Mistrovské dílo
/ William Branham
1. Část 1.
Skloňme hlavy k modlitbě. Zatímco máme před Bohem skloněné hlavy i svá srdce, chci se zeptat, jak mnozí z vás mají potřebu, kterou mám vzpomenout před Bohem. Zvedli byste své ruce? Mějte tu žádost pevně ve svých srdcích, zatímco se modlíme.
Pane Ježíši, nevyčerpatelný prameni života, pronikni nás, Pane, a očisti nás ode vší nevíry a všech hříchů, abychom mohli nyní obstát ve Tvé přítomnosti. Víme, že jsou mezi námi nouze. Jsme si také vědomi toho, že jsme hříšníci a nejsme hodni žádného požehnání. Ale myslíme-li na to, že On přišel a vzal naše hříchy na Sebe, jestliže je tedy zde Jeho krev, pak to již nejsme my, kdo stojíme v přítomnosti Boží, pak je to On – je to jen náš hlas skrze Jeho krev. Jeho krev mluví za nás. Ó Bože, tak očisti naše srdce od hříchu a nevíry.
Daruj nám to, co žádají naše srdce, neboť opravdu máme žádost Ti sloužit. Všecko, co nás potkává a oslabuje, utrpení a všechny věci světa, které jsou na nás kladeny, jsou zde k tomu, aby nás přivedly k dokonalosti. Je psáno, a tak On nám dal vědět: „Nebuďte překvapeni zkouškami, které na vás přijdou." (1. Petr. 4, 12). Mají nám posloužit jen k dobrému, aby nás učinily dokonalými a uvedly nás do správného postoje. Děkujeme Ti za tyto veliké zkušenosti – projití pouští, čímž jsou spravedliví formováni do svatých. V žádném případě bychom nechtěli nic dělat v protikladu k Tvé vůli, ale modlit se, Otče, abychom skrze to všechno přišli k Tobě blíže.
A když to břemeno bude tak těžké, že již nebudeme moci jít dále, pak zvedáme ruce k Tobě, náš Otče. Vyslyš nás potom s nebe, Pane. Uzdrav nás. Uzdrav nás pro království Boží.
Požehnej dnes Své Slovo, Pane. Tvé Slovo je pravda.
Jsme nyní shromážděni zde v kapli a prosíme za bratra Neville, bratra Capps, bratra Collinse a ostatní kazatele, za předsednictvo a diakony, za všechny posluchače a všechny, kteří jsou cizí v našich branách. Nechť je toto den, na který budeme dlouho vzpomínat, protože zde byla Tvá přítomnost.
Dnes ráno očekáváme veliké věci, Pane; byli jsme svoláni narychlo. Máme za to, že se to stalo z jistého důvodu. Nechť se uskuteční Tvůj úmysl, neboť o to prosíme ve jménu Ježíše, zatímco se Ti podřizujeme. Amen.
Je to něco zvláštního, být s vámi v této přeplněné kapli. Dnes ráno jsem již tolik neočekával, protože jsem vlastně sám nevěděl, že tu budu. Právě jsme se vrátili z Filadelfie a byl jsem toho názoru, že musím cestovat dále přímo do Arizony, abych tam pohřbil Jima Mosela, jednoho z mých přátel. Byl kapitánem letectva, drahý, bohabojný muž, kterého jsem nedávno přivedl ke Kristu, a byl jedním ze tří bratrů Moselových. Jeden z nich se nyní zřítil s letadlem a zahynul. Asi deset hodin ležel v hořících troskách, než jej mohli vyprostit. Bylo mu dvacet osm let, jeho ženě je dvacet šest let, a mají tři malé děti, nejstaršímu je sedm let. Je to velice smutná událost. Musel být pohřben hned druhého dne po vyproštění, a já jsem neměl možnost být u toho. Oznámil jsem telegramem, co jsem chtěl říci při pohřbu bratra Mosely. Některým těmto věcem nemůžeme rozumět, přesto všechno slouží k našemu dobrému.
Dnes ráno jsme zde ve službě Páně. Víme, že Bohu věříme. Věříme, že On udělá všechno správně; nehledě na to, co to je a jak se to projeví, víme, že nám to musí sloužit k dobrému. To On zaslíbil, proto to tak jednoduše musí být. Někdy to nechápeme, někdy je to velmi těžké, a přesto víme, že je to pravda, neboť Bible říká, že je to pravda. Pro nás je Bible Bůh v písemné formě.
Někde musíme naši víru zakotvit. Kdyby se někdo z nás pokusil o úspěch a stal by se multimilionářem – co s tím můžeme dělat? Jednou musíme dojít na konec naší životní cesty, a k čemu to pak je? Peníze jsou prostředkem k placení, ale život si tím nevykoupíte. Jen Bůh dává život.
Poznáváme, že jsme tady jako negativ. Jestliže existuje negativ, musí existovat také positiv. Neexistuje negativ bez positivu, neboť předpokladem pro positiv je negativ. Je to tak, jako když se zachytí obraz nějakého předmětu. Musí tu být nějaký předmět a čočku musí zasáhnout světlo, jinak nemůže negativ vzniknout. Jestliže poznáme, že náš život zde je negativem, obrazem jiného života, pak také víme, že někde existuje positiv, který byl zasažen světlem a tady na zemi se zase zrcadlí. My jsme jen zrcadlením, ale skutečný předmět se nachází někde jinde. Jestliže to tak není, pak jsem ten nejsvedenější člověk na světě; pak jsem žil zbytečně. Ale to, že existuje, je vyvýšeno nad každý stín pochybnosti a proto jsme tady.
Jestliže vidím, že přijedete přes celé státy dokonce jen na základě pouhé domněnky, že tady jsem, pak se cítím velice malinký, když přijdu do takového shromáždění. Myslím na to, že lidé jedou stovky mil, jen proto, aby se několik minut mohli zúčastnit bohoslužby.
