Nyní si pospíšíme, potom přijdeme brzy k závěru.
Nyní se jedná o druhou Evu – Nevěstu. První ženich byl Adam. Potom následovala řada proroků, až konečně vystoupil ten Dokonalý, který musel zemřít, aby se stal Chlebem pro všechny.
Co je s Evou? S ní se musí stát to stejné. Myslete na to, že Eva byla žena. Církev je v Bibli vždy znázorněna ženou. Neboť ona je nevěsta. Pozorujte, co udělala. Pokoušela se o to, přesvědčit Jej o svém učení. Pokud On kázal, co ona učila, byl velice uznávaný. Ale jednoho dne On řekl: „JÁ a Otec jsme jedno.“
„Ó, Ty se děláš rovný Bohu. S tímhle chlapem již nechceme mít nic společného.“
Ještě mnoho jiného On začal říkat, např.: „Jestliže nebudete jíst maso Syna člověka…“ Co si myslíte, že by si o tom myslel nějaký lékař, který tam seděl? Co myslíte, jak by o těch slovech smýšlel někdo se zdravým lidským rozumem? „Jezte Mé maso a pijte Moji krev.“
Oni řekli: „Ten muž je upír, a ne prorok. Držte se od Něho dál. ON se zbláznil. Jděte od Něho.“
Ale byla to pravda. Vidíte, byla to pravda! „Jestliže z toho nebudete jíst, zahynete. Všichni zemřete, jestliže z toho nebudete jíst.“
Dnes je to stejné. Chléb a víno jsou jen symboly. Nemyslete si, že těmito pozemskými věcmi je to zařízeno. Musíte jíst Krista, který je Slovo, skrze které žijete, každé Slovo, které v celé Bibli, od 1. Mojžíšovy až ke Zjevení, zaznělo.
Pozorujte nyní druhou Evu. V letničním dni byla jako On nově stvořena, Duchem svatým naplněna a každým Slovem Božím nasycena. Amen.
Nyní budu nábožný. Já se cítím dobře. Tato první církev, první Eva, měla být Nevěstou Krista. Kolik z vás může k tomu říci Amen? Ona měla být Nevěstou Krista. Narodila se o letnicích, ne v Nicei, v Římě, Londýně, Anglii, ne ve Spojených státech; také ne skrze Luthera v Německu, skrze Wesleye v Anglii nebo tak tzv. „letniční“ ve Spojených státech. Ona se narodila letničního dne a byla naplněna Duchem. Byla naplněná Duchem a živila se ze Slova, každým slovem, které vyšlo z úst Božích. Musela přijmout všechno, slovo za slovem. Byla to skutečně Boží kvetoucí rostlina na zemi, nový strom nevěsty, který Jej reprezentoval.
Jeho Slovo zaslíbení se zrcadlilo v ní. Petrovi a ostatním museli věnovat pozornost. Oni nebyli v žádném semináři; to bylo známé. Oni neměli ani biblickou školu, ani nenavštěvovali seminář. Neměli vzdělání, uměli sotva napsat své jméno. Bible říká: „Byli neškolení a nevzdělaní.“ Ale co se stalo? Museli poznat, že chodili s Ježíšem, neboť On byl v nich, vyzařovali Jeho zaslíbení. Haleluja! Čest buď Bohu! To potřebujeme v tomto období. Jeho Slovo Jej vyzařovalo v ní, v církvi. Ona žila z každého slova, které vyšlo z úst Božích.
Ale potom odpadla od Slova jako Eva, a sice v Nicei, Římě, kde byla utvořena první organizace jako universální křesťanský kostel. Máme tu někoho biblicky učeného? Je tu nějaký teolog, který ví, že je to pravda? První organizace vznikla v Nicei – Římě. Bůh nikdy žádnou organizaci neměl a také nikdy mít nebude. Jsou utvořené lidmi. V tom jsou všechny stejné.
Já jsem křesťan. „Ke kterému kostelu patříš ty?“ Existuje jen jedna církev! Jsem pětatřicet let příslušníkem Branhamovy rodiny a nikdy jsem k ní nepřistoupil. Narodil jsem se do ní. Právě tak jsme narozeni do království Božího. Potom jste zrcadlením Jeho Slova.
Eva padla. Také druhá Eva v Nicei – Římě padla. Stala se denominací a přijala dogmata a ustanovení, namísto Slova. Sesadili pohanské modly jako Jupitera, atd. a na jejich místo postavili Pavla a Barnabáše. Bůh slunce a bohyně měsíce s kulatou hostií byli rovněž nahrazeni. Astarte přece měla být matkou slunečního boha Jupitera. Den narození Ježíše byl přeložen na den narození boha slunce. ON se narodil jako beránkové v dubnu, kdy celá příroda se probouzí k životu, neboť byl Beránkem. Oni jej chtěli oslavovat v nejdelším dni, ale je to rozdíl pouhé 1 minuty mezi předešlým dnem a 25. prosincem dnem narozenin boha slunce, ne Syna Božího. Ale každý z nás si hraje na Santa Klause a zdobí stromeček a podobně. Je to pohanské. Přesto se označujeme jako křesťané. Co se děje s těmi křesťanskými sbory?
Vystoupí jednou mezi námi někdo, kdo káže Slovo a řekne nám pravdu, že ji Bůh potvrdí a dokáže před lidmi, že je včera, dnes i na věky stejný? Nepotřebujeme semináře. Nepotřebujeme teology. Potřebujeme proroka. Ano. Bůh jej zaslíbil.
