Mistrovské dílo
/ William Branham
6. Část 6.
V Kimberley, v Jižní Africe jsem jednou přihlížel, jak se z dolu transportují na povrch diamanty. Viděl jsem je tam ležet. Vedoucí diamantového dolu byl jedním z pořadatelů v modlitební řadě. Bylo tam množství diamantů v ceně mnoha desetitisíců dolarů, ale ony se ani nezatřpytily, když na ně dopadlo světlo. Zeptal jsem se toho vedoucího dolu: „Jak je možné, že se nelesknou?"
Odpověděl: „Protože ještě nejsou vybroušené. Nejprve se musí vybrousit, potom odrážejí světlo." Tady to je.
Mistrovské dílo musí být nejprve broušeno. Dejte pozor, proč se to musí brousit? