Svobodná lidová misie

Ježíš Kristus včera, dnes a naveky tentýž jest. Žid.13.8

Jazyk:

Jiné krajiny

Oběžný dopis 2001 / Ewald Frank

5. Countdown se odpočítává




„Tedy řekl: Odejdi Danieli, nebo zavřena jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého.“ (Dan.12:9)
Všechno, co bylo předpověděno pro poslední čas, mělo zůstat zapečetěno do konečného času, neboť až když přijde čas naplnění toho, co bylo oznámeno, bude otevřeno naše porozumění. Ten čas zde nyní zjevně je a nebude žádné další prodlevy: „…neboť Pán vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.“ (Řím.9:28)
„Nebo takto praví Pán zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i souší.“ (Ag.2:6; Žid.12:26)
Prorok Daniel viděl čtyři po sobě následující světová království symbolicky znázorněná ve dvou různých viděních v kapitole 2 a 7: sochu z různého materiálu a čtyři šelmy, které vždy představovaly charakter těch říší. Ty popisy se mezi sebou doplňují a zjevují důležité podrobnosti. V 2. kapitole vidíme poslední světové království až k jeho závěrečnému stádiu: nohy, chodidla, dokonce deset prstů, které jsou z části ze železa a z části z jílu. Ani tento symbolický popis nepotřebuje výklad; ten vlastní význam je napsán: „Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jako železo drobí a zemdlévá všecko, tak pravím, jako železo, které potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.“ (Dan.2:40) Dozvídáme se o těch dvou od základu různorodých materiálech, z nichž toto království sestává. Mluví se o železné síle západních průmyslových zemí a o nemocném hospodářství východoevropských zemí.
O toto sjednocení se nyní jedná; musí ho být nyní dosaženo, ačkoliv východ a západ je ve své struktuře zcela rozdílný. „Že pak jsi viděl nohy a prsty z části z hlíny hrnčířské, a z části ze železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco z pevnosti železa, tak jak jsi viděl železo smíšené s hlínou ničemnou. Ale prsty noh z části z železa a z části z hlíny znamenají království z části mocné, z části k potření snadné.“ (2:41-42) Toto Písmo se nám naplňuje před očima ve Sjednocené Evropě.
Ty dva rozdílné systémy se sjednotí, ale nesmíchají, jako se nesmísí železo s hlínou (Dan.2:43) Oni musí při sobě držet podle Zj.17:17: „Neboť dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho, a aby se sjednomyslnili, a království své šelmě dali, dokud by nebyla vykonána slova Boží.“ V Danieli 2 je tento vývoj jasně zařazen na konec posledního období, když Pán, ten Bůh nebes zřídí Své království, které nikdy nemůže být zničeno. (v.44)
V Dan.7 jsme informováni o podrobnostech, jichž se tu můžeme jen dotknout. Ten prorok viděl čtyři světové říše, symbolizované čtyřmi šelmami. Z dobrého důvodu se zajímal hlavně o čtvrtou šelmu. To je přesně ta informace, kterou dnes potřebujeme. „Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, která byla rozdílná od všech jiných, hrozná velmi; zuby její železné, a pazoury ocelové, která zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.“ (v.19)
Římská říše je ta poslední. Započala vládou císaře Augusta v roce 30 př.n.l. Apoštol Pavel byl Žid z kmene Benjamin (Řím.11:1), narodil se ale již jako římský občan (Sk.22:22-29). V průběhu času tato říše byla a nebyla a zase bude. „Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, které bude rozdílné ode všech království, a zžíře všecku zemi a zmlátí ji a potře ji.“ (Dan.7:23)