Eva selhala a právě tak církev, když se stala denominací a podřídila se pod lidská nařízení a vládu lidí a již nebyla vedena Duchem svatým. Vzdálila se od Slova a přijala dogmata. Kdo k tomu může říci Amen? Jistě! Ale věděli jste, že my protestanti jsme přijali právě tolik dogmat jako oni, jestliže k Slovu něco přidají nebo něco odejmou? Satan ji přelstil stejnou metodou jako Evu, totiž kompromisem. Podařilo se mu to tím, že řekl něco jiného než Slovo, skrze ustanovení nebo denominaci.
Originál padl do země jako mučedníci. Mlýnské kameny Říma rozemlely letniční pšenici a hodily do prachu. Spálili je na hranicích a předhodili lvům k žrádlu. Padali do země jako druhá pšenice. To souhlasí, ale během reformace ji On začal zase probouzet. Stejná pšenice vzešla podruhé.
To stejné udělal On s druhým Adamem. Potom, co Adam padl, nechal povstat druhého Adama. Ten druhý Adam zemřel a zase povstal. První Adam padl ve svém hříchu a zůstal ležet. Druhý Adam přišel, aby člověka spasil od hříchu a byl zase probuzen.
Původní církev padla v Nicei-Římě, když jedno slovo pravdy z Bible bylo odňato a římský kostel začal přidávat dogmata a ustanovení. Potom vystoupil jeden kněz jménem Martin Luther, který řekl: „To nemá nic společného s Večeří Páně. To není skutečné tělo Kristovo, je to hostie“ a: „…spravedlivý má být živ skrze víru.“ Hodil hostii na zem a protestoval proti tomu. Tady máte vaši první hvězdu, která zazářila po Tyatirském časovém období. Ano, ospravedlnění skrze víru. ON, ten veliký Sochař, začal tvořit mistrovské dílo, nevěstu, která zrcadlila Slovo.
Co ale udělali luteráni po Lutherově smrti? Satan se s nimi potkal a udělali z toho denominaci a zemřeli. Potom se již mezi nimi nic nestalo; byla ta tam a stala se jen obrovským seskupením lidí.
Ve dnech Johna Wesleye se jich Bůh znovu ujal, aby zase vyzařovala další pravdu. Co on udělal? Učil, že posvěcení je druhé dílo milosti. Co udělal Bůh? Požehnal tomu. Wesley protestoval proti anglikánskému kostelu, proti Zwingliho, Calvinově kostelu a všem ostatním, kteří se drželi litery. Luther kázal, že spravedlivý má být živ z víry. Druhé dílo milosti bylo posvěcení. To souhlasí.
Co se stalo potom? To stejné, co po smrti Lutherově. Poté, co Wesley, Asbury a ostatní zesnuli, vznikla organizace a oni zemřeli. Podívejte se na ně nyní.
Nedávno jsem šel do jedné nemocnice modlit se za ženu, která měla být operována. Když jsem vstoupil, řekla: „Bratře Branhame, nechala jsem tě zavolat. Ty mě neznáš. Budeš se přesto za mne modlit? Zítra musím podstoupit operaci.“
Odpověděl jsem: „Jistě, sestro.“
Vedle seděli muž a žena a mladiství, asi osmnáctiletí. Pozorně si mne prohlíželi. Obrátil jsem se k nim a řekl: „Omluvíte mne, budu se nyní modlit.“
Žena řekla: „Zatáhněte závěs.“
Ptal jsem se: „Jste křesťanka?“
Odpověděla: „My jsme metodisté.“
Odvětil jsem: „Neptal jsem se na tohle. Jestliže jste jen metodisté, pak závěs zatáhnu. Kdybyste byli křesťané, vůbec byste nechtěli, abych ho zatáhl.“ Tak je to.
To je velký rozdíl, jsme-li metodistou, baptistou, presbyteriánem nebo křesťanem. Nezáleží na tom, zda jsme Campbellité, jedná se o to, být křesťanem. Co ona učinila? To stejné.
Co se stalo potom? Bůh vzal malou skupinu zde na jihu a jednoho černocha, který šilhal. Co tam On udělal? ON vylil to navrácení darů. Tak vzniklo letniční hnutí. Mnozí z vás si vzpomínají na staré časy, jako např. bratr Valdez, který tu sedí, starý kazatel, který kázal již tehdy, když mi bylo pět let. On si vzpomíná ještě na začátky letničního hnutí. Tehdy se jim o nějaké organizaci nesmělo nic říkat. Oni se z toho bláta dostali. Měli Boží zvěst.
Ale co i oni udělali? To stejné jako ostatní. Udělali z toho organizaci. Nyní mají třicet, čtyřicet různých organizací: Jednoty, dvojnosti, trojjednoty. Ó má dobroto, něco takového jsem v celém svém životě neslyšel. Co se s vámi stalo? Zemřeli jste na místě. Dále jste nemohli jít. Vaše organizace by toto zde nepřijala. Vyhledali jste si své muže. Říká se: „Jestliže tento muž nevěří tomu, čemu věříme my, pak jej tu nechceme. Náš sbor to nestrpí!“
Musím si pospíšit. Vidíte, musí přijít pravé semeno. Musí to být tak, neboť On se vrátí pro Nevěstu bez poskvrn a bez úhony. ON přijde pro Svoji Nevěstu, která potvrdí Slovo. Ó, bude to velice malá skupinka. Ježíš řekl: „Jak bylo ve dnech Noé, (když bylo zachráněno osm duší), tak bude také při příchodu Syna člověka.“ Souhlasí to? Kolik jich bude, to nevím.
Ale hleďte, Nevěsta bude složena z těch, kteří přijali Slovo ve svém období. Není to jen tato poslední skupina, Bůh odsud vezme všechny ze všech období.
Bude to překvapivě malý zástup. Když zmizí, nikdo ani nepostřehne, že tu již není. Co by bylo, kdyby On v těchto posledních dnech vzal 500 lidí? To by vůbec nebylo nápadné. Co je pět set, kteří ve dvou třech dnech zmizí? Vždyť tolik lidí zmizí na celém světě každý den, o nichž se nic neví, kde jsou, a o nichž již nikdo nic neslyšel.
