Свободная народная Миссия

Исисус Христос вчера и сегодня и во веки Тот же. Евр.13:8

Язык:

Kristus je tajemství Boží zjevené / William Branham

Язык: Чешский

Другие языки

3. časť

Содержание



Není divu, že v dopise k Židům mohl oddělit zákon od milosti. Pavel se setkal s tímtéž ohnivým sloupem a Pán mu řekl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.“ A On je dnes zde zrovna tak! Neboť se zjevuje v tomtéž ohnivém sloupu a potvrzuje se jako tentýž, zjevuje tajemství Boží, které bylo skryto od ustanovení světa. Pavel Jej znal jen skrze zjevení. Petr Jej poznal skrze zjevení. Chodil s Ním a mluvil s Ním. Proto můžete vsadit na toto Slovo.

Právě jsem řekl, že On je Slovo. Nuže, učený se může posadit a číst Slovo takovým způsobem, že zaujme vaši mysl, bude-li chtít, neboť je moudrý a zchytralý.

Vezměte katolického kněze, nebo nějakého pravého teologa dobře obeznalého s Biblí, baptistického bratra, nebo presbytariána, nebo někoho jiného. On ve vás zanechá dojem, že vůbec nic neznáte, kdyby záleželo na mluvení. Proč? Protože zná Jej, Slovo, jen podle těla. Ale jediný způsob, jak byste byli zachráněni je, když Jej znáte podle zjevení.

Mohl bych vzít učení presbytariánů a nachytat s ním vás letniční. Mohl bych vzít učení baptistů a letničním ukázat mnoho věci, o kterých vůbec nic nevěděli. To je pravda. Ale to nic neznamená. To není Jeho Církev. Jeho Církev je On sám zjevený. Amen! Rozumíte tomu? A On sám potvrdil skrze Slovo, že je Bohem.

Jak můžete říci: Otec, Syn a Duch svatý a být potom pokřtěni v této formuli? To je pohanské, že ano? Jak můžete říci, že znáte Ježíše, – On je Slovo, když nikde v Bibli nenajdeme, že by někdy někdo na nějakém místě byl pokřtěn na jméno Otce, Syna a Ducha svatého?

A vy z Jesus only, kteří užíváte při křtu jenom jméno Ježíš, znám osobně čtyři nebo pět lidí, kteří se jmenují Ježíš. Vidíte tedy, kam vás přivedou vaše denominace? To je temnota, to je následek Kainovy oběti, který přinesl úrodu, namísto krve. Ale zjevení přišlo skrze krev, skrze Ježíše Krista, který je krví Boží, krevní buňkou utvořenou v mateřském lůnu Marie.

Pavel Jej znal skrze zjevení. Tak Jej známe dnes. Jen tak. Neříkejte: „Jsem metodista.“ To nic neznamená. „Jsem baptista.“ To nic neznamená. „Já jsem katolík.“ To nic neznamená. Ale Bůh vám oznámil Slovo skrze zjevení. On je Slovo. Podle čeho poznáte, že je zjevené? Žije ve vás a vámi se projevuje.

Církve na toto velké zjevení již dávno zapoměly. To je pravda. Zapoměly na zjevení pravdy. Když povstal Luther, byl velkým mužem. Měl zjevení pro tehdejší dobu. Ve svém časovém období byl v pořádku. Měl zjevení, ale jakmile odešel, hleďte, co se stalo.

Wesley měl poselství. Podívejte se, co z toho udělali. Také letniční hnutí mělo na počátku poselství. Hleďte, co udělali. Bylo to totéž, jako když Bůh z milosti poslal Izraeli ohnivý sloup, proroka a oběť a sám Sebe mezi nimi zjevoval a vyvedl je z Egypta skrze Rudé moře. A oni chtěli zákon, aby mohli mít velké hodnostáře, kteří by v něm mohli zaujmout postavení.

