Časové události objasněné proroctvím
/ William Branham
Langue: tchèque
2. část
Bible říká, že Slovo Pána přichází k prorokovi. Jak krásně to bylo ilustrováno nebo ukázáno, když Ježíš přišel na Zem. Jan, který byl prorokem onoho dne, řekl, že přijde čas, kdy Bůh přinese oběť; Beránek Boží, Člověk. Jan řekl, že Jej pozná, až přijde. Byl si svým poselstvím tak jist, že řekl: „Je mezi vámi, a nevíte o tom.“ (Jan 1:26). Příští den Jan viděl Ježíše přicházet, aby se s ním setkal. Když Jan vzhlédl, spatřil nad Ním znamení a řekl: „Hle, Beránek Boží, který nese hřích světa.“ (Jan 1:29). Tedy Ježíš věděl, že byl před národem potvrzen. ON byl Slovo. Pochybujeme snad o tom?
Abychom v této myšlence pokračovali. V Mat. 3:13 přišel Ježíš k Janovi, aby se dal pokřtít. Šel k prorokovi rovnou do vody. Tak to je. Slovo vždycky přichází k prorokovi, tak nemůžeme očekávat, že přijde k theologům, k denominacím, musí přijít Boží cestou. Slovo budou lidé nenávidět, pohrdat jím a odmítat je. Zavrhnou ho, ale Bůh to přesto učiní. Odmítli ho v Ježíši Kristu, odmítli ho v Janovi, odmítli ho v Jeremiášovi, v Mojžíšovi, ale Bůh jde stále dál, tak jak zaslíbil, že to udělá. Nikdy neselhal, aby to neudělal stejným způsobem.
Jeho prorok, který viděl vidění, často nerozuměl tomu, co viděl. Co řekl a napsal, byla Boží myšlenka, vyjádřena ústy muže. Ovšem, slovo je vyjádřená myšlenka. Bůh vyvoluje podle Svého předurčení. Pro každé období určil muže, tak například Mojžíš měl splnit to, co bylo zaslíbeno Abrahamovi. Mojžíš se narodil, aby byl prorokem. Nemohl být ničím jiným, protože k tomu se narodil. Bůh volí proroky pro každé období. Určuje povahu toho muže, způsob kázání, dar a všechno ostatní musí odpovídat požadavku toho dne. Bůh toho muže stvoří a pošle jej do jeho určeného času. Jak jsem kázal včera večer, jsme zárodkem Božího semene. ON věděl, který muž v každém věku vystoupí ještě dříve, než na Zemi byla nějaká molekula, světlo nebo cokoliv jiného. Vy jste semeno vašeho otce. Byli jste ve svém otci, ale váš otec s vámi ještě neměl obecenstvo. Byli jste tu, ale nevěděli jste to a on to také nevěděl. Potom jste byli zjeveni, aby s vámi mohl mít společenství.
Jestliže jste znovuzrozeni, jste zrozeni k věčnému životu. Je jen jediná forma věčného života a to je život Boží – řecké slovo Zoe. Jestliže jste syn nebo dcera Boží, pak jste v Bohu vždycky byli. Věděl, v kterém záhonu času budete vysazeni. Nyní jste stvoření, zjevení jako syn nebo dcera Boží, setkáváte se s výzvou dosvědčit pravého živého Boha v této hodině. Byli jste vyvoleni před ustanovením světa. Jestliže jste nebyli vyvolení v té době, pak to nikdy sami nemůžete udělat. Je úplně jedno, jak velice se pokoušíte o napodobení toho. Nemůžete vymačkat krev z řepy, když v ní krev není.
Říkám-li něco ženám s krátkými vlasy, lidé říkají: „Ty si ničíš službu.“ Zničit službu, kterou ustanovil sám Bůh? Ani pomyšlení!
Když je v těle matky počato dítě, začíná buňkou, potom přibude další buňka. Není to jedna buňka člověka, další psí, další kočičí a další od něčeho jiného. Je to úplně a cele lidská bytost. Jestliže je člověk zrozen z Ducha Božího, nepřijímá do svého života nic než nezfalšované Boží Slovo, které je určeno pro tu hodinu. Přijímá plné Boží Slovo. Nemíchá je s nějakým vyznáním víry nebo něčím jiným. Podívejte se do Bible a podle těch velkých věcí, které jsou nyní zjeveny, poznáte, v kterém věku žijeme.
