Věř jen tomu TAK PRAVÍ PÁN
/ Ewald Frank
4. VĚŘ JEN TOMU „TAK PRAVÍ PÁN” – 2.čast
Je velmi důležité, abychom věděli, že Pán Ježíš Svém zmrtvýchvstání otevřel Svým učedníkům porozumění pro Písmo. V Lukáši 24 čteme, že šel se dvěma učedníky do Emauz. Hovořili mnoho o tom, co se v oněch dnech přihodilo, avšak neměli o tom vůbec jasno a neznali jaký to má význam. I v naší době se mnoho přihodilo a lidé o tom hovoří. Avšak, jak se to má s naším setkáním s Ježíšem? ON může otevřít naše porozumění a zodpovědět naše otázky v této době. Učedníci dokonce řekli Ježíšovi: „Jsi ten jediný, který neví, co se v těchto dnech stalo?” Nepoznali Jej a nepochopili, že Písmo bylo naplněno. Tak dlouho, dokud hovořili učedníci, nemohl PÁN otevřít jejich porozumění. Avšak, jakmile začal hovořit Pán Ježíš, mohli jasně vidět a pochopit, co se stalo. Je nemožné, aby opravdoví učedníci mluvili o věcech Božích a zůstali nevědomí o tom, že se Písmo naplnilo. Klíč leží ve Slovech Ježíše v Luk.24:25–27:
„’Ó, nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci. Zdali nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu Svou?’ A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, která o něm byla.”
Vidíme, že sám Ježíš Kristus zdůrazňuje, že všechno muselo být splněno tak, jak to bylo proroky řečeno. To je velmi důležité. Ježíš Kristus je tentýž včera, dnes a tentýž na věky. Jsme-li Jeho pravými učedníky, dá nám nyní jasno o tom, jakým způsobem se naplňuje všechno, co Bůh hovořil ústy Svých služebníků a proroků. Mnohá proroctví se splňují v době, v které žijeme. Na tato proroctví musíme být Písmem Svatým nejdříve odkázáni. Musíme rovněž pochopit, že proroctví Svatého Písma nemůžeme libovolně vykládat. Je zapotřebí, aby Bohem poslaný prorok vyslovil tajemství Boží. Bratr Branham často řekl: „Bůh je Svým vlastním vykladačem tím, že splňuje to, co zaslíbil.”
Kdo chce porozumět působení Božímu nyní před druhým příchodem PÁNě, musí nejdříve rozumět Božímu působení při prvním příchodu PÁNě. Ve Starém Zákoně neustále čteme, že Slovo přišlo k prorokům. Proroci viděli ve viděních a zjeveních to, co Bůh měl Svému lidu říci. U Amose 3:7 stojí známé Slovo:
„Nečiní, zajisté Bůh ten PÁN ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým, prorokům.”
Není řečeno, že ta tajemství Boží budou zjevena evangelistům nebo kazatelům, nýbrž služebníkům a prorokům Božím. Pavel zdůrazňuje tuto skutečnost v Novém Zákoně tím, že píše v Efez. 3:5 o tajemství:
„…které za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům Jeho a prorokům.”
Musíme se naučit respektovat Boží pořádek a Boha prosit o to, aby nám pomohl, abychom Jeho činnosti správně rozuměli. Opravdový prorok Boží nevyslovuje, své vlastní myšlenky, ani nehlásá náhledy nějaké denominace, nýbrž mluví s autoritou přijatou od Boha, ve jménu PÁNa. Zde se musíme nyní odvolat na jedno místo, které nalézáme ve Slově Božím. Ve 2. Paralip. 20:20 čteme:
„…Jozafat stál a řekl: ‘Slyšte mne, Judo a obyvatelé Jeruzalémští. Věřte v PÁNa, svého Boha a stane se vám věrně; věřte prorokům jeho, a šťastně se vám povede.’”
(Podle něm. překl. Mengeho: „Jozafat povstal při jejich vycházení a řekl; Slyšte mne vy Judští a obyvatelé Jeruzalémští, důvěřujte v PÁNa, svého Boha, tak budete bezpeční; důvěřujte v jeho proroky, tak zvítězíte.”)
Jistěže věříme, že tato slova byla vyslovena z inspirace Ducha Svatého. Neměli bychom přes to lehkomyslně přejít, nýbrž dbát toho, co bylo řečeno, obzvláště v poslední části verše: „…důvěřujte v PÁNa, svého Boha, tak budete bezpeční; důvěřujte v jeho proroky, tak zvítězíte.” U Aggea 1:12–13 čteme:
„…kněz nejvyšší, i všichni ostatkové lidu uposlechli hlasu PÁNa, Boha svého a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal PÁN, Bůh jejich; nebo se bál lid tváři PÁNa. Tedy Aggeus posel PÁNův mluvil lidu v poselství PÁNa, řka: ‘Já s vámi jsem, praví PÁN.’”
(podle něm. překl. Mengeho: „…kněz nejvyšší … a všichni, kteří pozůstali z lidu, poslechli napomenutí PÁNa, svého Boha, totiž slov proroka Aggea, který, jak poznali, byl k nim poslán od PÁNa, jejich Boha. Ano všechen lid dostal bázeň před PÁNem. Tedy Aggeus, posel PÁNa učinil lidu podle Božího poselství následující oznámení: Já jsem s vámi! – praví PÁN.”)
I toto Písmo bylo dáno inspirací a jest velmi užitečné k naučení. Zde čteme o poslu PÁNa, který přinesl lidu Božímu poselství. To nejdůležitější v tomto místu Písma je, že ostatek (zbytek) lidu uposlechl hlasu PÁNa, svého Boha a věřil slovům proroka Aggea; neboť PÁN jej poslal a lid dostal bázeň před PÁNem.
