Sedmdesát Danielových téhodnů
/ Ewald Frank
Jezik češki
Drugi jezici
5. Rozvržení podle Písma
Podle svědectví Písma zbývá Izraeli tedy ještě jeden téhoden (týden let), a to je plných sedm let. Pro těchto posledních sedm let, které začínají přibližně vzetím Církve z národů, bude mezi Římem - přesněji řečeno státem Vatikán - a Izraelem, uzavřena smlouva: "Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, uprostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění." (Dan. 9; 27) [podle něm. Mengeho překladu: "A uzavře (antikrist) pevnou smlouvu s národem na jeden týden let a v polovině týdne zastaví oběti zápalné i oběti suché a na jejich místě bude postaveno odporné pustošení, a to tak dlouho, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele)."]. To je jasná řeč Boží. Učení, že Ježíš Kristus první polovinu sedmdesátého téhodne již dříve vyčerpal, je falešné. Musíme se i v tomto bodě velmi zřetelně ptát: Co na to říká Písmo? Písmo říká, že k tomuto tématu existují jen tři určení času v proroku Danielovi: 7 a 62 a 1 téhoden. Písmo dále říká, že Mesiáš, ten Pomazaný, bude zabit po 62 téhodnech, nikoliv po 62 a půl téhodnech. Tak praví Pán ve Svém Slově: "Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš ..." (Dan. 9; 26). Neexistuje ani jediné místo v Bibli, které by vypovídalo, že náš Pán tři a půl roku kázal a že uzavřel smlouvu na sedm let a že ji potom v polovině zrušil. Na základě služby mužů, ustanovené v Mojžíšově knize, ve stánku úmluvy (4. Moj. 1-3 kap.) započal On, jako Syn člověka, Svoji službu v třicátém roce života (Luk. 3; 23). Písmo svaté nedává o délce Jeho služby žádnou zprávu, přesto se o tom lehkomyslně káže. Právě tak není biblické, jak se všeobecně zvěstuje, že Noe kázal 120 let. Když byl Noe 500 let stár, narodili se mu jeho synové (1. Mojž. 5; 32). Když přijal svoje pověření, byli jeho synové již ženatí (1. Mojž. 6; 18). Potopa přišla v jeho šestistém roce života (1. Moj. 7; 11). Jak je možné Krista zaměňovat s antikristem a používat na oba stejný verš? Jakou smlouvu vlastně měl Kristus uzavřít a zrušit, kdyby se těch prvních tři a půl roku vztahovalo na Něho? Starou smlouvu nezrušil, neboť nepřišel, aby zrušil Zákon a proroky, nýbrž aby je naplnil. S Římem neměl žádnou smlouvu, kterou by byl mohl zrušit, a s Izraelem rovněž žádnou smlouvu nezrušil, naopak: On zřídil Novou smlouvu skrze krev Smlouvy a ta Nová smlouva je věčná smlouva. Hraničí to s blasfémií (rouháním), jestliže biblické místo, které hovoří jedině o antikristovi, je použito zčásti na Krista a zčásti na antikrista. Pán rovněž neodstranil ani zápalnou ani suchou oběť. Všechno probíhalo jako obvykle až do roku 70 po Kristu. Ani potom se nevylilo žádné "zpuštění na popléněné" (dle něm. Mengeho překl.: "zničení na zpustošení, zpustošitele"). Z toho, co je řečeno ve verši 27, se vůbec nic netýká Krista, avšak všechno se vztahuje na antikrista. Stovky jinak znějících citátů nemohou zvrátit jediný verš ze Slova Božího. Kdo je z Boha, dá Bohu za pravdu a pak vidí celou souvislost. Byť by i trvala služba Ježíše Krista dva nebo tři roky - v každém případě spadá do konce dvaašedesátého téhodne. To je tak praví Pán ve Svém Slově. Sedm téhodnů předcházelo těm dvaašedesáti, takže časový úsek obnášel dohromady 69 téhodnů, a to přesně vychází na ten rok, kdy Pán dal Svůj život a byl ukřižován. Boží Slovo je ve všem úplně přesné. Čest buď Pánu. V prvních třech a půl letech ještě zbývajícího posledního téhodne vystoupí v Izraeli ti dva svědkové: "Ale dám je dvěma svědkům svým, kteříž budou prorokovati tisíc dvě stě a šedesáte dnů, oblečeni jsouce v pytle." (Zjev. 11; 3). Po dobu tří a půl let budou mít Slovo Boží plné moci. Jejich služba bude připomínat Mojžíše a Eliáše, protože se bude skrze ně dít to stejné. Nebe bude na tři a půl roku jejich prorocké služby uzavřeno - tak tomu bylo za Eliáše; i vody budou proměněny v krev - tak tomu bylo za Mojžíše. O Mojžíšovi a Eliášovi je zmínka v posledních třech verších Starého zákona v proroku Malachiáši. Oni to také byli, kteří