Ona bude při tajném příchodu Pána Ježíše vzata pryč. Ostatní budou dále kázat, jako to bylo ve dnech Noémových. Budou říkat: „Čest buď Bohu, máme to! Haleluja!“ A jejich smrt je zpečetěna. To říká Bible a ta nemůže selhat.
Noé, Mojžíš, David předem vyzařovali příchod dokonalého Ženicha. Právě tak Luther, Wesley a letniční probuzení nastínili příchod dokonalé Nevěsty.
Udělali pokaždé začátek. Ale co se stalo potom? Církev pokaždé jako Eva nutila svého Adama věřit jejímu novému světlu, jejímu novému systému a tam zemřela. „Naše skupina se sjednotí. Jaké nové požehnání prožijeme tím, co jsme nalezli!“ atd.
Co toto všechno Evě vyneslo? Máme již jen málo času. Co to všechno vyneslo Evě, té první mateřské církvi, první nevěstě prvního Adama, jaký výsledek? Co jí to vyneslo? Dobře poslouchejte. S tím nebudete souhlasit. Ale přineslo to „semeno hada“.
Její první syn nebyl synem Adamovým. Kdyby byl, pak by měl právo prvorozeného. Bible v Judově epištole říká, že Enoch byl sedmý po Adamovi. Je to tak? Seznam začíná Adamem, kterému se zrodil syn Set. Co je s Kainem, kterému by měla patřit právo prvorozeného? Nebyl Adamovým synem. Setovi se narodil Enos. Tak to šlo dále až k Enochovi, sedmému po Adamovi. Kdyby byl Kain jeho synem, proč potom ani jediné místo v Bibli o tom nemluví? Samotně v evangeliu Lukáše, kde je vypsání rodů ještě jednou uvedeno, není Kain ani zmíněn jako Adamův syn. Jestliže jím nebyl, čí syn pak on byl? Kdyby byl Adamovým synem, a sice prvorozeným, patřilo by mu právo prvorozeného.
Existuje přirozená církev – nemůžete to vidět? -, která přijala něco namísto Slova, což bylo duchovní cizoložstvo. Letniční, Bůh vám požehnej! Co to vyneslo Evě? Semeno hada. Co se děje v posledních dnech skrze denominace? Opět vzešlo semeno hada, tím, že ke Slovu něco přidali.
Co on obětoval? Plody a podobné věci, ale ne krev.
Zjevením Slova, než bylo Slovo Boží vůbec sepsáno, Abel obětoval Bohu skrze víru libější oběť nežli Kain, tak obdržel svědectví, že byl spravedlivý. Skrze tu oběť zase vyzařoval Slovo.
Kain odešel a přinesl tam polní produkty, neboť myslel, že Eva snědla jablko. Mnohé teologické semináře hovoří nyní o meruňce. Bylo to cizoložstvo – to ví každý, kdo zná Bibli. Jistě to tak bylo.
Pozorujte, první semeno hada přišlo skrze Evu, když první Eva odbočila od Slova. Druhá Eva udělala to stejné v Nicei, Římě. Co obdržela? Spoustu denominačních dětí. To souhlasí. Ó, jsou morálně bezvadní a velice dobří. Jistě. Ale co je s nimi? Jsou mrtví na základě svých ustanovení víry.
To stejné je nyní. Zjevení Kainovo o Slově způsobilo to stejné. Co jí bylo zaslíbeno? Co je zaslíbeno Evě tohoto konečného času? Dobře naslouchejte, zatímco se dostáváme k závěru. Co je zaslíbeno této Evě konečného času? Laodicea! Bohatství, veliké jméno, významné osobnosti. Ale vzdor bohatství je nahá a mrtvá, aniž by to věděla. Tak končí období církve.
Ona zapírá Slovo. Aby se Mat. 24, 24 naplnil, pokouší se mnohým rámusem, tím i oním, společenským uznáním a věcmi toho druhu dostat dovnitř. Říká: „Nu, my máme moc! Čest buď Bohu! Haleluja! Máme moc!“ Máte formu pobožnosti, ale její moc zapíráte. Je to tomu pravému tak podobné, že by dokonce vyvolení mohli být skoro svedeni. Jak může člověk v Duchu tancovat, mluvit v jazycích a přesto zapírat, že je Slovo Boží pravda? Může tohle být Duch svatý? To prostě možné není.
Každé slovo! Jestliže Bůh něco řekne, pak to tak míní. Nevykládejte to jinak. Bible říká, že nedopustí žádný svévolný výklad. Řekněte to tak, jak to vyslovil On.
Dejte pozor, je to falešná síla. Přesně to chtěl satan Pánu Ježíši nabídnout. Vyvedl Jej nahoru a chtěl, aby se tím On chlubil. Lidé to dělají. Dokonce světová rada kostelů a všichni, kteří v tom jsou. „Kdo je schopen vést proti ní válku?“, tak je to v Bibli psáno s ohledem na šelmu, která se pozdvihne.
Kdybychom měli čas, zašli bychom na to blíže, ale my jej nemáme.
Pozorujte, co Ježíš, druhý Adam, Adam-Slovo činí v jeho dnech, ve dnech tohoto kostela, který se tomu pravému tak přibližuje. Poslední období církve je Laodicea. Kolik vás k tomu může říci Amen? Co dělá? Jak se dostane do oslaveného stavu? Je vlažná a bez Boha. Co udělala?
Adam poznal, že Eva se nechala svést z nevědomosti a nikoli úmyslně. Proto vyšel ven s ní, aby ji zachoval. Souhlasí to? Bible říká: „Adam nebyl sveden…“ Z toho důvodu zakazuje ženám kázat evangelium. Adam se nedostal do přestoupení, ale Eva. To je důvod, proč nesmí učit nebo vládnout nad mužem atd. Tak to říká Slovo.
