Konat Bohu službu bez Jeho vůle
/ William Branham
5. Část 5.
Boha se kvůli tomu nedotazovali. Ptali se kněží a náboženských mužů a také organizací. Říká se: "Nechcete mít toto a ono? Věřím, že kdybychom se všichni spojili…" Nesvolávejte všechny dohromady! Zkoumejte, co o tom říká Slovo Boží.
Vidíme, co pak dělají. Pokračují se svým starým náboženským programem, který není ve Slově a ve vůli Boží. Zemřelo to již před lety. Jsou to staré, před lety vyschlé věci.
Také ve dnech Pána Ježíše to bylo vyschlé. Ale nevěděli to. ON řekl: "Kdybyste Mojžíše poznali, poznali byste i Mne, neboť Mojžíš řekl, že Já přijdu."
Odpověděli: "Naši otcové jedli manu na poušti."
ON řekl: "Oni všichni zemřeli." ON označil farizee a náboženské vůdce za slepé. "Nevěříte-li, že Já to jsem, zemřete v hříších svých." Přesto to neudělali. Natolik vězeli ve svých kolejích. Všechno muselo být tak, jak to oni mínili.
Stejné to bylo s Davidem. Měl svou vlastní vůli, proto řekl: "Víte, co mám v úmyslu? Půjdeme tam." Dostalo se mu zjevení. "Pojďme nyní, uděláme to úplně jinak. Ty dny divů pominuly, proto si uděláme jinou organizaci. Postavíme nový vůz a ukážeme jim, že začalo něco nového." Jak falešné proroctví! Musíte se vrátit zpět k tomu, co řekl Bůh.
Původně byla nesena na ramenou Levítů. Byla nad jejich srdci. Truhla smlouvy, Slovo, nemá být neseno novou denominací a teoriemi nějakého člověka, nýbrž v srdci. Slovo Boží nesmí být užíváno denominacemi; musí být užíváno od srdce muže, do něhož vešel Bůh a ve kterém se může zjevit. Jestliže On to zjeví na základě Svého Slova, potom je to od Boha. Jestliže ne, potom to od Něho není. Musí to být Slovo pro ten jistý čas.
Jistě, že nějaký farizeus mohl říci: "Kdo říká, že toto nebo ono nesmíme dělat? Mojžíš nám dal tato nařízení." Ale Mojžíš toho řekl ještě více.
Satan řekl: "Je psáno, že On přikáže Svým andělům…"
Ježíš odpověděl: "Je rovněž psáno."
Jedná se o určitý čas. "Je tu jeden, který vás obžalovává, totiž Mojžíš. Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste také Mně; neboť Já to jsem, o kterém psal: ,Proroka jako mne vzbudí Pán, ten Bůh, z tvého středu, z tvého lidu, toho budete poslouchat!'" Kdyby poznali Mojžíše, pak by poznali i Jeho.
Poslouchejte pozorně. Nezmeškejte nyní toto. Vidíte, již když se obrátili ke kněžím, hodnostářům, armádě a celému shromáždění a na všechny sousedy, aby se zúčastnili tohoto nastávajícího, velikého shromáždění, nejednali správně. Neptali se Boha a také se nevrátili, aby zjistili, jaký to byl čas.
Ó bratře, poslyš! V jaké čase žijeme? Jaké je to období? V jaké jsme se ocitli hodině? Tohle není čas pro věci, o nichž oni hovoří. To je pryč. Soud je přede dveřmi. Můžete vidět, že se to k tomu blíží.
Vzpomínáte si na ten kámen, který jsem v horách vyhodil vzhůru? Je to čas soudu! Víte ještě o tom zjevení nebo vlastně vidění o Nevěstě? Měl jsem ji udržet ve stejném kroku. Ona se neměla dostat ze stejného kroku.
Vidíte, jednalo se o ramena kněží. David a všichni kněží by to museli vědět lépe. Učení Písma, theologové, by to museli vědět lépe, neboť ve Slově bylo psáno něco úplně jiného, jak se to má dělat.
Dnes chtějí říkat: "Ó, Ježíš Kristus není tentýž včera, dnes a na věky. To je telepatie. Je to toto a ono." Nepoznávají zaslíbené Slovo. "Ó, to bylo pro minulé doby."
