Oběžný dopis Září 2005 - Volání k porobuzení
/ Ewald Frank
Jazyk: česky
Jiné jazyky
5. Vyklizení pásma Gazy
Nyní ke čtvrtému bodu. Vyklizení Gazy bylo pro židovské osídlence velmi bolestné. Nebylo nic platné, že rabíni objímali tóru a bránili své synagogy – těch 21 sídlišť armáda vyklidila. Podle Svatého Písma ten pruh Gazy nikdy nebyl částí zaslíbené země, protože jej lid izraelský neobsadil (Soudců 1:18). Ten pruh Gazy bude v posledním válečném konfliktu zničen a teprve potom připadne kmenu Juda. „Nebo Gaza bude opuštěno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykořeněn bude. Běda těm, kteří bydlí v krajině pomořské, národu Ceretejských. Slovo Páně je proti vám, ó země Kananejská Filištínských, že tě tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele. I bude krajina pomořská místo ovčinců, jam (cisteren) pastýřských a stájí dobytka. Bude také i ostatku domu Judského krajinou…“ (něm. př. Bible: „a tento pruh země připadne zbytku domu Judova“) (Sofoniáš 2:4-7)
Než se toto proroctví naplní a pásmo Gazy bude zničeno, musela nastat evakuace Izraelských, aby nezahynuli při vykonávání trestu. Teprve potom bude Izrael bydlet v hranicích, které jim stanovil Bůh, až pak bude Boží spásný pořádek plně uplatněn. Rovněž tak i nyní jsou všichni, kdo patří k Církvi živého Boha, zavedeni zpět do všezahrnujícího spásného pořádku, jakmile opustí nebiblické území.
Bůh ten Pán zaslíbení, které dal Abrahamovi, naplnil v čase Jozue. „Každé místo, po kterém šlapati budete nohama svýma, dal jsem vám, jak jsem mluvil k Mojžíšovi.“ (Jozue 1:3) Dobytí zaslíbené země bylo jedinečným vítězným tažením Izraele. Slovo Smlouvy bylo uloženo v truhle Smlouvy a neseno kněžími. Pozouny zazněly, Jordán se rozdělil, zdi Jericha se zřítily. Slunce se zastavilo a měsíc též, dokud nebylo zjeveno vítězství Boží. Ale pak přichází ta zarmucující část, totiž že za času Jozue pruh Gazy nebyl zcela dobyt, a že právě toto území pozůstalo nepřátelům Izraele a je kamenem úrazu pro Izrael až dodnes. Samson byl první, kdo v Gaze okusil lest Filištínců (Soudců 13-16).
Zaslíbení Boží jsou něčím vzácným, ale musí být ve víře odvážně uchváceny. To se vztahuje také na věřící Nové smlouvy. Všechna Boží zaslíbení jsou ano a jsou Amen, k Jeho oslavě, ale, jak je psáno: “…skrze nás.“ (2. Kor. 1:20) Věřící musejí vstoupit na půdu každého zaslíbení a tím v tom místě a postavení nepřítele porazit. To, co ve víře neuchvátíme, zůstane přenecháno nepříteli a právě z toho území, které jsme nedobyli, bude na nás útočeno. Víra, která je naším vítězstvím, musí být ve skutku na půdě zaslíbení zjevena.
V knize Jozue 13. kapitole čteme: “…ale zbývá ještě velmi mnoho země, kterou je nutno obsadit. Toto je země, kterou zbývá přidělit (dobýt): všechny oblasti Filištínské…“ Potom je zmíněna Gaza, Ašdód a Aškalon až po Afek na severu. Původní země Filištínských je dnešní 40 km dlouhé pásmo Gazy. Ten je zmiňován již v souvislosti s Abrahamem, který se zdržoval po nějaký čas v Gerar (1. Mojžíšova 20). Také Izák tam bydlel a oba se setkali s filištínským králem Abimelechem (1. Mojžíšova 26).