Nejdříve musíme porozumět tomu, co Bůh zaslíbil. Pochopíme-li potom, že Bůh poslal proroka, musíme být svolní, uposlechnout Slovo Boží. Pak bude PÁN s námi. V tomto postoji můžeme přijmout posle a poselství, které přináší pravý posel Boží ve jménu PÁNa ze Slova Božího. Bez váhání může být řečeno, že skutečný zbytek lidu Božího v této generaci uposlechl hlasu PÁNa, svého Boha tím, že poslouchají slov Bohem poslaného proroka. Oni posla a poselství přijali. Jak bylo již zmíněno, ve Starém Zákoně byla proroctví ohledně prvního příchodu PÁNa. Dříve, než byla naplněna, poslal Bůh proroka jménem Jan; připravil cestu PÁNu a přinesl dětem Božím v oné době „mluvené Slovo Boží”, aby bylo psané Slovo zjeveno. „Mluveným Slovem” bylo psané Slovo zjeveno. Každý, kdo uvěřil poselství Janovu, uvěřil vpravdě Bohu. Nyní žijeme před druhým příchodem Krista a znovu se naplňují proroctví. Každý, kdo věří poselství této hodiny, přinášenému Bohem poslaným poslem, uzří naplnění Písma.
V této době potřebujeme to „Tak praví PÁN”, abychom měli naprostou jistotu v tom, co věříme a učíme. Bylo mnoho těch, kteří kázali ve dnech Janových, kteří ale sami nepoznali, že se Boží Slovo naplnilo před jejich očima. Totéž se může opakovat v této době – že se před příchodem PÁNě káže, že se zpívají krásné žalmy a jsou obdivuhodné bohoslužby, a přesto Syna Božího nanovo křižují, protože jdou mimo toho, co Bůh pro tuto dobu zaslíbil a splnil. Je nemožné pominout dílo Boží, a neutrpět škodu. Avšak každé opravdové. Boží dítě to pozná a posla a poselství Boží přijme.
Petr povstal v Jeruzalémě před stodvaceti a řekl podle Skup. ap. l, od verše 16:
„Muži bratří, musilo se naplniti písmo to, které předpověděl Duch Svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi, který byl vůdce těch, kteří jímali Ježíše.”
Inspirací Ducha Svatého viděl Petr v tom, co, Jidáš učinil, naplnění Písma. Musíme čísti tuto kapitolu až do konce,abychom zjistili, jak často se Petr vždy znovu odvolává na to, co bylo prorokováno ve Starém Zákoně. To je znakem Bohem poslaného služebníka. Takový nebude dávat lidem nějaká rozumová vysvětlení, nýbrž je bude přivádět zpět k tomu „Tak praví PÁN”.
Ve Skutcích ap. 2 čteme o vylití Ducha Svatého. Zde je to opět Petr, který ve 14. verši společně s jedenácti povstává a oslovuje lid zvýšeným hlasem a říká:
„Muži Židé, a všichni, kteří bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď a ušima pozorujte slov mých. Jistě nejsou tito, jakž vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina dne. Ale totoť jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele: ‘A bude v posledních dnech, (dí Bůh), že vyliji z Ducha Svého na všeliké tělo a prorokovati budou synové vaši i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.”
Vidíme tedy, že Petr pod vedením Ducha Svatého přesně věděl, která proroctví Písma se v oné době naplnila. On je to, který ve Skut. ap. 3:18 říká: „Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků svých … naplnil.”
To je podivuhodný výrok! S odvoláním se na Krista říká ve verši 21:
„Kteréhož zajisté musejí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků.”
Tímto prorockým výrokem došli jsme k jádru našemu tématu. Kristus očekává v nebi, až bude všechno opět znovuobnoveno a napraveno, až bude opět zřízen Boží pořádek v Církvi, jak to Bůh zvěstoval ústy Svých svatých proroků. Toto zaslíbení souhlasí s tím, co řekl Pán Ježíš v Matouši 17:11:
„Odpověděl jim: 'Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.’”
Toto řekl Pán Ježíš v čase, kdy už bylo po službě Janově.
Učedníci položili Mistru otázku: „Jak mohou učitelé Písma tvrdit, že Eliáš” musí dříve přijít?” Nato jim odpověděl, že Eliáš přijde, aby všechno znovu napravil. Potom řekl se zřetelem na Jana: „Eliáš již přišel, avšak nepoznali ho” Ježíš učinil tento výrok, neboť první část proroctví ohledně poslání proroka Eliáše se naplnila: „…on obrátí srdce otců spět k dětem.” (Luk. 1:17). V tom tkví tajemství jako v Luk. 4:19, kde Pán Ježíš čte o příjemném létu Páně, ale nezmiňuje se o tom, co je napsáno vzhledem ke dni pomsty. Vidíme, že bylo dáno zaslíbení Boží, poslat proroka před prvním příchodem PÁNa a rovněž proroka před druhým příchodem PÁNa. Druhý příchod PÁNa se musí stát dříve, než nastane ten hrozný den PÁNě. Zaslíbení, že bude poslán prorok Eliáš před velkým a hrozným dnem PÁNě, nalézáno v Malachiáši 4:5:
„Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den PÁNA veliký a hrozný.”
Je zřejmé, že znalci Písma očekávali muže, který bude konat velké divy a znamení jako Eliáš. Jan byl prorokem SLOVA, avšak jeho službou se nestaly žádné zázraky a znamení. On nebyl prorokem Eliášem, který měl přijíti před velkým a hrozným dnem PÁNě. Tehdy nebyl den PÁNě blízký, naopak, byl to počátek dne milosti a spasení. Byl pouze prorokem, který vystoupil v duchu a moci Eliášově. Tak to anděl PÁNě řekl Zachariášovi:
„Neboť on předejde před obličejem jeho v duchu a v noci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům…” (Luk.1:17)
Je bezpodmínečně nutné, abychom každé Slovo Boží četli, přesně. Není zde psáno, je to Eliáš, nýbrž že přijde v „… Duchu a v moci Eliášově”. V Janově evangeliu, v kap. l, od verše 1 vydává Jan své svědectví a prohlašuje:
„’Nejsem Kristus’ otázali se jej dále: ‘Což pak? Eliáš jsi ty?’ I řekl: ‘Nejsem’.”
Kdo nechce Jana prohlásit za lháře, musí věřit, co řekl. Ve 23. verši odpovídá místem z Písma, které o něm prorokovalo:
„Já jsem hlas volajícího na poušti: ‘Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok’”.
Svědectví Janovo přesně souhlasí s tím, co řekl anděl Zachariášovi a se svědectvím Ježíše Krista. O Janovi je psáno v Matouši 11, verš 10:
„Tento jest zajisté, o němž psáno: (Mal.3:1) 'Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, který připraví cestu tvou před tebou.”
Je to známý text z Mal. 3:1. Toto zde řekl sám Ježíš Kristus; učiníme dobře, jestliže tonu věříme. Tím jo nyní potvrzeno třemi svědky Bible, že Jan byl prorok, který kráčel v duchu a moci Eliášově, ale nemohl být Eliášem, který měl přijíti před velkým a hrozným dnem PÁNě. Když přisel Jan, začal se den milosti a spasení. Uplynulo nyní téměř 2 000 let a hrozný den PÁNě tu ještě nebyl. Avšak podle Slova Božího, jak to čteme v posledních 2 verších Starého Zákona v proroku Malachiášovi, měl prorok Eliáš přijíti dříve, než nastane velký a hrozný den PÁNě, aby opět obrátil srdce synů k otcům, aby nemusel PÁN ranit zemi prokletím.
Nyní několik míst z Bible, která den PÁNě popisují. Nejdříve 2. Tes. 2:2:
„…abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jako by nastával den Kristův.”
Jistěže museli tehdy být lidé, kteří zaměňovali předchůdce k 1. příchodu s předchůdcem k 2. příchodu PÁNě, jak se to i nyní děje neboť Pavel zde píše, že se nemá nikdo nechat zneklidnit, jakoby již nastával den PÁNě. Pavel byl apoštol a prorok. On pak dále dovozuje a píše, že dříve musí nastat velké odpadnutí, které mezitím teď nastalo, a že musí být zjeven člověk hříchu a bezzákonnosti. V podstatě chce Pavel říci, že den PÁNě může přijít teprve, až nastanou věci, o kterých psal v 2. Tes. 2 a na jiných místech, týkajících se poslední doby.
O dni PÁNě je podávána zpráva ve Starém i Novém Zákoně. Kupříkladu Izaiáš 13, verš 6 a 9:
„Kvilte, nebo blízko jest den PÁNě, jako zpuštění od Všemohoucího přijde … Aj, den PÁNě přichází přísný a zuřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil.”
V proroku Sofoniáši 1, verš 14-15 čteme:
„Blízký jest den PÁNě veliký, blízký jest a rychlý velmi zvuk dne PÁNě, tu hořce křičeti bude udatný. Den rozhněvání bude ten den, den úzkosti a trápení, den zpuštění a to hrozného, den temnosti a mraků, den oblaku a mrákoty.”
U Joele 3:4 stojí: (v českém překladu Bible Joel 2:31)
„Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den PÁNa veliký a hrozný.”
Toto souhlasí s tím, co je psáno v 6. pečeti (Zjevení 6:12). Okamžikem vytržení končí den milosti a spasení. Potom začíná den hněvu a odplaty. Petr píše v 2. Petra 3:10:
„Přijde pak den PÁNě jako zloděj v noci, v kterém nebesa jako v prudkosti vichru pominou a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i věci, které jsou no ní, vypáleny budou.”
Pavel píše v l. Tesal. 5, verš 2:
„Vy sami přece dobře víte, že den PÁNě tak přijde, jako zloděj v noci.”
Ve verši 4. dále píše:
„Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil.”
Toto prorocké Slovo se nyní naplnilo. Pavel píše, že nebudeme moci být překvapeni, protože nežijeme v temnotě. Prorok Zachariáš prorokoval v kap. 14, verš 7:
„…avšak stane se, že v čas večera bude světlo.”
Kdo žije v této době ve světle zjeveného Slova, není více v temnotě. Vyvolaní Boží poznali v této generaci, že Bůh poslal Svého služebníka a proroka, dříve, než nastane tento veliký a hrozný den PÁNě,
A nyní otázku na všechny kazatele naší doby. Ve svých kázáních jsme dost často obviňovali ty, kteří tehdy nepoznali dobu svého Božího navštívení a naplnění proroctví. Nebylo by však možné, že se nacházíme ve stejné situaci a jdeme mimo to, co Bůh činí v naší době? Nechápeme, co Bůh nyní činí, protože jdeme za svými vlastními programy a nepoznáváme plán Boží podle prorockého Slova pro tuto dobu? Je bezpodmínečně nutné, abychom vzali to nepomíjející a neomylné Slovo, aby nám byla osvětlena cesta, po které jdeme. Čteme podivuhodná Slova našeho PÁNa v Janově ev. 8, verš 12:
„Tedy znovu mluvil k nim Ježíš a řekl: ‘Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude chodit v temnosti, nýbrž bude míti světlo života.’”
Ježíš Kristus je to SLOVO. Jeho následovat znamená následovat zjevené Slovo pro tuto dobu. Mnozí říkají: „Boží Slovo je svící mým nohám a světlem na mé cestě” – a přece kráčejí dále větrně. Boží Slovo se nám stane jen tehdy jasným světlem, když nám byl jeho božský význam Duchem Svatým zjeven. Jak bratr Branham říkal, lidé děkují Bohu vždy za to, co učinil a za to, co ještě konat bude a jdou mimo toho, co koná v současnosti.
Stojíme před otázkou, zda chceme dále věřit a kázat své vlastní výklady, nebo zda přijmeme skrze prorockou službou bratra Branhama pro tuto dobu Bohem zjevené Slovo. Většina lidí je neznalá toho, co Bůh této poslední generaci zaslíbil. Musíme se jednou provždy naučit, že Bůh měl od počátku času Své služebníky a proroky, kterým mohl zjevovat, co se má státi. Bůh míval proroka, s kterým mohl mluvit obzvláště tehdy, když se mělo na zemi stát něco neobyčejného. Musíme rovněž pochopit, že prorocká služba nemůže být vykonávána každým kazatelem a evangelistou. K tomu je zapotřebí proroka, který lidem zjeví prorocké Slovo. Tak jistě, jako Bůh používal proroků, aby skrze ně mluvil a dával zaslíbení, tak jistě ON opět použil proroka, když nadešla, doba naplnění proroctví. Dík buď PÁNu, který bdí nad Svým Slovem, aby je splnil.
Ježíš Kristus řekl v Lukáši 17, že ve dnech, kdy se Syn člověka zjeví, to bude jako za dnů Noema a ve dnech Sodomy a Gomory. Je velice důležité, abychom si onu dobu zpřítomnili a poznali, co Bůh tehdy konal, abychom věděli, co koná nyní. Většina jich vidí jen to, co činili v oné době nevěřící, nám však jde o to, vystihnout, co Bůh konal mezi Svými, dříve než nastal soud nad bezbožnými. Je faktem, že, předtím než nastal soud nad lidmi potopou, měl Bůh proroka. Svému proroku zjevil tajemství Své vůle. Všichni, kteří mu věřili, unikli a byli bezpeční.
Tehdy existovala Bohem požehnaná linie, totiž potomci Setovi a kromě toho linie a potomci Kainovi. Když se tito obojí smísili, rozhodl se Bůh učinit konec všemu tělu, neboť Kristus se měl podle těla narodit z čisté linie Setovy.
Žijeme v době, v které se všechno směšuje a setkává ve Světové radě církví, avšak právě v této době měl Bůh proroka, kterému mohl svěřit poselství pro tuto generaci, čímž měl být lid Boží vyvolán a oddělen, aby uvěřil pravdě a nemusel věřit lži. Můžeme si představit, že lidé a dokonce i děti Boží se Noemovi posmívali o potřásali hlavami, mluvili-li o Noemovi, proroku Božím; však nadešla doba, kdy Bůh potvrdil to, co on ve jménu Božím řekl. Tak to bude i v této generaci.
Tak jistě, jako měl Bůh proroka v oné době, tak jistě musel míti proroka nyní, neboť Ježíš Kristus sám řekl:
„Jak to bylo v oněch dnech, tak to má být nyní.” (Luk.17:30)
Tehdy si mohli lidé myslet, Noe nemůže přece být tím jediným, kterému bylo zjeveno Slovo Boží pro onu dobu. Je však nezvratnou skutečností, že tomu tak bylo, neboť Bůh sám to potvrdil.
Přátelé, Písmo nemůže být zrušeno. Tak jistě, jako Ježíš Kristus, Syn Boží řekl:
„Jak to bylo v oněch dnech, tak tomu bude ve dnech, kdy se Syn člověka zjeví”,
tak můžeme podle pravdy říci, že toto proroctví bylo naplněno.
Prosím, zpřítomněte si, co se stalo, než spadl oheň Boží z nebe a ona města shořela. Podle l. Mojž. 18 navštívil PÁN se dvěma anděly Svého proroka Abrahama. V 1. Mojž. 19:1 čteme, že oba andělé šli do Sodomy. PÁN však zůstal u Abrahama a mluvil s ním, jak to čteme v l. Mojž. 18:17:
„Zda-li zatajím před Abrahamem, což dělati budu?”
Abraham byl prorokem Božím v oné době. Jemu zjevil PÁN tajemství Své vůle. Prosím, čtěte pečlivě l. Mojž. 18:9-15. PÁN potvrzuje zaslíbení, které dal Abrahamovi. Sára je ve stanu a naslouchá tomuto rozhovoru. Směje se sama v sobě. Nato zjevuje PÁN Abrahamovi, že se smála. On zjevuje rovněž, co si ve svém srdci myslela (verš 13). Tento příběh jo nejdůležitější událostí, která se stala, dříve než nastal soud Boží v oné době.
Jestliže nepochopíme, co se stalo v oněch dnech, určitě neporozumíme, co se děje nyní. Jsme připraveni poznati, že to byla stejná služba PÁNa, kterou konal na zemi, jako v době Abrahama? Právě tak jako se tehdy dal PÁN poznati Abrahamovi, tak se dal poznati semeni Abrahamovu, když putoval na zemi. Právě tak jako Abraham uvěřil Bohu, tak uvěřilo i semeno Abrahamovo PÁNu.
V Janově evang. v kap. 1 od verše 40-42 je nám podávána zpráva, že Ondřej přivádí svého bratra ke Kristu. PÁN na něj pohlédne a řekne:
„Tvé jméno je Šimon, ty jsi syn Jonášův.”
V téže kapitole v následujících verších, přivádí Filip ke Kristu Natanaele. Ježíš na něj pohledí a řekne:
„Aj, pravý Izraelitský, v němž lsti není.”
Natanael byl tak přemožen, že se udiven táže: „Odkud mne znáš?” (verš 48) Pak přichází odpověz Mistra: „Dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě.” To mu stačilo. Zvolal: „Rabbi, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten Král Izraelský!”
