Sobota - přikázání pro všechny?
/ Ewald Frank
3. Znamení šelmy
V mnoha společenstvích víry existuje učení, ve kterém se tvrdí, že všichni, kteří konají službu v neděli a ne v sobotu podle Zákona, patří antikristovi. Odvoláváním se na Zj.14:6-13 tvrdí: „Kdo koná bohoslužbu v neděli, má znamení šelmy a bude trýzněn po všecky věky.“ To je špatný, svévolný výklad, nejen proto, že je to falešné – neboť tam není nic psáno o neděli – ale také proto, že to odpoutává pozornost od toho, na čem vlastně záleží. Když se jedná o něco tak rozhodujícího jako znamení šelmy, a sice o přímé poznávací znamení antikrista, pak přece o to více musí být věnována pozornost všem místům, která o tom mluví, a uvedena na absolutně jednoho biblického jmenovatele. Každý svévolný výklad některého biblického místa je dílem nepřítele. Je zapotřebí zjevení pravého významu, který vyplývá jen ze všech biblických míst, která k tomu náleží.
Zj.13:11-18 podává vysvětlení o události konečného času a také o tom, že se při znamení šelmy jedná o „počet člověka“ a ne o počet nějakého dne. Počet toho „supermuže“ byl dokonce vypočítán: 666. Od doby reformace bylo VICARIUS FILII DEI identifikováno a cíleně použito na papeže (Vicarius se latinsky píše VICARIVS a V = 5).
Neexistuje ani jediné biblické místo, které by říkalo, že kdo káže anebo se účastní bohoslužby v neděli, má znamení zvířete. Neexistuje ani jediné místo, které by i jen naznačovalo, že každý, kdo světí sobotu, má pečeť Boží, jak to někteří tvrdí. Jsou to lidská učení a skutečně zcela nebiblická. Boží pečeť je podle Písma dána opravdově věřícím skrze Ducha svatého (2.Kor.1:21-22; Ef.1:13; Ef.4:30).
Za údajný podklad pro argumenty je vybráno slovo z Dan.7:25. Ovšem je to vytrženo ze souvislosti, neboť to se vztahuje na stanovený konečný čas, ve kterém lid Izraelský po zrušení smlouvy (Dan.9:27), bude antikristovi vydán na tři a půl roku: „A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsosti potře (něm př. Bible: svaté Nejvyššího bude potírat); nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času, a časů, i do částky času“ (něm př. Bible: jeden rok, a dva roky a půl roku.) (Dan.7:25). Daniel neviděl to, co se týkalo církve, nýbrž Izraele (Dan.10:14).
Musíme každý biblický text číst až do konce a ponechat ho v té souvislosti, kam opravdu patří. Kdo čte např. Dan.7:23-27, jasně vidí, že se jedná o poslední časový úsek 3 a 1/2 roku soužení, po kterém přijde království: „Království i panství a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí…“ (v.27). S ohledem na časové období pro Izrael, ve kterém také jde o znamení šelmy, je řečeno: „Tu je trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy. I slyšel jsem hlas s nebe ke mně řkoucí: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteří v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi.“(Zj.14:12-13).
Tvrzení, že neděli zavedl katolický kostel, není pravdivé. První den v týdnu byl dnem shromáždění již za dnů našeho vzkříšeného Pána a apoštolů a právě tak věřících v původním křesťanství. Označení „neděle – der Sonntag“ (něm.: „den slunce“) je pohanského původu, význam jména pro první den je sice nebiblický, ale ne ten den samotný. Je pravda, že nenávist vznikajícího říšského kostela v třetím století proti Židům byla tak velká, že Židy nakonec prokleli jako Kristovy vrahy a zavrhli spolu se sobotou. Roku 321, ještě dříve než říšský kostel existoval jako organizace, vydal císař Konstantin dekret, v němž Židům zakázal zachovávat sobotu a nařídil neděli jako den modlitby. Neděle jako den modlitby byla závazně zavedena pro všechny obyvatele v Římské říši. Takže starozákonnímu Božímu lidu vzali Bohem samotným nařízenou sobotu a uvrhli jej do výčitek svědomí, byl vystaven pronásledování, vyhnanství a dokonce smrti. Toto nařízení ovšem jde na vrub činnosti náboženských mužů kostela a je absolutně zavrženíhodné. Na druhé straně nikdo nemá právo novozákonní církvi vyčítat sobotu. Nejsme přece povinni zachovávat sobotu ani neděli, ale byli jsme omilostněni a žijeme ve svobodě dětí Božích.