To nemůže být řečeno jasněji. Poslední světová velmoc globálně zahrne všechny tři oblasti: politickou, hospodářskou a náboženskou sjednocenou v trojjedinosti. Tak si podmaní celý svět na všech úrovních. Kdo je obeznámen s novodobou historií, která je pro konečný čas tak důležitá, bude vědět, že po druhé světové válce vznikly dvě velmoci. Na konferencích v Teheránu, Jaltě a Postupimi si vítězné velmoci svět rozdělily. Sovětskému svazu připadl východ, USA západ. Německo jako středoevropská země bylo rozděleno a ten kontinent rovněž. Potom následovala léta studené války.
25. března 1957 západní země v Římě podepsaly hospodářské smlouvy, známé jako „římské smlouvy“. Roku 1960 vypukla kubánská krize, kterou studená válka vyvrcholila. 13. října 1960 generální tajemník Nikita Chruščov si vyzul botu ve shromáždění OSN a tloukl jí do pultu a rozzlobeně křičel: „My se nikdy nesjednotíme! Nikdy se nesjednotíme!“ V srpnu 1961 málem došlo ke zkoušce sil supervelmocí v Berlíně, když šedesát ruských tanků na Checkpoint Charlie na východní straně zaujalo pozice. Na západní straně stály americké tanky, rovněž nabité ostrou municí. Musela to být ruka Pána, která v posledním okamžiku zabránila vojenskému konfliktu.
Roku 1978 byl za papeže zvolen východoevropan Polák Karol Wojtyla, zvolil si jméno Jan Pavel II., který vejde do dějin jako mírový papež. V roce 1985 se dostal v Moskvě k moci Michail Gorbačov. Mírový proces se dal do pohybu, když Lech Walesa v Gdaňských loděnicích s podporou Vatikánu organizoval stávky, kterými se protestovalo proti komunistickému systému. Průlom nastal roku 1989 pondělními evangelickým kostelem organizovanými pochody proti komunistickému systému ve východoněmeckých městech. 9. listopad 1989 se stal historickým dnem, Brandenburgská brána v Berlíně byla lidem NDR otevřena a zeď se začala bourat. V letech 1989/90 byl komunismus poražen, a všechny národy pod sovětskou nadvládou získaly nezávislost, a Německo bylo sjednoceno. V září 2001, jen několik dnů po teroristickém útoku na USA, pronesl Vladimír Putin, ruský prezident, v německém Bundestagu v Berlíně projev v němčině a řekl: „Studená válka provždy pominula. Přešli jsme do nové fáze vztahu mezi Východem a Západem. Všichni jsme částí Sjednocené Evropy.“
Od začátku devadesátých let přestal být východní blok velmocí a nastal proces sjednocování, do něhož jsou zahrnuty východní země. Teroristický útok 11. září 2001 na USA nebyl zaměřen jen proti světovému obchodnímu centru v New Yorku nebo na Pentagon ve Washingtonu, ale byl to úder zaměřený proti zbývající supervelmoci. Ve Zj.13 v druhé části je tato velmoc popsána, která nevyšla z moře národů, což znamená množství lidu a řečí (Zj.17:15), jak je to zde v Evropě, ale v zámoří ze země, a má dva rohy jako Beránek. Rohy v biblickém proroctví symbolizují soustředěnou moc, hlavy symbolizují panování a vlády. Je to tedy křesťanský protestantský národ s velkou politickou a hospodářskou silou, ale není náboženskou velmocí. Pak však bude i tato světová velmoc řečí té vlastní velmoci konečného času mluvit a přiměje celou zemi k tomu, aby všichni tuto skutečnou moc, totiž „Sjednocenou Evropu“, uznali.
Čas, ve kterém USA sehrávaly úlohu světové policie a prezentovaly se jako velmoc, pominul. Proroctví konečného času se nyní plní ve Sjednocené Evropě, s Římem jako hlavním náboženským městem, který je uznáván všemi politickými a náboženskými vůdci a systémy. Není to náhoda, že ve Frankfurtu n/Mohanem, v hlavním finančním centru, se nenachází toliko německá spolková banka, nýbrž také evropská centrální banka. Mírové rozhovory se přesunuly od amerických politiků na politiky Evropské unie. Arabské národy již dávno definitivně ztratily důvěru v USA, obzvláště po bombardování Afganistanu, kde trpí nevinné civilní obyvatelstvo. Velice podnětné bylo tiskové prohlášení z 26. října 2001, v němž ministři zahraničí Francie a Itálie požadovali, aby se nová vláda Afganistanu utvořila v Římě.
