Kristus je tajemství Boží zjevené
/ William Branham
5. časť
Trojnásobná rada Boží byla zjevena v Adamovi a Evě, v každém proroku a po všechny věky tím, který tu byl, který tu je a který přijíti má. Je to úplné zjevení, odhalení Slova Božího. Adam a Eva se vrací domů, jsou vykoupeni. Bůh se dává poznat. Tam bude sedět na trůnu Davidově. Je to tak? Všecky národy bude pást prutem železným. Na každé straně bude strom a listí bude sloužit k uzdravení všem národům, kteří tam budou. Králové se budou klanět. Nic nečistého tam nikdy nevejde. Hora Sión bude ve dne i v noci ve světle a vykoupení budou v tomto světle chodit. Ó, halleluja!
Považte jen! Není to žádná mythická pověst, není to nějaká teologická představa, je to zjevení Ježíše Krista skrze Jeho Slovo, které všechno jiné převyšuje, nade vším září a za všech věků bylo pravdivé. A je pravdivé v tomto věku! I zde je nyní pravdivé. Je pravdivé pro mne a je pravdivé pro vás, pro každého muže a každou ženu, kteří mají toto zjevení. Amen.
Hleďte, když Bůh sám se vám dává poznat a Jeho život proudí skrze vás, jste Jeho vězni. Jste zajatci Jeho lásky. Ať se svět směje, ať se posmívá a vábí, abyste vyšli ven. Mohli byste jít, ale jste vězni. Tam si ženy mohou hrát na Hollywood, ale vy ne, vy jste vězni. Amen.
Hleďte, vy jste zajatci Ježíše Krista. Ostatní lidé mohou kouřit a pít a tak pokračovat, chtějí-li; a říkat o sobě, že jsou křesťany, diákony a dokonce kazateli, ale vy ne. Vy jste vězňové. Vy jste zajatci Slova.
On zjevuje Své tajemství stromu – Nevěstě, který skrze Krista, druhého Adama, je zpět vykoupen, oni se vracejí domů, aby byli přivedeni zpět do
původního Edenu. Zbaveni smrti, nemoci, starosti a hanby. Vracejí se s věčným životem.
Dobře poslouchejte. Tolik lidí má špatnou představu. Přivádět lidi ke křesťanství a pod jeho vládu, není vůbec v úmyslu Božím.
Vy říkáte: „Přivádíme lidi ke křesťanství a pod jeho vládu.“ To není to pravé. „Nu, oni nesmí více pít, nesmí více lhát.“ Víte, že Mohamedáni křesťany zahanbí?
Víte, že pohané v Africe mají ve svých kmenech zákony, které předčí všecko, co jen může být v křesťanství? Byl jsem u kmene Shungai. Když děvče v určitém věku ještě není vdané, musí kmen opustit a odložit kmenové malování. Pak odejde do města a je jenom pomocnou dělnicí. Než se vdá, musí být prohlédnuta ohledně panenství. Když je nalezena vinnou, že se dopustila cizoložství s nějakým mužem, musí říci, kdo to je a oba jsou usmrceni. Ó, jak vynikají nad tak zvanými křesťany. Co by se stalo, kdyby se to provedlo u tzv. křesťanů? 99 % z nich by před svítáním muselo zemřít. Obojí, muži i ženy. Vy víte, že je to pravda.
Možná, že nyní řeknete: „Dobrá, ale já jsem čist.“
„Kdo pohledí na ženu ku požádání jí, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Nu, jak o tom smýšlíte? Jak o tom smýšlíš ty, sestro, která se tak ukazuješ před muži? Ty jsi právě tak vinna cizoložstvím.
„Ale vždyť je všechno v pořádku,“ říká kazatel. Protože se to bojí říci. Proč? Nejvyšší úřad jeho denominace by jej vyhodil, kdyby se to opovážil říci. Oni jsou kříženci. Nepřijímají Slovo. Ale Slovo říká, že je to pravda. I Ježíš řekl, že je to pravda. A On je Hlavou.
Nyní dávejte pozor! Bůh se dává poznat. Nemáme lidi obracet ke křesťanství ovládáním, nýbrž skrze zjevení Krista ve vás, tak, jak Bůh byl v Kristu. Jako byl Bůh v Kristu, je Kristus ve vás. Co Bůh v Kristu činil, činí Kristus ve vás. Znamení, která Bůh v Kristu činil, činí Kristus ve vás. Ó, není-li to nádherné?! Miluji to.