U Jana 4 nalézáme příběh o Samaritánce. Pán Ježíš zjevuje její život. Ona říká: „PANe, poznáván, že jsi prorok.” (verš 19) a pak: „Víme, že když přijde Mesiáš, který slově Kristus, on nám všechno řekne.” (verš 25) Ježíš odpovídá: „Já jsem to, který s tebou mluvím.” To stačilo té ženě, byla přesvědčena, běžela do města a řekla: „Pojďte a pohleďte, koho jsem nalezla, není-li on Kristus?” (verš 29)
Kdo chce správně porozumět službě bratra Branhama, musí nejdříve porozumět službě PÁNa. Nikdo, kdo zažil shromáždění bratra Branhama, nemůže popřít, že se zjevil tentýž PÁN stejným způsobem mocí Ducha Svatého. Stovky kázání na zvukových páskách jsou živým svědectvím a potvrzují tuto skutečnost. I v této době poznalo pravé semeno Boží PÁNa slávy a potěšilo se z toho, co Bůh konal. Semeno hada prohlásilo působení PÁNa za ďáblovo. Tak, jak tomu bylo tehdy, tak je to i nyní. Avšak každý člověk, kterému se PÁN nadpřirozeným způsobem zjevil, Jej poznal a byl jednou provždy přesvědčen, že to bylo od Boha. Kdo čte čtyři evangelia, zjistí, že Pán Ježíš Kristus mohl lidem říci, co si myslili a co dělali. V Janově ev. 2:24 a 25 čteme:
„Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, protože on znal všecky, aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku nebo on věděl, co by bylo v člověku.”
V Mat. 21:2-5 čteme:
„Jdete do městečka, které proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvažte je a přivezte ke mně. A řekl-li by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hned propustí je. Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka řkoucího: Povězte dceři Siónské: Aj, král tvůj bére se tobě tichý, a sedě na oslici a na oslátku té jhu podrobené.”
Přirozeně, učedníci našli vše tak, jak jim to PÁN řekl. Pán Ježíš Kristus věděl, co si kdo ve svém srdci myslil a mohl předpovídat události, které se přesně splnily. Pravé semeno Boží se nikterak nepohoršilo nad nadpřirozenou službou PÁNě, nýbrž bylo přesvědčeno o tom, že je to dílo Boží a bylo požehnáno. V tom,, když konal dílo proroka, můžeme vidět způsob služby Ježíšovy, kterou konal jako Syn člověka na zemi. Byla to nadpřirozená služba rozeznání, kterou byli duchové rozdělováni. V přítomnosti takovéto služby bylo nemožné zůstati neutrálním. Semeno Boží prohlásilo, že je to od Boha, semeno hada naproti tomu řeklo, že je to od ďábla. Přáli bychom si jen, kdyby bylo možné, aby se mohla otevřít opona času a my spatřili, kde je pravé semeno Abrahamovo, které uvěřilo z celého srdce a kde se nalézají ti, kteří se prohřešili proti působení PÁNa. Tak jistě, jako uvěřil PÁNu Abraham, tak jistě uvěřilo i semeno Abrahamovo Pánu Ježíši tehdy a také v této době.
Dílo Boží v této generaci se nestalo v nějakém koutku nebo na nějakém tajném místě, nýbrž před desetitisíci, kteří se na celé zemi stali svědky toho, co Bůh učinil. Prorocká služba s darem rozeznání, který bratr Branham měl, byla tou nadpřirozenou službou PÁNa Ježíše Krista, který se v této době stejným způsobem zjevil. Často bylo zjevována tajemství těch, kteří hledali u PÁNa radu, a rovněž myšlení těch, kteří se k prorocké službě stavěli skepticky. Kdokoliv zná Slovo Boží a porozuměl službě Ježíše Krista, nemůže jinak, než uznati, že ta stejná služba byla zřejmá v této generaci. Můžeme jen říci, že Písmo se naplnilo před našimi zraky.
Před prvním příchodem PÁNa očekávali lidé téměř 4 000 let na naplnění zaslíbení. Avšak běhen jedné generace byla všechna naplněna. Nyní očekáváme téměř 2 000 let na opětný příchod PÁNa. Všechny děti Boží počítaly za svého života s tím, že Pán Ježíš znovu přijde. My ale máme tu milost, že žijeme v generaci, ve které se naplňují všechna proroctví Písma ohledně opětného příchodu Ježíše Krista. Ježíš řekl u Mat. 24, v podobenství o fíkovém stromu, kterým je míněn národ Izraelský:
„Vpravdě vám pravím, tato generace nepomine, dokud se všechno nestane.”
Tatáž generace, která zažila, že národ Izraelský se opět navrátil domů a stal se státem, zažije splnění všech proroctví, která souvisí s druhým příchodem PÁNa.
Dvě věci probíhají v této poslední křesťanské generaci souběžně, právě tak jako v první křesťanské generaci. Tehdy existovala starozákonní bohoslužba Židů vedle církve Nového Zákona. Pak byl chrám zbořen a národ Izraelský rozptýlen a Židé si předsevzali opět vystavět chrám. Avšak nám jde obzvláště o to, co PÁN činí mezi Svými vyvolenými z pohanů. Nynější situace národa izraelského nám ukazuje, že řada proroctví došla svého splnění a budou se nadále naplňovat až do konce této generace.
Tak jisté, jak se Židé navracejí do země zaslíbení, tak jistě pravé děti Boží také vyjdou ze všech denominací a postaví se na zaslíbení Boží pro tuto dobu. V každém období zjevil PÁN Svoji vůli Svým Slovem, které se stalo k Jeho prorokům. Žijeme nyní na konci konečné doby a musíme se dozvědět, co Bůh pro tuto generaci zaslíbil. Proroku Danielovi řekl PÁN v kap. 12, verš 4:
„Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozí budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění.”
