Misiunea Liberă

Isus Hristos este acelaşi ieri, azi şi în veci. Evrei 13:8

Limba:

Alte ţări

Kristus je tajemství Boží zjevené / William Branham

2. časť




Snad jste dostali zvukový pásek s kázáním, které jsem měl nedávno jednoho večera o Pavlovi, jako o vězni Ježíše Krista. Když Bůh dosáhne toho, že se stanete Jeho vězni, pak nemůžete nic jiného dělat, než co vám přikáže Duch.

Pavel měl velké vědění. Byl vyučen Gamalielem, aby se stal jednou velkým knězem, nebo rabínem. Chtěl vysoko! Jako intelektuál byl v národě velkým mužem. Ale musel do posledního obětovat vše, aby se mohl stát částí Slova, aby mohl zjevovat Ježíše Krista. Věděl, co to znamenalo. Měl v úmyslu navštívit jedno místo. Několik bratří jej zvalo, avšak Duch mu zapověděl jednat podle své vlastní vůle. Mohl jenom říci: „Duch mi to zapověděl.“ Byl vězněm Kristovým.

Jednoho dne potom, u té věštkyně, u otrokyně mající věšteckého ducha, věděl Pavel, že má moc, vyhnat z ní ďábla, avšak mohl to udělat jen tak, jak to chtěl Bůh. Den co den za ním běhala a něco volala, až jednoho dne dostal Pavel povolení. Tu jí, čili tomu zlému duchu v ní pohrozil. Věděl, co to znamenalo být vězněm.

Také Mojžíš musel pozbýt svého vědění, aby nalezl Krista a byl Jeho vězněm. Potom, když Bůh z něho vyhnal všechno světské vědění, že je velkým mužem, onoho dne v přítomnosti ohnivého sloupu, když tam stál, dočista oněměl. Řekl, že nemůže mluvit. Bůh měl vězně. Potom již se nebudete sami ze sebe o něco pokoušet. Pak Bůh musel toho muže vystrojit potřebnou silou, takže mohl jít tam dolů. Řekl: „Pane, vyřídil jsem faraónovi, co jsi řekl, ale nechtěl poslechnout.“

Bůh řekl: „Tak vezmi svoji hůl.“ Bůh řekl: „To je Slovo Boží ... Jdi a ukaž s ní k východu a zavolej mouchy.“ A mouchy byly zavolány v jsoucnost, neboť Bůh měl vězně, kterého faraón nemohl ovlivnit. Nikdo jiný jej nemohl obrátit jiným směrem. Byl úplným vězněm v řetězech Slova Božího, zcela vázán na to „Tak praví Pán!“

O, přivede-li Bůh Své vězně do tohoto stavu, pak může uskutečnit Svoji vládu. On musí tu osobu dostat tam, aby neznala nic jiného, než Krista. Rozumíte, co tím míním? Dobrá. To bylo za druhé.

Za prvé: aby se úplně projevil, Bůh v Kristu.

Za druhé: Aby mohl jen On sám vládnout ve Své Církvi, neboť Církev je Jeho Tělem, Jeho Nevěstou. On mohl mít tuto nadvládu tím, že se zjevil skrze ni. To je správné.

Za třetí: Aby říši, která skrze hřích, skrze Adama padla, přivedl zase do řádného stavu, zpět tam, když za večerního chládku putoval se svým lidem, mluvil s nimi a měl obecenství. Nyní je ale hřích a smrt odloučily od přítomnosti Boží a od Jeho úplného zjevení.

Četli jste to? Již před ustanovením světa měl v úmyslu projevit Své vlastnosti. To, co On byl.

Kdyby někdo, kdo věří v trojjedinost, se mohl od toho na minutu oprostit, mohl by vidět, že Otec, Syn a Duch svatý nejsou tři bohové, – jsou to tři vlastnosti toho samého Boha. Vidíte to? Je to forma zjevení Otce. Chtěl být Otcem. On byl Otec. Byl Synem a je Duchem svatým. Otec a Duch svatý jsou tím stejným Duchem. Pochopili jste to? Ne tři Bohové. Ďábel vám tyto 

věci napovídal, aby z vás učinil modloslužebníky. Je jen jeden Bůh ve třech formách zjevení: aby byl Otcem, aby byl Spasitelem, Synem, Uzdravovatelem, to jsou Jeho formy zjevení. Nepoznáváte to?