Ježíš řekl: „V ten den (a to je tento den, ve kterém je oznámeno toto zjevení), poznáte, že Já jsem v Otci Svém a Otec ve Mně, Já ve vás a vy ve Mně, když zjevení se stane. V ten den poznáte, že Otec a Já jsme jedno. Já jsem v Otci a Otec ve Mně je. Potom, když zjevení přijde, pak jsem Já ve vás a vy ve Mně.“
Jelikož byl Ježíš Slovem Božím, potvrdil totéž. Kdyby nebyl býval Slovem, nebyl by Slovo zjevil. Možná, že by byl velkým teologem. Ale byl by to ten pravý Mesiáš, po kterém svět vyhlížel? To by byl možná ten, kterého hledají dnes. Někdo, kdo Billy Grahama ještě předčí, někdo, kdo by
organizacím, např. baptistům ukázal, kde stojí, aby to věděli. Po tom vyhlížejí. Ale Církev vyhlíží po nízkosti a po znamení živého Boha, Krista.
Ježíš nebyl velkým teologem. Byl obyčejným občanem a synem tesaře, jak Jej lidé nazývali. On chodil mezi nimi a řekl: „Může Mně někdo z vás ukázat, co Bible pro Mne zaslíbila, co bych byl neoznámil?“
Tak dnes může Církev činit totéž. Co činil Kristus, činí dnes Církev. „V ten den poznáte, že Já jsem v Otci a Otec ve Mně; Já ve vás a vy ve Mně.“
Tam jdeme. Putujeme na Sión. Kam? Do království. „V ten den poznáte, že Já jsem ve vás.“
Hleďte, to je nádherné. Nechci, abyste to propásli. Nu, vy všichni! A vy lidé, kteří uslyšíte zvukové pásky, venku v džungli a kdekoli to uslyšíte, dávejte pozor.
„A jako Otec poslal Mne, tak posílám Já vás,“ řekl Ježíš. Nyní hleďte, Otec, který Jej poslal, šel s Ním, aby potvrdil Sebe jako pravdivého, neboť On byl Slovo. A tentýž Ježíš, který nás posílá, jde s vámi a je ve vás, aby potvrdil téhož Boha.
„Jako Otec Mne poslal a Já žiji skrze Otce, tak posílám Já vás a vy budete žít skrze Mne.“ Co je On? On je Slovo. Vy žijete Slovem. Ó, jak rád bych z toho vzal text a několik hodin o tom kázal.
Pozorujte! „Otec, který Mne poslal,“ šel s Ním. Ježíš, který nás posílá, jde s námi. „Ještě maličko a svět Mne již více neuzří. Vy však Mne uvidíte, neboť Já s vámi budu a ve vás až do konce světa. Skutky, které Já činím i vy činit budete.“ Nyní se vraťte a hleďte, jaké skutky On činil. Pak hleďte, co vy činíte a porovnejte to.
„Jak bylo za dnů Noémových, tak bude, až přijde Syn člověka. A jako bylo za dnů Lotových...“ Tak jako v našem čase Billy Graham a Oral Roberts šli do „Sodomy“ a kázali Sodomitům a zaslepili jejich oči evangeliem. Jeden Anděl, Posel, zůstal u Abrahama a vyvolené skupiny. Jaké znamení učinil a jak Jej Abraham jmenoval? Elohim, Bůh zjevený v těle.
Ježíš ukázal, že On sám, Bůh v Něm, bude zjeven ve Své Nevěstě v posledních dnech. Ó, nemá to konce. Je to právě zjevení Boží. Je to věčné. Pohybuje se to stále dál a dál.
Jako byl první Adam a první Eva, než je oddělily hřích a smrt od Boha, tak bude nyní druhý Adam – Kristus, který Svým životem vykoupil Svou Nevěstu od smrti a který je na zpáteční cestě do původního Edenu a přivádí Svou Nevěstu do společenství s Bohem, jako muž a žena v zahradě Eden. Kristus a Jeho Nevěsta. Toho dne bude království předáno Otci, aby opět byl všechno ve všem.