sestoupili na horu proměnění (Mat. 17 aj.). Avšak přímo po ukončení jejich služby budou ti dva proroci zabiti. Tím skončí první polovina tohoto téhodne, smlouva bude zrušena a nastane doba třiapůlletého pronásledování. "...když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů." [dle něm. Mengeho překl.: "...a vydáni budou jeho násilí jeden rok a dva roky a půl roku."] (Dan. 7; 25b). "...a dána jí (šelmě - antikristu) moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce." (Zjev. 13 ; 5b). To je ten okamžik, v němž se papež, který pak bude úřadovat, posadí se vší svou nádherou v dohotoveném chrámu v Jeruzalémě a židovskému lidu se svou berlou v ruce bude předkládat svoji verzi, totiž tu katolickou. Potom vybuchne načasovaná bomba. Pán však zničí "syna zatracení " dechem úst Svých Svým náhlým příchodem (2. Tes. 2. kap.). "Příchodem" není míněn návrat Ježíše Krista jako Ženicha, aby odvedl Církev-Nevěstu (Mat. 25; 1, 1. Tes. 4), ani Jeho příchod ve slávě, kdy Jej uzří všeliké oko (Mat. 24; 30; Zjev. 1; 7 aj.). (Viz brožura "Návrat Krista a různé příchody".) V té době se zjeví Pán Židům jako Anděl smlouvy (Zjev. 10. kap.). Avšak nejdříve sednou na lep falešného zachránce - "Mesiáše", jehož pomoc přijmou. V Danieli 12. kap. je položena otázka, jak dlouho to bude ještě trvat od toho okamžiku, až do konce těch podivuhodných věcí. Přísaha učiněná ve verši 6, poukazuje zřetelně na Zjev. 10. kap., kde je potom řečeno, že žádné prodlení - žádný posun času již nebude. Odpověď v Danielovi 12 zní: "I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl času, a když docela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci." (verš 7). To je těch posledních tři a půl let. Úplně na závěr bude Bůh přesný dokonce i v určení dnů. Služba těch dvou proroků potrvá 1260 dní (Zjev. 11; 3), to je přesně tři a půl roku. Během té doby bude stavěn chrám. Potom bude "poločas". Avšak po zřízení a vyměření chrámu bude svaté město dvaačtyřicet měsíců tlačeno (podle něm. Mengeho překl.: "rozšlapáváno"). To je přesně tři a půl roku podle Zjev. 11; 2: "...neboť jest dána pohanům, a budou tlačiti město svaté za čtyřidceti a dva měsíce." "...a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů." (Luk. 21; 24b). Prorok Daniel mluvil také o muži, který srazí pravdu k zemi, o ustavičné (každodenní) oběti, která bude zrušena, a o ohavnosti hubící (dle něm. Mengeho překl.: "odporném pustošení"), která nastane, jakož i o svatyni, která bude vydána všanc útlaku (Dan. 8; 11-14). Druhá polovina bude dvakrát prodloužena: "Od toho pak času, v němž odjata bude oběť ustavičná, a postavena ohavnost hubící, bude dnů tisíc, dvě stě a devadesát." (Dan. 12; 11), tedy o 30 dní déle, dokud pevně ustanovené zničení nebude vylito na zpustošení (zpustošitele). Potom je uveden ještě třetí počet dní, totiž 1335 dní (Dan. 12; 12). Zřejmě bude zapotřebí ještě 45 dní, v nichž se stanou poslední události, jako např. soud národů (Izai. 2; 4, Mich. 4; 3, Mat. 25; 32, Zjev. 11; 18, Zjev. 20; 4 aj.); teprve potom může začít panování Krále. Musí přece být všechno navráceno do skvělého stavu. Celé stvoření toužebně očekává okamžik, kdy z pomíjivosti, pod níž sténá, bude vysvobozeno (Řím. 8; 19-22). V souvislosti s posledním určením času je řečeno: "Blahoslavený, kdož dočeká a přijde ke dnům tisíci, třem stům, třidcíti a pěti." (Dan. 12; 12). Tím končí to, co se musí stát v poslední fázi až do nového utváření před nastolením Tisíciletého království. Blaze tomu, kdo vytrvá až do úplného konce, neboť ti, kteří zůstanou na zemi, vejdou pak do Tisíciletého království. Celé stvoření si oddychne a celý svět se bude nacházet v rajském stavu. Podle svědectví Písma svatého neexistuje žádný totální konec světa s úplným zničením, jak to mnozí falešně učí, nýbrž jen vytříbení a očištění ohněm s nádherným novým začátkem, na nějž se již celé stvoření těší. Potom se budou spolu pokojně pásti vlk a beránek, kráva a medvědice atd. (Izai. 11; 6-9), neboť během tohoto časového úseku bude satan svázán a uvržen do propasti (Zjev. 20).