Obežník December 1998
/ Ewald Frank
2. Nyní něco o „soudu”
Když byl bratr Branham vzat za „oponu času” a mohl jako Pavel nahlédnout do ráje, bylo mu také řečeno: „Až se Ježíš vrátí, budeš souzen!” Užasle se ptal: „Bude souzen také Pavel a Petr?” „Ano, i oni budou souzeni,” zněla odpověď.
Nebudeme se tu zabývat různými „soudy”, které budou probíhat, např. až Syn člověka přijde, a bude soudit národy, (Matouš 25:31) nebo na začátku království (Zjevení 11:18 a 20:4), či konečným soudem. Tentokrát se jedná o fakt, že všichni, tedy i ti, kteří patří k církvi–Nevěstě – se musí zjevit před soudnou stolicí Kristovou.
Pavel se do toho počítá a píše: „Ty pak, proč potupuješ (děláš soud nad bratrem svým? – překlad z němčiny) bratra svého? Aneb také proč za nic pokládáš bratra svého? Však všichni staneme před stolicí Kristovou… Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.” (Římanům 14:10–12)
„Proto i usilujeme buď v těle pohostinu, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti. Všichni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, co skrze tělo působil, podle toho, jaká práce čí byla, buď v dobrém, nebo ve zlém.” (2. Korintským 5:9–10)
Církev–Nevěsta se neobjeví v konečném soudu před „Bílým trůnem, při „druhém vzkříšení”. Vychází to z následujících slov našeho Pána: „Amen, amen pravím vám: Kdo mé slovo slyší, věří tomu, který mne poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale přešel ze smrti do života.” (Jan 5:24) Z toho mnozí věřící vyrozuměli, že vůbec nebudou souzeni. V domnění, že nebudou muset sami sobě, ani jiným, ani Bohu skládat účty o svých skutcích, jim schází i ta nejmenší míra Boží bázně. Ta uvedená biblická místa z Římanům 14 a 2. Korintským 5 a jiné, nás ale měla lépe poučit. Než budou moci svatí soudit svět a anděly, (1 Korintským 6:2–3) budou sami souzeni. Všecko, co zůstalo v našem životě nevyjasněno, tam přijde na přetřes, a bude zjeveno. Dokonce za každé zbytečné slovo působící škodu, se každý bude muset zodpovídat: „Ale pravím vám, že z každého marného slova, které lidé mluví, vydají počet v den soudu.” (Matouš 12:36)
Pavel se dostal tímto tématem k bodu: „Nejsem si vědom žádné viny, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; Pán to je, který o mně vydá rozsudek. Proto o ničem nesuďte před časem, dokud Pán nepřijde, který i to skryté ve tmě, postaví do světla a myšlenky srdce zjeví; a potom se každému dostane chvály.” (l. Korintským 4:4–5)
Pokud se zvěstování týče, mohl bratr Branham při svém prožití za „oponou času” v porovnání s Petrem a Pavlem s jistotou říci: „Kázal jsem stejné evangelium, a křtil jako oni!” Jestliže oni před Bohem obstojí, obstojím i já.” To je také mé pravdivé svědectví.
Pavel píše svému spolupracovníkovi dopis proniknutý hlubokou bázní Boží: „Zapřísahám tě před tváří Boží a Krista Ježíše, který bude jednou živé a mrtvé soudit, při Svém zjevení a království Svém… Již zatím je mi odložena koruna spravedlnosti, kterou dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm, kteří milovali Jeho zjevení.” (2. Timoteus 2:l,8)
Hned potom, co náš Pán v Matouši 25:1–13 mluvil o příchodu Ženicha a svatební hostině, je od 14. verše psáno, jak zúčtuje se Svými služebníky, jimž svěřil v rozdílném množství Své jmění. Věrní směli za odplatu vejít na hostinu: „Dobře, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi nad málem věrný, já tě chci nad mnohým ustanovit. Vejdi na hostinu svého Pána.” (verš 23) Pán nejprve vyžaduje vyúčtování, teprve potom následuje pozvání k hostině. Pavel píše o zkušení v soudu: „Zůstane–li čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odměnu. Pakli čí dílo shoří, vezme škodu. Sám sice bude zachráněn, ale jenom tak, jako když prošel ohněm.” (1. Korintským 3:14–15) Dokonce mezi blahoslavenými budou veliké rozdíly. „Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; neboť každá hvězda se od druhé liší třpytem. Právě tak to bude i se vzkříšením z mrtvých.” (1. Korintským 15:41–42a)
„Ale ti, kteří jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteří k spravedlnosti přivádějí mnohé, jako hvězdy na věčné věky.” (Daniel 12:3)
Pavel povzbuzuje všechny, kdo jsou činní při díle Božím:
„Proto, bratři moji milí, stálí buďte, a nepohnutelní a rozhojňujte se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není marná.” (l. Korintským 15:58) Co se ale stane s těmi, kteří se nepodílejí na díle Páně?
Věrné Pán odmění, setře jim slzy, a rozdělí jim koruny. ON nenechá pro věčnost nic nevyřešené. O tom by se mohlo napsat ještě mnohé. Dokončeme běh tak, abychom obdrželi cenu vítězství. (1. Korintským 9:24–27) Tváří v tvář blízkému návratu Ježíše Krista se musí všichni, kdo náleží k církvi–Nevěstě zkusit, a nepříteli, žalobníkovi bratří, již nedávat vůbec žádný prostor. „Pokoje následujte se všemi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána.” (Židům 12:14)
Musíme konat své spasení s bázní a s třesením, a všechno s Bohem a lidmi uvést do pořádku. Nebo budeme čekat, až dojde k takovým případům jako s Ananiášem a Zafirou? (Skutky 5) Soud začíná již nyní od domu Božího. Všechna samolibá a nábožná domýšlivost není nikomu nic platná. Buďto bude v našem životě skutečně zjeven Kristus, a my ve slávě s Ním, (Koloským 3) nebo jsme se stali obětmi vlastního sebeklamu. „Proto nejmilejší, se snažte při očekávání takových věcí, být před Ním nalezeni bez poskvrny a bez úhony v pokoji.” (2. Petra 3:14) Jaká Boží bázeň by musela přijít na každého jednotlivého věřícího, kdybychom si byli vědomi toho, že budeme souzeni podle našich slov a skutků!
Pán říká: „Aj, Já přijdu brzy a má odplata se mnou, abych každému odplatil podle jeho skutků.” (Zjevení 22:12) Můžeme, tak jak jsme, před Ním obstát a ze srdce volat: „Amen, přijď Pane Ježíši!”?