh. ON je pro jednotu a bratrství.“
Ano, se Sebou, ale ne se světem! Bratrství v Jeho smyslu, uctívání pro Něho. ON zemřel, abyste se klaněli Jemu.
Zjistili jsme, že satan narazil. Ježíš proti němu vykročil s tím TAK MLUVÍ PÁN.
On pozoruje toho věřícího. Každý věřící přece patří do některé z těchto kategorií, každý z vás. Pozorujte, co udělá, když postřehne, že zůstáváte v souladu s Biblí a říkáte: „Já věřím Bibli. Nepřijmu žádné ustanovení víry. Pevně se držím Bible.“ Jestliže vás nemůže odvrátit od vyžívání pravé pravdy a víry ve Slovo, potom pozorujte, s čím přišel za Ježíšem podruhé. Když vás nemůže přemluvit a vy zůstanete při tom: „Žádné vyznání víry nepřijímám; neudělám to. Jsem svobodně narozen, tak také zůstanu. Budu dělat to a to.“ Jestliže vás nemůže přimět, abyste přistoupili k nějakému sboru, udělá s vámi něco jiného. Ó bratře, dej na to pozor.
Jestliže se mu to nepodaří, pošle vás do jednoho ze svých seminářů, kde je satan vykladačem a bude vás vyučovat vlastními teology. „Ó, dny divů pominuly. Ti lidé tam jsou přece kacíři.“
To tedy nejsou! On vás tam pošle.
Teď možná řeknete: „Počkej okamžik, bratře Branhame. Moment!“ Dobře, pak tedy na chvíli zastavíme. Říkáte: „Neměli bychom to již dělat? To bychom neměli?“ Ne, ne!
Ježíš řekl: „Jestliže přišel Duch pravdy, pak vám připomene všechno, co jsem vás učil – Slovo. A oznámí vám to budoucí.“ To je ta pravá, Duchem naplněná církev, která zůstává ve Slově, vyzařuje na zemi Slovo, Boha. ON nepotřebuje teologa, neboť Jeho Slovo žádný svévolný výklad nepřipouští. ON Své Slovo vykládá sám. Tím, že je naplňuje a dokazuje, že je to pravda.
Když vám metodistický kostel řekl, že nemůžete Ducha svatého obdržet, jako ve dnech letnic, vzali jste to na vědomí? Jistě ne. Šli jste kupředu a přijali jste Ducha svatého.
Před krátkým časem jsem diskutoval s jedním baptistickým kazatelem o trojjedinosti. Řekl jsem mu, že je to jen terminologie. Jiný kazatel, který navštěvoval seminář, mínil: „Pane Branhame, vy se snažíte zprostředkovat lidem víru v apoštolské náboženství.“
Já jsem odpověděl: „Jistě, jiné také neexistuje.“
On se ptal: „Kde jste chodil do školy?“
Odpověděl jsem: „Na kolenou, můj bratře – ne teologie, ale ,kolenoteologie' -, tam jsem Jej našel.“
On řekl: „Pane Branhame, chcete mi snad tvrdit, že křest Duchem svatým, jak jej přijali letničního dne, je také pro dnešek?“
Dal jsem mu tuto odpověď: „Bible přece říká, že Ježíš Kristus včera, dnes a na věky je stejný.“ A pokračoval jsem: „Byl to Ježíš Kristus, který sestoupil o letnicích.“ Ó ano!
Ten stejný! „Budu prosit Otce, a On vám pošle jiného Utěšitele“ – Ducha svatého. „Jen ještě krátký čas a potom Mě již svět více neuvidí; vy ale Mne uvidíte, neboť s vámi budu, ano ve vás, až do konce světa.“
Řekl jsem: „Byl to On, kdo o letnicích sestoupil. Ano. On přišel dolů a přijal v podobě a osobě Ducha svatého bydlení v nich. Byl to Ježíš Kristus v osobě Ducha svatého. Tak chápeme Božství.“
Nepotřebujeme satanovu teologii. Tento muž mi řekl: „Pane Branhame, dávám vám na vědomí, že přicházím z jisté školy. Tam jsme vyučováni.“
Odpověděl jsem: „Poslouchám jejich program.“
Pokračoval: „Tam nás učili, že křest Duchem svatým byl jen pro učedníky.“
Odpověděl jsem: „Bible říká, že jich bylo sto dvacet na vrchní síni. Kdo tedy má pravdu, vy nebo Slovo?“
Řekl jsem: „Potom šel Filip do Samaří. Kázal a křtil tam na jméno Ježíše Krista. Ale ještě na ně nesestoupil Duch svatý. Protože Petr měl ty klíče, byl tam z Jeruzaléma poslán. Když tam dorazil, pokládal na ně ruce a oni přijali Ducha svatého. Bible říká: Ducha svatého!“
Pokračoval jsem: „Ve Sk. 10 viděl Petr, který měl ty klíče, vidění. Byl na cestě do domu Kornelia. Ve 44. verši se říká: ,Zatímco Petr ještě mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří slyšeli jeho řeč … neboť je slyšeli mluvit v jiných jazycích a chválit Boha.' Potom Petr řekl: ,Zdali může někdo těmto lidem, kteří přijali Ducha svatého jako my na počátku, zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni?' A tak nařídil, aby byli pokřtěni na jméno Ježíše Krista.