„Zatímco ještě mluví, již jsem vyslyšel,“ – David a Kristus. Jakožto David sedí na trůně a je Králem všemu lidstvu. „Zatímco oni ještě myslí, již vím, o čem přemýšlejí, než budou mluvit, odpovím. Vlk a beránek se budou spolu pást. Lev bude žrát jako vůl plevy. Budou spolu žrát a spolu ležet. Nic na mé svaté hoře nepoškodí nebo nezničí.“
Přímo zase zpět do Edenu, tak dokonale, jak jen možno. To je ta trojí rada. Ó, Bože, pomoz nám, abychom to poznali, pomoz nám, abychom to pochopili!
Dobře nyní poslouchejte, když půjdeme dál. Vracíme se k původnímu Edenu. Potom, když se z Něho narodíme, jsme Jím naplněni. Hleďte, Jeho život je ve vás. Potom by všechno naše konání Jej mělo vyznávat. Je to tak, jako když život z jednoho stromu vyjmeme a přendáme do jiného. Když vyjmeme život z hrušně a naroubujeme jej na jabloň, pak ponese hrušky. Musí to tak být, protože míza, život v ní, je zárodek hrušně. Tak je to. Pak by všechno vaše konání Jej mělo vyznávat.
My máme Jeho jméno. Je to tak? Měli bychom nést Jeho jméno. Pomyslete, jsme nyní jako Jeho Nevěsta naplněni – těhotní Jeho Duchem. Ó, církev plodí děti, je Jeho Duchem, Jeho jménem naplněna – otěhotněla. Nese Jeho jméno, nese Jeho život, objevují se známky Jeho života, čímž se zjevují Jeho přednosti, důkaz Jeho zmrtvýchvstání, který ukazuje, že On není mrtvý, nýbrž živý na věky věků! To je věčný život a potvrzuje před světem, že jsme živi v Něm.
Odkud to víte? Protože jste členy církve? Protože Kristus ve vás žije. Jste tak naplněni Jeho Duchem, že jste všemu ostatnímu zemřeli, jste připoutáni k evangeliu, vázáni na Slovo. A všechny děti, které zplodíte, jsou rovněž tak, neboť jste vězni Pána.
Nemůžete již zcizoložit, neboť jste již těhotní. Nádherné! Nic jiného nemůžete přijmout. Klín života je pro vše ostatní již uzavřen. Vy jste již Jeho předurčením. Toto semeno musí přijít k životu. Svět se k němu nedostane. Ó, jak rádi bychom se u tohoto zdrželi asi hodinu! Jsem si jist, že tomu rozumíte. Náležíte jedině Kristu? Jedině Jemu? Je to již uzavřeno, semeno bylo již zde. Kdy tam bylo vloženo? Před ustanovením světa. Byli jsme Jím předurčeni k životu. A jakmile tam toto semeno dávající život leží, nemůže se žádné jiné semeno, které chce dovnitř, uchytit. Nedokáže to.
Když se dostalo první semeno dovnitř, mateřský klín se uzavřel, všechna ostatní semena byla vypuzena a vy jste se stali vězni, ohrazeni Kristem. Kristus ve vás. Jeho život přináší důkaz, Jeho důkaz, Jeho znamení.
Ó, hleďte, On přináší znamení Svého života na svědectví Svého
zmrtvýchvstání a potvrzuje světu tento věčný život, potvrzuje světu, že jsme v Něm živi. Představte si to!
Živi s Bohem, naším Spasitelem, který nás stvořil pro tento účel a Jeho stvořený život je v nás.
Mojžíš mohl říci skrze Slovo Pánovo: „Ať přijdou mouchy.“ A mouchy přišly. Bůh, který může stvořit mouchy, může stvořit i veverky. Vidíte? On může činit, cokoli chce. On je Bůh. Právě tentýž Bůh, tento tvořivý život, rozumíte, je ve vás. Jste zajatci, nemůžete mluvit, dokud On neřekne: „Vyslov to.“ Avšak když je to vysloveno, je to Boží Slovo. Bylo potvrzeno, že to tak je. Vše ostatní se shodovalo a Mojžíš věděl, když to bylo řečeno, že se to musí stát. Vidíte?