Chtěl bych se vynasnažit, aby i lidé, kteří budou poslouchat zvukový pásek, této myšlence mohli porozumět a ji poznat. Nedbal bych na čas, jen abych mohl každé jednotlivé téma probrat. Doufám, že vám to podávám tak jasně, že můžete vidět, kam mířím.

Bůh zjevený v Ježíši Kristu, který byl všechno, Otec, Syn a Duch svatý, plnost Božství tělesně. Nyní přebývá plnost Božství tělesně v Jeho církvi, On má prvenství. Všechno, co bylo Boží – Bůh, to On vložil do Krista; a všechno, co byl Kristus, to je vkládáno do Církve, do věřících. Ne do denominací. K tomu za několik minut dojdeme a pak to bude provždy z vašich myslí odňato. Chci vám ukázat důvody s pomocí Boží, jestli to On dovolí.

Jaký je Jeho úmysl? Zjevit Sebe jako Syna, aby v Něm přebývala všecka plnost Božství tělesně. Epištola ke Kolossenským leží zde přede mnou. Toto je rozhodnutí Boží, jak to vyplývá z celého Písma.

Potom chtěl skrze život tohoto Syna, skrze Ježíšův kříž, skrze krev prolitou na kříži, jak to zde stojí psáno, smířit se Sebou samým Tělo, Nevěstu, která je druhou Evou. A Bůh podal obraz, jak to učinil Mojžíšovi a jim všem ukázal, že koná totéž, jako u Adama a Evy, že to byl Kristus a Nevěsta.

On je druhým Adamem a církev je druhou Evou. A pokud druhá Eva uzavírá kompromisy se Slovem, nečiní tu to samé, jako první Eva? Oni říkají: „To bylo pro jinou dobu.“

K tomu v několika minutách dojdeme a zjistíme, zdali řekl On, že to bylo pro jinou dobu. Jak to může platit pro jinou dobu, když On je tentýž včera, dnes i na věky. Avšak Bůh to skryl úmyslně před očima moudrých a rozumných a zjevil to vyvoleným, nemluvňátkům, kteří byli předurčeni, aby to přijali.

Pozorujte to po všechny věky. To je důvod, proč vždy potom, co někomu světlo zazářilo, velcí intelektuálové a kněží té doby to odmítli a odvrátili se. Tam měli rabíny a velké učitele, kteří měli autoritu, různé muže jako Nikodém a jiní, kteří se blýskali vzděláním, avšak oni tomu nemohli rozumět. To byli oni, velcí kněží a rabíni tam, kteří byli vyučeni ve Slově. Chápali to všechno jen rozumem.

A Pán Ježíš řekl: „Vy z otce ďábla jste a jeho dílo činíte.“ Považte jen, svatí muži! Nemohli byste ukázat prstem na nějaké místo v jejich životě, nebo v životě jejich otce, jejich děda, nebo praděda a pra-pra-pra-pra-praděda. Kdyby to tak bylo, byli by zemřeli v hanbě, byli by ukamenováni. Zde však stojí Ježíš a označuje je jako z ďábla, tyto zbožné lidi.

Ó, toto velké zjevení! On chtěl zase obnovit příbuzenský vztah. On musel dopustit, aby byli ztracení, rozumíte tomu? On musel nechat Adama a Evu hřešit a dát jim volnost. On nemohl nechat hřešit, zatímco zůstal Bohem a potom trestat za to, že je to nechal činit. Když ale lidi postavil ve vztahu k Sobě, nechal je jednat podle jejich svobodného morálního rozhodnutí.

Do stejného postavení vás přivedl dnes. Jednáte, jak sami chcete. Můžete se svobodně rozhodnout ve věcech morálky. Proto když jednal s prvním takto, musí tak jednat i s druhým a s každým stejně. Nebo nejednal na prvním místě správně. Každý stojí na stejném základě.

Nuže, pozorujte Jej. Tím, že nechal člověka toto činit – přece věděl, že to učiní – rozvinul Svoje vlastnosti Spasitele. Celý význam spočívá v Ježíši Kristu, v Bohu samém, aby na Sebe vzal trest Svého vlastního zákona, smrt, aby zemřel a vykoupil zpět Svoji ženu, Nevěstu, která když Jej odmítla, byla ztracena.

Když se Eva od Slova vzdálila, odešla od průvodce. A když se církev vzdálí od Slova k denominaci, odmítá Jej a smilní se světem s lidským věděním, že odmítá autoritu Slova Božího. Je to dost jasné? Bible přece mluví o duchovním smilstvu. Jestliže je odmítnuto některé slovo obsažené v Bibli, nebo přidán vlastní výklad, je to absolutní odmítnutí a nevěra, cizoložství vůči Bohu, který je vaším Ženichem. Cizoložnice nikdy do království Božího nevejde, to víme. Nuže, hleďte, to je ono, co Eva učinila na prvním místě.