V knize Soudců v 2. kapitole nalézáme důležitou lekci o naplnění Božích zaslíbení. Když jsou vírou uchváceny, jsou ti nepřátelé poraženi. Zůstanou-li nenaplněné, žijí nepřátelé dále a ztěžují nám život. To je veliká lekce i pro věřící novozákonní církve. Je to velice důležité: Jen to, co na základě zaslíbení ve všech oblastech duchovního a přirozeného života s Boží pomocí uchvátíme, nám bude Bohem darováno. Všechno, co se vymaní z Božího vlivu, poslouží k útoku proti nám. TAK PRAVÍ PÁN: „Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země, kterou jsem zaslíbil otcům vašim a řekl jsem: Nezruším smlouvu svou s vámi na věky. Vy také nečiňte smlouvy s obyvateli země této, oltáře jejich rozkopejte; ale neposlechli jste hlasu mého. Co jste to učinili? Pročež jsem také řekl: Nevyhladím jich před tváří vaší, ale budou vám jako trní, a bohové jejich budou vám osídlem.“ (v. 1-5) Bůh zůstává věrný. ON Svou smlouvu nikdy nemůže zrušit, ani jediné zaslíbení nemůže vzít zpět. Proto je psáno: „Nepominulo ani jediné slovo ze všelikého slova dobrého, které mluvil Pán k domu Izraelskému, ale všecko se tak stalo.“ (Jozue 21:45)
S novozákonní Církví je to právě tak: Bůh s námi uzavřel Novou smlouvu zpečetěnou krví Beránka. Bůh Svoji smlouvu na věky nezruší, všechna zaslíbení jsou Ano a jsou Amen. Ale musí se bez kompromisu stát ve víře realitou. Bůh nechtěl, aby se Izrael mísil s obyvateli země a užíval jejich obětní oltáře. Bůh chtěl, aby Jeho lid ve své zemi na půdě zaslíbení sloužil jedině Jemu. Izraelskému lidu se stala osudnými, pastí, ta nedobytá území a nám zase ta neprožitá zaslíbení.
Protože chodili za modlami oněch národů, „…rozpálila se prchlivost Páně proti Izraelovi, a řekl: Protože přestoupil národ tento smlouvu mou, kterou jsem učinil s otci jejich, a neposlouchali hlasu mého; já také více nevyhladím žádného od tváří jejich z národů, které zanechal Jozue, když umřel, abych skrze ně zkušoval Izraele, budou-li ostříhati cesty přikázání Páně, chodíce v nich, jako ostříhali otcové jejich nebo ne.“ (Soudců 2:20-23)
Pro nás z toho vyplývá lekce, že Bůh s námi může být opravdu jen tehdy, jestliže věříme Jeho zaslíbením, postavíme se na ně a osobně je prožijeme. Před Svým nanebevstoupení dal Pán hlavní zaslíbení pro církev a její službu: „A aj, já pošlu zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí s výsosti.“ (Lukáš 24:49)
„A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterém jste slyšeli ode mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech.“ (Sk.1: 4-5)
Pro nás, jako Církev živého Boha, je to pro tento čas hlavní zaslíbení s ohledem na příchod Ježíše Krista (Jana 14) a v souvislosti s tím zaslíbení, že předtím má přijít Eliáš, aby se srdce Božích dětí opět přiklonila k tomu, co učili otcové víry na počátku. To se mělo stát, než přijde ten velký a hrozný den (Malachiáš 4:5-6). Toto zaslíbení náš Pán potvrdil v Matouši 17:11 a také u Marka 9:12, když řekl – a sice po službě Jana Křtitele: „Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci.“ Toto zaslíbení si nenecháme nikým zpochybnit. Víme, že Jan Křtitel vystoupil před dvěma tisíci lety v duchu a moci Eliáše. Byl naplněním toho, co bylo v Izaiáši 43 a Malachiáši 3:1 oznámeno. Ale nyní, na konci času milosti, dříve než nastane ten den Páně, než prolomí soudy, dříve než svět vzplane v plamenech, poslal Bůh proroka. Všichni, kdož patří k Božímu lidu, v tom zaslíbení spočinou, ve víře je přijmou a získají podíl na tom, co Bůh v přítomnosti činí. Kdo některé Boží zaslíbení vírou nepřijme, i když se sám označuje za věřícího, bude muset až do konce bojovat s nepřítelem. Boží Slovo a Boží zaslíbení nesmí být vykládány, musí být vírou dobyty a prožity v uskutečnění.