A co se stalo? Byli ponecháni na poušti 40 let a putovali kolem dokola a ani jedna jejich organizace nepřešla. Kálef a Jozue byli jediní, kteří předstoupili před národ a řekli: „Jsme více než schopni obsadit tu zemi.“ Oni hleděli na Slovo Boží. Ostatní zemřeli na poušti. A Ježíš řekl: „Oni všichni zemřeli.“ To je pravda.

Potom, co On po všechny věky prokazoval Své požehnání a Svou moc, jako při Lutherovi a Wesleyovi, bylo to zde totéž. Tenkrát řekli: „Naši otcové jedli manu na poušti.“ A On odpověděl: „Všichni zemřeli.“ To znamená, ve věčnosti odloučeni od Boha. Jejich mrtvá těla ztrouchnivěla na poušti. Byli mrtví.

„Já jsem chléb života, který přišel od Boha z nebe.“ Oni to neviděli. Jednoduše tomu nerozuměli. Církev to dávno zapomněla. Oni přijali poselství intelektuálů, členství a vědomosti, namísto zjevené pravdy Slova.

Podívejte se sem. Dnes říkáme: „Věříte, že Bůh nás zmocnil jít do světa, uzdravovat nemocné, kázat evangelium a vymítat ďábly?“

„Ó, ano, věřím, to je pravda, ale...“ Vidíte?

Jedna žena, která se mnou nedávno mluvila, řekla: „Ale všechny církve jsou přece ve shodě.“ Řekl jsem: „Ani jedna z nich s druhou se neshoduje.“ Tam stál právě katolík a já jsem řekl: „Jak je to s vámi? Ty jsi metodistka a on je katolík. Jste spolu zajedno?“

Papež se je pokouší všechny spojit. To je dobrá věc pro všechny tyto lidi. Ale Církev Boží s tím nemá nic společného. Opravdu ne. Ona stojí mimo všechny skupiny. Ano. Není možno ji sloučit. Jeden věří tomu, druhý onomu. Metodisté mají pokropení, baptisté křest ponořením a obojí společně odmítají Ducha svatého v Jeho plnosti a moci.

Oni říkají: „Přijali jsme Ducha svatého, když jsme uvěřili.“ Bible říká: „Přijali jste Ducha svatého potom, když jste uvěřili?“ To je rozdíl. Vidíte? To je správné. Jiní říkají: „My jsme katolická církev, ta, která je od počátku. My jsme časně začali, to jsme učinili.“Metodisté říkají: „My máme základ v Bibli.“ Ježíš řekl: „Znamení budou následovat ty, kteří věří.“ Nu, jak je to s tím? „Skutky, které Já činím, i vy činit budete.“ Každá osoba, každé stvoření, které v Něho věří. Nu, jak to je s tím? To jsou Jeho Slova. „Nebe i země pominou, ale Mé Slovo nikdy nepomine.“ Jak je to s tím?

Co je to? Promíchaný stav. Nu, podívejte se. Vy vezmete krásné, veliké obilné zrno, je to nepravé zrno. Vezmete toto zrno, které je velmi krásné a zasadíte je. Co z něho bude? Vyroste malé stéblo, zežloutne a uvadne. To se stane s každou denominací, když je křížena lidskými slovy a promíchána Slovem Božím. Dojde to až ke znamením a zázrakům, až k tomu, co Ježíš řekl o víře a Slovu a pak to zežloutne. A oni říkají: „To nemůžeme přijmout.“ A jdou zpět.

Zrovna tak to udělali zvědové, kteří vyšli, aby zhlédli Kánaan. Když se vrátili řekli: „Ó, vypadáme proti nim jako kobylky, nemůžeme si je podmanit. To mohou udělat jen Amalechitští a ti všichni ostatní!“ A vrátili se.

Ale Kálef a Jozue, kteří byli skrz naskrz ryzí, věděli skrze Slovo Boží, že Bůh řekl: „Dám vám tuto zemi.“ Oni řekli: „Jděme přece a opanujme ji, nebo zmocníme se jí.“

Záleží na tom, z čeho jste zrozeni. Jste-li narozeni ze Slova Božího, pak vládne Slovo Boží v Jeho Církvi. Proto On zemřel, to je Jeho účel, aby byl s to zjednat si vládu, aby ve Své Církvi mohl působit. Nechte nejdříve zazářit Slovo Boží, ať vše ostatní vypadá jak chce. Nestarám se o to, jestli intelektuálové říkají to neb ono. To s tím nemá nic společného. Slovo Boží řeklo, proto jsme víc než schopni tu zemi zabrat.