Říkáte: „Nuže, tato…“ Nezáleží vůbec na tom, co ta nebo ona dělá. Jde o to, co říká Slovo, bratře, sestro! To se vám pokouším udělat srozumitelné. Jde o to, co říká Slovo. Žijeme ze Slova, ne skrze nějaký důkaz nebo něco jiného lidského, ani skrze nějaké prožití. To s tím nemá vůbec nic společného. Žádné prožití není nic platné, jestliže odporuje Slovu. „Mnozí ke Mně přijdou a budou říkat: ,Já jsem prorokoval, ďábly vyháněl, v jazycích mluvil. Všechno to jsem činil. Já jsem kázal evangelium a jsem Dr. teologie.' Potom jim řeknu: ,Odstupte ode Mne, vy činitelé nepravosti, nikdy jsem vás nepoznal!'“ Víme, že ve Slově to tak stojí a přesto uzavírají z důvodu organizace, z důvodu nějakého systému kompromisy. Ó můj příteli, dovol mi, jako drahému bratrovi, který tě miluje, tebe varovat.
Poslouchejte přesně. První Adam šel s Evou ven, neboť ona byla svedena. Ale v Laodicijském období církve byl někdo, kdo to věděl lépe. Ano! Ze svého tábora, ze svého pokoje vyhnala ona Jeho. ON se nachází venku, klepe a pokouší se zase vejít dovnitř. Ona je kultivovaná, požívá vysoké vážnosti, nic nepotřebuje, ale neví, že je nahá a politováníhodná. To je kostel, který by dokonce svedl vyvolené, kdyby to bylo možné. Pozorujte, měla moc, falešnou moc. Vzala část Slova, ale ne všechno.
Co je největší lež, která se může říkat? Je to ta, která obsahuje 99% pravdy. Když někdo říká: „William Branham byl tehdy a tehdy v Texaském Houstonu opilý, jak jen to šlo“, potom je to lež. „Ne“, zněla by odpověď, „on byl ve Phoenixu, v Arizoně. Kázal u křesťanských obchodníků na jisté téma. Bylo tam tolik a tolik lidí. Trvalo to až do 10.30 hodin. A víte, co udělal v 10.30? Pil alkohol!“ To je lež. Ale zbytek souhlasí. Aby svedli, pak to musí znít jako čistá pravda.
Tak to dělají lidé dnes. Mají pravdu natolik, že by vyvolení skoro mohli být svedeni. Ale záleží na jediném slově. To jsem dokázal Biblí.
ON s ní ven nevyšel; ona Jej, Slovo, vyhnala ven – odmítla. To je smutný pohled, jak to hned na konci uvidíme.
Tak to bylo také v Babyloně. Člověk nepřestane dříve, dokud něčeho nedosáhne sám. Prostě nepřestane.
Ve dnech Noémových mohl Noé kázat a varovat, kolik jen chtěl – nebylo to nic platné. Achab jedl vlastní chléb a skončil v pekle. To souhlasí. Musel si zadělat na vlastní chléb, aby tento článek roztrhl a potom šel do pekla. Tak to bylo s Achabem a Jezabel. To tragické na tom je, že si nebyli vědomi toho, že hřeší. Oni měli za to, že dělají to správné.
Víte, Ježíš řekl, že přijde čas, kdy vás budou zabíjet a ještě se budou domnívat, že prokázali službu Bohu. Počkejte, až vyjde má nová kniha! Jednoho večera se střílelo po některých lidech, protože řekli, že je převrácené, když se sjednotí katolický a protestantský kostel. Domem jednoho mého přítele proletěly tři kulky. Minuly ho jen těsně. Počkejte, až ta kniha se dostane do oběhu! Oni si nemyslí, že tím hřeší; mají za to, že dělají to správné. Věří, že to dělají pro věc Boží a nedovedou to jinak.
Židé usmrtili Ježíše a byli přesvědčeni, že dělají to správné, protože jejich učitelé řekli, že On je převrácený. Ukřižovali právě ten Chléb, ze kterého měli být živi.
Ale všichni, kteří Jej přijali, aby svůj život, věčný život, žili skrze Něj, a dal jim moc být částí z Něho, totiž syny Božími. Souhlasí to?
Oni milují ty plané okurky ze škol jejich teologie, smrt v hrnci. Ježíše, Chléb života nechtějí, Jeho nechtějí. Vyštvali Jej ze svých sborů. Musí tak jednat, úplně jedno, co dělají.
Ptáte se: „Myslíš, že to můžeš změnit, bratře Branhame?“ Ne, ale já mluvím k těm vyvoleným.
Oni Jej vyštvali. Vzali polévku, do které zamíchali svět a několik teorií, a udělali z toho teologický seminární „hrnec polévky“. Mouku proroka Elizea, kterou bylo to škodlivé odstraněno, odmítají.
Udělali to tehdy? Elizeus měl mouku. Mouka poukazovala na Krista, jedlou oběť. Byla zcela jemně rozemleta. Mlýnské kameny musí na sebe dobře přiléhat, aby ji mohli dobře semlít. On hodil mouku do hrnce, čímž jejich nemoc byla uzdravena, a smrt z hrnce odstraněna.
I dnes mají smrt v hrnci, ale nechtějí Elizeovu mouku – Krista, Chléb, Slovo. Říká se: „Ne. To je bludné učení.“ Oni to nechtějí. Klidně jezte, potom zemřete. To je tak jisté, jako že se svět točí. Jed v hrnci. Přesto tu mouku do svých teologických hrnců nepřijímají. Prostě to nechtějí. Vyhodí vás ven a nechtějí mít s vámi nic společného.
