Mistrovské dílo
/ William Branham
9. Část 9.
Mám ještě několik minut času vyprávět vám, co se stalo předevčírem. 3. července jsem seděl zde v nákupním centru. Byl jsem již v Římě, ve Francii, v New Yorku a Los Angeles, ale ty nejnestydatější ženy, které jsem viděl ve svém životě, jsou v Jeffersonville, v Indianě. Tolik špíny a ohavností jsem ještě nikdy v mém životě mezi lidmi neviděl. Seděl jsem tam a rozbolelo mě srdce. Pán mi dal vidění. Nyní vám jej budu vyprávět. Nevím, zda to mohu znovu podat, neboť to dnes vyprávím poprvé. Dostal jsem se do vytržení, a když se to stalo, byl někdo vedle mně. Tu osobu jsem neviděl, jen slyšel její hlas. Díval jsem se tím směrem a on řekl: „Nevěsta se ti předvede v přehlídce." A když jsem se tam díval, viděl jsem přicházet směrem ke mně tu nejslušněji oblečenou skupinu žen, kterou jsem v mém životě viděl. Každá se zdála být oblečena jinak. Všechny měly dlouhé vlasy, dlouhé rukávy. Byly to mladé ženy. Vypadalo to, že jim bylo asi tak dvacet let.
Mám před sebou otevřenou Bibli. Mohu říci jen to, co jsem viděl. Kdybyste se mne ptali: „Na co se díváš právě teď?" Pak bych odpověděl: „Dívám se na hodiny." „Nač se díváš teď?" „Na lidi." „Na co se díváš nyní?" „Na Bibli." Říkám vám pravdu: Tohle jsem viděl. Mohu říci jen to, co jsem viděl. Nevím, co to všechno znamená, jen vám to musím oznámit.
Ten, kdo ke mně mluvil, stál vedle mne. Nevěstu tvořila skupina tak čistých a milých lidí, jaké jsem ve svém životě ještě nikdy neviděl. Bylo jich asi tucet nebo více. Přesně to nevím. V každém případě to byla celá skupina. Přecházely, vznášely se, hleděly vzhůru. Pozoroval jsem je, jak se přibližovaly. Ó, jak byly krásné! Díval jsem se na ně. Když procházely, řekl: „To je nevěsta. Nyní se podíváme na přehlídku církví." A již přicházely. Pozoroval jsem je, jak se blížily. Když šly kolem, zdálo se, že jedna vypadá hůře než druhá. Nikdy ve svém životě neviděl tak nestydatou skupinu. Potom jsem slyšel nějaký hřmot. On řekl: „Teď přichází skupina z Ameriky." Já jsem přece Američan; ale z tohohle jsem onemocněl. Neumím se dost dobře vyjadřovat, abych mohl ve smíšeném shromáždění říci, co se dělo. Budete si muset něco domyslet.
Když se tyto ženy blížily, viděl jsem, že jejich vůdkyně byla čarodějnice. Měla dlouhý nos a veliká a široká ústa. Všechny byly zakryté jen od boků dolů, nahoře měly ovázaný jen malý štráfeček, asi jeden coul široký (cca 3cm). Každá žena měla něco podobného, co jsme dříve mívali vystříhané z novinového papíru, aby jsme zahnali mouchy.
Vzpomenou si na to ještě někteří? Ještě to znáte. Mám za to, že se to užívalo také při karnevalech. Ty papírové třásně nebo proužky visely dolů. Něco takového držely před sebou dole; od boků dolů. Jinak tuto část těla měly obnaženou. Každá z nich měla krátce ostříhané vlasy, všude a všude kudrlinky a celé zmalované. Vypadaly jako pouliční šlapky. S tím papírem šly dál. Ó, jak to bylo vulgární! Vepředu si sice držely ten papír, ale když přešly, bylo vidět jejich zadní části. Když jsem viděl, jak vypadají zepředu a zezadu a jak se chovaly, myslel jsem: „Je tohle církev?"
Procházely kolem a zpívaly rockenrollové a twistové šlágry nebo jak se tomu říká. Stál jsem tam a řekl: „Je tohle církev?" V srdci jsem plakal. Čarodějnice, která je vedla, není podle mého názoru nic jiného nežli světová rada. Odbočily vlevo a zmizely v chaosu, zatímco hudba ještě zněla a vydávaly podivné zvuky a svými těly zmítaly hned na jednu a na druhou stranu. Tak se chovaly, když odcházely.
Chtěl jsem právě sklonit hlavu, když on řekl: „Počkej, nevěsta se musí vrátit." Vzhlédl jsem a tam zase přicházely. Šly kolem. Byly to dámy, které vypadaly půvabně. Dívaly se na mne, když přecházely. Pozoroval jsem, že každá z nich byla jinak oblečená. Jedna z nich, která šla téměř vzadu, měla dlouhé vlasy, které měla tak stočené. Mohla to být Němka. Pozoroval jsem ji. Když se vzdalovaly, dostaly se dvě nebo tři ze stejného kroku. Křičel jsem na ně, a ony se pokoušely zase vejít. Potom, co jsem je viděl, vidění skončilo a já zase přišel k sobě.