Jeden kazatel mi řekl: „Kdybych to kázal ve svém sboru, pak bych ve svém kostele kázal ke čtyřem stěnám.“ Řekl jsem: „Kázal bych jim to, co říká Slovo Boží.“ To můžeme, neboť to Bůh přikázal. Amen.

Ó, zde se za to omlouvají. Proto jsou slepí pro poselství konečného času v těchto dnech, ve kterých se Bůh potvrzuje. Pokoušejí se zařadit to mezi něco, jako je spiritismus, nebo nějakou duševní iluzi, nebo něco takového. Oni se z toho pokoušejí udělat něco, čím to není. Právě tak, jak to dělali, když zde byl Ježíš.

Oni Jej nazývali belzebubem, věštcem. Nyní říkají, že je to duševní telepatie, zatímco vědí, že On tam může stát, shlížet dolů na lidi a jasně rozeznávat myšlenky, které jsou v jejich srdcích. Bible to říká. Nestojí psáno u Žid. 4: „Slovo Boží je živé, účinné a ostřejší, než každý dvojsečný meč. Proniká až do rozdělení duše a ducha, do kloubů i morku a je soudcem nad myšlenkami a úmysly srdce?“ A On byl tímto Slovem. Když má Slovo 

v člověku převahu, opět se děje totéž, neboť On je Slovo. Amen!

Nechápu jak od nynějška přes to můžete klopýtat. Je to přece úplně jasné.

To je ono, proč jsou zaslepeni. Je to zrovna tak, jako za dnů, když byl Kristus na zemi. Právě tak kolísají. Říkali: „On je belzebub.“ Věděli, že to mohl činit, ale řekli: „Narodil se jako nemanželské dítě a je zvláštní. Je posedlý ďáblem. Je Samaritánem tam odnaproti a má ďábla v sobě, tím činí tyto divy.“

Ježíš řekl: „To vše se vám odpouští.“ Že skutky Boží připisují zlému duchu. „To vám odpouštím, ale až přijde Duch svatý a proti Němu řeknete slovo, nebude vám odpuštěno nikdy, ani na tomto světě, ani v budoucím, onoho velkého dne vám nebude odpuštěno.“

Vidíte, že je to v Písmu jasně napsáno. Proto až přijdou lidé onoho dne, ať jsou jakkoli vzdělaní, nebo ať patří k jakékoli denominaci, budou odsouzeni. To se musí stát. Rouhali se Duchu svatému, když nadávali „Svatá koloběžka“ nebo použili jiných nadávek. Církev Boží to musela za všech časů snášet. Sám Pavel řekl před Agrippou: „Podle učení, které oni nazývají kacířstvím, sloužím Bohu našich otců.“ Hleďte, jaká to byla velká Kristova pravda. Ale dnes lidé říkají: „Je to denominace.“

Je to Ježíš Kristus, znovuzrození zjevilo ve vás, že On má nadvládu, aby mohl Svá Slova vyjádřit. A všechno, co pro tyto poslední dny zaslíbil, může vykonat skrze Své tělo, zatímco v něm působí. Amen. Je to přesně Slovo Boží zjevené.

Pozorujte! Je to zrovna jako za dnů Kristových. Bůh sám má klíče k tomuto zjevení Krista. Věříte tomu? Teologické školy to nikdy nemohou najít.