Mojžíš vzal hůl a řekl: „Ať přijdou žáby,“ protože Bůh řekl: „Žáby mají přijít.“ On to prostě předal dále. To je správné. A všude byly žáby. Kde se vzaly? To nikdo neví. Předtím tam nebyly. Ale Bůh Stvořitel, který působil skrze člověka, je stvořil jako živoucí druh. Tentýž Bůh, který stvořil první žábu, může stvořit i druhou. On stvořil všechny žáby. Rozumíte, co míním? On stvořil první veverku a stvořil druhou. Učiní každou veverku. Může uvést do života veverky tam, kde žádné nebyly. On může učinit co chce. On je Bůh. On má život.
Nuže, když na to vše pomyslím, musím se chvět. Ó, jít s Ním domů, abych s Ním žil! Jít s Ním domů, abych na věky s Ním žil, vlastnit život. Toto je veliké Boží tajemství zjevené lásky, že Bůh a člověk se stali jedno. Rozumíte? Všechno záleží v tom, že Bůh a člověk jsou jedno.
Bůh a člověk byli tam jedno, Bůh a člověk jsou zde jedno. Co je to? Být naplněn Jeho Duchem, tak aby On měl nadvládu. To chtěl Bůh dokázat! To je úradek Boží, toto činit, aby mohl být v Kristu a Kristus v nás a my všichni dohromady abychom byli jedno skrze Ducha svatého. Totéž, co zjevovalo Krista, zjevuje zde nadpřirozenou, tvůrčí sílu.
Tentýž Bůh, který mohl říci Mojžíšovi: „Vyveď žáby,“ tentýž může stát a říci: „Ať se promění tato voda ve víno.“ Vidíte? Amen. Je to tak? On je tentýž Bůh, tentýž. On se prostě nemění. Je to Bůh v člověku. Je to Jeho zjevení. To je to, co odhaluje. To je to, co chce On činit. A Boží vlastní Slovo zjevuje a ukazuje, že člověk neumí tvořit. Bůh je Stvořitel, také se to neděje skrze lidi, nýbrž skrze Boha, Stvořitele v člověku, čímž je nyní Jeho Církev, amen!, která jde domů do nebe, aby s Ním žila. Vždy Bůh Církvi projevuje Svoji věčnou lásku.
Nyní dobře poslouchejte. Chtěl bych, aby vám to neušlo. Žádná jiná církev, jiné znamení, jiné společenství, jiná vláda, jiné svědectví, jiné vyznání
víry, žádná denominace nebude mimo to přijata. To je to jediné, co Bůh uznává. Žádné společenství, žádnou církev, žádné vyznání víry, žádnou denominaci, vůbec nic. Všechno ostatní je mrtvé. Úlomky musí být odstraněny a od té věci odříznuty, aby Kristus ve vás žil a vládl.
Neodvolávejte se na minulost. Zde je někdo, kdo říká: „Je to moje organizace...“ I to musí být odříznuto.
„Já mám zde moje to a to, které to říká tak.“ „Moje matka mě nazve svatou koloběžkou.“ I to musí být odříznuto.
„Můj muž chce, abych nosila šortky.“ I to musí být odříznuto. Musí být odříznuto vše tak daleko, až jste zde jenom vy a Kristus samotni. Pomyslete jen!
Stane se to živou přítomností živého Krista skrze živé Slovo. O, živý Kristus, živá přítomnost, živé Slovo.
Dávejte pozor! Svým vlastním osobním potvrzením On osvědčuje Svoji Církev, ne členy. To nečinil za dnů Mojžíšových, nečinil to ve dnech někoho jiného. Teprve na konci světa, když přišla zkáza. Za dnů Lota nebylo členství, nýbrž osobní potvrzení. Bůh v těle, vidíte? Osobní potvrzení!
Vzpomeňte si! Přemýšlejte o tom, že jsou lidé narozeni z Jeho Ducha v čase jako je tento. V tomto velkém věku denominací, ve kterém žijeme, živý Bůh vezme Své živé Slovo a osobně je potvrdí. Tento život, který je ve Slovu, je zárodek, který je v semeni a Slovo je semeno, které rozsévač vyšel rozsévat a život je Kristus, který ve Slovu je osobně ve vás, který potvrzuje, co nemůžete učinit, který dokazuje, že to nejste vy, nýbrž On. A vy budete pro Něho otrokem lásky, abyste byli Nevěstou.
Dík buď živému Bohu, který stvořil nebe i zemi a všecko, co je na nebi a na zemi. Není divu, že On je alfou i omegou, začátek i konec. On, který byl, který je a který přijíti má. Kořen a potomek Davidův, světlá Hvězda jitřní, On je všecko ve všem.