Asi o třicet let později přišel Pavel do Efezu na pobřeží. Tam objevil některé ´baptisty´, kteří měli probuzení. Děly se tam mocné věci. Chválili Pána. Pavel navštívil sbor čítající asi dvacet lidí. Akvilla a Priscilla tam chodili do shromáždění a také Apollo, obrácený právník, který na základě Bible dokázal, že Ježíš je Kristus. Vládla tam veliká radost a oni měli nádherné shromáždění. Tam přišel Pavel při svém putování; nato jej Pán osvobodil dokonce z vězení. Byl uvězněn, protože z jedné věštkyně vyhnal zlého ducha. Byl činný při díle Páně a došel až tam. Vešel do shromáždění a naslouchal.
Řekl: ,Tento muž je znamenitý člověk. Ale přijali jste Ducha svatého potom, co jste uvěřili?' Možná věřili, že Jej obdrží, když uvěří. On se ale zeptal: ,Přijali jste Ducha svatého potom, co jste uvěřili?'
Odpověděli: ,Ne, ani jsme o tom nic neslyšeli, je-li Duch svatý již zde.'
Ptal se jich: ,Na co jste byli pokřtěni?' To byla ta otázka. Odpověděli: ,Křtem Janovým, stejného muže, který pokřtil Ježíše.' Tedy Pavel řekl: ,Jan křtil jen k pokání, ne na odpuštění hříchů.' Beránek ještě nebyl zabit. On řekl: ,Jan vykonával křest pokání a přikázal lidu, že mají věřit v toho, který přijde po něm, totiž v Ježíše Krista.' Když to slyšeli, nechali se pokřtít na jméno Pána Ježíše, a když pak na ně Pavel pokládal ruce, přišel Duch svatý na ně, a oni mluvili v jazycích a prorokovali. To bylo o mnoho let později.“
Ptal jsem se: „Věříš tomu, co říká Bible?“
Odpověděl: „Jistě!“
Tedy jsem řekl: „Ve dni letnic, když přišel ten zvuk dolů a oni jásali a chválili Boha, ptali se lidé: ,Muži a bratři, co máme dělat, abychom byli zachráněni?' Petr jim odpověděl: ,Pokání čiňte a dejte se každý z vás pokřtít na jméno Ježíše Krista na odpuštění vašich hříchů, potom obdržíte dar Ducha svatého, neboť vám platí to zaslíbení a vašim dětem a všem, kteří jsou ještě daleko, které Pán, náš Bůh povolá.' Nebe a země pominou, ale toto Slovo nikdy neztratí svoji platnost!“
Vy letniční jste se nezajímali o to, co namítali metodisté, baptisté a presbyteriáni. Poznali jste, že to je pro každou generaci a vnikli jste dovnitř. Nezastavujte se u toho, ale pronikejte dále!
Tam se dopustili chyby metodisté. Pronikli dopředu, až do posvěcení, pak se ale zastavili. Luteráni pronikli až k ospravedlnění a zůstali tam stát. Jakmile z toho udělali organizaci, zemřeli. To je konec. Tím je to pryč.
Dejte pozor, zatímco si pospíšíme. Jestliže přijde Duch pravdy, bude vás učit toto všechno, co jsem vás Já učil. Upamatuje vás na všechno, co jsem vám řekl, a zase vám to připomene. Mimoto vám bude zvěstovat budoucí věci. ON potvrdí každé slovo průvodními znameními. Jestliže se odpoutáte ode všech ustanovení a tomu rovného a podržíte se pevně Slova, potom je Bůh povinen Své slovo, všechno, co v Bibli zaslíbil, naplnit. Jakmile to učiníte, slovo se samo od sebe potvrdí.