Ježíš řekl v Luk. 10:21–24: „Velebím tě Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a žes je zjevil maličkým.“

Hleďte na učené toho času. Na ty Židy, velice výtečné muže, na jejich organizace farizeů, saduceů a herodiánů a čímkoli byly všechny ty velké organizace. Ježíš o nich řekl: „Vy jste slepí, kteří vedou slepé. Správně o vás hovořil Izaiáš: uši máte a neslyšíte a oči máte a nevidíte. Jelikož to Izaiáš řekl v Duchu, proto Bůh vaše oči zaslepil. Děláte totéž, co Eva. Když přijímáte rozumovou stránku a nic o Duchu Božím nevíte. Proto nepadnou-li do jámy všichni, slepí a i ti, kteří slepé vedou?“

Vůdce padne se slepými, neboť je sám slepý. Vůdce padne, je slepým vůdcem. Oba spadnou do jámy.

Bůh má klíč. On to na jednom předcházejícím místě vyjádřil. Před malou chvílí jsem četl, že řekl: „Za koho pokládají lidé Mne, Syna člověka? Petr 

odpověděl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého. A On řekl: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův, neboť tělo a krev ti to nezjevily, nýbrž Otec Můj, kterýž jest v nebesích. Na tomto samotném zjevení založím Církev Svou a brány pekelné ji nepřemohou.“

Nuže, hleďte, proto neexistuje škola, žádný teolog, učení v Bibli, kteří by o tom věděli. Nic o tom nevědí. Je to nemožné, aby o tom věděli. Bůh to před nimi, před těmi vybranými učiteli a těmi ostatními skryl, aby smysl nepoznali.

Je to osobní, individuální věc jednotlivce, aby mu byl Kristus zjeven. A když vy řeknete: „On mně byl zjeven“ a když se potom život, jak jej Kristus v Bibli ukázal, tentýž život, který je v Něm, ve vás neprojevuje, pak máte nesprávné zjevení.

Kdyby bylo možné naroubovat na hrušeň tykvovou sazenici, pak by nesla tykve. „Podle jejich ovoce je poznáte.“ To přesně souhlasí. Kdybyste zasadili vinný kmen a první užitek z ratolestí by byly hrozny, druhý užitek by byly citrony, další hrušky a ještě další jablka, pak byly naroubovány jiné věci, které vydávají svůj vlastní život. Každá denominace přináší vlastní život. Jestliže však tento původní vinný kmen vyrazí nový výhonek, pak ponese hrozny jako na počátku.

A když život Ježíše Krista vytvoří další Tělo věřících, ponese totéž ovoce, jako to první. Zase mohou být psány Skutky apoštolské, protože to bude tentýž život. Vidíte, co chci říci? Nemůžete se prostě od toho odchýlit. Je to život Krista ve vás, který vám byl dán skrze Ducha svatého, jenž Svůj život žije skrze vás. Ale slepí jsou vůdcové slepých.

Pozorujte, Bůh sám má tento klíč. Žádný teolog vám to nemůže říci. Neznají to. Je to před nimi skryto. Nic o tom nevědí. „Nu,“ řeknete, „já mám přece akademické vyznamenání.“ Pro mě a já myslím, že i pro Boha a pro každého pravého věřícího to znamená, že jste právě tím více vzdáleni, zůstali jste pozadu. Bůh nemůže být poznán skrze vzdělání. On nebyl poznán, když víme, jak to vysvětlit.

Boha poznáváme v jednoduchosti a ve zjevení Ježíše Krista i skrze nejneučenější osobu. Vidíte? Není to vaše teologie, je to zjevení Ježíše Krista. „Na této skále postavím Svou Církev.“

Jiná skála nebude přijata, jiné věci nebudou přijaty, žádná římská skála, žádná protestantská skála, žádný jiný názor, vůbec nic, jenom na zjevení Ježíše Krista ve znovuzrození.

On se ve vás zrodí a Svůj vlastní život svěří. Váš život zmizel a ve vás se odráží Jeho vláda, Jeho moc, aby lidé viděli vlastní život a že On činí skutky, 

znamení a divy, které tenkrát činil, právě tak skrze vás. Všechno ostatní co je kromě toho, nemá význam.