Svou přítomností v každém jedinci se projevuje osobním potvrzením Sebe sama. Živé Slovo, které je pro tento čas zaslíbené, se projevuje vámi, potvrzení velkého zjevení Božího.
Hleďte, děje se to jen v jednotlivci, nikdy ve skupině. V jednotlivci, ne ve skupině. Jeho zjevení se dostává jednotlivci. Rozumíte tomu? Ne metodistům, ne baptistům, presbyteriánům, luteránům, letničním, nýbrž jednotlivci.
„Jednoho vezmu, druhého zanechám. Rozdělím je.“ Tak je to. „Dva budou na poli, jeden bude vzat a druhý zanechán. Dva budou na loži, jednoho vezmu a druhého zanechám.“
Není to skupina. Je to osobní potvrzení pro naplněné těhotné dítko Boží,
které je Duchem svatým naplněné a Bohu tak zasvěcené, že se již o nic jiného nestará a že Duch svatý v něm žije Svůj život. On jím protéká a sám ukazuje osobní potvrzení Slova, které se člověku a světu jeví. Jak může svět kolem něčeho takového slepě chodit?
Právě tak, jako chodili katolíci okolo sv. Patricka a nepoznali ho, až po jeho smrti. Totéž činili se sv. Martinem. Nepoznali ho. Totéž činili za všech časů. Učinili to také s Johankou z Arcu. Katolická církev ji upálila jako čarodějnici, protože byla duchovní. Asi 150 roků po tom vyhrabali tělesné pozůstatky oněch kněží a uvrhli je do řeky, aby tak učinili pokání.
Jde to přímo okolo nich a oni to nepoznají, až když je to pryč. Chopí se toho jenom předurčené semeno, které Bůh vyvolil před ustanovením světa.
Totéž bylo za dnů Noé. Totéž se stalo za dnů Mojžíše, za dnů Eliáše, ve dnech proroků, za dnů Ježíše a vždy dál, až k této hodině.
Osoba, která je těhotná ze semena Božího, Slova, které se v tom potvrzuje, je tak poddána vůli Boží, že Slovo, jedině Slovo se zjevuje v této osobě, vězni, jedinci.
Neříkejte: „Moje církev učinila...“ Moje církev s tím nemá nic společného. Je to jednotlivec, jedna osoba. Celé peklo je proti tomuto učení. Celé peklo je proti pravdě, avšak je to pravda.
Ježíš nikdy neřekl: „Nuže, Petře, ty a Jan a všichni ostatní lidé máte nyní zjevení. Celá církev je tím zachráněná.“ Platilo to jenom jemu osobně. „Já pravím tobě,“ – tobě, ne jim, tobě, – „ty jsi Petr, a na té skále postavím Svou Církev.“
Na skále byla vyvolená Církev založena. Na tomto kameni, na tomto zjevení. „Tělo a krev ti to nezjevily, ale na tomto zjevení postavím vyvolenou skupinu, Svoji Církev a brány pekelné ji nepřemohou. Žádný vlas vám nebude na hlavě zkřiven. Vy patříte Mně, Já vás vzbudím v posledních dnech a dám vám život věčný.“ To je zjevení. Ne jim, ale jemu to bylo dáno. Ne skupině, ale jednotlivci. Celé peklo je proti tomu.
Ale Své tajemství zjevuje jenom Své milované Nevěstě. Ona je ta jediná, která to může poznat. On řekl: „Což nepravil o vás Izaiáš, vy pokrytci, vy hadi v trávě...“ Vy říkáte: „Ó, ti velcí svatí proroci, my jsme jejich hroby okrášlili a opatrovali.“ On řekl: „Vy to jste, kteří jste je tam přivedli.“ Neřekl to? Totéž by byl mohl říci katolické církvi v jejich čase.
Když tenkrát byli posíláni proroci Starého Zákona, vedli takový život, že se museli živit kobylkami a věcmi ze země, že se nemohli odívat do obleků, byla zahaleni jen do ovčí kůže a přece stáli v biblické pravdě.
Katolická církev chtěla uskutečnit svoji rozumovou představu. Potom
přišli Ireneus, Polykarp, Martin a všichni ti ostatní. A co s nimi učinili? Přivedli je do hrobu. Johanku z Arcu, sv. Patricka a ostatní. Přivedli je tam a později se vrátili a obílili stěny, jak to udělali u Johanky z Arcu.
