Filtr myslícího muže
/ William Branham
2. Část 2.
Nyní budeme číst ze 4. Moj. 19, 9:
Popel pak té jalovice spálené smete muž čistý a vysype jej vně za stany na místě čistém, aby byl všechněm synům izraelským chován k vodě očištění, která bude k očištění za hřích.
Pozorujte to, voda očištění nebyla určena pro všechny, nýbrž pro shromáždění dětí Izraele. Nyní čteme z Ef. 5, od verše 22:
Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu. Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus hlava církve, a on je spasitel těla. A protož jako církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ve všem. Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, …teď přichází to, o čem bych chtěl mluvit: …aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo.
Je to malý text pro dnešní večer, jestli to tak mohu označit. Doufám, že lidé tady a u telefonu nebudou o tom malicherně přemýšlet a myslet, že by to bylo opovážlivě míněno, i když to skoro může skoro opovážlivě takové téma. Téma, které jsem zvolil dnes večer, totiž zní: „Filtr myslícího člověka." Zní to velice radikálně, zvolí-li kazatel, který je silně proti kouření, téma „Filtr myslícího člověka".
Stalo se to jednoho jitra, když jsem byl na honu veverek. Vy, kdo posloucháte telefonní přenos, byste měli vidět tváře posluchačů po oznámení tématu „Filtr myslícího člověka". Museli byste se smát.
Přihodilo se to tam, kde se mi zjevil jednoho jitra Anděl Páně, a veverky byly přivedeny do bytí. Všichni si vzpomínáte, kdy to bylo. Jednou ráno před rozedněním, jsem šel honit. A přišel jsem na vrchol hory. To bylo krátce předtím, než jsem kázal na sedm období církve. Byly asi 4 hodiny ráno, když jsem myslel, že vyjde slunce. Neobyčejné! Viděl jsem světlo a obrátil jsem se: Tam nahoře, na vrcholu hory stálo sedm zlatých svícnů. Nálevky byly jako duha, sestupovaly dolů, aby (svícen) nasytily (Zach. 4, 2). Zároveň jsem slyšel hlas, který řekl: „Jehova Starého zákona, je Ježíš Nového."
Krátce na to se nám zjevil Pán Ježíš. Byl tam a zjevil se, potom, co jsem viděl těchto sedm zlatých svícnů. Sledujte to! Kolik si vás vzpomíná na ten text? Poznamenal jsem si ho na zadní stranu obalu od patron, které jsem měl v brašně: „Jehova Starého zákona je Ježíš Nového." Bůh v nebi ví, že je to pravda.
O později jsem procházel kolem toho místa, kde se mi On zjevil v souvislosti s veverkami.
Po několika měsících jsem telefonicky mluvil se svým dobrým, starým přítelem Jackem Moore, abych se ho na něco zeptal, než jsem začal mluvit o sedmi obdobích církve. Ve Zjevení 1 se On objevuje s bílými vlasy, které jsou popisovány jako sněhobílá vlna. Jak On mohl v pouhých 33 letech mít sněhobílé vlasy? Bratr Moore, velice milý, vzdělaný, křesťanský gentleman a učený – jeden z nejlepších, které znám, řekl: „Bratře Branhame, to byl Ježíš ve Svém znádherněném stavu. Tak nyní vyhlíží."
Ve mně to nevyvolalo žádné echo. Modlil jsem se dál, protože jsem neměl k první kapitole uspokojující odpověď, až do dne, kdy jsem začal mluvit o sedmi obdobích církve. Jak mohl takto vypadat třiatřicetiletý muž, který byl ve stejném těle vzkříšen? Apoštolé Ho poznali a věděli, kdo On byl. Jak nyní mohl mít tam nahoře sněhobílé vousy jako osmdesátiletý nebo devadesátiletý?
Četl jsem v proroku Danieli, kde dospěl k ctihodnému Kmetovi, jehož vlasy byly bílé jako vlna. Potom jsem toho ctihodného Starce poznal: To byl On, ten ctihodný Kmet – tentýž včera, dnes i na věky. Pochopil jsem, že to bylo symbolické. Proč tedy bílá vlna? Potom se zdálo, že Duch svatý ke mně hovoří o obrazu starého soudce, který jsem jednou viděl. Zkoumal jsem v dějinách a četl Bibli, abych to zjistil. Staří soudci, například velekněz v Izraeli, museli mít bílé vlasy a bílý vous. Bílé na hlavě znamená, že byl nejvyšší soudní autoritou v Izraeli. Po několik staletí nosí všichni angličtí soudci, bez ohledu na to, jak jsou mladí nebo staří, během soudního jednání bílou paruku. Má to znázorňovat, že již neexistuje vyšší autorita v království, která by stála nad jejich výrokem. Jejich slovo je to definitivní v království. Co řeknou, to musí platit.
