Konat Bohu službu bez Jeho vůle
/ William Branham
3. Část 3.
Zjistili jsme, že Bůh měl jistý druh a způsob, jak se ty věci mají stát. David byl Bohem požehnán a stal se králem. Jednoduše měl za to, že něco vykoná pro Boha. Ale tu věc správně neuchopil.
My víme, že Bůh Své Slovo zjeví v předurčeném čase. Jak by Martin Luther mohl vědět o dnešní zvěsti? Jak by to mohli vědět presbyteriáni? Jak by katolický kostel mohl vědět o zvěsti Lutherově? Jak by Luther mohl něco vědět o zvěsti Wesleyově? Jak by mohl Wesley vědět o letniční zvěsti? Jak by letniční mohli vědět o této zvěsti? ON ji zjevuje ve Svém čase, neboť ona je semenem. V čase kdy roste a dozrává, zjevuje On Sebe sama.
Je zapotřebí slunečního tepla, aby vzešlo. Svěže a něžně vyráží setba ze země. V jiném stádiu slunce se objeví lístky. Horké slunce, jaké svítí na setbu v čase zrání, by ji v počátečním stádiu zahubilo. Tak On uspořádal vycházení slunce a také dění v přírodě, aby to souhlasilo s Jeho Slovem. Totéž dělá s církví, s předurčenou Nevěstou, aby byla v souladu s časem, ve kterém žije.
Dokonce sama příroda nám ukazuje, že dnes je rukopis na zdi, neboť vidíme, jak se národy hroutí a Země se potápí. Vidíme kostelní sbory a stav, v jakém se nacházejí. Vidíme Nevěstu a její stav. Z přírody poznáváme, že se církev připravuje k odchodu odtud. Jak nádherný čas. Je to čas a hodina, kterou si proroci přáli vidět.
ON zjevuje Své Slovo jen ve Svém čase. Martin Luther četl tutéž Bibli, kterou čteme my. Wesley četl tutéž Bibli, letniční čtou stejnou Bibli jako my. Ježíš četl tutéž Bibli, jako farizeové. Protože usilovali o to, získat zrno v ranějším stádiu vzrůstu, ačkoli již dozrávalo, propásli poznat svoji hodinu.
Tady David udělal totéž. Bůh toto Slovo zjevuje v příslušném čase atěm, které k tomu zvolil. Bůh si zvolí, komu to zjeví. To učinil již před ustanovením světa. Všechno Své činění znal již dopředu, lidem to ale bylo skryto. ON to zjevuje, komu chce. Děje se to v čase Jím zvoleném, při osobě Jím zvolené. Nikdy nezvolil nějakou stranu či sektu, ale vždy jen jednu osobu. Tak to dělá.
Kdo by se chtěl opovážit, korigovat Jej a říci: "Pane, udělal jsi chybu, že jsi postavil do služby tohoto muže. Tento muž nevěří totéž, co my."? Kdo chce Bohu říci, že se zmýlil? To by musel být někdo horší než já, kdyby Mu to chtěl říci. ON ví, co dělá. Ví, koho má zvolit, a koho ne; co a kdy je třeba činit. Je jedno, jak moc jsme přesvědčeni o tom, že jistá osoba má kvalifikaci ke splnění jistého úkolu, Bůh ví, kdo je způsobilý pro určitý čas. Také zná pravý čas, kdy se to má stát.
Opravdový, pravý křesťan, jenž opravdu věří v Boha, čeká v těchto věcech na Pána. Čekejte se svou službou. Jestliže pociťujete, že jste voláni, přesvědčte se, že to přichází od Boha. Přesvědčte se, že to souhlasí. Buďte si jisti, že to, co říkáte, také patří do toho času. V Bibli je psáno: "Ti, kdo očekávají na Pána, obdrží novou sílu, takže jim narůstají nová křídla jako orlovi. Poběží a nebudou unaveni; budou putovat a nezemdlí."
Sledujte tohle. David byl právě pomazán za krále v Izraeli. Samuel na něho vylil olej, neboť Bůh ho vyvolil, aby byl králem nad Izraelem. David obdržel zjevení, truhlu smlouvy Páně zavézt do města Davidova. Vidíte, na tom není nic převráceného, ale David to vzal za špatný konec.
Zdá se, jakoby zjevení, které obdrží takový muž, takový velký muž, jako je Bohem vyvolený král, je od Boha. Podle mého mínění, byl David největším králem, kromě Krista, který žil na zemi. Kristus je přece Synem Davidovým. Ten velký muž, který byl právě pomazán a přicházel z přímé přítomnosti Boží, tedy obdržel zjevení, že má něco vykonat pro Boha. Také to chtěl pro Boha udělat, ale to zjevení bylo převrácené! Nuže, to je něco mocného. To patří k našemu tématu: Udělat Bohu službu, aniž by byl k tomu povolán.
Pozorujte, David obdržel zjevení. Sledujte také, že to nebyl prorok Nátan, kdo toto zjevení obdržel. Byl to David, král, kdo dostal to zjevení. On se s tím neobrátil na Nátana. Neptal se Nátana, ale radil se s vůdci nad tisíci a sty. Všimli jste si toho v 1.Paralipomenon? Nátana se ale neptal. Také kněží a theologů onoho času - těch učených - se vyptával. Nejprve ale David řekl: "Jestliže je to Bohem schváleno, pojďme tam a truhlu našeho Boha přivezeme do města a budeme se dotazovat Boha, než se do něčeho pustíme."
