Oběžný dopis 2001
/ Ewald Frank
Sprache tschechisch
Andere Sprachen
3. Veliká událost
V Janu 14 Pán zaslíbil, že odejde, aby nám připravil místo a vrátí se, aby
nás vzal k Sobě (v.1-3).
V Luk.24:39 se zjevil Svým učedníkům po Svém
vzkříšení a řekl: „Vizte mé ruce i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte
se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.“
Potom, co Pán Své učedníky o všem poučil, uložil jim jít do světa a
učit všechny národy. „I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých,
dal jim požehnání. I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do
nebe.“ (Vv.50-51)
Náš Pán a Zachránce vstal tělesně z mrtvých a řekl
Marii z Magdaly: „Nedotýkej se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému.
Ale jdi k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k
Bohu svému a k Bohu vašemu.“ (Jan 20:17) ON vystoupil na nebesa ve Svém
těle a v témž způsobu se opět vrátí, aby vzal vzhůru do slávy všechny syny a
dcery Boží: „Tento Ježíš, který vzhůru je vzat od vás do nebe, tak přijde,
jak jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Sk.1:11)
Apoštol
Pavel mluví o Kristově příchodu a proměně přirozených těl ve vzkříšená těla.
Píše: „Tak bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane
neporušitelné; rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane
mocné; rozsívá se tělo tělesné (něm. př. Bible: duševní - tělo s duší), vstane
tělo duchovní. Je tělo tělesné, je i duchovní tělo. Tak i psáno jest: Učiněn
jest první člověk Adam v duši živou (živou duševní bytostí), ale ten poslední
Adam v ducha obživujícího (v duchovní bytost). Však ne nejprve duchovní, ale
tělesné (duševní), potom duchovní. První člověk z země zemský, druhý člověk Pán
z nebe (nebeského původu). Jak je ten zemský, takoví jsou i zemští; jaký je ten
nebeský, takoví budou i nebeští. A jakož jsme nesli obraz zemského, tak poneseme
obraz nebeského… Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zesneme, ale všichni
proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť
pozoun zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí
zajisté toto porušitelné obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci
nesmrtelnost.“ (1.Kor.15:42-53)
Kristus, náš Spasitel, zaujal naše
místo, naše hříchy a přestoupení byly na Něho vloženy (Iz.53). ON se za nás stal
hříchem, to zlořečenství, které na nás spočívalo, odňal. „Nebo odplata za
hřích je smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.“
(Řím.6:23)
„Ale vykoupil nás Kristus ze zlořečenství zákona, učiněn
byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdo visí na
dřevě.) Aby na pohany to požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši, a abychom
zaslíbení Ducha přijali skrze víru.“ (Gal.3:13-14) Všechny tyto věci jsou
Bohem potvrzené reality.
Spasitel zemřel, prolil Svou krev, zaplatil cenu za
naše spasení a my jsme byli s Bohem usmířeni (2.Kor.5:14-21). ON šel také do
pekla, porazil smrt a ďábla, a třetího dne byl vítězně vzkříšen z mrtvých. Při
Jeho příchodu bude ta již poražená smrt pohlcena ve vítězství a to pomíjitelné
oblékne nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. (1.Kor.15:54-57)
Písmo
Svaté mluví o různých příchodech Pána. Když přijde jako Ženich, pak všichni,
kteří patří k církvi-Nevěstě a jsou připraveni, vejdou s Ním na svatební
hostinu. (Mat.25) Potom budou dva na lůžku, jeden bude vzat a druhý zanechán;
dva budou pracovat na poli, dva budou ve mlýně, jeden bude vzat, druhý ponechán.
Stane se to přesně tak, jak to říká Boží Slovo: „Nebo sám ten Pán s zvukem
ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v
Kristu vstanou nejprve. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme
do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme.“
(1.Tes.4:16-17)
Apoštol Jan se rovněž zaměřil na tento příchod Páně:
„A nyní, synáčkové, zůstávejte v něm, abychom, když by se ukázal, smělé
doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu jeho.“ (1.Jan.2:28)
„Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještě se neokázalo, co budeme. Víme
pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jak je.“
(1.Jan.3:2)
Řecké slovo „parusie“ ve spojení s příchodem Páně znamená
skutečně „osobní, tělesná přítomnost“. Stejný Pán Ježíš, který vstal tělesně z
mrtvých a vstoupil na nebesa, se vrátí ve stejném způsobu a my Jej uvidíme, jak
On je, a budeme proměněni do Jeho obrazu. V tom bude tajemství velkého spásného
Božího plánu uskutečněno: Spasitel přišel k nám, přijal masité tělo, aby v něm
zaplatil cenu, prolil Svou krev, dal Svůj život, abychom my mohli z milosti být
synové a dcery Boží a byli proměněni do Jeho obrazu.
K tomuto tématu se
zcela otevřeně vyjádřil apoštol: „My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně
jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu,
jakožto od Ducha Páně.“ (2.Kor.3:18)
Podle Zjevení 19 budou ti, kteří
budou vzati na svatební hostinu Beránka, v nebi jásat: „Radujme se a veselme
se, a chválu vzdávejme jemu. Neboť přišla svatba Beránkova, a Jeho nevěsta se
připravila… I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteří jsou k večeři svatby Beránkovy
povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá.“ (v.19)
Každé
zaslíbení ve Slově Božím je spojeno s uskutečněním. Jestliže někdo učí, že Pán
již přišel, tak je podvodník a každý, kdo takovému učení věří, je podveden:
„Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého
v masitém těle. Takový každý je bludař a antikrist.“ (2.Jan.7) Tady není
prostor pro slovíčkaření. Ta definitivní autorita Slova Božího musí být
respektována všemi, kdo si činí nárok, že věří tak, jak praví Písmo. Každé
učení, které neodpovídá zaslíbené realitě, je falešné a vede do bludu. Při
každém tématu se stále znovu musíme ptát: „Co k tomu říká Písmo Svaté?“ Pravé
děti Boží věří pravému Božímu Slovu. Ženich byl Slovo učiněné masitým tělem,
živá realita. Právě tak bude Nevěsta při příchodu Ženicha proměněna v Jeho obraz
a živou realitou.