Pak jsem viděl, proč tam stál s bílými vlasy, přestože byl mladý Muž: ON byl úplně nejvyšší Autoritou; On byl Slovo. Proto ty bílé vlasy.
Později, po těch kázáních, jsem odešel na západ. Tam se zjevili andělé Páně, když mělo být otevřeno sedm pečetí, a pak vystoupili vzhůru. My jsme tady ten obraz ukázali. Je to známé v celé zemi. ON se v tom nacházel s bílými vlasy jako nejvyšší Autorita. ON je Hlava církve; On je Hlava Těla. Neexistuje nic, co by se Mu mohlo rovnat. ON sám stvořil všechny věci. Stvořil je pro Sebe. Bez Něho není stvořeno nic. ON vlastní veškerou autoritu v nebi i na zemi. Všechno patří Jemu. V Něm bydlí plnost Božství tělesně. Slovo bylo Bůh a přijalo masitou podobu mezi námi. Byl to On, kdo zjevil prorokům a moudrým celé tajemství celkového spásného plánu, o němž mluvil. Byl to On sám, kdo má bílé vlasy a má tu nejvyšší autoritu.
Toho rána jsem se na té hoře zastavil. Zdálo se, jakoby tam veverky zanechaly stopy. Posadil jsem se. Byl jsem tam jen chvíli, když se vedle mne pohnul keř. Mezi keři se objevil velký, silný muž, s dvouhlavňovou puškou. K smrti jsem se lekl a přikrčil jsem se. Bál jsem se pohnout, protože jsem se bál, aby mne nezasáhl. Křoví se pohybovalo a já seděl úplně tiše.
Vzhůru do kopce běžela veverka a on vypálil s obou hlavní, ale netrefil ji. Veverka utekla přes kopec. Myslel jsem si: „Teď rychle odtud pryč, dokud ještě doznívá ozvěna výstřelu." Teď nemá nabitou pušku. Běžel jsem s kopce dolů, ale chlapík střelil přímo přede mne. Tak jsem změnil směr a šel dolů jinou cestou. Zazněl výstřel z pušky dvaadvacítky. Kulky létaly nade mnou. Říkal jsem si: „Jsi ve strašné situaci."
Tak jsem se obrátil a šel dolů podél řeky. Myslel jsem: „Půjdu dolů a schovám se, dokud oni neskončí. Pak zase budu moci vyjít." Na cestě napravo moji pozornost upoutala prázdná krabička od cigaret, která tam ležela. Jeden z nich ji tam odhodil, když pronásledovali veverky, které běžely do křoví. Nezvedl jsem tu krabičku, jen jsem se na ni díval.
Nezvedl jsem ji proto,že nesnáším ten smrad. Hleděl jsem na ni; pocházela z jisté továrny na cigarety, jejíž jméno nechci zmiňovat. Ale vy ji jistě znáte. Bylo tam napsáno: „Filtr myslícího a chuť kouřícího člověka." Díval jsem se na to a myslel: „Filtr myslícího člověka!" Myslel jsem si: „Kdyby ten člověk myslel, pak by nekouřil. Jak to jen může být, ,filtr myslícího člověka‘? Myslící člověk vůbec nekouří!"
Tehdy jsem myslel: „Jak je to svůdné!" Továrny na tabák patří Američanům. Ó, kdybychom žili odpovědně našemu státnímu zřízení, potom bychom pracovali, abychom si vzájemně pomáhali – jestliže bychom měli cítění jeden pro druhého. Ale jak je všechno pokrytecké! Důvod, proč jméno té továrny nevyslovím, je, že musím o tom říci něco špatného. Jak pokrytecký může někdo být, aby vydělal peníze.
Myslící člověk vůbec nekouří, ale Američané na to naletí. Mají za to, že je to báječné.
Vidíte, můžete se ptát, chcete-li například, vědců. Řeknou vám, že neexistuje kouř bez téru. Vznik i toho sebemenšího kouře je podmíněn térem. Nemáte-li tér, není kouř. Není to vůbec možné. Potom taháte jen za suché stéblo. Ale jakmile vdechujete kouř, vtáhnete skrze nikotin také rakovinu.
Kdybyste byli se mnou před dvěma roky na světové výstavě, když Yul Brynner a jiní tam něco předváděli, viděli byste, že vzali cigaretu, do něčeho ji strčili a potřeli tím kousek mramoru. Lékař vzal tampón, nikotin setřel a natřel ho na záda bílé krysy. Pak ji dal do klece. Každý sedmý den ji vytáhli ven: nikotin z jediné cigarety způsobil, že krysa byla plná rakoviny. Nemohla ani běhat. On řekl: „Víte, tvrdí se, že je možné to zachytit filtrem. Ale" dodal, „takový filtr vůbec neexistuje. Kdyby nějaký filtr zachytil nikotin, pak by zachytil i kouř", řekl, „neboť k tomu, aby vznikl kouř, je potřebí téru, a je to právě tér, který způsobuje rakovinu!"