(podle něm. překl. Mengeho: „Ty však Danieli, uzavři řečené a zapečeť knihu až do konečné doby, mnozí budou je pak zkoumati a bude tak přibývat poznání.”)
Ve stejné kapitole v 9. verši stojí:
„Tedy řekl: 'Odejdi Danieli, nebo zavřína jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého.”
(Podle něm. překl. Mengeho: „Tu odpověděl: 'Odejdi Danieli, neboť zjevení mají zůstat uzavřena a zapečetěna až do konečné doby.”)
Mnozí se dotazovali, proč tato tajemství Boží nebyla již dříve zjevena, avšak jak jsme již právě četli, byla určena pro konečnou dobu. Ve Zjevení kap. 10, verš 7 čteme:
„Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.”
(podle něm. překl. Mengeho: „Nýbrž ve dnech, kdy zazní hlas sedmého anděla, když zatroubí na pozoun, potom skončí tajemství Boží, jak to spolehlivě oznámil jako radostné poselství svým služebníkům,prorokům.”)
Zde nacházíme odkaz na proroka a posla této generace.
Slovo ve Zjevení 10, verš 5 nám připomíná Slovo z Daniele 12, verš 5. Je povšimnutíhodné, že anděl Gabriel přišel k Danielovi, jak se o tom můžeme dočíst v 8. kapitole, od verše 15. V 17. verši stojí:
„I přišel ke mně, kde jsem stál, a když přišel, zhrozil jsem se, a padl jsem na tvář svou. I řekl ke mně: 'Pozoruj, synu člověčí, nebo v času uloženém vidění toto se naplní.”
(podle něm. překl. Mengeho: „Tu přišel, k místu tomu kde jsem stál, a když jsem se při jeho přiblížení se ulekl a padl na svůj obličej, řekl mi: 'Dej pozor, synu člověčí, neboť vidění se týká konečné doby'”)
Stejným způsobeni přišel anděl k Janovi na ostrově Patmos. Nemělo by nás překvapit, když je nám podávána zpráva o tom, že i v této době přišel anděl k proroku Božímu. Jak jsme se již zmínili, má vše, co Bůh činí, velký význam. V Danieli 8, verš 19 čteme:
„A řekl: 'Aj, já oznámím tobě to, což se díti bude až do vykonání hněvu toho, nebo v uloženém času konec bude.”
(podle něm. překl. Mengeho: „Potom řekl: 'Vez, chci ti oznámiti, co se stane v posledním čase hněvu, neboť vidění se týká stanovené konečné doby.”)
Vidíme tedy, že v prorockém Slově je řeč o konečné době a že Bůh dal a určil zjevení pro konečnou dobu. Janovi byly ukázány věci, které se rovněž vztahují na konečnou dobu. Ve Zjev. 1:1 čteme:
„Zjevení Ježíše Krista, které dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci by se měly díti brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi…”
Téměř ta stejná slova stojí napsána ve Zjevení 22:6. Podle svědectví bratra Branhama přišel k němu 7. května 1946 Anděl PÁNě, který byl poslán z přítomnosti Boží, aby mu sdělil, co Bůh chtěl říci. Kdo může věřit tomu, že anděl přišel k Danielovi a k Janovi, pro toho nebude těžké věřit, že anděl přišel i k bratru Branhamovi. Ostatně o tom, že andělé byli posláni k lidem a přinesli jim poselství Boží, je často řeč ve Starém i v Novém Zákoně. Jsme o tom z celého srdce před Bohem přesvědčeni, že nyní žijeme na konci konečné doby a že návrat Ježíše Krista stojí velice blízko před námi; avšak dříve, než bude moci být Nevěsta vzata, musí být vyvolána ze všeho náboženského Babylonu této doby a Slovem pravdy oddělena a připravena, aby se mohla potkati se Ženichem. Tak jistě, jako je Ženich Slovo, musí být Nevěsta částí Slova. V Danielovi 12, verš 10 čteme:
„Přečišťováni a bíleni a pruhováni budou mnozí bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí.”
(podle něm. překl. Mengeho: „Mnozí budou odděleni, čištěni a tříbeni, ale bezbožní budou jednat bezbožně, a žádný bezbožník tomu neporozumí, zatímco rozumní tomu porozumějí.”)
Jsme přesvědčeni o tom, že nyní musíme slyšet to Slovo, které Bůh určil pro nás, abychom je slyšeli. Je načase, abychom nehlásili stanovisko nějaké organizace,nýbrž podávali lidu Božímu jakožto čerstvou potravu Bohem zjevené Slovo. Poté, co jsme obdrželi to „Tak praví PÁN”, nepotřebujeme více lidských výkladů Písma. Jestliže však někdo neví, co Bůh zaslíbil, je možné, že se Písmo opět naplní, aniž by to zpozoroval.
Ve dnech, kdy PÁN přišel poprvé, lidé jistě měli napsané Slovo a očekávali na Mesiáše, ale neměli zjevení Duchem Svatým, aby mohli naplnění těch zaslíbeni vidět. Těm, kteří tehdy nestáli pod vlivem Ducha Svatého, to připadalo, jakoby všechno bylo v pořádku.
Ústředním bodem každého kázání byl přicházející Mesiáš. Když k těm Svým však přišel, nepřijali Jej. Děti Boží všude nyní očekávají návrat Ježíše Krista. Kazatelé o tom hovoří. Jsou ale sami sobě a lidu Božímu největší překážkou, protože nepoznávají význam a splnění prorockého Slova. Jen službou proroka může být zjeven božský význam prorockého Slova. Potom může Bohem ustanovený učitel vyučovat Církev tomu, co Bůh zjevil, aby byly děti Boží postaveny na základ Slova.
Jan byl Bohem poslaným mužem s Božím poselstvím pro onu dobu. Čteme v Jan. ev. 1, verš 7:
„Tento přišel, aby svědectví vydal, svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.”