Druhé Evě z letnic, obilnému chlebu, se dařilo jako prvnímu Adamovi s jeho chlebem. Dostala se pod římské mlýnské kameny a zemřela skrze pronásledování a mučednictví.
Co ale učinila její sestra, která se stala nevěstkou? Říká to Bible? Ano. Šla do světa a také zplodila děti. Kdo k tomu může říci Amen? Zj. 17 hovoří o smilnici a jejích dcerách – ne o mužích, nýbrž o ženských, kostelech – sborech – denominacích. Jak se stala smilnicí? Odložila Slovo a přijala denominaci, tak se stala smilnicí. Co udělaly její děti? Byly to běhny, což je to stejné. Udělaly to stejné, odložily Slovo a staly se denominací. Její děti, dcery, kostely, sbory. Podívejte se na ně.
Dovolte mi vyslovit toto jako proroctví. Budete tomu rozumět? Ta veliká rodinná hádka je skoro u konce. Zase se sjednotí. Stará matka zase přijme své děti. Beztak jsou si všichni rovni. Chtěli by být jedno. Je na čase, aby církev a Bůh, církev a Slovo byli jedno, a sice již zde, neboť On přijde kvůli ní, ne kvůli takové sjednocené skupině. Ó ne.
Jedná se o pšeničné zrno. Pozorujte přírodu. S touto myšlenkou přicházím k závěru. Pozorujte, co se děje v přírodě, jestliže někdo seje pšenici.
Byla napsána kniha, kterou, myslím, jste všichni četli; alespoň někteří z teologů. Nazývá se: „Mlčící Bůh“. Myslím, že se dostane v knihkupectvích, kde jinak kupujete knihy. „Mlčící Bůh.“ Ten nevěrec v ní říká: „Jak si jen můžeme myslet, že existuje nějaký Bůh, když ve středověku seděl tam nahoře a mohl klidně přihlížet, jak malé děti byly upalovány? Jak namáčeli ženám dlouhé vlasy do smůly a zapalovali? Jak ke každé ruce přivázali vola a ti lidé byli roztrženi, protože nepolíbili krucifix a všechny tyto věci?“ On píše: „Jak by Bůh mohl, pokud existuje, sedět tam a přihlížet, jak tyto malé děti uhoří?“ Vidíte, tak mluví přirozený, lidský rozum.
Víte, že padne-li pšeničné zrno do země, musí tam nejprve ležet a zetlít? Právě to se stalo i s církví z letnic: Padnout do země, ležet tam a zemřít. Semeno muselo zetlít, aby zplodilo nový život. Je to tak? Dejte pozor, jsou to mé uzavírající myšlenky. Abych shrnul všechno dohromady, obrátíme se k přírodě. Jak mnozí z vás věří, že Bůh působí ve všech těchto věcech v souladu s přírodou?
ON stvořil svět a spasí jej stejným způsobem, jako lidi. Co udělá člověk, který přijde k víře? Věří a nechá se pokřtít. Potom co je očištěn krví, prožije posvěcení, které zdůraznil Wesley ve své zvěsti. Potom je naplněn ohněm Ducha svatého. Svět je z něj vzat ven a je naplněn Duchem svatým, který je Slovo. Věříte tomu? Dejte nyní pozor. Stejným způsobem spasí Bůh Svůj svět.
Kolik z vás již obdrželo na pásku kázání „Budoucí domov nebeského Ženicha a pozemské nevěsty“? Tam jsem to vyložil. Pán mi to daroval. Já to podávám dále, jak jsem to od Něho přijal.
Vidíte, svět byl zatracen nejprve pádem Adama, který přestoupil Slovo. Kázání Noémovo přineslo ospravedlnění, a Bůh pokřtil zemi vodou. Potom přišel Syn a vylil na ni Svoji krev, aby ji posvětil a vznesl nárok na Svůj majetek. Na konci konečně přijde obnovení. Stane se to skrze oheň, že každý zárodek a všechno ostatní bude spáleno. Tisíce mil vzhůru to vystoupí.
Co přijde potom? „Potom jsem viděl nová nebesa a novou zemi; neboť první nebesa a první země zmizely. A viděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, sestupovat s nebe od Boha, připravený jako okrášlená nevěsta pro svého Ženicha.“ Potom je Bůh a lidé pohromadě.
Stejně tak to bylo s Ježíšem. ON byl pokřtěn ve vodě a připravil se. Od začátku byl posvěcen od Otce. Potom pozdvihl Své ruce, tedy sestoupila na Beránka holubice. Co učinil Bůh, když na Něho sestoupila holubice? Vznesl nárok na tuto část života. Existovala pozemská část: Ježíš jedl pokrm, přirozený chléb jako my. Ale nyní Bůh vznesl nárok a neexistovalo nic, co by to ještě mohlo zdržet. Smrt to nemohla zadržet. ON řekl: „Zrušte tento chrám a Já jej zase vzdělám.“
Jestliže muži a ženy skutečně plně vejdou do Boha – ne jen do nadšení nebo pohnutí mysli – ale je-li ten dotyčný skutečně zajedno se Slovem, potom jej Bůh zachránil a posvětil od věcí světa, obnovil, všechno světské ohněm Ducha svatého z něho vzal. Potom On žije v tomto člověku, sám se v něm zrcadlí. Jeden tak dokonale udělaný muž či žena žijí ze Slova. Tak bude očištěna i země. To stejné On udělá i se zemí, spasí ji.
Pšeničné zrno padne do země. Ježíš byl pšeničné zrno, které padlo do země. Bylo dokonalé, proto v Sobě mělo život. Mojžíš z mrtvých nevstal; Adam také ne. Nikdo jiný nevstal, jen tento Dokonalý, který Slovo zrcadlil každým způsobem. ON žil z každého slova. Kolik vás k tomu může říci Amen? ON žil z každého slova. Co se stalo? Uložili Jej do hrobu, ale třetího dne On hrob prolomil a vyšel zase ven.