Hleďte, jak se rozvíjí velké zjevení Boží. Pro nedostatek těchto zjevení je mezi námi tolik rozdělení, opovržení a zklamání. Mezi námi je tolik různých názorů, protože lidem schází zjevení. Hleďte, i učitelům toto zjevení schází. Když se dostalo mocného zjevení Ježíše Krista Pavlovi, řekl v l. Kor. 2: „Nepřišel jsem k vám s moudrostí.“ Pohleďte na toho muže, on měl skutečně vědění, byl studovaný. „Nikdy jsem k vám nepřišel s takovými slovy.“

Dobrá, přečtěme si to rychle. Můžeme na minutu povstat, když budeme číst jeden nebo dva verše? Chtěl bych to přečíst, aby i ti lidé, kteří to budou slyšet ze zvukových pásků se vrátili zpět. Každopádně mají k tomu příležitost. Čteme 1. Kor. 2. Poslechněte si velkého apoštola Pavla, toho školeného služebníka Božího.

„I já přišed k vám bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči, neb moudrosti, zvěstuje vám svědectví Boží.“ (Nikdy jsem neřekl, že jsem Dr. Ten a Ten). „Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista a to toho ukřižovaného. A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém. A řeč má a kázání mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha a moci.“

Hleďte na to evangelium. Ježíš řekl: „Jděte do celého světa a kažte evangelium.“ On řekl: „Jděte a kažte.“ Jinými slovy: „Dokažte moc a znamení vás budou následovat.“ Nestačí jenom učit. Je opravdu zapotřebí Ducha svatého, který ta znamení působí. Poslechněte dále.

„... aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží.“ Ó, hleďte, člověk má být přeměněn. Nuže, nemohu prohlásit: „On není tentýž,“ když je tentýž. Kdybych to učinil, nebo mi to nějaký člověk vyprávěl, ukázalo by mi to, že on nemá trojnásobné zjevení Boží.

Co my hlásáme ve slabosti, je nicméně moudrost před dokonalými, avšak ne moudrost tohoto světa, ani knížat tohoto světa, kteří zanikají, ne, my hlásáme Boží moudrost tajemnou a skrytou (hleďte, trojí tajemství Boží) ... kterou Bůh od věčnosti předurčil k naší slávě, kterou žádný z knížat tohoto světa nepoznal ... (žádný kněz, ani rabín, nebo někdo jiný to nevěděl) ... neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.“

Vy řeknete: „To se ale mýlíš, co se týče rabínů a učitelů.“

Kdo Jej ukřižoval? Ó, mohli bychom číst pořád dál a dál, ale musíme šetřit časem. Není ještě tak pozdě, ale musíme toho ještě spoustu říci, pomůže-li nám Pán.

Pavel, tento vzdělaný muž, se nikdy nepokoušel vykládat lidem svoje 

velkolepé teologické pojmy. Přijal pokorně Slovo Pána a žil podle Slova, takže Slovo se projevilo. Žil božským životem, lidé v něm spatřovali natolik život Ježíše Krista, že si žádali od něho kapesníky, aby je pokládali na nemocné. To je život Kristův.

Ne, že někdo řekne: „Ó, hleďte, Eliáš to činil před dávným časem, ale to bylo tenkrát.“ Tak smýšlí svět. Intelektuální kněží a jiní tak také smýšleli, ale věřící to znali jinak. Oni viděli zjevení Krista, které bylo v Eliáši, totéž zjevení bylo v Pavlovi a vyznačovalo tentýž život, protože byl prorokem. Předpovídal, co se stane a přesně to se splnilo a oni věděli, že je to Boží potvrzení proroka. Věděli, že je prorokem Božím a nikdo jim to nemohl vymluvit. Když slyšeli, že Petr předpovídá věci, které se měly splnit, řekli: „Jen jeho stín ať přes mne přejde.“ Amen. To je církev. To jsou ti, kteří tomu věří. Bylo to zjeveno.