David řekl: "Počkejte chvíli. Když vystoupil Mojžíš, nosili ji ramenou kněží. Dnes ji položíme na nový vůz. Měl jsem k tomu zjevení."
Kněží řekli: "Amen, Davide.” Vliv jejich nové ekumenické rady, která řekla, že chtějí být všichni spolu, a toto, a tak a tak by měli dělat, to způsobilo, že ti kněží zakopli. Neptali se té správné osoby. Nepoužili to správně, proto se dostali do problémů.
Obávám se, že dnes je to tak s mnohými věcmi. Jeden velký učitel, jeden z nejvýznamnějších mezi letničními, mluvil nedávno večer před náboženskou skupinou v Chicagu. Vlastně jsem u těch obchodníků měl mít to shromáždění já, ale myslel jsem, že v té době budu v Africe. Potom jsem se ale přece vrátil den předtím, než zahájili. Oni si k tomu vybrali významného intelektuálního člověka z letničních. Postavil se tam a řekl jim, že ekumenické hnutí je od Boha. Mluvil o tom, že oni všichni, dokonce katolický kostel, se vrací zpět ke svému původnímu stavu a dokazují to mluvením jazyky atd., aniž by věděli, že je to ďábelská léčka.
Potom ale promluvil jeden muž, od něhož bych to nečekal. Někdy zasijeme semeno, a nevíme, co se stane. Ale hned potom, co se ten řečník posadil, vystoupil prezident obchodníků a řekl: "Nejsem nakloněn tomu, vyjadřovat se nějak proti našemu řečníkovi, ale bratr Branham to tak neříkal, co se stane. On řekl, že to vede ke znamení zvířete."
Ten druhý namítal: "Bratr Branham přece neví, o čem mluví." Na to odpověděl: "My věříme, že to ví."
Pak byla nastolena otázka, kdo by chtěl, abych přijel a oznámil jim své stanovisko. Začali křičet a radovat se. Vidíte, semeno se zasije a nevíme, co se stane. Prostě stále rozsívejte semeno. Když nastane ta hodina, tak některé vzejde.
Tomáš byl zřejmě jedním z posledních, kdo Pána viděl. Ale musel Ho vidět, aby Mu mohl věřit. Ti druzí to viděli. Potom přišel Tomáš, ale trochu se opozdil.
Když oni vidí, jak se naplňují věci, které byly předpověděny, a to, co bylo vysloveno jako TAK PRavÍ PÁN, říkají: "Dejte nám ze svého oleje."
Ale vidíte, jaký vliv tu působí. Někdy se sejdou významní muži. Potom slyšíme o velikém Takatak a velikém Takatak. To nikdy nedělejte. Mezi námi nejsou žádní velcí. Je jen jeden, který je veliký, to je Bůh. My jsme bratři a sestry. I když jsi kazatelem nějakého sboru, který čítá třeba jen pět lidí, potom nejsi nicotný. Jsi bratr, držíš-li se pevně Slova Božího. Je mi jedno, "jak" a "co"; to tě nedělá malým. Bůh nemá žádné malé a velké děti. Prostě má děti; všichni jsou si rovni.
Poslyšte, Bůh sám opustil paláce ze slonové kosti ve slávě, aby nám byl rovný. Kdo je tedy vyvýšený. ON sem nepřišel, aby vystupoval jako kněz, ale stal se služebníkem a myl nohy hlíně, kterou stvořil - nohy Svých apoštolů. Kdo je tedy veliký?
Tito muži byli ovlivněni. Nepochopili to. Mysleli si, že se stane něco nového. Bylo to něco, o čem Bůh neřekl, že se to má stát. Vzali to za špatný konec. Tak je to s každým nadšením. Když to před časem začalo, musela mít každá denominace nějakého božského uzdravovatele. Každá denominace musela mít toto a ono. Každá denominace musela mít nějakého malého Davida. Každá musela tohle, nebo ono, nebo něco jiného mít. Vidíte, co se stalo? Totéž, jako to, co jsme tu probrali: vliv.
Oni neznali slovo pro ten čas, čas, ve kterém žili.
Pozorujte, Bůh k tomu určil ramena Levítů. Truhla smlouvy měla být nesena na ramenou Levítů! Všechno ostatní nebylo správné. To, co On řekl, to také mínil. Bůh se nemůže změnit. Proto musíme zůstávat v souladu s Jeho Slovem.