Oběžný dopis Září 2005 - Volání k porobuzení
/ Ewald Frank
Jazyk: česky
Jiné jazyky
4. Návštěva papeže v Německu
Pojďme k třetímu bodu. Návštěva papeže v Německu byla více než pouhou mediální událostí. Celý svět může vidět, že středem pozornosti je člověk a nechá se oslavovat na Kristově místě. Jeden americký časopis se ptá: „Kdo je tím nejdůležitějším mužem na Zemi? Americký prezident, papež nebo Bill Gates?“ Všeobecně se říkává: „Neexistují hloupé otázky, jsou jen hloupé odpovědi.“ V tomto případě to neplatí. George W. Bush je nejopovrhovanějším prezidentem USA. Bill Gates, který způsobil revoluci ve světě počítačů, rovněž nepožívá jako nejbohatší muž světa ani politické ani náboženské vážnosti. Papež však je bez jakékoliv pochybnosti nejvlivnějším mužem na Zemi, ke kterému vzhlížejí všichni náboženští a političtí vůdci. Tak papežství ovládá skrze globální sjednocování celý svět.
Při návštěvě nejvyššího katolického představitele v mateřské zemi byla probírána různá témata, i ta „otevřená rána“, totiž rozdělení obou náboženských organizací. Ve Zjevení 13 je řeč o ráně, dokonce o smrtelném zranění mečem, která ale byla uzdravena. To se odehrává právě nyní. Také to, co se stalo v Kolíně ještě na břehu Rýna, sledovali biblicky věřící s úžasem. Když tři sta tisíc mladých lidí z celého světa křičelo: „Svatý otče, nepustíme tě, dokud nás nepožehnáš!“, vzpomeneme na důrazné varování našeho Pána: „A otce nenazývejte sobě na Zemi; nebo jeden je Otec váš, který je v nebesích.“ (Matouš 23:9) Jákob, když se potkal s Bohem Pánem a zápasil s Ním, zvolal: „Nepustím tě, leč mi požehnáš!“ (1. Mojžíšova 32:22-32) Při světovém dni mládeže se přece vůbec nejednalo o biblické prožití s Bohem, nýbrž o náboženské prožití s papežem. Jeho návštěva v židovské synagoze v Kolíně měla přispět ke zlepšení vztahu katolického kostela k židovství, který je velice, velice napjatý.
Podle Písma jen Bůh sám může žehnat! Ale tohle všechno zapadá do dění konečného času: Velké odpadnutí od Boha a závislost na člověku, který vystupuje na místě Kristově, je stále zjevnější. Tady se z domu modlitby dělá kultovní a poutnické místo. Nedávno zesnulý papež Jan Pavel II. je ve svém rodišti Wadowice a v celém Polsku dokonce vzýván. Ti lidé nevědí, že takové „modlitby“ nejsou vůbec adresovány Bohu, ale zesnulým, a že se při tom jedná jen o náboženský kult a nikoliv, jak je v Písmu Svatém dosvědčeno, o uctívání Boha. Náš Pán říká: „Bůh duch jest, a ti, kteří se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.“ (Jana 4:24)
Je nepředstavitelné, že mezi lidem Izraele by byl vzýván Abraham nebo Mojžíš nebo jiný zesnulý prorok! Právě tak nemyslitelné by bylo takové uctívání člověka v původním křesťanství. Dokáže si někdo představit, že by někdo vzýval Petra, Jakuba nebo Jana? Je to lidský kult, k němuž v Izraeli ani v novozákonní církvi nesmí dojít. Zdali to opravdu není náboženské zavedení do bludu, kterému tak mnozí lidé propadli za oběť? Tím nemohou všechny ty libozvučné projevy v „křesťanském balení“ oklamat. Věčný Bůh, který jediný má nesmrtelnost, nedá Svou čest žádnému smrtelnému člověku! To dosvědčuje apoštol: „Požehnaný Bůh a Otec Pána Ježíše Krista…“ (Efezským 1:3 aj.)
Bůh se nám zjevil jedině a sám v Ježíši Kristu, Svém jednorozeném Synu, který za nás zástupně zemřel. ON sám je ta Cesta, Pravda i Život, a nikdo na Zemi nepřijde k „nebeskému Otci“, než pouze skrze Jeho jednorozeného Syna, skrze kterého se nám On zjevil. „V něm máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů.“ (Kolosenským 1:14) Pravé svědectví Písma Svatého musí být celému světu hlásáno skrze věčně platící evangelium Ježíše Krista. Právě tak Boží spása není v žádném kostele nebo náboženství a žádné jiné jméno není dáno lidem na Zemi, v kterém spočívá naše spasení, nežli v Ježíši Kristu našem Pánu. Je opravdu jen jeden Bůh a jeden Prostředník (1. Tim. 2:5), jen jediný Přímluvce u Otce (1. Jana 2:1) a jen jeden Spasitel. Všechno ostatní je, ať je to jakkoliv tvrdé, pouhá náboženská tradice, skrze niž se lidé do osobního společenství s Bohem nikdy nedostanou. Kdo neprožije milost, odpuštění, ospravedlnění a znovuzrození, nemá osobní vztah k Bohu. Pak je to pouze nábožný vztah lidí k nějaké náboženské organizaci a závislost na její náboženské činnosti. Jediná pravá, Boží zvěst není žádná kostelní zvěst, není to zvěst nějakého hodnostáře, nýbrž to věčně platící evangelium Ježíše Krista, našeho Pána, které musí být zvěstováno před koncem na svědectví všem národům celého světa. I tohle Pán předpověděl (Matouš 24:14, Zjevení 14:6 aj.)