Sedmdesát Danielových téhodnů
/ Ewald Frank
Язык: Чешский
Другие языки
8. Poslední dny
Pokud se týká času milosti pro národy, ten bude trvat tak dlouho, dokud se Bůh opět milostivě nepřikloní k Izraeli. Tento časový úsek je v souvislosti s Izraelem a Církví také označován prorockým pojmem "poslední dny". Pisatel epištoly k Židům hned na počátku uvádí, že Bůh, poté co před časy rozličnými způsoby mluvil skrze proroky k otcům, "v těchto pak posledních dnech mluvil k nám skrze Syna svého." Úsek času milosti, v němž je Duch svatý vylit a působí, formuluje Petr prorocky takto: "A budeť v posledních dnech", dí Bůh, "vyleji z Ducha svého na všeliké tělo..." Odvolává se přitom na vylití Ducha svatého (Skutk. 2; 17), které asi před dvěma tisíci lety započalo o známém letničním dni a používá od toho okamžiku pro tuto nyní téměř za námi ležící dvou tisíciletou epochu výraz "v posledních dnech". Ten nejposlednější den je den Páně - sedmé tisíciletí. Ve svém druhém kázání po Letnicích se Petr odvolává na zaslíbení z 5. Moj. 18; 15-18 a dokazuje, že Kristus, Mesiáš, je ten Prorok, o němž Mojžíš prorokoval. "...každá duše, kteráž by neposlouchala toho proroka, vyhlazena bude z lidu..." Všichni proroci, počínaje Samuelem, "o těchto dnech předzvěstovali". (Skutk. 3; 22-24). Tyto dva poslední dny nyní pomalu ale jistě končí. Nejposlednější den je ten sedmý den. Na počátku posledního dne bude první vzkříšení a na konci se uskuteční poslední vzkříšení a poslední soud. Prorok Ozeáš rovněž uvádí tyto poslední dny v souvislosti s roztroušením Izraele: "Pojďte, a navraťme se k Hospodinu; nebo on uchvátil a zhojí nás, ubil a uvíže rány naše. Obživí nás po dvou dnech, dne třetího vzkřísí nás, a budeme živi před obličejem jeho." (6; 1-2). Tyto zde zmíněné dva dny jsou ty dva tisíce let, v nichž byl lid izraelský rozptýlen, a na konci těchto dnů byl shromážděn, jak to dosvědčuje mnoho míst z Bible a jak jsme to i my v naší generaci zažili. "Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že "jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den." (2. Petr. 3; 8). Shromažďování po dvou dnech neznamená ještě, že obdrželi život z Boha, neboť to se stane teprve tehdy, až poznají svého Mesiáše, v Němž jediném je věčný život pro všechny lidi. Neboť jenom v Ježíši Kristu se Bůh osobně lidstvu zjevil jako ten, který přináší spásu. V souvislosti s Izraelem je psáno: "...dne třetího vzkřísí nás...", to znamená: po našem čase - tj. v čase, kdy pro Izrael nastane doba milosti - která již spadá do dne Páně, přijmou život z Boha. Službou dvou proroků poznají svého Mesiáše. "Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?" (Řím. 11; 15). Navzdory jejich shromažďování a národnímu obrození leží na nich stále zástěra Mojžíšova (dle něm. překl. "pokrývka").Tak to rozvádí Pavel v epištole ke Korintským: "Protož až dodnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci." (2. Kor. 3; 15). Boží spásný plán probíhá přesně tak, jak byl stanoven už od samé věčnosti. Nacházíme se skutečně uprostřed naplnění a uskutečnění biblického proroctví konečného času. Každým okamžikem se může stát, že čas milosti pro národy skončí, dokončení Církve bude dosaženo, vzetí nastane, Bůh učiní duchovní nový začátek s Izraelem, smlouva s antikristem bude uzavřena a chrám bude stavěn. Jak velice Židé počítají s uskutečněním svých zaslíbení, vidíme na následující skutečnosti: Pod patronátem