Nuže, zde je k tomu ten výklad. Pamatujte si to. Já jsem ještě nebyl připraven, abych si všechno poznamenal. Ale zatímco jsem dnes ráno kázal, pochopil jsem, co to znamená. Sledovali jste, že církev se předvedla jen jednou? To je pravda, přátelé. Nebeský Otec, který psal to Slovo, ví, že říkám pravdu. Říkám čistou pravdu. Ještě před několika minutami jsem to nevěděl. Všimli jste si také, že nevěsta byla ukázána dvakrát? To první a druhé semeno-zrno; obě byla stejná. Důvod, proč byly rozličně oblečené, spočívá v tom, že ta nevěsta bude pocházet ze všech národů. Každá z nich měla dlouhé vlasy a nebyla nalíčená. Byly to skutečně hezké dívky. Dívaly se na mne. Ony představovaly nevěstu, která přijde z národů. Každá reprezentovala nějaký národ. Držely krok v souladu se Slovem.
Musím na ni dát pozor. Jestliže nedám pozor, když přechází kolem, pak se dostane ze stejného kroku se Slovem. Možná, že se to stane, až můj čas pomine, když tu již nebudu, nebo jakkoli to má být.
Pozor! Ony zkoušely jak nejlépe mohly, opět vejít. Také se vrátily zpět a zase se přidaly, poté co nahlédly někam jinam a sledovaly církev, která se právě dostávala do chaosu. Ale to nebyly ty, které šly vepředu. Ale ty dvě tři poslední, které trochu odbočily doprava a zase se pokusily zařadit, když přecházely kolem. Byly při tom ode mne vzdáleny asi tak daleko, jako odsud ke zdi. Stál jsem tam a hleděl za nimi, až mi zmizely z dohledu.
Pozorovali jste, že církev z národů mi byla ukázána jen jednou. Ale nevěsta se objevila dvakrát. Vidíte, co to bylo. Nevěděl jsem to předtím, ale podívejte se na to v souvislosti s mou ranní zvěstí. Nevěděl jsem to.
To semeno padlo v Nicei do země. To byla originální setba. Procházela procesem v denominacích, které se ukázaly jen jednou. Ale nevěsta zase vzejde v posledních dnech: „JÁ nahradím …" Mistrovské dílo bude utvořeno. To je důvod, proč byla ukázána podruhé. Byla předvedena poprvé a pak ještě jednou. Podruhé byla právě tak dokonalá jako poprvé. Ó Bože, buď milostiv! Pospěšte, pospěšte, pospěšte! Nechť ten život do zrna již brzy vejde!
Ti ostatní se znovu neobjevili. Zmizeli, aby se již nikdy nevrátili. Nevěsta se ale vrátila zpět, neboť ona je Alfa a Omega. Bůh, ten veliký Sochař, Mu stvořil mistrovské dílo, neboť ono je částí jeho prvního mistrovského díla. Tak jak v zahradě Eden vyňal část a vytvořil z toho jiné dílo, které bylo zkaženo a padlo, zabýval se po celý čas tím, aby to opět vybudoval. ON vzdělal toto mistrovské dílo a bylo udeřeno. Touto udeřenou částí bylo to mistrovské dílo znovu vzděláno.
Mistrovské dílo Syna Božího – mistrovské dílo nevěsty! Ona je částí z Něho, proto musí být naplněním Slova. Slovo je naplněno, a my jsme připraveni pro příchod Pána.
Ó církvi Boha živého, pokořte svá srdce a sami sebe před Bohem. Tyto věci jsou pravdivé. Vím, že se to poslouchá, jakoby se nad národy šířilo něco mohutného. Tak to nikdy nebylo. ON Svůj způsob nemění.
Buď vděčná církvi. Buďte vděčni, že jste tam, kde se dnes nalézáte, pokud jste v Kristu. Myslete na to, že všechen život se shromažďuje v zrnu pro vzkříšení, a sláma a to ostatní bude spáleno. Pleva a všechno ostatní musí být a bude zničeno. Nestavte svou důvěru na denominacích. Zůstávejte ve Slově, v Životě, v Bohu a Jeho mistrovském díle.
Co bude v Tisíciletém království? Kristus a Jeho Nevěsta budou zpátky v zahradě Tisíciletého království. Amen.
Miluji Jej, miluji Jej,
neboť On miloval dříve mne
a vykoupil mi plnou spásu na Golgatě.
Tam byl ubit. Měli jsme Ho jako za ubitého a umučeného od Boha, ale On byl zraněn z důvodu našich přestoupení, ubit z důvodu našeho zadlužení.
Je tu dnes někdo, kdo ještě není v tomto zrnu, zatímco Život ještě ten poslední zbytek vytahuje z plevy ven, a pleva usychá? Kdo z vás ví, že letniční sbor usychá? Co to je? Opouští je život. A již je opustil. Poté, co se Nevěsta předvedla, ptám se, zda již není v plném počtu.
Miluji Jej …