Co řekl Pavel? „Oni mně věří, protože mám akademický titul?“

Ne, on řekl: „Na všecky věci jsem zapomněl, lidská moudrost musela ve mně zemřít. Já znám Krista jen v moci Jeho vzkříšení. Tak jsem přišel k vám s projevy moci Boží.“

Co to bylo? Pavel vyznal Krista jako téhož včera, dnes i na věky. Tytéž skutky, které konal Ježíš, konal i Pavel. Oni viděli, že Bůh, ten velký Otec, který se dal poznat v hořícím keři, který to zjevil Pavlovi, to zjevil i zde. On je tentýž v každém věku církve. On má vladařství v přicházejícím království. Amen! Vidíte to? Je to tak dokonalé, jak jen může být.

Ó, pozorujte, Duch svatý je jediný zjevovatel božského zjevení Krista. To nemůže činit žádná škola, žádný učený, žádný člověk ať sebevíce vzdělaný, nebo Bohu zasvěcený. Člověk to nemůže učinit. Mohl bych to ještě více zdůraznit. Kolik je zde znovuzrozených křesťanů? Zvedněte ruce! Kolik je naplněných Duchem svatým? V pořádku. To již stačí. Dobře.

Pozorujte, On to bude činit jen pro vyvolené. „Všichni, které Mi dal Otec, přijdou ke Mně a žádný člověk nemůže přijít, jedině když jej Otec táhne.“

Hleďte na ty kněze, kteří řekli: „Tento muž je belzebub. Je to věštec. Je od ďábla.“ A potom ta žena, která tam přišla a která žila s 6 muži. Pět mužů již měla a nyní žila s šestým a Ježíš jí řekl: „Jdi a přiveď svého muže.“ Ona řekla: „Nemám muže.“ Ježíš odpověděl: „Pět jsi jich měla a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž.“

Ona řekla: „Pane...“ Co se stalo? Světlo zasáhlo semeno. Když zasáhlo kněze, řekli: „Tento muž je věštec.“ Vidíte? Tam nebyl život, nýbrž smíšenina. Dorostou až k denominaci a od té chvíle umírají. Ale ta žena byla pravým semenem.

Řekla: „Pane, poznávám...“ Dovedu si představit, jak se její velké krásné oči rozzářily a slzy jí stékaly po tvářích.

„Pane, poznávám, že jsi prorok. Vyhlížím Mesiáše a až přijde, bude činit totéž. Oznámí nám všecko.“

Dí jí Ježíš: „Já to jsem.“

„Ó, Pane...!“ Nechala zde svoji nádobu. „On je zde, pojďte a vizte muže, který mi pověděl tyto věci.“ Co to bylo? Světlo zasáhlo semeno. Byl zde život. Semeno vzešlo.

Dnes je to totéž. Ale teologové říkají: „Počkej okamžik. Chci se přesvědčit, jestli je to tak, zda to řekl pastor Moody.“ Co s tím má v tomto čase společného pastor Moody? Pastor Moody žil ve svém čase, ale ne nyní. Určitě ne. Luther žil ve svém čase, ale ne v době Wesleye. Wesley žil ve svém čase, ale ne v době letničního hnutí. Letniční žili ve své době, ale nyní, v této hodině jsou velice od toho vzdáleni.

My jsme v poslední hodině. Určitě. Oni utvořili organizace, pochybovali a chtěli dokázat, že to zde není. Slovo nebylo přesně ve své moci potvrzeno. Utvořili organizace a potom položili umělé semeno k pravé pšenici a tam zemřeli. Semeno se stalo neplodné. To je pravda. Plevel a kopřivy bujely, až přerostly to pravé a to upadalo. Pak přeorali pole a začali znovu. Zaseli několik pravých semen, ale to málo, co vzklíčilo bylo udušeno.

Bůh ale řekl, že v posledních dnech vyvede lid, který se obmyl Jeho krví. A ten byl předem určen, že zde bude. Musí zde být. Bůh to řekl. Skutečné znamení najdeme v Joeli 2:25 totiž, že On v posledních dnech nahradí a navrátí ty velké věci, které zaslíbil a že dá zjevení.

Co se mělo stát? Víra otců měla být navrácena dětem. Vidíte? To souhlasí. Stejná věc, zjevil se tentýž ohnivý sloup, tatáž znamení, tytéž divy, tentýž Ježíš. Znázorňovat a kázat Jej jako téhož, vidět Jej potvrzeného jako téhož.