Také církev znovu povstane a přijde k dokonalosti, aby byla vytržena. Co se stalo potom, co se církev v Nicei – Římě stala první organizací a padla do země? Může to někdo potvrdit a říci k tomu Amen? Co učinila? Stále znovu přechodně povstávala ve vzkříšení. ON usiloval skrze Luthera přesně o to stejné, co učinil skrze Noéma. Ale co se stalo? Neuposlechli Slovo a udělali z toho organizaci. Co to bylo?
Je to jako s pšeničným zrnem, které vzejde. Co se objeví jako první, když zrno vzejde? Dva malé lístečky. Poslouchejte přesně. Co v tom přirozeném vzchází? My porovnáváme přirozené s duchovním; přirozený chléb s duchovním. Co se děje? Jak On mohl jako člověk být Chlebem?
Když církev vzešla, byla malým lístečkem. To se vůbec nepodobá zrnu, které bylo položeno do země, ale slouží jako nositel života. Co se děje dále? Řekne ten muž nyní: „Ó, to mám nyní krásné pšeničné pole!“? Ještě ne. Má teprve příslib úrody. Co se děje dále? Další probuzení, které přišlo po Lutherovi, přinesl Zwingli. Stále ještě to nebylo zrno. Byl to list. Stéblo pak přineslo další listy: Calvina a mnohé jiné, kteří vystoupili. Konečně vznikl anglikánský kostel. Všichni byli listy. Všichni se sobě navzájem podobali, skoro podobali.
Co se stalo potom? Pšenice se mění; kukuřice se mění; všechno se mění. Utvořil se klas. Zřejmě se to nazývá klasem. Co na tom visí? Pylový prášek. Nuž, to je originálnímu zrnu, které bylo vloženo dovnitř, podobnější než list. Souhlasí to? Wesleyova zvěst s Biblí souhlasila více než Lutherova. To víte, že ano? Co všechny tyto malé klasy představují? Existují Wesley-metodisté, Nazarejští, Svatí poutníci, Sjednocení bratři: všichni učí posvěcení. Co z toho vyšlo? Co učinili nakonec i oni? Založili organizaci a zemřeli.
Vyšli z toho letniční. Říkáte: „Ó bratře!“
Říkám toto zbožně a s Boží láskou. Nechť velký Otec, o kterém jsem vám na začátku řekl, že je přítomen a všudypřítomný, posuzuje. Jestliže to říkám zaujatě, bude mne soudit. Jestliže to říkám z důvodu pravdy, pak mi požehná. ON vám to dá poznat, jestliže jste určeni k věčnému životu.
To, co se potom na konci stébla objevilo jako první, vypadá již skoro jako pšeničné zrno. Ale co je to? To ještě není zrno. Je to, co říká Mat. 24, 24: tomu pravému je to tak blízko, že by skoro ti vyvolení mohli být svedeni, kdyby to bylo možné. Pozorujte, již to vypadá jako zrno. Jestliže to ale utrhnete, posadíte se, otevřete pod mikroskopem, pak je to jen pleva, ve které se pak nalézá pšeničné zrno. Ona je tu k tomu, aby je chránila. Vypadá ale právě tak, jako pšeničné zrno. Kolik z vás ví, že to souhlasí? Zvedněte své ruce. Ano, je to jen pleva.
Letniční bratři, prosím, nechápejte mne špatně. Toto je pravda. Nemůžete odporovat přírodě. Příroda skládá ve všem o Bohu, svém Stvořiteli svědectví.
Podívejte se na ten klas. Co udělali? Mluvili v jazycích. Chovají se právě tak, jako tehdy ti o letnicích. Ale jestliže to rozloupnete, a trochu otevřete a pozorně se podíváte, najdete v tom spoustu malých plev. Až když všechno odstraníte, objevíte dobrou lupou maličké zrnko. Je to zrno, které vzniká. To pravé. Pleva je jen nositelem. Proč? Ona tam musí být, aby to zrno chránila. Je tam právem, neboť zrno musí být chráněno. Zrno přišlo vzhůru ze země, proniklo kupředu skrze luterány, a ty sbory, skrze Wesleye a ostatní, skrze klas až do plevy. Vypadá to dokonale. Žádný div, že Ježíš řekl, že by i vyvolení byli svedeni, kdyby možné bylo. Ona vypadá jako zrno a nalézá se přesně na místě, kde by mělo být zrno. Ale co se stalo? Ona učinila to stejné, jako ti před ní: založila organizaci. K čemu slouží? Jako nosič.
Oč jde v těchto dnech, ve kterých žijeme? Pokud by tu byl přítomen znalec dějin, ten jistě ví, že každé probuzení trvá jen asi tři roky, potom z toho probuzení vyjde organizace.
Bratře, sestro, z tohoto mocného, patnáct let trvajícího probuzení, jež prožívám – mám tu přednost prožívat to s vámi – žádná organizace nevznikne. Žádné organizace již nevzniknou. Ne, již ne. To je již ta poslední. Letniční tu museli být, aby toto chránili. Kam bychom šli s takovou zvěstí, jako je tato, kdybychom neměli letniční, kteří jí uvěřili? Vzpomeňte si, co se stalo v roce 1933 u řeky Ohio.
Promiňte toto, ale chtěl bych, abyste znali pravdu. Mě již nezbývá mnoho času, to víte. Je mi 55 let. Ale tyto magnetofonové pásky zůstanou živé, potom, co bych odtud odešel a vy uvidíte, zda to souhlasí nebo ne, jestli jsem byl pravým služebníkem nebo falešným prorokem. Ještě nikdy jsem vám neoznámil něco, co by se nenaplnilo. Tak se stane i toto.
