Sobota - přikázání pro všechny?
/ Ewald Frank
2. Neděle
V Novém zákoně není žádný výhradní příkaz slavit neděli, nebo sobotu nahradit nedělí. V Bibli nalézáme označení jen sedmého dne v týdnu, totiž sobotu. Jiný den není nazván jménem. Potom se jen říká: „Prvního dne po sobotě“, eventuálně „prvního dne v týdnu“ atd. (Jan 20:1). Názvy dnů týdne různými jmény jsou pohanského původu, také „den slunce“ (podle něm. Sonntag - den slunce) – neděle. Ale nám se jedná jen o Boží význam „posledního“ a „prvního“ dne v týdnu podle Písma svatého; ty ostatní přenecháváme tomu, který bude soudit spravedlivě.
Evangelia jednoznačně svědčí o vzkříšení Pána Ježíše v prvním dnu týdne, event. dnu po sobotě: „Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal…“ (Mar.16:9, podle něm. př. Bible). Význam „prvního dne“ v týdnu byl předstíněn již ve Starém zákoně. V tomtéž dni se zjevil Vzkříšený Pán těm Svým: „A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, které bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jehož jméno Emauz.“ (Luk.24:13). ON s nimi měl biblickou hodinu zahrnující celý Starý Zákon od Mojžíše přes Žalmy a proroky a otevřel jim mysl pro porozumění Písmu. V prvním dni týdne se stalo: vzkříšení; proběhla cesta do Emauz s učedníky; příchod do domu; lámání chleba, podle toho Jej učedníci poznali (Luk.24:13-35)), a večer navštívil ten Vzkříšený Své učedníky: „Když pak byl večer toho dne, který jest první po sobotě a dveře byly zavřeny, kde byli učedníci shromážděni, pro strach židovský, přišel Ježíš a stál uprostřed, a řekl jim: Pokoj vám.“ (Jan 20:19).
Také je psáno: „A po osmi dnech opět učedníci jeho byli uvnitř, a Tomáš s nimi“ (Jan 20:26). Pročpak přesně o týden později? Proč ne již po třech nebo pěti dnech? Jaká je to přednost, že nejsme vyučováni lidmi, ale Božím Slovem! Nejenom učedníci v Jeruzalémě tak byli Bohem vedeni, aby se shromažďovali prvního dne v týdnu, také Pavel, neboť je psáno: „Tedy prvního dne po sobotě, když se učedníci sešli k lámání chleba…“ (Sk.20:7). Je nádherné procházet Písmem pod vedením Ducha svatého! Pavel lámal chléb se svatými ve dni po sobotě; tím následoval příkladu Pána, který ho po vzkříšení z mrtvých poprvé lámal první den v týdnu v Emauzích. A my to slavíme v bohoslužbě, ať je to v sobotu nebo v neděli, dokud se On nevrátí (1.Kor.11:26).
Pokud Pavel veden Duchem svatým zdůraznil, že se shromáždili prvního dne po sobotě, má to obzvláštní význam. Vždyť by mohl prostě napsat: „My jsme se shromáždili k lámání chleba“, aniž by první den v týdnu zmiňoval. Také v tom je moudrost Boží ospravedlněna v Jeho dětech. Jestliže se tedy ve dni po sobotě sejdeme k probírání Slova, společenství, modlitbě a lámání chleba, pak je to jistě v souladu s praxí Pána a apoštolů a tím ve vůli Boží. Mimochodem v prvních křesťanech hořel oheň Ducha tak mocně a Duch je obživoval, že se shromažďovali každého dne: „…a na každý den nepřestávali v chrámě a po domech učiti a zvěstovati Ježíše Krista.“ (Sk.5:42).
Že Pavel zvlášť zdůraznil první den v týdnu, vidíme také v tom, že scházení svatých k prvnímu dni nařídil: „V prvním dni týdnu odložte každý z vás něco stranou…“ (1.Kor.16:2). Nemůžeme jinak než věřit jak Písmo praví, totiž že každá věc má stát na dvou nebo třech svědcích. Věrný Pán se postaral o Svůj lid také v této záležitosti. Již ve Starém Zákoně vydal dispozice pro tento den. V 3.Moj.23:7 je psáno: „Dne prvního sbor svatý míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati.“ V 10. a 11. verši se píše: „…a žíti budete obilí její, tedy přinesete snopek prvotiny žně vaší ke knězi… nazítří po sobotě obraceti jej bude kněz.“ Snopek prvotiny svázal kněz první den po sobotě. Jaký mocný odkaz v tom spočívá pro novozákonní sklizeň duší zástupu prvorozených!
Ten snopek kněz musel před Pánem svázat první den v týdnu. Lze snadno pochopit, co je míněno pojmem „svazovat“. Jednotlivá stébla se do sebe zaplétala, a tak z toho vznikl snop (Ž.126:5-6). Ježíš Kristus je „Prvotina“ a novozákonní církev je „zástup prvotiny“, totiž Jeho Tělo. Všechny údy jsou spojeny s Hlavou a mezi sebou. ON byl pšeničné Zrno, které padlo do země (Jan 12:24), a ti Jeho jsou zralá pšenice, která bude sklizena a sebrána do nebeských stodol (Mat.3:12).
Ve Starém Zákoně vázal snopek kněz. V Novém Zákoně je to Ježíš Kristus, Velekněz našeho vyznání, který váže ze Země vykoupený zástup prvotiny jako snopek prvotiny – v Něm jsme živi, hýbeme se a trváme (Sk.17:28).
Význam „prvního dne“ je jasný všem, pokud to jen chtějí vidět. „Počtete sobě také od prvního dne po sobotě, ode dne, v němž jste obětovali snopek sem a tam obracení, (plných sedm téhodnů ať jest), až do prvního dne po sedmém téhodni…“ (3.Moj.23:15-16). Těmito slovy je přesně popsáno naplnění prvotního ovoce Duchem svatým. Mělo uplynout 7x7, tedy čtyřicet devět dnů, ten následující den je letniční, totiž padesátý den. Přesně padesátého dne, potom co Kristus jako prvotina vítězně vstal z mrtvých, následovalo vylití Ducha svatého. Stalo se to v den, který následoval po sedmé sobotě. Tak již ve Starém Zákoně Bůh stanovil vzkříšení a vylití Ducha svatého na první den v týdnu.
Nejen vzkříšení, ale i vylití Ducha svatého nastalo podle Písma ve dni po sobotě. Kdo chce proti takovým jasným a pravým svědectvím Písma něco namítat? Kdo nevěří každému slovu tak jak je napsané, ale naopak se snaží výroky Písma přizpůsobit vlastním náhledům, ten Boží řeči neporozuměl. Každý, kdo celkové svědectví Písma potírá, ten nevěří tomu, co Slovo říká, ale vlastnímu výkladu.