„Já nahradím, praví Pán, všechna ta léta, která byla ožrána za časů metodistů, baptistů, katolíků a všech ostatních. Oni užrali víru, až zbyl jenom pahýl, ve kterém již nebylo semeno ... avšak – Já nahradím, praví Pán všechna ta léta.“

Co? „Všechna znamení a všechny divy od kterých se odvrátili. Já je přivedu zase zpět přímo k původnímu stromu a navrátím, praví Pán.“ Tento prorok je potvrzeným prorokem. Jeho slova se musí naplnit. Amen.

Duch svatý sám je zjevovatelem božského zjevení Krista a byl jím v každém věku. Považte, v každém věku! Ke komu přišlo Slovo Páně? Jedině k prorokovi. To je pravda. A prorok musel být potvrzen. Ne, protože řekl, že 

je prorokem, nýbrž, že se jako prorok narodil a byl potvrzen. Vše, co řekl, bylo podle Slova a splnilo se a vše ostatní muselo ustoupit. Vidíte? Slovo Páně přišlo jenom skrze Ducha svatého. Bible říká: „Za starých časů psali lidé Slovo puzeni jsouce Duchem svatým.“

Hleďte, Jan Křtitel by nebyl nikdy poznal Pána Ježíše Krista, kdyby byl Duch svatý na Něho nepoukázal. Je to tak? Jan Křtitel, tento velký prorok, vystoupil a řekl: „Tam stojí Jeden, nyní právě ve vašem středu tu někde stojí prostý člověk, to je Beránek Boží.“ Jan řekl dále: „Dosvědčuji, že jsem viděl, jak Duch Boží sestoupil z nebe jako holubice na Něj a slyšel jsem hlas z nebe řkoucí: Toto je Můj milovaný Syn, ve kterém se Mi zalíbilo.“ Co to bylo? Duch svatý řekl: „Já Jej ukáži.“

To je jediný způsob, jakým Jej dnes poznáte. Jediný způsob, jak přijmete trojí zjevení Boží, je skrze Ducha svatého. A jediný způsob, jak se to může stát je, že jste k tomu předurčeni, abyste to viděli. Nejste-li předurčeni, nikdy to nepoznáte. Neboť světlo může zazářit a vy odejdete a budete se posmívat a odbudete to nějakým rozumovým vysvětlením, zatímco pravdivý Bůh sám Sebe zjevuje a potvrzuje. Vidíte? Ale když to není ve vás, abyste to viděli, pak to nikdy neuvidíte.

Bůh nikdy neřekl: „Já vyvolím tohoto, vyvolím onoho.“ On věděl předem. Důvod, proč je mohl předurčit je, že je nekonečný. On je nekonečný, proto věděl všechno. On věděl o konci, znal konec od začátku. On je Bůh. Kdyby to nemohl činit, pak by nebyl Bohem. Ano, je nekonečný, To je pravda.

Jan by Jej nikdy nepoznal, kdyby na Něj nepoukázal Duch svatý. Vidíte, jak Bůh Své tajemství před těmi vysoce vzdělanými skrývá? Zjevuje je v jednoduchosti těm, které předurčil, aby to viděli.

Hleďte, stáli při tom i jiní a neviděli ani holubici, ani neslyšeli hlas. Bylo to posláno předurčenému semenu. Byl předurčen? Jistě byl předurčen. Neboť 712 let před narozením Jana byl Izaiáš v Duchu a řekl: „Je to hlas kazatele na poušti: připravte cestu Páně.“

Nu, když to mohl vidět tenkrát Izaiáš, nemohl Malachiáš vidět to samé? Tento poslední prorok byl předurčen, aby uzavíral řadu proroků Starého zákona. Tento velký prorok, který stál na konci toho věku.

Někdo se může ptát: „Byl Jan předurčen?“ Jistě byl předurčen. I Malachiáš jej viděl. Ježíš řekl: „Můžete-li to pochopit, toto je ten, o němž je psáno: Posílám posla Svého, aby Mně připravil cestu.“ Mal. 3.

