Sedmdesát Danielových téhodnů
/ Ewald Frank
Jazyk: česky
Jiné jazyky
2. 70 Danielových téhodnů a aktuální události ve světle biblického proroctví
Současné události na Blízkém východě vyvolaly znovu pozornost mnohých znalců Bible o knihu Daniela. Obzvláště vidění o 70 téhodnech (dle něm. Mengeho překladu Bible: "týdnech let") je vhodné jako podklad k tomu, aby byly lépe chápány události v Izraeli spojené s biblickým proroctvím. Přitom je potřebné zahrnout do pozorování jak minulost, tak i současnost, jen tak bude srozumitelná budoucnost. Prorok Daniel se nacházel se svým lidem v babylonském zajetí a bádal v písmech proroka Jeremiáše, aby dostal jasno o konci sedmdesátiletého útlaku (Dan. 9). Poté se vroucně modlil k Bohu a vylil své srdce před Pánem. Po dlouhé kající a přímluvné modlitbě pak následovala Boží odpověď, která se však vůbec nevztahovala na dobu zajetí, nýbrž na události s Izraelem v budoucnu až do doby Mesiáše a až do konce. "Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého. Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní. A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím. Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, abych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho a rozuměj vidění tomu. Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých. Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavění Jeruzaléma až do Mesiáše Vévody (Vůdce) bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní. Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění. Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním uprostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění." (Dan. 9; 20-27). [verš 26+27 dle něm. Mengeho překladu Bible: "A po dvaašedesáti týdnech let zabit bude pomazaný (= Mesiáš) bez rozsudku; a město i tu svatyni poruší válečný národ knížete, který tam vtrhne, jehož konec přijde náhle jako vichr, ale až do konce bude válka, ta pevně ustanovená pustošení. A uzavře (ten kníže) pevnou smlouvu s národem na jeden týden let a v polovině týdne zastaví oběti zápalné i oběti suché a na jejich místě bude postaveno odporné pustošení (nastane hrůza a děs pustošení) a to tak dlouho, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele)."] Musíme dbát toho, že mu zde bylo dáno zjevení o sedmdesáti téhodnech (týdnech let), které se měly stát až v budoucnosti, neboť sedmdesátileté babylonské zajetí se již chýlilo ke konci. V té době uplynulo již 68 let. Prorok Jeremiáš prorokoval o sedmdesátiletém babylonském zajetí, jímž byli Židé potrestáni, mezi jiným také proto, že nedodržovali léto soboty. Bůh vyžadoval nejen sedmý den v týdnu jako den klidu; vyžadoval i sedmý rok jako léto soboty: "...Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati..." (3. Mojž. 25; 1-7, 3. Mojž. 26; 33-35). Protože příkaz Boží nebyl dodržen, přišla nouze na Jeho lid. "Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, dokudž země nevykonala sobot svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte let." (2. Par. 36; 21). V souvislosti s létem soboty, které bylo vyhlášeno o velkém dni smíření zvukem trouby, ustanovil Hospodin i léto milostivé: "Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let... I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete..." (3. Mojž. 25; 8-13). Po návratu z babylonského zajetí se lid Boží zavázal neodvolatelnou přísahou dodržovat zákony včetně léta soboty. "Ani od cizozemců, kteříž by nám přinášeli jaké koupě a jakékoli potravy v den sobotní na prodej, přijímati v sobotu aneb v sváteční den, a že necháme rolí sedmého léta, i všelikého dobývání dluhu." (Neh.10; 29-32). Proroctví proroka Jeremiáše znělo: "Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich..." ( 25; 12). "Takto zajisté praví Hospodin: Že jakž se jen vyplní Babylonu sedmdesáte let, navštívím vás, a potvrdím vám slova svého výborného o navrácení vás na místo toto." (29;10). Falešný prorok Chananiáš tvrdil, že ti odvlečení lidé se vrátí dříve, než uplynou dva roky (Jer. 28; 3.11). Nato mu Jeremiáš ohlásil, že ještě v témž roce zemře, a tak se stalo (Jer. 28; 15-17).