Sedmdesát Danielových téhodnů
/ Ewald Frank
Язык: Чешский
Другие языки
7. Jeruzalém - kámen přetěžký
Nikoliv Gaza ani Jericho, ne západní břeh Jordánu ani Golanské výšiny, nýbrž Jeruzalém bude až do poslední bitvy kamenem přetěžkým pro všechny národy, na němž si vylámou zuby (Zach. 12; 2-3). Smlouvou o pásmu Gazy a Jerichu se dostaly okolní národy až na práh Jeruzaléma. Nyní jsou všechny národy v OSN pro Arafata, a tím pádem proti Izraeli. Byl to tento muž, který v r. 1974 oznámil svůj postupný plán takto: "V první fázi zřídíme strategické body v Gaze a Jerichu, abychom se odtud zmocnili Jeruzaléma. Neboť kdo má Jeruzalém, má celý Izrael." Šest dní po podepsání smlouvy ve Washingtonu, totiž 19. září 1993, opakoval Arafat před 19 zahraničními ministry Arabské ligy v Káhiře tentýž postupný plán. Předčítal ze stanov OOP odedávna známé teze a končil slovy: "Naším cílem je zničení Izraele." Již ve více válkách - a Arafat byl u toho od první války r.1948 - chtěli, jak to říkají, uvrhnout (zahnat) Izrael do moře. Až dodnes byl Jeruzalém hlavním městem pouze Izraele, nikdy jiného národa. Pro ostatní dvě světová náboženství, křesťanství a islám, mělo toto město až dosud spíše podřadnější význam. Kupodivu se ale nyní orientují v zesílené míře na Izrael a obzvláště na Jeruzalém. Nechávají bez povšimnutí Mekku a Medinu, Lourdy a Fatimu a soustřeďují se celou silou na Jeruzalém. Vatikán dokonce klade nároky na majetky z doby křižáckých výprav. Jakým právem? Zásada OOP tedy zní: nejprve Gaza a západní břeh Jordánu, potom Jeruzalém a celý Izrael. Proto také dal Arafat vytisknout na svůj státní znak i celý Izrael od Eilatu přes Jeruzalém a Tel Aviv až po Haifu. To je podle jeho chápání stát Palestina, který takto vlastně nikdy neexistoval, který ale má nyní vzniknout. Užívané jméno Palestina pochází z řecko-římského označení "Palaistine" a byla jím označována země filištínská. To je to dnešní pásmo Gazy, nic víc. Přesto, že izraelský ministerský předseda Rabin ve Washingtonu zdůraznil mír tím, že citoval slovo z Kazatele 3; 8: "...jest čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje", čekají národ Izrael a město Jeruzalém ještě velmi zlé časy. Písmo svaté neříká, že nastane anebo bude skutečný mír na základě politických a náboženských vyjednávání. Je v něm jen vyjádřeno, co se nyní ve skutečnosti děje: o míru se mluví a jedná se o něm. Avšak stále trvá varování: "Nebo když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť ." (1. Tes. 5; 1-3). Již 29. září 1938 prohlásil britský ministerský předseda Chamberlain po podepsání mnichovské dohody s Hitlerem: "Peace in our days." - "Mír v našich dnech." Sotva o dva měsíce později, totiž 9. listopadu 1938, lehly popelem synagogy v Hitlerově Německu. 91 Židů bylo nacisty zavražděno, přes 26.000 uvrženo do koncentračních táborů a nesčetné židovské obchody byly zdemolovány. 13. září 1993 znělo heslo ve Washingtonu podobně: "Peace in our time." - "Pokoj v naší době." Avšak přijde to, co Bůh předpověděl v Písmu, například v Zachariáši 12. a 14. kap., jakož i na jiných místech.