Vidíte, on byl zajisté předurčen, aby toto poselství poznal. Není divu, že se mohl dívat do onoho světa a spatřil holubici, jak sestupuje, toto světlo, 

které bylo na poušti s národem izraelským a nyní sestoupilo dolů.

Bůh sám řekl: „Toto je Můj milovaný Syn, v Němž se Mi zalíbilo.“ Bůh a člověk se stali jedno. Jan o tom svědčil a řekl: „Viděl jsem jednorozeného od Otce. Toho jsem svědkem.“ Amen!

To je ono. Jednoduchost. Janův otec byl velkým teologem, to víte. Měl školu. Vypadalo to, jako by se Jan vrátil k denominaci svého otce. Ale to nebylo podle vůle Boží. Když se ho Bůh dotkl tenkrát před jeho narozením, přijal Ducha svatého. Tři měsíce předtím, než se narodil.

Když Marie šla na hory a malému Janovi bylo šest měsíců v těle matky a jeho malé svaly se ještě nepohybovaly, měla Alžběta obavy. Ty malé svaly sice rostly, ale Alžběta, jeho matka, necítila žádný život. A Marie přišla tam nahoru, uchopila a objala ji a položila na ni ruce a řekla: „Bůh ke mně mluvil a i já budu mít dítě.“

„Jsi s Josefem oddána?“

„Ne.“

„Marie, jak to může být?“

„Duch svatý mě zastíní a tak se to stane. Mám Mu dát jméno Ježíš. On bude Synem Božím.“ A jakmile vyslovila slovo Ježíš, začal malý Jan skákat a pohybovat se v těle matky.

Ona řekla: „Pochválen budiž Bůh, náš Pán. A odkud mi to, že matka Pána mého přichází ke mně? Neboť hle, jak zazněl hlas tvého pozdravu do mých uší, zaplesalo radostí dítko v mém lůně.“

Není divu, že nechtěl žádný seminář, že nechtěl nic, co mu vnucovalo jedno nebo drahé učení. Měl důležitý úkol. Byl mužem divočiny. Odešel do pouště a čekal. Odtamtud jej Bůh zavolal, dal mu zjevení.

Hleďte, zase tu máte zjevení. Bůh řekl: „Já ti chci říci, kdo On je. Ty jsi prorok, Slovo platí tobě. Víš, kým jsi. Musel jsi přijít.“ (To je odpověď na otázku z minulé neděle, vidíte?)

„Jene, víš, kým jsi. Buď zticha. Nic neříkej. Jdi tam a až Ho uvidíš, sestoupí znamení jako světlo z nebe, v podobě holubice. Kterého uzříš, to bude On.“

Z tohoto důvodu, když Ježí? vstoupil do vody a Jan pohleděl a spatřil sestupující holubici, řekl: „Hleďte, to je Beránek Boží! Tam je! To je On, který snímá hřích světa.“

Ježíš šel do vody rovnou k němu. Janovy oči se setkaly s očima Ježíše. Oni byli podle těla bratranci 2. stupně. Marie a Alžběta byly sestřenice 1. stupně. Jejich oči se setkaly. Tam stál Bůh a Jeho prorok. Amen! Jan řekl: „Já mám potřebí být pokřtěn od Tebe a Ty přicházíš ke mně?“

Na to mu Ježíš odpověděl: „Jen mě nech! Neboť tak nám náleží vyplnit všelikou spravedlnost.“

Proč to Jan učinil? Protože On byl obětí. Jan byl prorok, věděl, že oběť musí být umyta, než je přinesena. Ó, on to strpěl a pokřtil Jej. Když to učinil, hle, otevřelo se nebe a holubice na Něj sestoupila a byl slyšet hlas: „Toto je Můj milý Syn, ve kterém se Mi zalíbilo.“

To je pravda. My vidíme, že mu to bylo zjeveno. Jiní tam stáli a nic z toho neslyšeli. Duch svatý sám to zjevuje.

Содержание 1 2 3 4 5 6