Ale, ruku na srdce! Jak je to s mnohými skupinami ve zvěsti konečného času, které vlastními rty vyznávají zaslíbení z Malachiáše, mluví o vytržení a přece to praktické naplnění neprožívají?
Jak je to s tím vyvoláním, oddělením, s přípravou Církve-Nevěsty? Zdali neměla tomu napravení a skutečnému naplnění předcházet zvěst?
Jak je to s tím nám osobně zaslíbeným prožitím spásy?
Jak je to s přivlastněním všeho, oč Církev přišla?
Jak je to s naším putováním s Bohem v souladu s Jeho Slovem?
Jak je to s dokonalou láskou, bez níž nikdo tu slávu neuvidí?
Jak dlouho ještě potrvá, než budeme postaveni do stavu původní Církve?
Jak dlouho má Církev čekat na navrácení, které nám bylo postaveno do výhledu skrze zvěst konečného času?
Zdali nejsme nyní, když vidíme všechny tyto události, nuceni poznat, že Církev prvorozených, ti opravdově vyvolení, musí být jedno srdce a jedna duše, jako tomu bylo na počátku?
Zdali nemusíme nejprve všichni prožít Skutky apoštolů 2, totiž opravdové naplnění Duchem svatým – mocí Boží – Božím životem, aby mohlo následovat všechno ostatní, co Bůh zaslíbil? Neboť TAK PRAVÍ PÁN: „Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým.“ (něm. př. Bible: „Ne vojenskou silou ani násilím, nýbrž skrze Mého Ducha se to stane.“) (Zachariáš 4:6) Také zaslíbení ze Skutků 3:21, totiž že Ježíš zůstane v nebi až do času napravení všeho, co Bůh skrze ústa Svých svatých proroků zaslíbil, je přece velice důležité.
Na závěr ještě jeden citát bratra Branhama: „Hleďte na zaslíbení, které Bůh tomuto Tělu, Tělu Kristovu dal. Jeho Tělo musí činit totéž, neboť Tělo a Hlava k sobě patří. Jestliže Kristus, Hlava, je Slovem, potom Jeho Tělo musí být jako Hlava – Církev Slova, která je narozena ze Slova. Je panenská, narozená ze Slova a žádná denominace. Panensky narozená ze Slova!“ Bratr Branham slyšel hlas: „Vezmi si pero a piš!“ – Toto mi bylo dáno, když Duch mluvil a snažím se vám to říci. Podle zákona plození plodí všecko podle svého druhu (1. Moj. 1:11). V těchto posledních dnech se pravá Církev Nevěsta dostává až k Závěrečnému Kameni. Ona bude „super-Církví“, bude zvláštní rod, zatímco se přibližuje Závěrečnému Kameni. Oni budou Jemu tak podobni, budou plně v Jeho obrazu, aby s Ním mohli být sjednoceni. Oni budou jedno. Skrze ni bude Slovo živého Boha dokonale zjeveno.“ Také tohle Pán předpověděl.
Musíme prostě pochopit, že se nyní naplňuje Písmo, se všemi zaslíbeními a předpověďmi. Nežijeme jen v konečném čase, nýbrž na konci času milosti. Příchod Ježíše Krista je opravdu před dveřmi. Pán k nám ještě jednou provolává: „Hle, předpověděl jsem vám všecko!“ Opět k nám provolává: „Jestliže vidíte, že se tyto věci dějí, pozdvihněte své hlavy vzhůru, neboť víte, že se vaše spasení přiblížilo.“ ON říká: „Aj, přijdu brzy!“ Jen ten, kdo je připraven, tam může vejít a to jsou ti, kteří věří Božím zaslíbením, mají podíl na jejich naplnění a jsou naplněni zaslíbeným Duchem svatým (Efezským 1:1-14).
V pověření Božím působící
bratr Frank