Když Církev dosáhne na konci každého věku hranici, odvrací se od Slova a přiklání se ke hříchu a zesvětštění. Zesvětštění je hřích. Bible říká, když milujete svět nebo věci světa, není ve vás láska Boží. V 2. Moj. 13:7 nesměl být během sedmi dnů, které reprezentují sedm církevních období, mezi lidem nalezen žádný kvas. To znamená, že s nimi nic nebylo smícháno. Bylo to dokonale bez kvasu. Pro nás to znamená, že se nemáme směšovat s vyznáními víry a jiným kvasem světa. Máme mít podíl jen na nekvašeném chlebu Slova Božího, neboť člověk má žít každým slovem, které vychází z Božích úst. Denominační systémy a světská móda do nás zanesly kvas. Je to již tak zlé, že to vypadá skoro jako v Hollywoodu. Nakonec to dopadne jako v Anglii, kde je oltářní volání ostuda.
Evangelium musí být zvěstováno v plnosti a Boží mocí, která to potvrzuje podle období a dokazuje, že to přesně souhlasí s Božím Slovem. Jestliže se to nestane, jste jen členem nějakého sboru. Je úplně jedno, jak moc se snažíte Bohu prokázat službu nebo jak jste věrní svému sboru, pokud nebylo předurčeno, aby byl ve vás zárodek věčného života, dorostete do beztvaré bytosti a nikdy nebudete pravým Božím synem nebo dcerou.
Často vyprávím příběh o malém orlu. Sedlák chtěl nechat kvočnu vysedět vejce a jedno mu scházelo do sady. Nevím, jestli někdo z vás ví, co je „sada“ vajec nebo kolik jich v ní je, ale každopádně jedno chybělo a tak je vybral z orlího hnízda. Orlice měla dvě vejce, on jedno vzal a dal je pod slepici. Když se pod slepicí vylíhl orel, byl to podivný pták. Slepičímu kvokání nerozuměl. Nemluvila tak, jak to chtěl slyšet. Hrabala na dvorku a sezobla, co tam našla, ale to nebylo nic pro něho. Byl mezi nimi jako bílá vrána, jistěže. Slepice kvokala a on jí nerozuměl. Jednoho dne jeho matka zpozorovala, že ze dvou vajec jí zbylo jen jedno. Vydala se hledat to druhé. Vzlétla a kroužila nad krajem, až letěla nad slepičím dvorem. Spatřila, jak orle chodí za starou slepicí. Vykřikla: „Dítě, ty nejsi kuře, jsi orel!“ Jejímu křiku porozuměl úplně správně. Proč? Protože byl orlem.
Jestliže je nějaký člověk určen být synem Božím, i když sedí pod vyznáními víry a starým formálním náboženstvím, jakmile uslyší kázání Božího Slova s mocí a vidí, jak je Bůh potvrzuje, poběží tam tak jistě, jakože jedna a jedna jsou dvě. Nezajímá ho, co říká někdo jiný jinak, když vidí zjevené Boží Slovo, přiletí k němu, protože je malým orlem.
Ta povídka pokračuje, že orle odpovědělo: „Mami, jak mohu vylétnout vzhůru?“ Odpověděla: „Prostě vyskoč, já tě chytím.“ To je jediné, co musíte udělat – vyskočit, vyskočit k Bohu, k zaslíbení. „Pane Ježíši, věřím Ti z celého srdce. Věřím poselství této hodiny. Vidím, že je potvrzováno a vím, že je to správné.“ Vyskočte, postavte se na nohy! Matka vás zachytí. Nestarejte se. Jestliže jste orlem, bude tam, aby vás zachytila.
Vidíme tedy, že žijeme v úžasné době, kdy věřící vidí Boží pravdy potvrzené. To potvrzení samo dokazuje, že v tom je absolutně Bůh. Potom je oznamováno zaslíbené Slovo. Semeno vzešlo; věřící to vidí a věří tomu. Ostatní prostě vůbec nic vidět nemohou.