Nu, povím vám, jak Jeho Duch k vám volá: „Vy stěny zbílené, vy pokrytci, chcete si udělat jméno, když přijímáte rozumový názor lidí a opouštíte Slovo Boží, když odcházíte, místo abyste přišli a byli naplněni semenem, otěhotněli Slovem ve vás. Přijali jste každou smíšeními.“
Není také divu, že je také znázorněna jako nevěstka, protože duchovně smilní tím, že učí lidské věci a ne věci Boží. Ale On řekl: „Neboj se, maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci dáti vám království.“ To je jistá pravda. Ve Zjevení říká Bible, že to velké město vládne nade všemi králi. Říká, že je to nevěstka. Co je to? Žena, která tvrdí, že je dámou a cizoloží. Má ve své ruce pohár a připíjí světu. Je naplněn nečistotou a ohavností jejího smilstva. Má dcery, protestantské církve. Každá z ní vyšla s tímtéž falešným učením. Nesprávným křtem, s potřásáním rukou namísto křtu Duchem svatým a falešným učením o Otci, Synu a Duchu svatém a všem ostatním.
Místo aby přijali jméno Ženicha a tak dále. Vy říkáte: „To přece nevadí.“ Jak by ne! Kdybych místo svého jména napsal na šek: „Duchovní, kazatel,“ nebo něco podobného, nebude mít žádnou cenu. To je pravda. Něco takového banka odmítne.
Pozorujte. Celé toto tajemství je zjeveno jenom Nevěstě, jak On zaslíbil. Peklo je proti pravdě tohoto tajemství, které je zjeveno. Ale Nevěsta na tom stojí. To je její stav.
Proč hladovíš církvi? Proč žízníš? Otec se přece snaží vám toto tajemství zjevit. Vy ale připouštíte tolik věcí, které to zahání. Dopustíte, aby vaše povolání, vaše žena, váš muž, vaše děti, světské starosti, nějaký pastor, nebo někdo jiný vám to zapudil, zatímco v hloubi svého srdce víte, že hladovíte a žízníte. Je to Bůh, který se snaží vám to zjevit, dát vám zjevení. Poslední dny jsou zde.
Pohleďte ještě jednou zpět. Nemohu toto vše jen tak přejít. Chtěl bych, abyste sem na okamžik pohleděli. Za několik minut ukončíme. Věnujte mi jen na okamžik celou vaši pozornost.
Pozorujte v epištole ke Kol. 1:18 stojí: „On je Hlavou těla, (to je Církve). On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby ve všem měl přednost.“
On je Hlavou Církve, která je Jeho tělem a chce mít přednost. Dobře poslouchejte, zatímco půjdeme dále. Hleďte, On má být Hlavou těla – těla Jeho Nevěsty, která z Něho byla vzata. Z Jeho masa, z Jeho kostí, jako to bylo u Adama. Ona je Nevěstou narozenou z mrtvých. Z mrtvých – znamená
z hříchu a nevíry. Co usmrtilo Evu? Nevíra. Je to tak? Nevíra vůči komu? Proč? Nevíra v Boha? Nikoli, ona věřila Bohu zcela určitě.
Řekla snad: „Není Boha?“ Ne, ona nebyla nevěřící. Řekla snad: „No, abyste věděli, já Jeho Slovu vůbec nevěřím.“ Ó, ne, ona věřila všemu, mimo jedné malé věci. Vidíte?
Neříká Bible ve Zjevení – Ježíš to říká sám: „Já, Ježíš poslal jsem anděla Svého, aby vám o těchto věcech vydal svědectví. Každý, kdo by ubral slovo nebo přidal...“ Když nyní všechno to hoře a starosti přišly, protože jedna žena o jediném Slovu Božím pochybovala, ušetří vás, když budete o Slovu pochybovat? Potom by nebyl spravedlivý.
Hleďte, nebylo by správné, kdyby všecky neodsoudil. Zde je člověk. On zavinil to hoře, protože o jednom Slovu pochyboval. Pak šlo lidstvo dál a potřebovalo mnoho let, aby získali zkušenost, ti, kteří jsou uvedeni v Bibli a i jiní, kteří za ni dali život a pak by měl Bůh říci: „Ó, to je v pořádku. Můžete to klidně jíst – přijmout. Já vás každopádně přivedu nazpět?“ O, Bůh není přijímač osob. Bůh nebere ohled na osobu.
