Oběžný dopis 2001
/ Ewald Frank
Limba: cehă
Alte limbi
6. TV vysílání





Mám na srdci celý svět dosáhnout masovými médii. Bůh již mnohé dveře otevřel
pro 30 minutová vysílání. Kde v celém světě mají bratři možnost ve svém městě
nebo státě vysílat, dejte nám, prosím, vědět. Pro úsporu času se to může stát i
prostřednictvím internetu. Prosím, vzpomínejte mne a našich milých bratrů
Leonarda Russe a Paula Schmidta a všechny, kteří v církvi a v misii slouží,
denně ve svých modlitbách.
Srdečně děkuji všem, kteří se podílejí svými
desátky a příspěvky na výlohách tohoto světového misijního díla. Pro mne to není
samozřejmost, ale důkaz respektu před Bohem a Jeho Slovem, v němž přikázal dát
desátek nikoliv někam podle vlastního uvážení, ale do obilnice, aby pokrm mohl
být rozdáván (Mal.3). Že Pán před námi ten stůl stále nově prostírá a zjevené
Boží Slovo můžeme jako čerstvý pokrm rozdávat (Mat.24:45-47; Luk.12:41-46), jsme
viděli v naplnění v celém širém světě a jsme za to vděčni. Ten věrný Bůh nechť
odplatí všem stonásobně, je mojí modlitbou.
Ze sedmi euro bankovek přinášíme
zobrazení dvou, s mosty z Evropy do celého světa.
Blahoslavené naše oči,
protože vidí, a naše uši, protože slyší (Mat.13:16), jak se před námi naplňuje
biblické proroctví. „…bezbožní zajisté páchati bezbožnost budou, aniž čemu
porozumí kdokoliv z nich, ale moudří porozumějí.“ (Dan.12:10)
13. října
2001 připomněl největší místní deník svým čtenářům pod titulkem „Rezervovaná
smrt“, co se přihodilo Ewaldu Frankovi 1976. Datum tehdejší plánované cesty mám
ještě dnes ve svém kalendáři, a co jsem skutečně prožil, si dobře pamatuji.
Odlet z Bombaje v 9.15 h, přistání v Madrasu v 11.25h. Letenku jsem si již z
kanceláře vyzvedl. Po startu se stroj vzňal a 95 pasažérů zahynulo. V seznamu
pasažérů bylo zaneseno i mé jméno. Kdo si dokáže představit, co pociťuji, když
myslím na to, že Pán ve Své věrnosti mi v onu středu dopoledne kolem desáté
hodiny a ještě jednou asi kolem 11.20 h přikázal: „Můj služebníku, odřekni cestu
do Indie!“ Uposlechl jsem, telegraficky jsem odřekl a tak unikl jisté smrti.
Přesně na den po pětadvaceti letech jsem byl v Indii bratry přivítán
tradičním způsobem girlandou na krku.