Vy víte, že jsem všude v této zemi dost tvrdě kázal, že by tu nikde neměla být žena s krátkými vlasy, ale pokaždé, když s vrátím, jich přibývá. Čím to je? Něco nesouhlasí. Víte, že Slovo to učí. A přesto říkáte: „Na tom nezáleží“. Ale přece na tom záleží! Znám jednoho znamenitého bratra, který řekl: „Položím na tebe ruce, bratře Branhame, já tě miluji, zničíš si službu. Tvou věcí přece vůbec není, abys to těm ženám říkal. Přenech to pastorům.“
Řekl jsem: „Ale ti to přece nedělají.“
Odpověděl: „Nu, ale není to tvůj úkol, stačí, když se budeš jen modlit za nemocné.“
Ptal jsem se: „A čí úkol to tedy potom je? Jsem povolán, abych kázal evangelium.“
Řekl: „Položím na tebe ruce a budu prosit Boha, aby to od tebe vzal.“
Řekl jsem: „Pokud bych mohl vložit ruce také já na tebe, pak bych prosil, aby ti Bůh otevřel oči, abys to mohl vidět.“
Namítl: „Lidé věří, že jsi Boží služebník a prorok, měl bys ženy učit, jak obdrží veliké dary a jak mají prorokovat a podobně.“
Odpověděl jsem: „Jak je mohu učit algebru, když se nechtějí naučit ani abecedu?“ To je pravda. Jestliže nechcete udělat ty nejsamozřejmější věci, jak potom chcete dělat ty duchovní? Bratře, sestro, zní to jako vtip, ale je to pravda evangelia. Je mnoho lidí, kteří tomu prostě nejsou schopni uvěřit a to dokonce ani Duchem naplnění lidé.
Nyní vás trochu poučím. Křest Duchem svatým ještě neznamená, že vejdete. To ani v nejmenším. Nemá to nic společného s vaší duší. Duše je v nitru. To rozhodující musí přijít od Boha.
Navenek máte pět smyslů nebo pět kontaktů, abyste mohli vnímat své zemské okolí. Uvnitř pak máte ducha a v něm máte také pět kontaktů: svědomí, lásku, atd. Sledujte, že v duchu můžete být pokřtěni pravým Božím Duchem a přesto být ztraceni. Je to duše, která žije. Tak je to od Boha určeno. Neřekl Ježíš: „Mnozí mi řeknou v onom dni: Pane, Pane, neprorokovali jsme v tvém jménu? Nevyháněli jsme zlé duchy v tvém jménu? Nečinili jsme v tvém jménu mnohé skutky? Pak jim vyznám: nikdy jsem vás neznal, odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mat 7:21-23)
Neprorokoval Kaifáš? A přesto to byl ďábel. Ostatní kněží, kteří byli považováni za vůdce onoho času, vystupovali pokorně a konali dobré skutky, přece odmítli vidět samo Boží Slovo, které měli zjevené před očima. Mohli bychom ze Slova přibrat ještě mnoho takových příkladů.
Jak to bylo s Balámem? Říkáte, že Bůh Svůj úmysl změnil? Ne, nikdy! Když Balám působil jako prorok, jako biskup, kněz nebo jak jej chcete nazývat, byl velikým mužem. Ale když se ptal Boha na radu, jak má proklít Izrael, protože především on sám je vůbec nemohl vystát, řekl Bůh: „Nechoď!“ Potom za ním poslali jednoho hodnostáře, možná biskupa nebo presbytera s lepším vzděláním, který se měl pokusit jej přesvědčit. Tedy se Balám vrátil a ptal se Boha ještě jednou. Boha se nemusíte ptát podruhé. Když On mluvil poprvé, byla ta věc vyřízena, ale Balám to nepochopil. Vydal se k Balákovi a pohlédl na Izraelský národ. Pomyslil si: „My jsme velký národ a Izrael je jen malý roztroušený houf, ale všichni věříme ve stejného Boha.“ To je pravda. Všichni věřili v téhož Boha. Všichni vzývali Jehovu. Podívejte se na Balámovu oběť na sedmi oltářích – Boží dokonalý počet sedmi církevních období – sedm skopců, kteří mluví o příchodu Pána. On byl právě tak fundamentální, jako Mojžíš. Ale vidíte, neměl žádné Boží potvrzení. Ano, oba byli proroci, ale Mojžíšovu službu doprovázel nadpřirozený ohnivý sloup, světlo, které viselo nad táborem. Bylo Boží uzdravování, jásot, neboť Král byl v táboře. Děly se mezi nimi velká znamení a divy. Bylo to znamení, že Bůh bydlel mezi Svým lidem. Oba dva byli správně fundamentální, ale Balám se stále snažil Izraelský národ přemlouvat a očarovat. Tohle se stalo právě předtím, než dosáhli zaslíbené země. Během pár dnů by tam již byli.