Pozorujte nyní. On je Hlavou těla, které se narodilo, t. j. ožilo ze smrti hříchu nevíry vůči Slovu Božímu. To odstraňuje každou denominaci, každé vyznání víry, každou nevíru ve Slovo, jež je On, Slovo života. Jenom Slovo má život. Každé jiné Slovo je smíšenina. Byť by se to sebevíce podobalo tomu pravému, není to Slovo Boží.
Slovo přináší vlastní život a Eva je vyměnila za lidské vědění. Vidíte, jak to i dnes církev dělá, když vyměňuje Slovo za rozum nějakého člověka. Mojžíš měl velké poznání o Bohu a když přišel k hořícímu keři, poznal, že v nich selhal. Hořící keř měl to, co Mojžíšovi chybělo. Slovo má to, co chybí denominacím.
On, Hlava, je počátek a prvorozený z mrtvých. Je to tak? Čím je proto? Je Hlavou Těla, které je Jeho Církev – Nevěsta. Ó! Potom musí Tělo – Nevěsta následovat Hlavu, neboť je částí Jeho zmrtvýchvstání a částí tajemství. Je nemožné, aby zůstalo zpět. Ó, je částí tajemství Božího.
Jak Bůh zde Sebe zjevil a Slovem to vynesl, tak zjevuje Církev a tímtéž Slovem ji potvrzuje. To je část Jeho trojnásobného tajemství. Tak, jako Hlava byla z hrobu vzata, tak musí Nevěsta Jej následovat zpět do Edenu. Kde je Hlava rodiny, Muž, Ženich, tam ho musí následovat Nevěsta, která je tělem Ženicha, neboť On je Hlavou. Hlava byla zjevena a vrátila se zpět s věčným životem a tělo musí též následovat, protože jsou zase Muž a Žena. Amen.
Pokud jste naplnění – těhotní týmž Slovem, jež je Jeho tělo, přijali jste Jeho tělo a byli jste v Něm, když jste Slovo přijali. Ne vyznání víry, ale
Slovo. Ó, toto by byl text na celé odpoledne. To by bylo podivuhodné. Považte jen, co to znamená!
Proto nemůže Tělo, nepropásněte to, uznat jinou Hlavu, než Slovo, neboť Hlava je s Tělem spojená. A Hlava je Slovo a je to totéž Slovo – Hlava. Proto jsou pro ni denominace a svatí otcové a všechno ostatní mrtvé. Je jenom Hlava, to je Kristus. Tělo uznává jen jedno – a to Slovo.
Nyní mi ukažte, kde byl někdo na jméno Otce, Syna a Ducha svatého v Tělo pokřtěn. A co jste uznali? Vidíte, já vím, že mluvím k tisícům ze zvukových pásků. Máme zařízenou službu zvukových pásků po celém světě.
Na jaké jméno jste pokřtěni? Není jiného jména pod nebem lidem dáno, v němž bychom mohli být spaseni. To říká Slovo. Když jste pokřtěni a prokázali jste svoji víru v Krista a pak přijmete jméno nějakého vyznání víry, jste kříženci. Když nechcete plně souhlasit s vaší církví a jejím učením, jak se potom vy katolíci můžete stavět pod zákon papeže a říci, že je apoštolským následovníkem Petra, když papež a ta církev učí v rozporu s tímto prvním Slovem, kde Bůh přece Svoji Církev potvrzoval znameními a divy. Vidíte, že totéž Slovo je dnes vynášeno ve své čistotě a On dokazuje tutéž sílu zmrtvýchvstání, jakou měl tenkrát. Když vidíte, že Bůh přebývá mezi Svým lidem a činí tytéž věci, jak potom můžete uznat hlavu v Římě? Naše Hlava je Kristus v nebesích. Já nejdu do Říma, půjdu do nebe, až zemřu. Vidíte? Hlava je v nebi.