Nyní dávejte ještě jednou pozor. Co je to trojitá rada Boží? Sebe zjevit v Kristu, skrze Ježíše Krista vejít do těla člověka, aby měl přednost, znovuzřídit Eden a navrátit, co bylo ztraceno. To bylo to jediné, co nebylo v pořádku. Všechny Jeho věci byly v pořádku.

On musel lidem, aby přišli k pádu, nechat svobodu v morálním rozhodnutí, aby mohl být Spasitelem a rozvinout to, co je v Něm, Jeho vlastnost, jako být Spasitel. Něco muselo být ztraceno. A právě skutečnost, že člověk padl a byl ztracen, stal se jeho Zachráncem a vzal Svůj vlastní zákon na Sebe.

To nemohl učinit jako velký Jehova, který naplňuje všechen prostor a čas. Hleďte, tak to nemohl činit, musel se stát člověkem. On se spříznil s člověkem, který byl ztracen. Amen! Stal se člověkem. Bůh se stal tělem. Halelujah! Můžete si myslet, že jsem rozčilen, ale nejsem. Něco se však ve mně děje.

Bůh se stal tím, co jsem já, aby vzal na Sebe můj hřích, aby mne učinil takovým, jako je On.

Zpět k Jeho ohromné radě o synech a dcerách Božích, neboť On je věčným Otcem! Tato vlastnost byla v Něm a tak muselo dojít k tomu, aby se rozvinula.

Vidíte celou tu trojitou radu? On chtěl Sebe zjevit. Svět je ztracen a tak se musel zjevit v člověku, aby se stal Spasitelem skrze smíření, skrze krev prolitou na kříži. On se musel stát člověkem a zemřít, aby jej zachránil a Sebe přivedl zpět do církve a byl v ní Hlavou.

Vzpomeňte si na to! Nikdy to nebyla a nemůže být a také nebude žádná denominace. On musí mít přednost a On je Slovo. Amen! Jak se může přidávat nějaké vyznání víry? To by změnilo církev v nevěstku. Přijmout slovo člověka, nebo nějaké vyznání, nebo nějakou denominaci, to je ve Zjevení označeno krátce jako nevěstka a její dcery.

Římsko-katolický kostel je nevěstka, protestanté její dcery. To je úplně jasné, každý si to může přečíst. Když jsme procházeli církevními věky, toto máme na zvukových páskách, můžete si to poslechnout, přejete-li si, všechno, co se spojuje s vyznáními víry mimo Bible, je v očích Božích jako nevěstka. Oni činí totéž, co učinila Eva. Ona se vzdálila od Slova, které je Kristus.

Pozorujme nyní Jeho tajemství, které skrýval ve Své mysli před ustanovením světa. Chtěli byste, abychom si o tom něco přečetli? Přečtěme si o tom něco. Máte hodně času? Obrátíme se k jednomu místu a sice k Efezským 1. kapitola. Nyní budeme číst v dalším průběhu naší nedělní lekce o tomto trojnásobném zjevení Ježíše Krista.

„Pavel apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží,“ povšimněte si prosím, není to určeno světu, nýbrž „...svatým, kteří jsou v Efezu a věrným v Kristu Ježíši!“ Jak vejdete do Ježíše Krista? Tím, že se připojíte k nějaké církvi? Ne! Znovuzrozením! „Skrze jednoho zajisté Ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme.“ (l. Kor. 12). Vidíte? Dobrá. To jsou ti dotyční, k nimž On mluví, to není mluveno světu. O tom nemůžeme mluvit s hříšníkem, on o ničem neví. Pavel to nepsal hříšníkům. Řekl: „Toto píši skupině, která je v Kristu Ježíši.“ „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista! Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, který požehnal nám všelikým požehnáním duchovním...“ kde? „v nebeských místech, v nebesích.“

Nebeská místa! Ó, kéž bych měl více času! Zde to mám v mé Bibli o nebeských místech poznačeno. Co jsou to nebeská místa? Nebeská místa jsou postavení, ve kterých se věřící v Kristu nalézají. Kde věřící v Kristu stojí? V nebeských místech.