To je přece zvláštní výrok, že všichni měli skrze něho uvěřit. Nebyla to skupina, která k tomu byla zvolena, aby připravila cestu PÁNu. Byl to tento jeden muž, který byl poslán k připravení cesty PÁNu. Bůh nesvěřil Svá tajemství zákoníkům a farizeům, nýbrž tomuto jednomu muži, který byl předurčen k tomuto účelu. Vidíme tedy, že nestačilo mít jen napsané Slovo. Musel vystoupit muž Boží s mluveným Slovem, aby napsané Slovo zjevil a ukázal je v jeho naplnění. Totéž se děje v této generaci. Každý kazatel a všechny děti Boží mají psané Slovo. Avšak bylo zapotřebí Bohem předurčeného proroka, aby přinesl mluvené Slovo a oznámil tajemství, která byla určena – k tomu, abychom je my poznali. Požehnané jsou oči, které mohou vidět, požehnané jsou uši, které to slyší a požehnaná jsou srdce, která tomu věří. Milostí a Boží mocí tento prorok vyslovoval věci v bytí. Verš z Jana 14:12 byl jeho službou plně potvrzen; není třeba zveličovat, naopak, téměř si člověk neodvažuje šířit určité věci, které se staly v Bohem dané službě tohoto pokorného muže Božího.
Musí být řečeno, že poselství konečné doby stoprocentně souhlasí s Biblí, avšak jestliže někdo to, co bratr Branham řekl, staví mimo Bible, mine se cílem. Všichni ti, kterým se dostalo té milosti od Boha a přijali to, čemu bratr Branham z Bible učil, naleznou ve Svatém Písmu Boží rovnováhu. Poselství konečné doby není ničím více a ničím méně, než tím Bohem pro tuto dobu určeným Slovem, zjeveným ve svém božském významu. Není to žádný dodatek k Bibli, ne, je to Písmo svaté, zjevené Duchem Svatým. Lid Boží byl přiveden zpět k čistému Slovu Božímu a pravdivému učení Písma Svatého. Avšak nestačí,abychom tomu všemu věřili jen svými hlavami, musí se nám to všem stát živým, zjevením od Ducha Svatého. Kdo to obdržel jen jako poznání v hlavě, způsobí s tím mnoho škody. Komu je to ale hluboko v srdci zjeveno, bude moci být i druhým k požehnání.
Ve Skut. ap. 20:25 píše Pavel:
„A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všichni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím. Proto osvědčuji vám v dnešní den, že jsem čist od krve všech. Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží. Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch Svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli Církev Boží, které sobě dobyl svou vlastní krví.”
Pavel byl učitel, apoštol a prorok. Dosvědčil, že zvěstoval celou radu Boží. Službu proroka v Novém Zákoně lze přirovnat k službě proroků ve Starém Zákoně, neboť Bůh je provždy tentýž.
Je však pravdou, že Bible hovoří nejen o tom jednom proroku, který měl přibíti před velkým a hrozným dnem PÁNě, nýbrž také o mnohých falešných prorocích, kteří povstanou. Čteme-li pečlivě Starý Zákon, můžeme zjistit, že kdekoliv vystoupil pravý prorok s tím „Tak praví PÁN”, odporovala pravému proroku skupina falešných proroků. Tak tomu bylo za časů Jeremiáše. Můžeme o tom čísti v kap. 23 a 26. Tak tomu bylo i za času Micheáše, který vystoupil jako pravý prorok a těch 400 falešných proroků, kteří mu odporovali (1. Král. 22). Když Bůh vyvedl národ izraelský z Egypta, měl pravého proroka jménem Mojžíš. A zase se shromáždil značný počet kolem Dátana a Chore proti němu. Vidíme, že praví proroci Boží vystupovali téměř jednotlivě, avšak ti falešní téměř vždy ve větším počtu. V 2. Tim. 3, od verše 1 čteme ohledně věcí, které budou v poslední době. Ve verši 8 píše Pavel:
„Jakož zajisté Jannes a Jambres se zprotivili Mojžíšovi, tak i tito, protiví se pravdě, lidé na mysli porušení a při víře spletení.”
I toto proroctví se v naší době splnilo. Proč byl Pavel inspirován Duchem Svatým psát o Mojžíšovi a těch kouzelnících v porovnání s posledními dny? Jistě zde musí jíti o podobný jev (podobnost) mezi tehdejší a naší dobou. Všichni víme, že Mojžíš byl prorokem Božím, kterému se PÁN ukázal v ohnivém sloupu. S naprostou a neodvolatelnou jistotou před Bohem musíme vydat svědectví, že ten stejný PÁN se zjevil v ohnivém sloupu bratru Branhamovi. Anděl PÁNě mluvil k bratru Branhamovi a řekl: „Stejně jako Mojžíšovi byla dána dvě znamení, budou i tobě dána dvě znamení.”
To „Tak praví PÁN” Slova Božího se nyní naplnilo v tom směru také při těch, kteří sice rádi konají divy a znamení, ale odmítají pravdu, jak to činili Jannes a Jambres. V této souvislosti se také naplnilo to, co řekl Ježíš Kristus v Matouši 1, verš 21:
„Ne všichni, kteří mi říkají 'PANe, PANe' vejdou do království Božího, nýbrž jen ten, kdo činí vůli mého Otce nebeského.”
Nevstoupíme do nebe pro to, co jsme učinili. Musíme konat vůli Boží, abychom mohli vejít do slávy. V ep. k Židům 10, 35–37 čteme:
„Proto nezamítejte smělé doufanlivosti své, které velikou má odměnu. Než potřeba jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. Neboť ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, který přijíti má, přijde a nebude meškati.”