izraelského ministra náboženství a vrchního rabinátu bylo již zhotoveno 93 chrámových nádob a náčiní. Lze je shlédnout v ulici Misgav Ladach 24 v Jeruzalémě. Jako další bude zhotoven 1,80 m vysoký svícen, odpovídající 2. Moj. 25; 31-40 - tepaná práce z jednoho kusu zlatého valounu těžkého 43 kg. Výjimku tvoří jen stánek úmluvy, protože Židé znalí Písma věří, že se nestal válečnou kořistí jako chrámová náčiní, nýbrž že se nachází nepoškozen kdesi pod troskami chrámu. Bible znalí Židé otevřeně dále mluví o tom, s čím v bezprostřední budoucnosti počítají. Jsou přesvědčeni o tom, že Bůh vznikem a založením státu Izrael v květnu 1948 zařadil Svůj lid opět do původního rytmu milostivého léta. Věří, že po 49 letech bude opět vyhlášeno milostivé léto, jak to bylo tehdy Mojžíšem lidu izraelskému nařízeno (3. Moj. 25; 8-13). To by bylo podle jejich výpočtu v roce 1998. My nemůžeme určit datum událostí, které se uskuteční, avšak měli bychom si uvědomit, že jejich uskutečnění stojí bezprostředně před námi. S návratem izraelského národa do zaslíbené země souvisí i všechno ostatní, co je pro ně určeno. Pro Církev to znamená nejvyšší stupeň pohotovosti. Dříve, než začnou Boží spásné dějiny s Izraelem, musí být uzavřen Jeho vykupitelský plán s Církví z národů. Začátek sedmdesátého téhodne (týdne let) je na dosah ruky a o to ještě blíže je návrat nebeského Ženicha, aby vzal pozemskou Nevěstu domů. Protože toto všechno můžeme vidět a zařadit, smíme své hlavy pozdvihnout, neboť víme - nedomníváme se, víme na základě uskutečňujících se událostí biblického proroctví, že návrat našeho Pána je nyní opravdu blízko, a tím vykoupení těla a vzetí těch, kteří patří k Církvi-Nevěstě, je skutečně bezprostředně před námi. Čas a hodinu nezná ovšem nikdo, to ani není zapotřebí; měli bychom však své spasení konat s bázní a třesením a ve všem zůstat střízliví, to znamená úplně normálně žít dál a plánovat tak, jako by byl ještě celý život před námi. Kdo by chtěl stavět dům, ať jej staví. Kdo by si chtěl rozšířit vzdělání, ať tak činí. Kdo by se chtěl ženit, ať se ožení, atd. Cokoliv máme v úmyslu zde na zemi, měli bychom vykonat, avšak vždy dbát toho, abychom stále byli připraveni. Stav, v němž se jednotlivé Boží děti a Církev v současnosti nacházejí, nezůstane tak až do konce. Bůh bude konat ještě velké věci. ON zaslíbil, že ještě jednou pohne nebem i zemí (Žid. 12; 26-28). Můžeme počítat s krátkým a mocným působením Ducha, jehož závěrem bude vzkříšení, proměna a vytržení. V Církvi-Nevěstě na závěr tedy nastane mocné oživení a probuzení. V tom krátkém čase bude ze strany církve vykonáván nátlak a ti, kteří budou hotovi, zvolají: "Přijdi brzy, Pane Ježíši!" Pak řekne Duch i Nevěsta: "Pojď!" Jako poslední zazní: "Ano, přijdiž tedy, Pane Ježíši! Amen." Nikdy v uplynulých letech své služby jsem o tématu sedmdesáti téhodnů nepojednával. Avšak nyní to je skutečně aktuální, a proto mně na to Duch Boží obzvláště poukázal. Spoléhám na to, že je tomu tak, jako u bratra Branhama, když řekl: "To je to, co Duch svatý vložil do mého pera, když jsem psal." Duch svatý může dnes jen totéž diktovat, jako tehdy, když Slovo vyšlo poprvé z úst Božích. Bohu buď dík, že nemám žádné vlastní učení, které bych musel obhajovat. Mohu, jak to odpovídá Božímu poslání, nechat mluvit samého Boha. JEMU jedinému náleží čest. Doufám, že výklad posloužil Vám všem.
Z příkazu Božího působící
br. Frank