Vždyť v Něm si nás vyvolil již před ustanovením světa.“ Kdy nás vyvolil? Před ustanovením světa, když měl Své velké skryté tajemství. V Kristu nás vyvolil před ustanovením světa.

Abychom před ním žili svatě a bezúhonně a předurčil nás...“ v čem? „...v lásce podle svobodného rozhodnutí své vůle skrze Ježíše Krista k přijetí za syny.“ Předurčil! Vidíte? To je to tajemství. Než Kristus nebo vůbec něco na zemi bylo ..., poznáváte Jeho velké tajemství?

Vyvolil Nevěstu a věděl, že Eva padne, že nevěřila Slovu. On věděl, že Eva padne, ale chtěl vyvolit Nevěstu, která by nepadla, která by se držela Jeho Slova, nehledě na to, co tomu říká svět, držela by se Slova. Tento nádherný stav byl v církvi předem určen tím, že nás Pán Ježíš Kristus přijal za dítky Boží. Poznáváte nyní tajemství? Čeho tím chtěl dosáhnout? Obnovit zase padlou Evu, neboť byla obrazem církve.

Nuže, pozorujte, když Bůh otevřel Adamovi bok a vyjmul Evu z jeho vlastního masa a krve a z jeho mužského ducha oddělil ženského a vložil do Evy, vzal žebro z jeho boku a stvořil z něho Evu. Tak učinil Bůh totéž, když vzal z boku Krista krev a vodu a Kristus je Slovo a vzal Slovo a postavil Svoji církev – Evu. Vidíte? Vykoupil si je zpět skrze krev, která byla vzata z Jeho těla. Vidíte to nyní? Zjevuje se velké Boží tajemství skryté od ustanovení světa, ale nastíněné po celý čas. Vidíme, že On o tom mluví v listu Efezským a na mnohých jiných místech. Avšak toto již postačí.

On tedy po věky odhaloval pozvolna toto tajemství. Můžete to nyní vidět? Co se stalo v předobrazu? On otevřel bok Adama a vyjmul část masa, které bylo Adama, aby stvořil Evu. Nevěsta musí být Slovem, neboť On je Slovo. Ona nemůže stát na vyznání víry, nemůže stát na denominaci, odvolávat se na svoji slušnost, musí stát jedině na Slovu, protože je Jeho částí; byla vzata z Krista.

Můžeme si být jisti, že všechno bude brzy hotovo k vytržení. Luther, Wesley a všichni proroci jsou částečným zjevením těch, kteří patří k tělu, totiž prstů nohou, rukou atd. až k Hlavě, která vše dokončí a způsobí vytržení. Ona je tělem Slova, které je Kristus. Amen! Jste-li mimo, jste ztraceni. Je mi zcela jedno, jak jste dobří, jaká je vaše příbuznost, nebo jaké je vaše obecenství, jaká je vaše organizace, jste ztraceni, není-li Slovo ve vás!

„Zůstanete-li ve Mně a zůstanou-li slova Má ve vás, cokoli pak budete chtít, proste...“ protože vy a Slovo jste totéž, On má přednost. Má vedení. Jste Jeho vězni. Svět je mrtvý. Nic jiného již nemáte. Vidíte, že ostatní lidé žijí svým způsobem dále, ale vy již tak nečiníte. Jste zajatci, jste pod Jeho jhem. „Mé jho jest lehké.“ Pod jhem Jeho Slova. „Já činím jen to, co se líbí Otci.“

Tak dokonale. Povšimněte si nyní, že On to po věky nechal postupně vycházet najevo. Pomalu toto tajemství rozvíjel skrze proroky a stínové obrazy, až se sám zjevil.

On se zjevil skrze Mojžíše. Pohleďte na Mojžíše. Narodil se v době, kdy děti byly pronásledovány. Zrodil se již jako vysvoboditel. Musel být ukryt v rákosí, právě tak, jako Ježíš byl přiveden do Egypta. Vyšel. Vystoupil na horu a vrátil se z přikázáními. Ježíš šel na horu a začal Svoje první kázání (kázání na hoře).

On se vrátil s přikázáními: „Slýchali jste, že jest přikázáno starým: nezcizoložíš; ale Já vám pravím, že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil v srdci svém.“ On byl Zákonodárcem, Knězem, Králem, Vůdcem, přesně tím.

Zvýraznění Sebe nám dal v Josefovi, který se narodil mezi denominacemi, protože byl duchovní. Viděl vidění. Bůh byl s ním. Uměl vykládat sny a jeho bratři jej nenáviděli. Byl svými bratry prodán za dvacet stříbrných, zrovna tak byl On zrazen Jidášem Iškariotským za třicet stříbrných.

