Free People's mission

Jesus Christ is the same yesterday, today and forever. Heb.13.8

Language:

Other Countries

Věř jen tomu TAK PRAVÍ PÁN / Ewald Frank

Language: czech

Other languages

5. Mé svědectví




Bylo to v srpnu 1955, kdy přišel bratr Branham do Německa a Švýcarska, aby tam pořádal shromáždění. To, čím jsme zde byli v těchto dnech v Evropě poctěni, abychom spatřili, se dalo přirovnat k tomu, co je nám sdělováno ve Skutcích apoštolů. Skutečně, hříšníci byli dojati a činili pokání ze svých hříchů. Nemocní byli uzdraveni a spoutaní byli mocí Boží osvobozeni. Kvůli tomu, co PÁN učinil, bylo mnoho jásotu mezi lidem Božím. Slepým se dostalo světla očí, mrzáci byli uzdraveni a staly se všechny druhy zázraků. Bylo lze říci, že nikdo nebyl s to, to učinit, jediné, že by Bůh byl s ním.

Hned po první bohoslužbě jsem měl touhu tohoto muže Božího pozdravit a vyměnit s ním několik slov. Nikdy předtím jsme jej neviděli a nevěděli jsme nic o něm nebo o jeho službě, avšak od prvního okamžiku, jak jsme jej spatřili, byla v našich srdcích hluboká láska k tomuto muži Božímu. Příštího jitra jsme vyhledali hotel, v kterém bratr Branham bydlel. Moje žena zůstala stát u vchodu, já jsem šel na recepci, abych se informoval. Zatímco jsem se ještě vyptával, otevřely se dveře, které vedly dále k pokojům, a bratři vstoupili do vstupní haly. Bratr Branham udělal jen několik kroků, zastavil se, obrátil se vpravo, ukázal na mne a řekl: „Ty jsi kazatel evangelia.” Potom se obrátil vlevo a ukázal na mou ženu u vchodě a řekl: „To je tvoje žena.” Teprve potom jsme přistoupili k sobě a pozdravili se.

Nikdy předtím jsme takového člověka neviděli. Byl tak pokorný, takže jsme hluboce v sobě mohli zjistit nedostatek pravé pokory. Po krátké rozmluvě jsme se rozloučili, přičemž nám přál Boží požehnání. Opustili jsme to místo se slzami v očích a děkovali PÁNu za Jeho milosrdenství a dobrotu. Již tehdy jsme poznali, že bratr Branham měl neobyčejnou službu, avšak ještě jsme nevěděli nic o obzvláštním příkazu, který mu byl dán andělem PÁNě. To co jsme ve všech těch dnech ve shromážděních viděli, bylo téměř příliš podivuhodné, než aby to bylo pravdivé. Zástupy lidu byly odhadovány na 12 – 16 000. Bylo to mohutné Boží navštívení.

V následujících dnech v nás vzrůstala stále větší touha, tohoto muže Božího slyšet opět kázat a zažít, jak Bůh Slovo potvrzuje. Nikdy nás neopustil dojem Bohem dané autority, v které tento muž mluvil. Jestliže řekl slepému: „Buď vidoucím ve jménu Pána, Ježíše Krista”, pak ta slepá osoba nebyla déle slepá. Řekl-li těm, kteří leželi zmrzačeni na nosítkách: „Jsi uzdraven mocí Boží, vstaň ve jménu Ježíše Krista z Nazaretu”, pak se to stalo. Slovo Boží, které tento muž vyslovil, se nikdy nevrátilo prázdné, nýbrž vždycky vykonalo to, co bylo vysloveno. Nikdy předtím, ani potom, jsme neviděli člověka s takovou Boží autoritou a potvrzením PÁNě.

V roce 1958 jsme se – moje žena a já – zúčastnili konference „Hlas uzdravování” v Dallasu/Texase. Věděli jsme, že tam bude bratr Branham hlavním řečníkem. Zde nám PÁN ještě více otevřel naše oči pro obzvláštní službu tohoto muže Božího.