Podle Lukáše 29–30 se dali všichni, kteří uvěřili poselství Janovu, pokřtít a byli ospravedlněni před Bohem. Víme, že službou bratra Branhama byl opět kázán biblický křest na jméno Pána Ježíše Krista. V té souvislosti můžeme položit stejnou otázku, kterou položil svého času Ježíš Kristus zákoníkům:
„Byl Janův křest z nebe nebo od lidí?” (Luk. 20:4)
I my klademe otázku, je křest na Jméno Pána Ježíše Krista od Boha nebo od lidí? Tehdy lidé věděli, že Jan byl prorok. Stejně tak vědí lidé nyní, že bratr Branham byl prorok. Nyní je doba, kdy každý může mluvit. Proč zůstávat zticha? Svědčíme před Bohem, že křest víry na jméno Pána Ježíše Krista je podle toho „Tak praví PÁN” Slova Božího. Prosím, nevykládejte toto důležité biblické učení již více podle svého rozumu, nýbrž říkejte pouze to, co bylo řečeno pod inspirací Ducha Svatého. Podle Skut. ap. 2:38 Petr mluvil k Židům. Filip mluvil ve Skut. ap. 8:16 k Samaritánům. Pavel mluvil v Efezu, Sk. ap. 9:5. Zde máme tři svědky. Jak je to jen možné, že lidé následují tradici a ignorují pravé učení Bible?
Bratři, je-li pochybnost o nějakém učení, pak musíme prozkoumat Slovo Boží od Mojžíše až ke Zjevení, abychom našli naši odpověď. Když můžeme opustit naše tradiční učení a uznat, že potvrzený prorok učil Slovo Boží skrze zjevení Boží v plné shodě s apoštoly a proroky, tak se věci změní. Může někdo napadnout učení potvrzeného proroka Božího? Jak si někdo může myslet, že prorok Boží učí falešně, a že jeho vlastní učení je správné? Čím se můžeme prokázat, když jde o Boží potvrzení a důkaz?
Bůh neposlal proroka proto, abychom přešli nevšímavě kolem toho, co řekl, nýbrž aby byla naše pozornost přivedena zpět ke Slovu Božímu, abychom slyšeli a uvěřili tomu „Tak praví PÁN”. V Izaiáši 66, verš 5 čteme:
„Slyšte Slovo PÁNa, kteří se třesete před Slovem jeho: Říkávají bratři vaši, v nenávisti majíce vás, a vypovídajíce vás pro jméno mé: Nechť se zjeví sláva Hospodinova. Ukáže se zajisté ku potěšení vašemu, ale oni zahanbeni budou.”
V Izaiáši 48:3, 5 a 6 čteme:
„Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzy jsem činíval a stávalo se.
A protož jsem oznamoval zdávna, prve než přicházelo, ohlašoval jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. Slýchals o tem, pohlediž na to na všechno, vy pak, nebudete-li toho oznamovati? Již nyní ohlašuji nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl.”
V Izaiáši 46:9 a 10 stojí:
„Rozpomeňte se na první věci od věků stalé, nebo já jsem Bůh silný a není žádného více Boha; aniž jest mně podobného. Který oznamuji při počátku dokonání a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada MÁ se koná.”
Bratří, ať cokoliv je Vaším povoláním, buďte prosím, natolik pokorní a nechtě se uvésti v soulad se Slovem Božím. Dáváme každému na srozuměnou, aby si přečetl „Výklad sedmi církevních období” a „Zjevení sedmi pečetí” od bratra Branhama. Ve Zjevení 1, verš 20 čteme:
„Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v pravici mé, a sedm svícnů zlatých: Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi sborů a sedm svícnů, které jsi viděl, jest sedm sborů.”
Sedm hvězd v pravici toho, který přemohl smrt a peklo, je sedm poslů a andělů sedmi církevních období. Oni nejsou v ruce nějakého člověka nebo organizace, nýbrž v mocné ruce PÁNa.
Sedmkrát stojí ve Zjevení 2 a 3: „A Andělu církve … piš …tak praví ten…” sedmkrát stojí psáno: „Kdo zvítězí…” a „Kdo má ucho, nechť slyší, co Duch praví církvím.” Chceme-li zvítězit, musíme vědět, jak se to může stát. Ve Zjevení 12, verš 11 čteme:
„Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého a nemilovali duší svých až do smrti.”
Kéž by se stalo Slovo Boží skutečně naším svědectvím, abychom vyšli z tohoto věku jako přemožitelé skrze moc Krve Beránkovy. Skrze Toho, který nás zamiloval, přemůžeme jistě.
Závěrem zdravíme všechny slovy z 2. Petr. 3, verš 2:
„Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázání vydaná od nás apoštolů Pána a Spasitele.”
A rovněž slovy z ep. Řím. 16:24–27:
„Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen. Tomu pak, který může vás utvrdit podle evangelia mého a kázání Ježíše Krista, podle zjevení tajemství od časů věčných skrytého, nyní pak zjeveného i skrze písma prorocká, podle poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všem národům oznámeného, tomu samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky. Amen.”
Opětný příchod Pána Ježíše Krista je velice blízký. Pohleďte vzhůru, neboť naše vysvobození se přibližuje. Jste připraveni setkat se s PÁNem? Můžete zvolat: „Přijď brzy, Pane Ježíši?” Je to jen láska a milost Boží, že nám bylo na konci doby milosti ukázáno splnění prorockých zaslíbení. Tak jistě, jako PÁN zjevil Svým služebníkům Svoji radu na začátku doby milosti, tak to učinil i na jejím konci. Ježíš Kristus je tentýž, ON je ten PRVNÍ a ten POSLEDNÍ, ON je ALFA a OMEGA. Jméno PÁNĚ budiž nanejvýš chváleno a velebeno na věky. Milost Boží buď se VŠEMi Vámi.