Josef byl uvržen do jámy, cisterny, v níž nebylo vody a považován za mrtvého. To souhlasí. Otci a ostatním bylo vypravováno, že je mrtvý. Byl však vržen do jámy a potom zase vytažen a stal se pravou rukou faraónovou. Co musel vytrpět v žaláři? Tam byli dva, číšník a pekař. Jeden z nich byl ztracen, druhý zachráněn. Právě tak to bylo na kříži, když byl On v zajetí přibit na kříž za naše hříchy. Jeden lotr byl ztracen a druhý zachráněn.

Později seděl Josef po pravici faraónově, jak to viděl předem ve snu a ve vidění, že bude sedět u nohou krále a že mu bude dána všechna moc v Egyptě. Jeho vidění se splnilo. Jistě o tom mnohokrát přemýšlel, když ještě seděl dole ve vězení a jeho vous byl stále delší, že se jeho vidění jednoho dne splní. Ačkoli to nechalo na sebe čekat, muselo se to splnit.

Jak jsem řekl včera, nebo ve středu večer zde v bohoslužbě. Musí se to stát. Řekne-li něco Bůh, musí se to stát.

Co řekne potvrzený prorok, musí se splnit, protože je to Slovo Boží a Slovo přichází jedině k prorokům. Slovo „prorok“ znamená zjevovatel Božího psaného Slova a také vidoucí, který předpovídá.

Pozorujte, když vystoupí vidoucí, je potvrzen Bohem tím, že se splní to, co předem vidí. „Jestliže je zde někdo, kdo je prorokem, kdo chce k vám mluvit a říká-li určité věci, které se mají stát a nesplní se, neposlouchejte ho. Ale když se opravdu stanou, potom Já jsem s ním. Toho se bojte, neboť jsem s nim.

To opravdu souhlasí. To je potvrzení. Podle toho poznáte, je-li to pravda, nebo ne. Bůh mluví k Svému lidu skrze lidi. Hleďte, Bůh mluví jenom skrze lidi. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.“ Vinný kmen nenese ovoce. Ratolesti nesou ovoce vinného kmene. Pozorujte, tak to šlo vždy.

Žádný člověk se nedostal k faraónovi, aniž by viděl napřed Josefa. Žádný člověk nemůže přijít k Otci, než skrze Syna. Když Josef opustil trůn, zazněl hlas trub, každé koleno se sklánělo: „Josef přichází!“ Jak nádherné! Jednoho dne se bude sklánět každé koleno a každý jazyk bude vyznávat, až On opustí trůn Svého Otce, aby se zjevil. Každý bude vyznávat, že On je Synem Božím. Potom je ale pro vás pozdě, čiňte to nyní.

To vše můžeme vidět již v předobrazech. Můžeme pozorovat Davida, jak jsem před nějakým časem říkal, on sestoupil ze svého trůnu, odmítnut svým národem a vystoupil na tutéž horu Olivetskou, když šel do zajetí. Šel do zajetí, protože byl odmítnut svými bratry a svým národem. Šel na horu a plakal. To v něm byl Duch Kristův, který hleděl na Jeruzalém. Plakal a řekl: „Jeruzaléme, jak často jsem chtěl...“ Odmítnutý král. O několik století později stál Syn Davidův nad Jeruzalémem a řekl: „Nyní přišla tvá hodina."“ Všechny tyto věci Jej symbolizují jako typ, ale tajemství bylo ještě skryto.

Ti lidé nevěděli, co činí. Věděli jenom; že byli Duchem vedeni něco činit. Bůh to zadržel pro velké zjevení posledních dnů, ale On to vyjevil. Zjevil Sebe v Mojžíšovi a Davidovi, v Josefovi a Eliášovi a dalších. Mohli bychom vzít každého jednotlivého proroka, vylíčit jejich život a ukázat, že vyznačoval přesně a dokonale Ježíše Krista a přece Bůh Své tajemství nikdy nevydal úplně. On čekal, aby je oznámil v posledních dnech, jak zaslíbil. Čekal, až to bude moci být úplně pochopeno, než to mohl zjevit. Neřekl všechno najednou, neboť Bible je psaná v tajemstvích. Ježíš děkoval Otci za to, že je psaná v tajemstvích.