Tady bych rád něco řekl. Jednoho dne mě za to třeba zastřelí, ale pamatujte si: Kostelní církve budou stále více a více očarovány ekumenickou radou. Chtějí si namluvit, že všichni patříme ke stejné skupině. My k této skupině nepatříme! Pojďte z toho ven! Oddělte se! Chceme se od toho distancovat tak dalece, jak jen je to možné.
Balám myslel, že ty děti se mezi sebou klidně mohou ženit a vdávat, protože přece věří v téhož Boha. Jak dva spolu můžou jít, když nejsou zajedno? Jak můžete jít s Bohem, když s Jeho Slovem nesouhlasíte? Jak můžete přijímat vyznání víry, atd., když je přikázáno, abychom to nedělali? Nemůžete míchat kvašené s nekvašeným. Olej a voda se nesmísí. Tma a světlo se nesmíchají. Světlo je tak silné, že tmu vyžene. A tak nejde obojí promíchat. Nemůžete dát dohromady Církev s denominací a smíchat. Nemůžete smíchat Církev s vyznáním víry. Nemůžete smíchat evangelium a svět. To se nedá spojit.
Netáhněte jho s nevěřícími. Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké je obcování světla s temností? A jaké je porovnání Krista s Beliálem? Anebo jaký je díl věrného s nevěrným? A jaké společenství chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jak pověděl Bůh; přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. A proto vyjděte z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí. (2. Kor. 6:14-18)
To se nemůže stát dříve, dokud nebudou zjeveny tyto věci a Slovo Boží pro tuto hodinu nebude prokázáno jako pravdivé. Potom následujte v těchto stopách. Letniční lidé, myslete na to, pro tohle přišel Luther o své poselství, pro tohle o ně přišel Wesley. Kdyby šli luteráni dále, byli by metodisty. Kdyby Wesleyova církev pokračovala, byla by z ní letniční. Nyní, kdyby letniční pokračovali, byli by Nevěstou.
Ale když se dopouštíte stejné chyby, a stále se vracíte do světa tou cestou, na které nyní jste, pak budete ztraceni. Budete plevou a stéblem, které budou spáleny. Víme, že On shromáždí pšenici do obilnice, ale plevy bude pálit ohněm neuhasitelným (Mat. 3:12). List byl přesto pouhým nositelem, život však postupoval dále, aby vytvořil něco jiného, aby podoba rostliny byla dokončena. Tak Církev prochází ospravedlněním, posvěcením, křtem Ducha svatého, navrácením darů, přesně do Kristova obrazu. Kristus je Ženich a Církev je Nevěsta. Nevěsta je částí Ženicha. Musí to být Církev Slova, žádný denominační kostel. Slovo Boží je oznamováno potvrzováním.
Rebeka nečekala, až dostane druhý příkaz. Zeptali se jí: „Chceš jít s Eliezerem?“ Řekla: „Ano, půjdu!“ Byla utvrzena Duchem Božím. Stala se jednou z královen Bible. Jednala podle hnutí Božího Ducha, který na ni přišel, aby jí ukázal, co bylo potvrzením absolutní pravdy a ona tomu uvěřila.
Balám nebyl schopen ten rozdíl poznat. To nemůže mnoho lidí. Farao to nemohl poznat, ačkoli měl to potvrzení před očima. Dátan to nemohl vidět. Když viděl Mojžíše, řekl: „Myslíš si, že jsi jediný v této skupině? Celá Církev je přece svatá. Ty si myslíš, že jsi jediný, kdo tu může mluvit?“ Dátan by to měl vědět lépe. Mojžíš věděl, proč ho Bůh poslal. Když to Mojžíš slyšel, padl u vchodu stánku smlouvy na tvář. Bůh řekl: „Odděl se od nich!“ A zahladil je.
Myslete také na to, že hřích, kterého se Izrael dopustil tím, že uposlechli Baláma, když jim namluvil, že všichni lidé jsou si rovni, nikdy nebyl odpuštěn. Podívejte se, udám tu děsivé číslo. Ze 2 000 000 lidí, kteří vyšli z Egypta, vešli do zaslíbené země jen dva; přestože všichni jedli totéž, všichni se v Duchu radovali, měli všechno společné, ale když došlo k rozdělení, Slovo je roztřídilo. Dnes je to právě tak. Slovo třídilo.