Ona je nosičem. Musí jím být. Ale když zrno začne růst, pak se mu povede, jako tehdy Ježíšovi, jehož nositelem byla církev: Když On jim začal říkat pravdu Boží, oddělili se od Něho. Co se děje nyní? Žádná spolupráce již není možná. Proč? Musí to tak být, aby pšenice mohla zrát na slunci. Tak musí duchovní pšenice ležet před Synem, aby se stala zlatým zrnem Slova -potvrzeným Slovem, Bohem, masem. ON řekl: „Kdo ve Mně věří, bude konat skutky, které jsem Já činil.“ Církev, která skutečně žije Slovem, ne skrze organizace, ale v přítomnosti Slova – Syna, bude učiněna stejným Slovem, které bylo letničního dne položeno do země.
Neučí nás Mal. 3, že toto se stane, než ten veliký a hrozný den Páně přijde? Jak mnozí to ví? ON srdce dětí zase přivede k otcům. Je to správné? K víře původních letničních otců.
V Luk. 17, 30 mluví Ježíš o dni, ve kterém se zjeví Syn člověka – ne člověk, nýbrž Syn člověka; ne nějaká organizace -Syn člověka, Slovo samotné, které zase žije mezi lidmi.
Slovo samotné bude masem ve vás. Potom jste jeho zrcadlením v této hodině; vyzařováním zvěsti. Žijete zase ten život, který byl v Ježíši Kristu. Nalézáte se v přítomnosti Syna.
Co se stane s ní? Co se stane s církví? Pleva se nakonec oddělí od zrna, když se začíná objevovat. Co se stalo? Život, který byl v plevě, přešel do pšenice. Život se nemění. Nosič se změní; stal se denominací. Pšenice se ale změnit nemůže. Musí to být služba, která souhlasí přesně se Slovem, jako se Slovem souhlasí On a jak také první církev souhlasila se Slovem, byla Duchem naplněná a Slovem nasycená – ne denominacemi, ale Slovem.
Tady máte tu přírodu a Boží Slovo. ON je Chléb. „Člověk není živ jen chlebem, ale každým slovem vycházejícím z úst Božích.“
Blížíme se k závěru a hned se budeme modlit. Dejte jen pozor. Nyní přijde to, co bych chtěl říci.
Bůh to viděl tak dopředu, že pleva se musí oddělit od pšenice. Kolik z vás tomu řekne Amen? Pleva se musí od pšenice oddělit, neboť ona nyní dozrává. Ona vzešla. Pleva zde původně nebyla, sloužila jen k podpírání, jako nosič života. Pak ji život opustil a vešel do zrna. To je ten důvod.
Slyšte přátelé, v jakém dni žijeme? Máme probuzení, které trvá již patnáct let. Kolik z vás k tomu může říci Amen? Jaká z toho vzešla organizace? Žádná! Pokoušeli se mne k tomu přimět a ptali se: „Založíš z tvé služby organizaci, bratře Branhame?“ Já ne. Nehovořím o sobě, mluvím o zvěsti této hodiny, tohoto dne.
Oni šli do Kanady a svolali některé bratry sboru Pozdního deště. Zemřelo to na místě. Vzpomínáte si bratři na hnutí Pozdního deště? Kam šlo? Kam vedla všechna ostatní? Co obdržely ty organizace jako výsledek? Milióny obrácených, ze kterých udělali otroky svých vyznání víry. Zbohatli, mají budovy postavené za milióny dolarů a říkají: „Pán přijde brzy“. Posílají kazatele do seminářů a školí je v lidské teologii, jako Luther, Wesley a jiní. Je to pleva.
Ale dík buď Bohu, zrno roste dále. Jestliže toto je na základě Slova a času, ve kterém nyní žijeme pravda, tak jako na základě přírody – a bylo to pšeničným zrnem a každým způsobem potvrzeno – kolik času pak ještě zbývá? Víte co? Slyším přijíždět kombajn. Světová rada kostelů udělá rozdělení. Co udělá? Odseká ji od stébla. Na ni čeká něco, co ji zvedne vzhůru. Ona toho blahoslaveného jitra v krátkosti půjde domů. Ano. Jestliže tomu rozumíte, řekněte Amen.
Já vím, že svět tomu nevěří. Nemohou tomu věřit. Litujte je, neboť je řečeno: „Nikdo nemůže přijít ke Mně, jestliže jej Otec netáhne. Všichni, které Mi dal Otec, přijdou ke Mně.“ Jestliže jeho jméno je napsané v Knize života, pozná to Slovo v každém. To musí: je to již dávno pevně uložené. Je to již dokonale potvrzené, že je to určitě pravda.
Již nebudeme mít žádnou další organizaci, ale všechny organizace se sjednotí do jedné. K čemu to slouží? Co se stane se slámou? Bude spálena. Ježíš řekl: „Andělé shromáždí pšenici do stodol.“ Co se ještě stane? Stéblo, strniště a trní bude hořet neuhasitelným ohněm. Vidíte? Co se musí stát nejprve? Andělé budou vysláni a nejdříve svážou plevel. Oni sami se sváží do jedné veliké organizace. Další organizace již nebudou.
Pšenice je tady. Dík buď Bohu, pšenice je tu. Kristus je zde. ON potvrzuje Své Slovo. Ono je pravda. Pšenice je zde. Dozrává a leží proto v přítomnosti slunce.
Žádný člověk se jí nesmí dotknout. Co ji obklopuje, to se stáhne zpět: „S tím nechceme mít nic společného.“ To musíte učinit.
Ó bratře, pojď do pšenice. Nech život, který je v tobě, vzejít jako pšenici. Chcete to? Věřte Bohu, zůstaňte Bohu věrní. Jste si jisti, že to dokážete? Co je, když vám někdo řekne: „O to se nestarám!“?