Příchod Pána je tajemstvím. Nevíme, kdy přijde, jak přijde, ale víme, že přijde. A tak všechna tajemství Boží čekají na tento poslední den. Jakmile je to dokonáno, On zjevuje, ukazuje, co učinil. Své tajemství nikdy docela nevydá na pospas.

Přesně tak to je, když to porovnáme se sedmi pečetěmi. Když Bůh použil Martina Luthera pro vyjití z církve v tom věku a když použil Johna Wesleye, vyvedl je postupně a dal jim zjevení pro jejich církevní období. Ale nyní jsme v posledních dnech.

Byl to tak mocný prožitek, když On zde o tom mluvil a ukázal sedm pečetí. Ilustrovaný časopis Look and Life otiskl snímek kruhu z mraků a světla, kterému nemohli rozumět a dosud o tom nic nevědí. Ale Bůh mi zde řekl několik měsíců předtím, než se to stalo: „Jdi tam a čekej, až budou tajemství zjevena.“ A potom se to stalo přesně tak, jak On zaslíbil, že to učiní.

Povšimli jste si na tom obraze, že anděl po pravé straně, když přijal na sebe podobu, sestoupil dolů, zatímco jeho křídla byla obrácena nazad a jeho hlava byla obrácená na stranu? Tam je to na obraze. Zcela přesně, měsíce předtím, než se to stalo, On řekl, že shromáždí tělo věřících, aby zjevil to, co bylo ztraceno.

Povstal Luther. Kázal ospravedlnění. Stále znovu to v tom věku zdůrazňoval. Nevěděl, jaký věk to byl. Potom přišel Wesley. Přinesl poselství pro své časové období. Ale zůstalo ještě mnoho falešného, bylo to převzato od jiných církví. Potom povstala církev letniční, avšak oni organizovali a šli zpět do duchovní smrti. A nyní jsou zjevována tajemství, aby se ukázalo, o co vlastně šlo. Bylo to určité učení, jako např. Luther učil z katechismu a leccos vynechal. Též Wesley určité věci vyndal.

Z hnutí letničního se stala organizace zrovna tak a převzala například křest na jméno Otce, Syna a Ducha svatého atd. Oni to jinak nevěděli. Ale v posledních dnech jsme přiváděni zpět a všechna tajemství jsou uchopena, co nejjasněji vyložena a zjevena. Proč? Jsou to poslední dny, ve kterých je zjeveno toto velké tajemství, které měl Bůh ve Svém srdci.

Rozumíte tomu? Kdyby vám to ušlo, vraťte se k tomuto pásku. Nevím, jak dlouho ještě budu s vámi. Myslete na to, toto je pravda. Tak praví Pán. Je to pravda. Je to Slovo.

Je to jako s tajemstvím sedmi pečetí. Pečetě byly zlomeny. Každý věk zašel, ale ještě mnohé zůstalo ležet roztroušené. Bůh, který nechtěl, aby to zůstalo při tom roztroušení, se vrací, aby se opět chopil těchto věcí. Toto učení, se kterým začali, přivádí dál a zjevuje celou plnost.

Totéž činí nyní, když zjevuje tajemství Kristovo, jak v Něm byla trojnásobná rada Boží pro církev. Ó, vyneseno, zjeveno!

Zjevit, znamená podle Websterova slovníku něco oznámit, obzvláště božské pravdy. Zjevení: to je způsob, jak se Kristus dává poznat Své církvi.

Nyní možná řeknete: „Nuže bratře Branhame, to říkáš jen...“ Ne, neříkám to jen tak. Pozorujte: On se dal poznat Petrovi. Chcete-li si to poznamenat a přečíst, je to Mat. 16:13–17. Když se vrátil z hory proměnění řekl: „Kým praví lidé býti mne Syna člověka? A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.“ Ale to nebyla vlastně Jeho otázka. „I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte?“ Zde mluví k Církvi. Vidíte? „Co si myslí lidé, kdo Já jsem?“

Dnes se říká: „Je to filosof.“ 

„Je to jenom společenské náboženství.“ 

„Je to dobrý muž.“

„Myslíme, že jeho učení je správné.“ 

„Je to směrnice, podle které bychom měli žit.“ 

„Myslím, že bychom se stali lepšími, kdybychom tak činili.“ 

„Toho bychom měli mít v naší církvi.“ atd. To se poslouchá jako pohádky o Mikuláši.

Nejde o to, abychom představovali, co vyjadřuje nějaká církev. Náš život by neměl být vyjádřením nějaké církve. Je to život, který nežijeme sami, nýbrž On vstoupí a žije ve vás. Nejste více zajatci nějaké učené osoby. Jste vedeni Duchem.

