Oběžný dopis Září 2005 - Volání k porobuzení
/ Ewald Frank
Language: czech
Other languages
2. Obrovské přírodní katastrofy
Potom, co On v Matouši 24 předpověděl války, hlad a zemětřesení, řekl v 8. verši: „Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí,“ a ve verši 33: „Také i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, že blízko jest a ve dveřích.“ Táž slova stojí i u Marka 13:29. Potom je dáno napomenutí v duchovní oblasti: „A mnozí falešní proroci povstanou a svedou mnohé. A rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých. Ale kdo by setrval až do konce, ten spasen bude. A kázáno bude toto evangelium království po všem světě, na svědectví národům, a tehdy přijde skonání.“ (Matouš 24:11-14)
V Lukáši 21 od 25. verše je předpověděno: “…a na Zemi soužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití.“ Potom říká náš Pán: „A když se toto počne díti, pohleďte a pozdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše.“ (v. 28) Již se to začalo dít a ještě horší nás čeká.
Zjevení 15 a 16 popisuje konec apokalyptických soudů. V úvodu se říká: „Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný: Sedm těch andělů majících sedm ran posledních; nebo skrze ně má dokonán býti hněv Boží.“ (Zjevení 15:1) Je tedy začátek bolestí, které budou stále silnější, a také závěr pod Božím hněvem v krátkém čase velikého soužení před nastoupením Kristova panování.
Čtyři zvláštní události, jimiž se zabýváme, vyvolaly rozdílné reakce. Ti přímo zasažení propadají do bezradného strachu a s obavami očekávají, co ještě přijde a ptají se: „Proč to všechno Bůh dopouští? Proč právě na nás?“ Ti, kteří jsou ušetřeni, dělají klidně dál co předtím. Ale pro biblicky věřící jsou to zvláštní znamení, že se příchod Ježíše Krista přiblížil. Oni nepropadají zoufalství, nepropadají bezradnosti, nýbrž pozvedají hlavy vzhůru, protože vědí, že spasení jejich těla se blíží. Také nečekáme, až se při velkém zemětřesení utrhne západní pobřeží USA podél trhliny sv. Ondřeje a potopí do moře. Nyní je na čase naladit „Blíž k Tobě Bože můj, jen k Tobě blíž…“
V prosinci 2004 celý svět prožil ten katastrofální následky záplav vlnou tsunami v jihovýchodní Asii. V létě 2005 jsme byli nejprve my v Evropě, totiž část Čech, Polska, Rumunska, pak Bavorska, Rakouska, Švýcarska a také Francie, postiženi záplavami, které si vyžádaly lidské životy a zanechaly za sebou mnohamilionové škody. V jiných částech našeho kontinentu naopak z důvodu dlouhotrvajícího sucha zničily požáry lesy na velikých územích.
To, co jsme potom z USA, obzvláště z New Orleansu a tří dalších postižených států, slyšeli a viděli ve zprávách, předčilo svým rozsahem mnohonásobně toto všechno: Bouří a katastrofickými záplavami bylo postiženo území veliké jako Anglie, miliony lidí tím byly přímo zasaženy. Takové řádění přírodních živlů Amerika ještě nikdy nezažila, řekl prezident Bush. Jeden novinový titulek oznamoval: „That is the fist of God!“ – „To je Boží pěst!“, jiný oznamoval: „Katrina je důsledek Božího hněvu“. – Tedy žádné „tytyty“, žádné pohrožení, nýbrž úder pěstí!
Ale můžeme se ptát, pro koho je to lekce. Co je s těmi světově známými televizními evangelisty a politiky USA, kteří se nepředstavují pouze jako protestanti, ale většinou jako biblicky věřící fundamentalisté, jako metodisté, baptisté, ano a dokonce letniční? Jak chtějí ospravedlnit jednání Bushovy vlády, obzvláště válku v Iráku? Jak nejpopulárnější TV evangelista Pat Robertson mohl při snídani v Bílém domě říci: „Bylo by lacinější nechat zavraždit Fidela Castra a Roberta Chaveze, než vést nákladnou válku v Iráku, která přišla již na více než 200 miliard dolarů.?“ Proti násilí se přece nedá bojovat násilím! To se vymstí! Jednoho dne se stane, co bratr Branham v roce 1933 viděl ve vidění, že totiž Amerika bude zničena vojenským útokem.
Zdali nemusí Pán s bolestí provolat: „Ó Ameriko, ó Ameriko, vyznáváš, že více než 50% obyvatel jsou znovuzrození křesťané. Jak často tě Bůh v největších probuzeních ve všech časech volal? Jak často ti zjevoval co je milost, odpuštění a co znamená smíření? Jak přece skrze mimořádnou službu Williama Branhama, která veřejně probíhala v letech 1946 až do roku 1965, to nadpřirozené Boží působení bylo zjeveno od jednoho pobřeží k druhému, obzvláště v Kalifornii a Louisianě!“ Zdali by Pán nemusel i dnes nad Amerikou provolat: „Jak často jsem tě chtěl shromáždit, jako slepice svá kuřátka skrývá pod svými křídly; ale nechtěli jste.“, a tak jako tehdy proti Kafarnaum, kde On bydlel: „Kdyby se v Sodomě děly ty divy a znamení, stála by ještě dnes.“ Je jasné, že v tom konečném zúčtování se jedná o úder proti Izraeli – „tomu malému satanovi“ a proti USA – „velkému satanovi“, jak je označuje islámský svět.