Nebylo nám zatěžko vidět rozdíl mezi všemi těmi evangelisty a tímto prorokem Božím. Tam nám to spadlo jako šupiny s očí a řekl jsem: „Nyní musím vědět, co tento muž věří a učí, neboť vidím, že Bůh je obzvláštním způsobem s ním.” Mluvil jsem s bratřími, kteří pořizovali zvukové záznamy kázání bratra Branhama. Dali mi 7 zvukových pásků, které jsem si měl poslechnout. Co zde bylo řečeno, bylo pro mne velmi nové. Avšak bylo v nich pojednáno takřka o každém biblickém tématu. Když jsme naslouchali tomuto muži Božímu, naše srdce hořela dále. Bible se nám stala zcela nově živou a zpřítomnělou. Od té doby nám byla v následujících letech zasílána všechna kázání, která měl bratr Branham v Jeffersonville. Skrze poslouchání kázání na zvukových páskách jsme obdrželi mohutná duchovní požehnání.

Pak nadešel den, na který nikdy nezapomenu. Bylo to 2. dubna 1962, kdy jsem uslyšel slyšitelný hlas PÁNa. Bylo nádherné ráno, slunce právě mělo vyjít, když jsem uslyšel následující slova, která mi byla řečena: „Můj služebníku, tvůj čas pro toto město brzy skončí, pošlu tě do jiných měst, abys kázal mé Slovo.” Potom co se toto stalo, viděl jsem sama sebe stát mimo tělo, přibližně 3–4 m od místa, kde jsem se nacházel v těle. Mohl jsem odtud vidět, že jsem tam nechal své paže klesnout dolů. Měl jsem své ruce otevřené a mohl jsem vidět dlaně. Mohl jsem odtud vidět, jak jsem tam otevřel svá ústa, mohl jsem zde slyšet, jak jsem tam promluvil následující slova: „PANe, nebudou mne poslouchat, mají všeho v nadbytku a žijí v rozmařilosti.” Po nějaké chvíli ticha zazněl hlas PÁNá znovu a byla řečena následující slova: „Můj služebníku přijde doba, kdy tě poslouchat budou, zaopatřte se potravou, neboť přijde veliký hlad – potom máš stát uprostřed lidu a rozdělovat potravu.” Dosvědčuji před Bohem a lidmi, že tato slova jsou pravdivá. Mohu dokonce opakovat spád řeči a přesně způsob, kterým PÁN mluvil. Když jsem naslouchal hlasu, byla mi obzvláště nápadná v něm vyjádřená autorita. Věděl jsem, že to, co bylo řečeno, je absolutní a neodvolatelné. Hlas nebyl jako zvuk pozounu, ale jako mohutný hlas muže. Myslil jsem si, kdyby tento hlas zazněl ještě jednou, pak se zastaví celý svět. Neměl jsem při tom žádné hnutí mysli,které by mě naladilo k jásání nebo plesání. Naopak, byla to doba uctivé bázně a svatosti v přítomnosti PÁNě.

Byly ještě jmenovány různé potraviny, které jsme měli uskladnit. Domníval jsem se proto,že to vše má přirozený (tělesný) význam. Avšak v prosinci téhož roku jsem to déle nemohl snést. Musel jsem míti odpověď od PÁNa, abych znal přesný význam svého zážitku. Rozhodl jsem se, že poletím k bratru Branhamovi a že se jej na to zeptám. Když jsem přistál na letišti v Louisville v Kentucky, zavolal jsem bratra Branhama, avšak k mému zklamání řekl mi syn bratra Branhama, Billy Paul, že bratr Branham odcestoval a nevěděl, kdy se vrátí. Zmalomyslněl jsem velice, neboť to bylo v sobotu a já jsem doufal, že budu moci koncem týdne s bratrem Branhamem mluvit. V neděli ráno jsem pak šel do modlitebny na bohoslužbu. Během modlitby měl jeden bratr zcela spontánně proroctví, jehož smysl zněl: že jsem nepřišel nadarmo, nýbrž že proroka zastihnu a že on mi řekne všechno, co mi PÁN chce říci. To sňalo se mne velkou část břemene. Bylo třeba již jen jeden den vyčkat, než se bratr Branham vrátil. Přišel sám do hotelu a odvezl mne odtud svým vozem. Dva bratři seděli na zadním sedadle, zatímco bratr Branham sám řídil auto. Společně jsme se naobědvali a pak se přiblížila doba, která pro mne velice mnoho znamená.