Doopravdy vidíme proroctví konečného času naplněné před svýma očima - Sjednocenou Evropu jako Starořímskou říši, která se opět dostala k moci. Izrael se v době Kristova příchodu nacházel pod římskou nadvládou a již několik let má zvláštní status s Evropskou unií.
Mírový proces s Izraelem, jde především o Jeruzalém, proběhne, až bude uzavřena smlouva podle Dan.9:7. Vůči Jeruzalému Vatikán a Evropská unie zaujmou stanovisko arabského světa a budou trvat na tom, aby „svaté město“ obdrželo mezinárodní status. Generální tajemník OSN Kofi Annan se během říjnové návštěvy Izraele vyjádřil: „O Jeruzalému nebude rozhodovat pan Barak, ani pan Arafat; o Jeruzalému se bude rozhodovat ve společnosti národů.“ Takové prohlášení mluví za všechny knihy. Skrze ústupky se dostane Izraeli povolení budovat chrám. Přesto Jeruzalém zůstane kamenem přetěžkým pro všechny národy (Zach.12:3). Potom, co bude dosaženo zdánlivého míru, přijde vojenský úder. Během uplynulých let stála americká vláda na straně Izraele, zároveň ve smlouvách z Oslo a z Camp Davidu naléhala na to, aby uprostřed Izraele vzniklo více autonomních oblastí. Bushova administrativa z útoku na USA vyvodila, že to bylo jen kvůli jejich postoji k Izraeli. To má za následek, že požaduje Palestinský stát a řešení otázky Jeruzaléma u jednacího stolu. Proč politici jednou neuváží, že arabské země zaujímají 640 x větší rozlohu než Izrael? Copak ta plocha není dost veliká, aby tam nechali žít všechny arabské Palestince? Ale i tento vývoj vede k tomu, že Písmo se naplní.
Je jen jedna instituce, ke které vzhlížejí všechny národy, politici a náboženští vůdci a to je Vatikán. Vatikán jako mírového zprostředkovatele přijmou židovští partneři rozhovorů skepticky a delegace OOP s otevřenou náručí. To se již děje na úrovni ministrů zahraničí. Brzy se naplní: „Když dějí: nyní je pokoj a bezpečnost…“
Od 1. ledna 2002 má dvanáct evropských zemí společnou měnu, euro. Bez výměny můžeme platit v Aténách, Madridu, Paříži, Vídni, Berlíně, Amsterodamu, Bruselu atd. stejnými penězi. Evropská vlajka má věnec z dvanácti hvězd. Tento symbol je převzat ze Zjevení 12, kde je ukázána žena korunovaná dvanácti hvězdami. Je to víra katolicky zaměřené Evropy, že to představuje Marii. Proto také papež Sjednocenou Evropu posvětil „neposkvrněnému srdci Marie“. Rovněž je pozoruhodné, že sedm bankovek euro má na rubu most. Na lícové straně jsou vyobrazena okna a brány, na zadní straně mosty a evropský kontinent. Římští císaři se honosili titulem „pontifex maximus“, což znamená „velký stavitel mostů“. Když se pohanský Řím stal papežským Římem, převzali papežové také ten titul „pontifex maximus“ a to až dodnes. Mosty na euro bankovkách ukazují rozmanitá spojení od evropského kontinentu do celého světa. Dokonce bankovky i evropská vlajka vedle jiných událostí mohou být zařazeny podle biblických proroctví.
Od nynějška již nebude světové obchodní centrum v New Yorku, ale ve střední Evropě. Aby těm symbolům byl propůjčen význam, bylo světové obchodní centrum v New Yorku zničeno, aby ekonomická moc byla přemístěna tam, kam vlastně náleží. Od 11. září 2001 již není nic v USA, jak to bylo, země již nikdy nebude taková jako předtím. Přešli jsme do poslední fáze proroctví konečného času, která pomíjí v realitě.
