Křest, Večeře Páně a mytí nohou
/ Ewald Frank
Langue: tchèque
Other languages
4. Jméno
Sotva existuje v Písmu svatém nějaký verš, který by byl tak nepochopen a zneužíván, jako Matouš 28:19. Zní: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého…“ Nepochopitelným způsobem učinili v pozdějších staletích z těchto slov trojiční formuli, která je až dosud používána téměř ve všech církvích i svobodných církvích. Jak se zdá, nikdo si však nepoloží otázku, jak tedy zní jméno, na něž má být křtěno. Otec, Syn a Duch svatý jsou označení různých zjevení Boha. Člověk může být také mnohým, například učitelem, právním zástupcem, lékařem atd. Může být otcem, manželem a synem. To vše jsou označení, která mají svůj nárok na existenci v právě platném vztahu. Avšak každý člověk má nějaké jméno. Tak je tomu i u Boha, který se ve Starém zákoně oznámil smluvním jménem Jahweh. Při křtu jde o jméno, v němž se On zjevil v Novém zákoně, které ale v Matouši 28:19 nebylo vysloveno.
Budeme nyní zkoumat několik míst z Písma, v nichž je rovněž řeč o jménu, aniž by bylo jmenováno. Toto bude všem, kteří hledají pravdu, velkou pomocí. v Lukáši 10:17 čteme, že se těch sedmdesát Pánem vyslaných učedníků vrátilo a plni radosti oznamovali: „Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.“ Není nám přitom zřejmé, že tito muži prožili a mínili moc jména JEŽÍŠ? Jistěže! Při slovech Pána: „Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém…“ (Mat. 18:20) rovněž nebude nikdo pochybovat o tom, že se při tom jedná o jméno JEŽÍŠ, i když nebylo vysloveno. v Lukáši 24:47 je psáno, že v Jeho jménu má být kázáno odpuštění hříchů a u Jana 2:23, že mnozí v Jeho jméno uvěřili. ve všech takových místech z Písma každý ví, které jméno je míněno, jen u Matouše 28:19 nikoliv. Je to přece zvláštní. O tom by mělo být vážně přemýšleno.
V místech až doposud jmenovaných šlo o jméno Syna, další se budou týkat jména Otce. Zde vstupujeme na božskou půdu zjevení.
Pán nás učil modlit se: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé!“ (Mat. 6:9) Tak to říkají miliony, aniž by se tázali, které je to jméno Otce, které má být posvěceno. Bůh je Otec, neboť On má syny a dcery, ale zde se jedná o Jeho svaté jméno. U Jana 12:28 řekl Syn: „Otče, oslaviž jméno své!“ Odpověď shora zněla: „I oslavil jsem, i ještě oslavím.“ Jaké jméno je tím míněno? Jak se jmenuje Bůh, který by chtěl Své jméno ještě jednou oslavit? Existuje přece jen jedno jméno, skrze něž se můžeme k Bohu přiblížit, a to je Jeho vlastní jméno.
Ve velekněžské modlitbě řekl Syn odvolávaje se na Otce: „Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa.“ (Jan 17:6) Je tu snad řeč o nějakém starozákonním jménu? Jistěže ne. Kdo pozorně četl, toho napadne, že jméno Otce je zjeveno těm, kteří Mu náležejí jako synové a dcery. Byli Bohem poznáni, a opět Boha poznávají. Nyní tu věc uvedeme na jednoho jmenovatele: „Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal.“ (verš 11) Zřetelněji to nemůže být řečeno: jméno Syna je současně jméno Otce. Ve verši 26 dal On zaslíbení: „A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a známo učiním…“
Židům tehdy řekl: „Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne.“ (Jan 5:43) Jak to vypadá s křesťany? Blaze tomu člověku, který může věřit, že Otec se zjevil v Synu a oznámil nám Své jméno! Jak ale tedy zní Jeho jméno? JEŽÍŠ – Immanuel: Bůh s námi! Existuje jen jedno osobní zjevení Boha, které se stalo v Kristu, a jen jedno jméno Boží, o něž se zde jedná: Pán Ježíš. V tomto jménu se bude každé koleno sklánět a toto jméno bude vyznávat každý jazyk. Tak se Bůh potkal s námi a jen tak se my můžeme potkat s Ním. Tímto právě vyloženým se řeší hádanka z Matouše 28:19 a vyúsťuje do jména Pána Ježíše Krista.