Řeknete: „Přišel bych o rozum. Člověk, který přišel o rozum, by to možná učinil.“ Avšak máte-li mysl Kristovu, projevuje se Kristus skrze vás, On ukáže, že je to On a vy jste svůj rozum neztratili.

Někteří lidé, kteří si dělají o těchto věcech iluze, se stanou choromyslnými. Víme, že je to obráceně. Je to ďábel, který se pokouší napodobit pravou věc. Vždy se najde nějaký podvod. Člověk se musí jen zříci svých myšlenek a svého myšlení a nesmí jít za tou věcí jen tak slepě. Ne, přicházíte se zdravou myslí a Kristus vás převezme a projeví Sebe. Nyní jste ale pro svět pomatenou osobou. Jste-li doopravdy choromyslní, pak vás může vzít ďábel úplně pod svou kontrolu. Dokáže, že budete dělat všechno, co je v protikladu k tomuto Slovu.

Když vás ale převezme Kristus, vyjádří Slovo přímo skrze vás, protože Jím je. On je Slovo! Potom vidíte působení Kristovo. Ne iluzi, nýbrž doopravdy Krista, který se vámi projeví. Jak nádherné!

Pozorujte nyní. On se zeptal: „Co říkáte vy, kým Já jsem?“ On se ptal Své Církve, Svých dvanácti. Z několika miliónů tehdejší doby se zeptal dvanácti, Své Církve. Z miliónů za dnů Noé promluvil k osmi. Vidíte?

A On řekl: „Jak to bylo za dnů Noé, kdy bylo zachráněno jenom osm duší, tak to bude při příchodu Syna člověka.“ Nechci tím říci, že jich bude zachráněno jenom osm, rozumějte dobře, to jsem nikdy neřekl. Nevím, kolik jich bude zachráněno, kolik jich bude v té malé skupince, která bude vzata. Bude to malá skupinka. To vám říkám. „Neboť těsná je brána a úzká je cesta a jen málo bude těch, kteří ji naleznou.“

Avšak až povstane to velké spasené tělo ze všech věků, pak to bude velký zástup. Ve Zj. 7 je to vyjádřeno: „Velký počet, který nikdo nemohl spočítat,“ 

kteří po všechny ty věky vycházeli, putovali ve světle Bible pokud jim bylo zjeveno.

Víme nyní, že Wesley měl více světla než Luther. Víme, že letniční měli více než za času Wesleye. To je jisté, neboť světlo proráželo postupně, jako i za proroků, až bylo úplně známé, totiž plnost Božství tělesně v Kristu. A nyní je Kristus poznáván v Církvi. To je celé zjevení Boží, aby Evu, Svou Nevěstu uvedl zpět do správného postavení k jejímu Ženichu a Bůh je Ženichem Církve a Církev je Jeho Nevěstou.

Petr zvolal a řekl: „Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého!“ Nuže, pozorujte! „Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův, blahoslavený jsi, neboť tělo a krev ti to nezjevily (nikdy jsi se to neučil ve škole), nýbrž Otec Můj, kterýž jest v nebesích.“

Hleďte, co mu Ježíš řekl: „Na této skále...“ to řekl Petrovi, předem určenému semenu Božímu, který světlo přijal a kterému byly dány klíče od království nebeského. „Na této skále zjevení, kdo je Ježíš Kristus.“ On je úplné zjevení Boží. „Na této skále...“

Ne podle lidského rozdělení na Otce, Syna a Ducha svatého, jako by On byl druhou osobou. „Na této skále postavím Církev Svou a brány pekelné ji nepřemohou. Na této skále založím Svou Církev.“

Zjevení Ježíše Krista. Hleďte, Kristus ve vás. Učiňte Jej středem života toho zjevení. Kristův život ve vás. Učiňte Jej středem zjevení. Kristus v Bibli. Učiňte Bibli úplným zjevením Krista. Kristus ve vás způsobí úplné zjevení celku. Vidíte, co chce Bůh činit?

Co je znovuzrození? Ptáte se: „Bratře Branhame, co je vlastně znovuzrození?“ Je to osobní prožití zjevení Ježíše Krista. Amen. Není to přistoupení k nějaké církvi, není to podání rukou, není to odříkávání vyznání víry, není to příslib, že budeme žít podle určitých předpisů, ne, něco jiného se musí stát.