ON nepotřebuje nikoho, kdo by říkal: „Dny divů již pominuly.“
Kdo by chtěl mně, který jsem byl jednou slepý, říkat, že dny divů pominuly? Haleluja! Ležel jsem tam, lékaři mi dávali již jen tři minuty života a jsem živ ještě dnes! Jak by mi mohli namluvit něco jiného? Jednou jsem byl vlažným členem sboru, nyní jsem naplněn Duchem svatým.
Bůh nepotřebuje vykladače. Duch sám, který je Slovem, to jako pravdu vykládá. Ať se jen někdo opováží předstoupit a dělat si na to nárok! ON je svým vlastním vykladačem. Zkuste to jednou s Ním a přesvědčte se, zda to nesouhlasí. Nedejte na to, co někdo říká. Dělejte, co řekl Bůh!
„Ó…“ říkáte, „…následuji tohle.“ Ale jak je to s těmi ostatními slovy? Skrze jediné se řetěz přetrhne.
Pokud jde o řetěz, v tom kostely vždy selhaly. Zorganizují se, dojdou k nějakému sjednocení a založí velkou denominaci. Svatý otec Takatak a kněz Dr. Takatak se dohodli a co z toho vyjde jako první? Tady to máte! Na místě zemřete. To dokážeme během několika minut, chce-li Pán, na základě přírody a Slova.
„ON vám všechno připomene.“ ON potvrzuje každé slovo, a my z toho žijeme. Haleluja! Žijte z toho. Člověk žije z každého slova, z každého potvrzeného slova. Ježíš řekl: „Tato znamení budou následovat těm, kteří věří.“ Budou následovat těm, kteří věří! Uchopte to a Bůh dokáže, že je to pravda.
Seminářem a satanem inspirovaní teologové říkají: „Na to se nemůžete spoléhat. To bylo pro apoštoly. Tyto dny pominuly. Něco takového již není. To platilo jen pro apoštoly, jako důkaz pro tehdejší evangelium. Dnes máme vzdělané lidi.“
Tehdy byli více vzdělaní než my nyní. Jmenujte mi jeden kostel, který se může prokázat něčím takovým, jako je vysoká rada, kde již jejich praprapraotcové museli být kněžími. Jedno špatné slovo ve svitku Písma a byli by ukamenováni. Museli se toho přesně držet. Přesto nepoznali pravé jádro Slova, života, když přišlo. Proto byli odsouzeni a označeni jako služebníci satanovi.
Hleďte, zase to není Slovo, řekne-li vám student semináře: „Duch svatý již pro dnešek není. Tyto věci, jako Boží uzdravení a podobné, byly pro jiný čas.“ Vidíte, to není zrcadlení Boha, je to vyzařování ustanovení víry. Je to vyzařování učení, které stojí mimo Bibli.
Žid. 13, 8 říká, že On je stejný včera, dnes a na věky. V Jan 14, 12 stojí: „Kdo ve Mne věří, bude činit skutky, které jsem Já činil.“ Jak můžete toto slovo vyjmout a na jeho místo postavit něco jiného? Tím ten řetěz života přetrhnete. Člověk je živ jen chlebem. Věčně žije jen z tohoto Chleba. Fyzicky je živ z onoho chleba. Existují dva druhy chleba. Duch svatý, který je ve vás říká „Amen“ ke každému Božímu slovu – jestliže je to Duch svatý. Nyní bych se vás chtěl na něco zeptat. Může to i bolet.
Když jsem byl ještě dítě, dávala mi maminka rybí tuk. Ještě dnes nejsem schopen cítit jeho zápach. Vyrůstali jsme v chudých poměrech. Matka rozehřála špek a rozpustila jej. Ten jsme dostávali od jedné staré sestry jménem Goodwin, která měla pekařství a pekla šunkovou paštiku. Rozpustili jsme jej, vzali mouku, přepuštěný tuk atd. a z toho jsme dělali chléb. Žádný div, že jsme z této jednostranné stravy byli podvyživení a náchylní k nemocem. Protože jsme neměli správnou výživu, dávala nám všem maminka každou sobotu večer velkou porci rybího tuku. Já jsem si zacpával nos a křičel: „Mami, vždyť jsem z toho nemocný.“ Ona odpověděla: „Jestliže z toho nejsi nemocný, pak ti to ani nepomůže.“ Možná, že toto má stejný vliv.