Také ten, kdo sobotu prohlašuje za „den Páně“, je duchovně slepý. Ve Starém a Novém Zákoně je „den Páně“ mnohokrát popsán (Joel 2:31; Sk.2:20 aj.). Tak je řečeno, že slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde „den Páně“. „Den Páně“ přijde jako zloděj v noci (1.Tes.5:1-3 aj.). To na tento den se vztahuje Zj.1:10, nikoliv na neděli. Jan neviděl na ostrově Patmos, co se stane v některou neděli, ale to, co se bude dít v „den Páně“, jak je to popsáno v následujících kapitolách.
Velikou pozornost si zaslouží fakt, že Bůh nechtěl udělat z národů židovské křesťany, nýbrž děti Boží, které jsou vedeny Duchem Božím. Přirozeně by také nikdo neměl usilovat dělat z Židů pohanské křesťany. Vlastně neexistují ani „židovští křesťané“, ani „pohanští křesťané“ – existují pouze biblicky věřící z Židů a pohanů, kteří jsou znovuzrozeni a stali se dětmi Božími. Všecko musí být ponecháno v Božím pořádku.
Ti, co slaví sobotu jako Bohem zavedený den a míní to vážně a upřímně, se přesto drží pouhé litery zákona, a nemají zjevení o vlastním odpočinutí, které je z milosti dáno lidu Božímu.
Máme naději, že všichni rozumí tomu, co zde bylo v krátkosti podáno. Nikdo by se také neměl opovažovat učit (Jak.3:1). Ve Své církvi si Bůh sám ustanovil apoštoly, proroky a učitele (1.Kor.12:28; Ef.4:11), kteří dnes učí přesně to, co se učilo v původním křesťanství. V Písmu je každé biblické téma dostatečně probráno. Pavel o sobě mohl říci, že byl ustanoven učitelem (1.Tim.2:7; 2.Tim.1:11). Právě tak víme, že všichni praví Boží služebníci zvěstovali učení apoštolů podle Písma, jak to bylo nařízeno novozákonní církvi. Každý by se měl držet toho, co je v Písmu jasně a pravdivě zanecháno a každý výklad zapomenout. Blaze tomu zvěstovateli, který Slovo Pravdy správně dělí a všem, kteří tomu správně věří!
Až do vydání Zákona byl čas bez soboty. Byl čas Izraele se sobotou. Nyní se nacházíme v časovém období církve, potom bude následovat královská vláda v Tisíciletém království. Bůh ten Pán nechť daruje milost, aby učil jenom ten, kdo byl sám Bohem vyučen a mluvil jen ten, ke komu mluvil Pán skrze Své Slovo, ono jediné dává jasno. Nechť všichni slyší jen to, co Duch Boží skrze Boží Slovo říká.
I když Bible mluví o nějakém tématu tak jasně, přesto nevystačí litera, vše musí být vždycky zjeveno skrze Ducha. Nemá vůbec žádný smysl, marnit čas argumentováním a diskusemi. Kdo se nedá poučit Slovem, zůstane nepoučitelným. My jen můžeme říci: Izrael jako Boží lid Starého Zákona nechť činí to, co mu Bůh řekl. Boží lid Nové Smlouvy, nechť činí, co je pro nás ve Slově zanecháno od založení novozákonní církve. Požehnán buď lid Izraele a požehnána buď církev z národů ve jménu Pána Ježíše Krista! Amen.