Říkáte: „Podívejte se, všichni jsme si podobní.“ Bible v Mat. 24:24 říká, že v posledních dnech si ti duchové budou tak podobní, že by dokonce i vyvolení byli svedeni, kdyby to bylo možné. Pleva vypadá skoro jako pšeničné zrno, ale není to zrno. Budou si tak podobní, že dokonce i vyvolení by byli svedeni. Utvořili jste denominaci, následovali jste ji, jste vyschlí a zemřeli jste, ale dál se ve vás tvořilo pšeničné zrno. Pleva je nositelkou, ale není ještě samotnou pšenicí. Uvědomte si, že pšenice se stále utváří dál. Při vzkříšení bude v pšeničném zrnu opět působit všechna síla pšenice.
Tady se na chvíli zastavme. Doufám, že vás nepolekám, ale podívejte se, chci se vás na něco zeptat. Pokud jde o správný údaj, jde-li o semeno dobytka obojího pohlaví, tak ze samce vyjde asi 1 milion semen a ze samice 1 milion vajíček, víte však, že oplodněno je jen jedno z nich? Jedno semínko si proklestí cestu mezi všemi ostatními a najde plodné vajíčko, aby se s ním spojilo a všechna ostatní semena zemřou. K životu je určeno jen jediné z nich. Ostatní ne, i když jsou všechna stejná. Jedno z milionu!
A co kdyby to bylo dnes večer také tak! Mám zato, že na Zemi se hlásí ke křesťanské víře asi 500 milionů lidí. Jestliže by dnes večer došlo ke vzetí, bylo by vzato jen 500 lidí. Jednoho dne by mohlo tolik lidí zmizet a nikomu by se nepodařilo zjistit místo jejich pobytu. Kdyby byla Nevěsta vzata, divili by se, co to všechno znamená. Ve sborech by se prostě kázalo dál jako vždycky a řekne se, že obdrželi to a ono. Vidíte, jaký by to byl podvod? Nechci říci, že to tak bude, já to nevím. Nejsem žádná autorita. Bůh je soudcem. Avšak lehce se to tak může stát.
Proč to nepoznal Chóre? Proč to nepoznal Dátan? Proč to nepoznal Achab, když ho navštívil Jozafat a řekl: „Víš, že Jozue rozdělil zemi, kterou nám dal Bůh, ale Syřané mají kus země, která patří nám. Naše děti mají hlad, zatímco Syřané, naši nepřátelé, krmí své děti pšenicí, která by měla být naše.“ Měl pravdu, to je podle Písma. Achab řekl: „Chceš mi pomoci vytáhnout a znovu to území zabrat?“
Nu, někdy dobrý člověk ustoupí pod vlivem zlého. Ale sledujte to pozorně. Jozafat byl velký nábožný muž, řekl: „Jistě, měli bychom spolu vytáhnout. Jsme všichni stejní lidé.“ Ale oni nebyli stejní lidé! „Jistě, půjdeme. Ale zeptejme se nejprve Pána na radu. Není tu nějaký Pánův prorok?“
Achab ho ujistil: „Ale ano, mám jich plný seminář, 400 těch nejlepších.“ Všichni se honosili tituly PhDr. a jinými, které k tomu patřily. Jen to pozorujte, byli to Hebrejci z prorocké školy. Poslechněme si je.
Sedechiáš tam byl mezi nimi ten nejvyšší, biskup. Předstoupil před ty krále a byl zcela jistě inspirován. Udělal si dva veliké železné rohy a řekl: „Tak praví Pán. Vezmeš tyto rohy a vyženeš Syřany ze země.“ A všichni ostatní prorokovali v naprostém souladu. Každý ze semináře přisvědčoval. Achab řekl: „Vidíš to?“ Jozafat byl duchovní člověk, neboť nebyl ještě úplně vyschlý, ten měl pochybnost. „Copak tu není ještě někdo jiný?“ Proč se chtěl ptát ještě jiných, když celá ekumenická rada prohlásila, že je to v pořádku. Achab řekl: „Ano, je tu ještě jeden, Micheáš, syn Jimly, ale toho nemám rád. Nenávidím ho, protože neustále naše lidi napomíná, mne proklíná a říká mi jen to zlé, co na mně je. Nenávidím ho.“
Jozafat řekl: „Ó tohle, králi, neříkej. Pojďme a zavolejme ho.“ Tedy se k Micheášovi vydalo několik biskupů a starších a řekli: „Poslyš, chceš-li se zase vrátit do na naší organizace, pak musíš říkat totéž, co říkáme my a opět tě tam uvedeme.“ Ale to musel být muž Boží, na kterého lidé nemohli pokládat ruce, poněvadž na něm spočívala Boží ruka. On zrcadlil pravdu Boží.