Abychom pochopili, proč také Irák, jedna z hlavních islámských zemí, je stále znovu zatahován do událostí v té oblasti, musíme opět jít k biblickému proroctví. Ve Zj.9:13-21 je zpráva, že u Eufratu, který protéká dnešním Irákem, jsou svázáni čtyři andělé soudu k měsíci a roku, ke dni a hodině. Tam v krajině Basra, což znamená v naší řeči „ráj“, se nacházela kolébka lidstva. Odtamtud ve velikém čase soužení přijde zničení, přičemž bude usmrcena třetina lidstva.
Útok bude namířen hlavně proti Izraeli, ale budou do toho zataženy všechny národy země, a zřejmě dojde k použití chemických a biologických zbraní (Zach.12:3; 14:12). Při té příležitosti nezůstanou USA ušetřeny před zničením. Prorok 20. století, William Branham, viděl konečný čas v sedmi viděních již roku 1933. V posledním vidění viděl USA zcela zničené po vojenském útoku. „Nuže, potom jsem se obrátil a viděl Spojené státy jako doutnající požářiště. Skály byly rozpukané. Kmeny hořely. Něco je zapálilo. Rozhlížel jsem se a kam jen jsem dohlédl, bylo všechno zničeno“. (Kázáno 6.8.1961)
Nyní všechny tyto věci vidíme podle biblického proroctví Starého a Nového zákona v přípravě a jdoucí vstříc svému naplnění. V druhé světové válce byly následky zlé. 55 milionů lidí zahynulo. Když začne „svatá válka“, zahynou dvě miliardy lidí, totiž třetina lidstva. S hlubokou vděčností můžeme zvolat s apoštolem Petrem: „A máme přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte…“ (2.Petr.1:19) Apoštol Pavel tento „den Páně“, který bude hořet jako pec a ty věci, které k tomu patří, měl před očima, když psal: „Ale vy, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. Všichni vy synové světla jste, a synové dne. Nejsme noci, ani tmy.“ (1.Tes.5:1-5) Od té doby, co je prorocké Slovo tak nádherně zjeveno, stalo se nám jasným světlem. Jsme skutečně nejlépe informovaní lidé na zemi, můžeme poznat ten den a zvěst, a nalezli jsme milost před Bohem.
Jestliže se již nyní připravují věci, které se stanou až Ženich Nevěstu vezme do nádhery, jak blízko je potom příchod našeho Pána Ježíše! „Aj, přijdu rychle. Blahoslavený, kdo ostříhá slov proroctví knihy této!“ (Zj.22:7) Jistotně můžeme zvěstovat: „Aj, ženich přichází…“ Zcela jistě zaznívá poslední volání. To věčně platné evangelium království Božího je všem národům kázáno k svědectví. Nechť naše lampy jasně svítí a naše nádoby jsou naplněné olejem Ducha. Nyní prožijeme navrácení a závěrečné projevení moci Boží.
Do roku 2002 Vám všem přeji bohaté Boží požehnání, které se viditelně zjevuje. Bratřím v lokálním sboru v naší zemi, v Evropě a v celém světě děkuji za dobrou spolupráci. Všude lidé myslí na to, že bratr Frank byl Bohem přímo od samého počátku použit k tomu, aby nesl zvěst do Evropy, Asie, Afriky, ano, do celého světa.
Bratřím v Africe, kteří mají problém s učením o „Manželství a rozvodu“, musí být řečeno, že musí opustit vlastní myšlení a respektovat Slovo Boží k tomuto tématu, jako to dělají při jiných tématech. Apoštol Pavel na základě Božího povolání odpověděl také na tuto otázku. Stejně to učinil William Branham. Musíme si všímat jednotného čísla v textu, na kterém je to závislé: „…ale z důvodu smilstva má mít každý muž ženu a každá žena svého muže“ (1.Kor.7:2). Všechny argumenty jsou neplatné. biblické otázky jsou zodpovězeny Biblí, také prastará otázka o manželství rozvodu a nových sňatcích.

Obsah 1 2 3 4 5 6