Po celou jednu chvíli hovořil bratr Branham o různém, přičemž jsem se stal netrpělivým. Chopil jsem se příležitosti a řekl: „Bratře Branhame, smím se tě na něco zeptat?” Dále jsem se nedostal. Pak odpověděl bratr Branham: „Smím ti říci, co PÁN k tobě mluvil?” Byl jsem často svědkem toho, kdy byl uplatněn dar rozeznání ve službě bratra Branhama, avšak jak docela jiné to bylo, když jsem přišel na řadu osobně. Bratr Branham opakoval slovo za slovem a větu za větou v pořadí, jak je ke mně PÁN mluvil. Byl jsem tímto nadpřirozeným darem tak ovlivněn, že jsem již nic více nemohl říci, nýbrž již jen naslouchat. Když mi bratr Branham řekl všechno, co PÁN ke mně mluvil, pokračoval a řekl: „Bratře Franku, ten hlad není žádný pozemský hlad a ta potrava není přirozená (tělesná) potrava.” Řekl: „Bůh pošle hlad po slyšení Slova a potrava, kterou máte uskladnit, je to Bohem zjevené Slovo pro tuto dobu a je zachyceno na zvukových pásech.” Dále řekl: „Počkej s rozdělováním potravy, až obdržíte zbytek potravy, který k tomu náleží.”

Nikdo si neumí představit, co takový zážitek způsobí. Tentýž Bůh, který dal Danielovi zjevení, učinil totéž skrze bratra Branhama. Krátce po mém rozhovoru s bratrem Branhamem, měl vidění o sedmi andělech, kteří sestoupí. Týkalo se to zjevení sedmi pečetí, o nichž bratr Branham v březnu 1963 kázal. Potom, co jsem poznal, jaký byl příkaz PÁNa, nadešla ještě dlouhá léta čekání, než jsem jej mohl provésti. Obdrželi jsme všechny ty zvukové pásky s nejdrahocennější potravou zjeveného Slova Božího a všechno jsme uschovali. Když byl bratr Branham PÁNem odvolán, vyvstala mi před očima slova: „Počkej s rozdílením, až obdržíš zbytek pokrmu, který k tomu náleží.” Nyní jsem byl naprosto jist tím, že se něco stane.

Je nemožné zabíhat v této záležitosti do podrobností. Avšak PÁN, který hovořil, splnil všechno, co řekl. Pravdivé Slovo Boží, tak, jak bylo zjeveno proroku PÁNě, našemu milovanému, bratru Branhamovi, stalo se čerstvou potravou pro tisíce lidí v Evropě a na celém světě. Jsem svědkem toho, co Bůh učinil v mnoha zemích. Jen věčnost zjeví požehnání a výsledky tohoto Bohem daného poselství, kterému uvěřily všechny pravé Boží děti v této generaci.

Všemožným způsobem jsme tuto potravu rozdíleli. Kázání bratra Branhama byla přeložena do mnoha řečí.

Přes rozhlas a na zvukových pásech jsme vydali to, co nám Bůh svěřil. Skutečně, i v této době jsou živi lidé, kteří jsou z Boha zrozeni, nejen chlebem, nýbrž každým Slovem Božím, které vyšlo z Jeho úst. Zaujměte i vy své stanovisko ke Slovu Božímu, jak to učinili i druzí.


Z příkazu Božího působící 

Bratr Frank

Content 1 2 3 4 5