Sedmdesát Danielových téhodnů
/ Ewald Frank
Langue: tchèque
Other languages
3. Musí se to brát přesně
Mnozí učenci Písma mají potíže s časově správným zařazením těchto událostí, protože přehlédli, že po smrti Šalomouna byla rozdělena říše na Judsko a Izrael: potom existovaly na jedné straně kmeny Juda a Benjamin, s hlavním sídlem v Jeruzalémě za vlády Roboáma (932-916 př. Kr.) a na druhé straně deset kmenů, známých pod pojmem Izrael, se sídlem v Samaří pod vládou Jeroboáma (932-911 př. Kr.). Nejznámějším králem v Judsku byl Jozafat (874-850 př. Kr.) a nejznámějším králem v Izraeli byl Achab (875-854 př. Kr.). Je to důležité z toho důvodu, protože existovala totiž dvě odvlečení do otroctví a důsledkem toho tedy dvě zajetí: Izrael, tedy těch deset kmenů, byl odvlečen v roce 721 př . Kr. do Asyrie. Ty dva kmeny, Benjamim a Juda, byly podstatně později, totiž až v r. 606 př. Kr., odvedeny do babylonského zajetí. O to zde jde. Toto zajetí trvalo přesně 70 let, a to od r. 606 do r. 536 př . Kr. Asi 40.000 lidí se vrátilo tehdy z babylonského zajetí opět do Jeruzaléma, aby vybudovali chrám. Tím končilo těch 70 let zajetí předpověděných Jeremiášem, které však nemají nic společného se 70 téhodny (týdny let) předpověděnými v Dan. 9. Pouze ty dva kmeny, které byly odvedeny do Babylona, se mohly z Babylona navrátit. Učení, známé jako "Britský Izrael", které říká, že těch 10 kmenů zaniklo, je falešné. V Ezdráši v 1. kapitole je řečeno o příkazu znovuvybudování chrámu v Jeruzalémě - nikoli města a jeho zdí: "Léta prvního Cýra, krále perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova, krále perského, aby dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka: Toto praví Cýrus, král perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a on mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, budiž Bůh jeho s ním, a nechať jde do Jeruzaléma, kterýž jest v Judstvu. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, budiž Bůh jeho s ním, a nechať jde do Jeruzaléma, kterýž jest v Judstvu, a staví dům Hospodina Boha Izraelského, toho Boha, kterýž jest v Jeruzalémě." Prorok Izaiáš působil v době od r. 740 do r. 680 př. Kr. I on mluvil o tomto zajetí a prorokoval o Cýrovi, který byl pověřen: "Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslů svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v něm, a o městech judských: vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdělám. Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším. Kterýž dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná, a řekne Jeruzalému: Zase vystaven buď, a chrámu: Založen buď." (Izai. 44; 26-28). V době návratu z babylonského zajetí žili a působili Zorubábel, syn Salatielův, a Jozue, syn Jozadakův, jakož i proroci Aggeus a Zachariáš. "I uposlechl Zorobábel, syn Salatielův, a Jozue, syn Jozadakův, kněz nejvyšší, i všichni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich; nebo se bál lid tváři Hospodinovy. Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin. V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele, syna Salatielova, knížete judského, a ducha Jozue, syna Jozadakova, kněze nejvyššího, a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého." (Ag.1; 12-14). Prorok Aggeus prorokoval ohledně chrámu, který byl opět vybudován: "Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů." (Ag. 2;10). "Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův." (Ag. 2;19). V proroku Zachariáši rovněž nalézáme zmínky o stavbě chrámu: "Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: "Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let?" I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými. Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým. A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému. Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj stavěn bude v něm, praví Hospodin zástupů , a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém." (podle něm. Mengeho překladu: "...a nad Jeruzalémem má být napnut vyměřovací provaz.") (Zach. 1; 12-16). Při výstavbě chrámu byl hlavní důraz kladen na to, aby byl jako dům Boží postaven na původním místě (Ezdr. 5;15, 6;7 aj.). První základy byly odhaleny a na nich vznikl nový chrám, který byl ve všech podrobnostech přesně jako ten první. Tak to musí být i s novozákonní Církví. Před návratem Ježíše Krista musí znovu povstat ve všech věcech podle původního apoštolského vzoru, a to na základě apoštolů a proroků (1. Kor. 3;10-11, Efez. 2;20-22). Také s chrámem v Jeruzalémě se to opět tak stane. Bude postaven na svém původním místě. Jak zjistili židovští vědci a archeologové, nestál chrám na vyvýšenině hory Moria, kde Abraham obětoval Izáka a kde stojí Skalní dóm (Omarova mešita), nýbrž přesně padesát metrů dále na sever. Židé uzavírají svou modlitbu u Zdi nářků s přáním, aby jim ten Věčný ráčil nechat dožít se znovuobnovení chrámu a příchodu Mesiáše.