Tělo musí následovat Hlavu, jako žena následuje muže. Ačkoli Adam nebyl sveden, vyšel s Evou. Eva byla svedena. Ona zavinila přestoupení, jinak by bylo ve dni Pána Ježíše, když vyšel z hrobu, celé Tělo ve velkém zmrtvýchvstání, ale On ji, která byla Jeho Tělem musel spasit. Ona musela být spasena, aby se dostala k Němu. Poznáváte to? Tenkrát se to stát nemohlo, protože čas milosti ještě trvá. Poznáváte nyní pečetě?
On měl tenkrát službu prostředníka a konal dílo spasení. Ale jednoho dne předstoupí, vezme Knihu těch, které spasil a všichni, kteří jsou v té Knize zapsaní, budou Jemu rovni, neboť Slova v Knize jsou ti věřící, a Slovo je On a všechno, co je v Něm.
On předstoupil s Knihou spasení, se jmény, která do ní byla zapsána před ustanovením světa, protože On měl být zabit jako Beránek. A zde je On dnes ve Svém Slově a zjevuje totéž, jak to činil tenkrát. Tělo – Nevěsta nemůže uznat jinou Hlavu. Ne, žádného biskupa, vůbec nic. Ona uznává jen jednu Hlavu, tou je Kristus a Kristus je Slovo. Ó, jak toto miluji.
Tak jako Hlava povstala z hrobu, musí ji její Tělo následovat do Edenu. Proto Tělo nemůže uznat jinou Hlavu, nežli vedení Slova. Žádná denominace
k tomu nemůže nic dodat. Neboť jestliže jediné slovo přidáte, či uberete, (oni ubrali), pak jste jako kříženci na místě mrtví.
Matka všech nevěstek drží v ruce toto svědectví: Nečistotu svého smilstva, ona duchovně smilní proti Slovu a neprávem tvrdí, že Mu věří. Buď máte Slovo, nebo vůbec nic. To souhlasí.
On je Slovo. Po čem poznáte, že to souhlasí? On – Slovo je potvrzené. On jasně potvrzené Slovo je Vůdcem, Hlavou Církve. On je Slovo – Hlava. Je jasně prokázán, potvrzen Svým vlastním Duchem, který je v Církvi, v každé jednotlivé osobě.
Když se zjevuje potvrzováním, je to přímý důkaz pro celé Tělo. Potom žádné vyznání víry již nepotřebujete. Denominace minuly, avšak Hlava sama, která osobním potvrzením v Těle je uznávána (vidíte, On se prokazuje) dokazuje Tělu Své vedení. Pak jsme spojeni pod potvrzeným vedením, t. j. pod Kristem, Slovem a ne pod nějakou církví. Pak je naše Hlava královským vladařstvím.
„Království Boží je ve vás,“ říká Ježíš v Bibli. Nejsme žádnou denominací. Patříme k jednomu království a to království je Slovo Boží, které se stalo Duchem a životem v našem životě a které v tomto čase splňuje každé zaslíbení, jak to bylo, když Bůh a Slovo byli jedno. Slovo a Bůh jsou jedno dnes v Jeho Církvi. Slovo má vedení Těla, které je vykoupeno, aby přineslo poselství v posledních dnech a bylo probuzeno skrze zmrtvýchvstání a vrátilo se zpátky, aby bylo navráceno do takového stavu, jako byli Adam a Eva na počátku v zahradě Eden. Trojnásobné zjevení tajemství Božího v Jeho Těle.
Nyní hleďte. Sjednoceni pod jednou Hlavou podobným způsobem, jak je znázorněno národem izraelským za starých časů. Rozuměli jste tomu? Jako ve starém Izraeli. Jeden Bůh, který byl potvrzen ohnivým sloupem a Sebe zjevil skrze proroka jako Slovo, tentýž Bůh, tentýž ohnivý sloup, tentýž způsob. Svůj způsob nemůže změnit. Je to tak dokonalé, jak jen může být, že ano? Jeden Bůh! Kolik Bohů měl Izrael? Shromážděni odpovídá: „Jednoho.“
Kolik jich bude v Nevěstě? „Jeden!“
Zajisté, pod vedením Ducha svatého, který byl ohnivým sloupem za dnů Mojžíše, toho velikého proroka, který byl veden ohnivým sloupem, šli do zaslíbené země.
V ranném křesťanském věku se zjevil ten jeden Bůh v podobě ohnivého sloupu proroku jménem Pavel, který byl poslán k pohanům, aby vyvedl lid pro Jeho jméno. Souhlasí to?