Jedna žena, která sem přišla před několika dny, řekla: „Ukaž mi, kudy ten muž chodil, a já půjdu v jeho stopách; pak budu uzdravena." Jestliže lidé jednomu tak věří, a reprezentujeme Krista – co máme potom dělat? Musíme dávat velice pozor, neboť převráceností nezničíme jen sami sebe, ale i jiné, kteří jednoho následují.
Neznám žádnou denominaci nebo něco jiného, kam bych vás mohl poslat. Je jen jedno, do čeho jsem vložil víru, a to je Slovo Boží. Jestliže mi věříte, následujete to, co vám říkám, neboť věřím Bibli. Všechno ostatní jde vedle. ON je Život. ON je Slovo.
Vím, že vás tu zdržuji dlouho. Modlil jsem se k Bohu, ježto jsem měl nutkání, být tu dnes. Měl jsem mnoho rozhovorů a telefonátů; některé již dnes ráno. Myslel jsem si: „Bratr Neville mě jistě požádá, abych mluvil." To bylo v pátek, když jsem si řekl: „Bratr Neville mě jistě požádá, abych mluvil." Když to dělám, pak se modlím, aby mi Bůh pomohl. Bylo takové horko. Ale On je tak dobrý a poslal nám déšť, přerušil ta extrémní vedra a daroval nám dnes krásné jitro. Prosím o to, aby se Jeho dobrota vylila na každého z vás, abyste nikdy nezapomněli na toto dopoledne. Ať je Jeho milost a požehnání na vás.
Včera večer jsem navštívil nemocného přítele. Je to bratr Billy Dauch. Dnes ráno ho tu nevidím. A přece, tamhle je. Myslel jsem si: „Starý jednadevadesátiletý muž ještě spěchá přes celou zem, pouští, zasněženými horami a po zledovatělých silnicích." On to nemusí dělat. Bůh byl k němu tak dobrý; přesto to nemusel dělat. Mohl by sedět doma a mít sluhy, kteří by jej ovívali vějířem, kdyby si to přál. Ale s Billy Dauchem se něco stalo: Je znovuzrozený. Když se to stalo, přišlo něco do jeho srdce tak, že celý jeho život je zaměřen jen na to, účastnit se těchto bohoslužeb. Jestliže jsem tedy hlásnou troubou Boží, mohl bych podvést přítele? Raději bych zemřel! Musím mu tedy říci přesnou pravdu z Bible, neboť je to Boží Slovo. Opakuji jen to, co On řekl.
Nyní bych chtěl něco přečíst z Bible. Nežli to udělám, chtěl bych oznámit, že večer bude Večeře Páně. To se týká místních, neboť ti ostatní se zřejmě rozjedou domů, protože musí do práce. Vy, kteří sem přicházíte do shromáždění, myslete na to, že bratři budou dnes večer vysluhovat Večeři Páně.
Já čekám na konečný příslib z Afriky. Jako misionáře mě tam nepustí. Mohu tam cestovat jen jako lovec a navštívím Keňu, Ugandu a Tanzánii. Jen tak se tam dostanu. Ty sbory tam to nechtějí, neboť jedni by chtěli, abych kázal jejich názory a ostatní, abych zastupoval jejich stranu, a tak do Afriky nejdu. Nemohu být pokrytcem a dělat to. Jednoduše jim řeknu: „Ne! Budu kázat jen to, co Bůh na mé srdce položí a jinak nic." Jsem si jist, že to jistě nebude to, co by chtěli, abych učil, například křest na tři tituly atd. A pak bych se měl s nimi hádat? Ne!
Ale bratr Boze mě prosil, abych se účastnil jedné velké konference. On se přiblížil k poznání toho, čemu věříme. Proto jsem žádal o povolení k návštěvě, jako bych se chtěl zúčastnit lovu. Jestliže se najde někdo, kdo by mě pozval na lov, pak to jistě půjde, neboť ten muž na velvyslanectví je mým přítelem z Chicaga. Jakmile tam půjdu, řekne: „Je tu bratr Branham, povolte nám shromáždění." Jestliže tam budu, potom to velvyslanectví již nemůže odmítnout. Právě se pokoušejí to uskutečnit. Pokud to je vůle Boží, pak to tak bude. Spoléhám na to. Je to přenecháno Jemu. Jestliže to nepůjde, dám vám vědět.
Jestliže Pán bude chtít, pak bych chtěl kázat na téma sedm pozounů. K tomu budeme mít bohoslužby po celý týden. Ale nebudou se konat zde v kapli, budeme se snažit najmout auditorium.
Nikdy jsem si nemyslel, že by zde bylo vybudováno nové auditorium. Stojí přesně tam, kde jsem viděl Ježíše poprvé ve vidění. Audito-rium bylo postaveno na stejném místě. To místo jsem si prohlédl znovu. Když jsem Jej viděl poprvé, hleděl na východ. Vzpomínáte si, že jsem to vyprávěl. Modlil jsem se tam za svého tatínka. Byl jsem ještě mladý a právě jsem začínal kázat. Tam jsem Jej viděl jít. Díval jsem se na Něho, Jeho tvář, viděno ode mne, byla otočena stranou. Prošel jsem mezi keři dále, a pokašlával jsem. Dále jsem se na Něho díval; On se neotočil. Když jsem vyslovil Jeho jméno, „Ježíš", tedy se obrátil a vztáhl Své ruce. Na více si nemohu vzpomenout. Přišel jsem k sobě až při rozednění a vrátil se z toho pole. Možná, že mi Pán dovolí kázat tam na téma pozounů. Kdekoli by to mělo být: vůle Boží se stane.