Řekl: „Jistě tam půjdu, ale řeknu jen to, co mi do úst vloží Bůh.“ To je správný Boží muž! Micheáš je požádal: „Nechte mne jednu noc o samotě.“ v noci Bůh k prorokovi mluvil. Ráno řekli: „Nu, jak to je, Micheáši?“ Odpověděl: „Spatřil jsem Izraele rozptýleného po horách jako ovce bez pastýře.“ Pak přistoupil ten velký biskup, uhodil Micheáše do tváře a řekl: „Kam odešel Duch Boží? Neboť vím, že jsem měl Ducha. Tancoval jsem v Duchu a činil všechny ty věci. Duch byl na mně. Kam odešel?“ Micheáš, pravý Boží prorok, zkoušel své vidění na Slově. Kdyby se Slovem nesouhlasilo, nebylo by pravé. Slovo pro onu hodinu, chápete? Podle Písma jim to území patřilo, podle Slova se zdálo, že všechno souhlasí, až na jednu maličkost.
Jen pomyslete, že to bylo jediné slovo, které způsobilo všechen nepořádek – když Eva neuvěřila jedinému Božímu slovu. Jediné slovo způsobilo tu nouzi. Ježíš přišel doprostřed biblického dění a řekl: „Člověk není živ jen chlebem, nýbrž každým slovem vycházejícím z Božích úst.“ (Mat. 4:4)
Na konci Bible řekl: „Jestliže by kdo přidal k těmto věcem, že Bůh jemu přidá ran popsaných v Knize této. A jestliže by kdo ujal od slov proroctví tohoto, odejme Bůh díl jeho z Knihy života, a z města svatého, a z těch věcí, které jsou napsány v této Knize.“ (Zjevení 22:18-19) Nemůžete brát jen jednu část evangelia. Metodisté, baptisté, presbyteriáni, katolíci, svědkové Jehovovi a všichni z toho mají jen část, ale je to celé Slovo, Slovo té hodiny, co platí. Nikdy nebudou mít všechno, dokud Bůh nepošle proroka, který by mohl vystoupit a říci jim pravdu a potvrdit a dokázat, že je to pravé. A i potom to ještě přejde kolem lidí a nikdy se nedozvědí, že to tu bylo. Bude to přesně tak, jak to bylo vždycky.
Vy katolíci, upálili jste Janu z Arku u mučednického kůlu, protože jste věřili, že byla čarodějnicí. O dvě stě let později jste vyhrabali kosti kněží, kteří to udělali, a hodili je do řeky. Neuznali jste ani sv. Patrika, ani ty ostatní. Tehdy vám proklouzl pod rukama a Bůh to opět učiní a vy se ani nikdy nedovíte, že se to stalo. Tiše přijde a odvede si Nevěstu, vezme ji z prostředku lidí.
Micheášovi trochu lépe porozumíme, když poznáme, že věřil tomu, co Bůh řekl skrze pravého proroka. V 1. Kr. 21:19 řekl Eliáš Achabovi: „Tak praví Pán: Ty jsi zavraždil a nyní jsi se již také ujal dědictví? Dále mu řekl: Tak praví Pán: na místě, kde psi lízali Nábotovu krev, budou psi lízat i tvoji krev.“ To se stalo v 1. Kr. 22:37-38, protože Bůh to řekl. Jak by prorok mohl předpovídat dobré, když proti tomu stálo zlé. Jste nazí a mizerní, i když říkáte: „Jsem bohatý, mám veliké sbory jako metodisté, baptisté a presbyteriáni. Mám to i tamto. Mám to nejlepší ze všeho.“ To je pravda. Ale nevidíte, že jste nazí, slepí a mizerní v těch pravých věcech, že Bůh je zjeven v Duchu. Věřme dříve než bude pozdě.