Jednou jsem četl povídku. Byl to lékař, milý člověk, který miloval chudáky. Pokaždé, když některý chudák nemohl vyrovnat svůj dluh – víte, co udělal? Napsal červeným inkoustem: „Je ti to odpuštěno.“ Nakonec ten lékař zemřel. Jeho žena byla namyšlená. Byla jiná; jako ty sbory dnes. Potom, co její muž zemřel, vyhledala všechny a zažalovala je u soudu. Všichni museli jít před soud. Oni měli přesto ty účty zaplatit.
Soudce ale vzal některé z těch účtů, pozval tu dámu k sobě a ptal se: „Je toto, co je červeným inkoustem napsáno, podpis vašeho muže?“
Ona odpověděla: „Ano. To je.“
Nato on řekl: „ V celé zemi neexistuje soud, který by mohl něco vyžadovat od těchto lidí. Jsou svobodní.“
Ať říkají, co chtějí. ON Své vlastní Slovo podepsal Svou vlastní krví. Nikdo nám to nemůže vzít, bratře. Jsme svobodní.
Pomodleme se. Skloňme k tomu své hlavy. Pokud si správně vzpomínám, vstoupil někdo ve dnech králů do jejich středu a prorokoval, kde se měli utkat s nepřítelem a pobít jej. Jestliže tomu správně rozumím, je jen jedno místo, kde se můžete potkat s vaším nepřítelem: na Slově. Tam se pokouší o to, vás zasáhnout. Potkejte se s ním tam s tím TAK MLUVÍ PÁN.
Je již skoro poledne. Proto již nemám čas pro oltářní volání. Kolik vás by chtělo zvednout své ruce, zatímco hlavy jsou skloněné a oči zavřené a tak vyjadřujete: „Chtěl bych být částí z Něho. Chtěl bych být spojen s Ním a s Jeho Slovem. Úplně jedno, co přijde, co říká svět; chtěl bych být částí z Něho.“? Potom zvedněte ruku, a řekněte: „Chtěl bych to.“ Bůh vám požehnej. Věřím, že je to sto procent.
Se skloněnými hlavami chceme přemýšlet a tiše pobrukovat tuto píseň. Modlete se všichni.
Buď žehnán svazek ten (to je to Slovo)
jenž v Kristu víže nás …
a kruh náš zůstaň sjednocen
jak v nebi bude zas.
(„Tak jako Já a Otec jedno jsme, tak jste také vy jedno s Ním.“)
Spojených proseb hlas
před Otcův trůn chceme vznést.
Neb jedna snaha vede nás
i cíl náš jeden jest.
Doufám, že vás příští neděli dopoledne uvidím ve Flagstaff, Arizoně, dá-li Pán. Milujete Jej?
S tím končíme. Bible říká: „Všichni, kteří v Něho věří …všichni, kteří Jeho Slovo přijali …“ Nemohu říci, kdo to je nebo kdo není. Je to vaše věc. Držíte-li se ale ještě pevně ustanovení víry – někteří z vás metodistů, baptistů, letničních, kdokoli jste: Jestliže se ještě držíte něčeho, co stojí v protikladu ke Slovu, prosím, můj milovaný lide, odvraťte se od toho dnes. Chcete to udělat? Odvraťte se od toho k Němu. Nedopusťte, aby kvůli jednomu slovu bylo zlomeno obecenství s Kristem. Nechť to dá Jeho Duch.
Bože a Otče, tito lidé zde seděli dlouho. Připomíná mi to Pavla, který jednou kázal to stejné, totiž evangelium. Seděli celou noc a poslouchali jej. Přitom spadl mladý muž z okna a zabil se. Pavel šel k němu, položil se na něj a modlil se. Potom řekl: „Život je zase v něm.“ Otče, jsou zde nemocní a trpící, kteří potřebují modlitbu za svá těla. Modlím se, drahý Bože, aby nečekali až do příštího shromáždění. Oni nemusí čekat na žádné shromáždění. Slovo je vždycky tady. Je to Kristus. Modlím se, abys uzdravil každého z nich. Učiň každého z nich zdravým, ó Bože. Daruj to. Požehnej je a jejich snahu. Neseděli by tu, Pane, nevyslechli by si to, kdyby tomu nevěřili. Pane, oni zvedli své ruce; věří tomu. Nechť každý kazatel a laik to přijme do svého srdce. Nechť hříšník přijme Krista; odpadlík ať se vrátí zpět. Dej to, Otče, prosíme o tato požehnání ve jménu Ježíše Krista. Amen.
Miluji Jej, miluji Jej
(ON napsal Mé jméno před mnohými lety)
toho drahého Božího Beránka
který mne miloval a vykoupil
na kmenu kříže.
Milujete Jej? Podejte si nyní přes stoly ruce, zatímco ještě jednou zazpíváme tu píseň. Řekněte: „Drahý poutníku, jsem rád, že tu dnes ráno jsem. Věřím Kristu. Ty také?“, nebo něco podobného, zatímco ještě jednou zpíváme.
Miluji Jej …
Nechali jste ten svět od nynějška za sebou? Opustili jsme módu světa, všechen nesmysl, všechen lesk, obchodování s evangeliem? Opustili jsme to? Opravdu? Dejte mi Ježíše, více nepotřebuji. Jeho poznat je život. Znát Jej. Miluji Ho. Milujete Ho také? Ó, jak Jej milujeme!
Nyní předávám bohoslužbu bratrovi Carl. Nevím, co má dále v úmyslu. Bůh vás požehnej. Doufám, že vás uvidím příští neděli nebo vlastně v sobotu. Pokud vás neuvidím, potkáme se v Tucsonu. Když ne, potom sedmnáctého zde. A jestliže ne, potom vás zase uvidím ve slávě. Amen.