Avšak jak je to s Kristem, s Biblí? On je Slovo, které vám bylo zjeveno. Je docela jedno, co kdo řekne, že se má stát. Ať pastor, kněz, nebo kdokoli. Jde o Krista, o Krista ve vás. To je zjevení, na kterém byla Církev postavena.

Říkáte: „Jsem Lutherán, jsem baptista, já presbytarián.“ To u Boha nic neznamená. Ani jako lusknutí prstů. Co je to potom? Je to Kristus, který se zjevuje a On je Slovo. Když je nyní Slovo zjevováno, zjevuje On Sebe. Rozumíte tomu? To byl záměr Boží, neboť Ježíš Kristus zjevil sám Sebe, vzal na Sebe Svůj vlastní zákon. Žil podle něj a naplnil svůj zákon skrze svoji smrt.

Kristus = Bůh zemřel podle těla, aby na těle zatratil hřích, aby si mohl 

přivést nádhernou, zpět vykoupenou Nevěstu, která bude věřit jenom Slovu Božímu a nevymění je, jak to učinila Eva za rozumové, lidské pojmy. Vidíte to? To je Kristův plán. To je Boží plán. Znovuzrození to zjevuje.

Když nějaký člověk řekne, že je znovuzrozen a pokouší se tato zaslíbení Kristova pro tyto poslední dny zařadit do jiného věku tím, že Jej činí Kristem pro včerejšek a ne pro dnešek, pak je tento člověk nebo osoba zaslepena satanem.

Zrovna tak je to, když někdo řekne, že věří a neprovázejí jej znamení, o nichž Ježíš mluví v Mar. 16: „Ty pak, kteří uvěří, budou provázet tato znamení. Na celém světě, v každém čase.“ Vymítání ďáblů, mluvení jazyky a všechny velké projevy darů budou následovat. Ne, že by měly, nebo mohly následovat, ale mají a musí následovat. Nebe i země pominou, ale Jeho Slovo nikdy nepomine!

Tak zjevuje Kristus Sebe v jednotlivci, ať je intelektuální, nebo nezná abecedu. Mnohý apoštol ji neznal. Ale oni znali Krista! Nikdy by nebyli poslouchali Petra nebo Jana jen proto, že byli v nějakém semináři. Říkali, že poslouchali a poznali, že bývali s Kristem, když uzdravili chromého u chrámových vrat. Věděli, že chodili s Kristem.

Znovuzrození je Kristus ve vás, je zjevení. Bůh vám toto velké tajemství zjevil a to je znovuzrození. Nuže, co učiníte, až budou shromážděni všichni, ve kterých je zjevení v plné harmonii a v této harmonii to Bůh Svým Slovem, Svými skutky zjeví, když bude činit věci, které činil tenkrát, aby Slovo potvrdil? Ó, kdyby jen církev poznala své postavení! Jednoho dne to pozná, až pochopí, co to znamená, nastane vytržení.

Pozorovali jste to? Pavel neznal Ježíše podle těla. Znal Jej jedině skrze zjevení, skrze vidění. Je to pravda? Pavel znal Ježíše jenom skrze zjevení, zrovna jako Petr. Petr Jej viděl v těle, ale neznal Jej podle těla, protože Ježíš to řekl: „Tělo a krev ti to nezjevily (ani Můj život ti to nezjevil) nýbrž Otec Můj, jenž jest v nebesích ti zjevil, že Já jsem Slovo Boží.“

Lidé s Ním chodili a stýkali se s Ním. Pavel měl něco většího nežli některý z apoštolů. Oni říkali: „Já mám větší zjevení než ty Pavle, víš, já jsem s Ním chodil. Jednou jsem s Ním šel chytat ryby. Slyšel jsem Ho mluvit. Seděl se mnou ve člunu a později mi řekl: Přeplujeme na druhou stranu, tam budeme chytat a nachytáme více ryb. A to jsme udělali. Hleď, my jsme Jej viděli činit věci!“

Ale Pavel Jej viděl potom, když zemřel, byl pochován a zase vstal a zjevil se v ohnivém sloupu, který vedl děti Izraele! Pavel jsa Žid, by Jej nikdy nebyl pojmenoval Pánem, kdyby se mu nedostalo zjevení, že On je tentýž včera, 

dnes i navěky.

Jinými slovy On řekl: „Pavle, jsem dnes tím samým Bohem, kterým jsem byl včera. Zde jsem v tomtéž světle, v ohnivém sloupu, s kterým mluvil Mojžíš v ohnivém keři.“

Conţinut 1 2 3 4 5 6