Oni řekli, že ve dnech Saulových se Boha již neptali skrze Urim a Thumim. Přestali to dělat. David řekl: "Vraťme se všichni k Bohu. Vraťme se ke správné věci. Pojďme tam a převezeme truhlu smlouvy sem." Jinými slovy: "Chceme vrátit přítomnost Boží zpět do města. Udělejme si probuzení. Přiveďme lidi zpět." Měl zjevení, které se zdálo být dobré. Přesto to nebyla vůle Boží.
Místo aby se ptal u správného pramene, poradil se s vojevůdci. Vždyť se stal právě králem, a připojil se k všeobecnému veřejnému mínění, že vojevůdci a velcí muži mají pravdu.
Pak šel do kostela a ptal se, jestli by mohli uspořádat probuzení. Kněží, učení Písma, vojevůdci - těch se ptal: "Je to vůle Páně?" A oni odpověděli, že je to tak. Ale vidíte, on opomenul zeptat se u správného pramene, skrze který se Bůh vždycky projevuje. Opomenul jít tam.
Jeho úmysl byl dobrý, motiv byl dobrý, cíl byl dobrý. Chtěl mít ve městě probuzení a navrátit lid k Bohu. Ale nedotazoval se tam, kde mu to Bůh přikázal.
Lid a kněží souhlasili, že král jedná správně. Tu truhlu smlouvy ve městě potřebovali. Potřebovali přítomnost Boží. Potřebovali probuzení. Ale Bůh nezaslíbil zjevit Své Slovo v určitém čase lidu. Nezaslíbil, že to v jistém čase zjeví králi. Bůh se ani v nejmenším nemění. Tohle nesliboval.
Úplně jedno, jak upřímný a dobrý je váš motiv a úmysl, jak velice by lidé chtěli mít tyto věci a uznávají jejich nutnost, v těchto věcech musí být konána vůle Boží. To bych vám chtěl dnes večer objasnit. Chtěl bych to udělat, abyste poznali, jestli ve vás přebývá Duch Boží. To je důvod, proč se tím tak dlouho zabývám; ne proto, abych vás připravoval o čas, vás, lidi u telefonního přenosu. Chci jen, abyste to pochopili. Jestliže přenos skončí dříve, opatřete si ten pásek.
Nezáleží na tom, jak velice je to nutné; nakolik všichni souhlasí s tím, že je to potřebí a pravda - existuje ještě něco, co se musí zjistit: Je to vůle Boží?
Bůh nikdy neslíbil, že Své tajemství zjeví králům nebo lidu.
V čase Micheáše, syna Jimlova, se událo něco podobného. Proto to budeme jednou blíže pozorovat a vyložíme to a objasníme, abyste to nepropásli. Tím se od tématu nevzdálíme, jen se budeme zabývat jiným časem.
Došlo k tomu ve dnech Micheášových. Byl to chudý muž, pocházel z chudé rodiny. Achab byl izraelským králem, národa, který byl podřízen Bohu. Založil školu a osobně vyhledal proroky, z nichž čtyři sta bylo v této škole. Byli to významní muži. Nebyli to falešní proroci, byli to židovští proroci, upřímní muži. Skrze tyto muže se dotazovali Pána. Ti prorokovali. Ale pohleďte, když došlo k opravdové zkoušce síly, stáli všichni mimo Slovo a vůli Boží.
Jozafat tam přišel z Jeruzaléma a navštívil krále Achaba. Odložili roucha a posadili se u brány a zavolali si proroky. Nejprve řekl Achab: "Víte přece, že Ramot v Galád patří nám." To bylo TAK MLUVÍ PÁN. Jozue rozdělil zemi mezi lid a dal jim ji. Pak ji ale obsadili Filištínští. On řekl: "Naše děti potřebují chléb. Avšak nemáme dost země, abychom mohli sít obilí. A přitom naši nepřátelé, ti pohané, živí své děti ze země, kterou dal Jehova nám." To bylo jasné. Řekl: "Tady jsme my, lid Boží, s našimi dětmi. Jsme v nouzi a naši nepřátelé živí své děti z půdy, kterou dal Bůh nám, když nás vyvolal z Egypta." Nějakého theologa by to přimělo k jednání, že ano? On mínil: "Neměli bychom vytáhnout a dobýt si zpět to území, které nám Bůh dal?"
Jozafat řekl: "Ano, budu ti při tom pomáhat. Jsme přece bratři. Ty jsi v Izraeli a já v Jeruzalémě." Jozafat byl dobrý člověk, král, spravedlivý muž, který Pána miloval. Achab byl vlažný věřící. Nechali je tedy před sebe nastoupit, neboť Jozafat řekl: "Poslyš, zeptejme se nejprve Pána. Nejprve se musíme dozvědět vůli Páně." Vidíte, jen kdyby udělal David to, co Jozafat! On řekl: "Neměli bychom to udělat?"
Achab, který byl přece Izraelita, odpověděl velice rychle: "Jistě. Mám tu čtyři sta proroků. Jsou to židé, jako my a patří k naší vlastní organizaci. Zeptám se jich. Jsou to proroci."
Vidíte to? Říkáte: "Bratře Branhame, tomu nerozumím. Prorok?" Ó ano! Za času Jeremiáše žil jeden, který řekl: "Budou tam jen dva roky." Pán ale Jeremiášovi řekl, že to bude sedmdesát let. Udělal jho a vložil si ho na šíji, které prorok Ananiáš zlomil. Ale vy víte, jak to s ním dopadlo. Ano! Musíte se držet Slova.
Tito proroci přišli a prorokovali: "Vytáhni na ně, neboť Pán je s tebou."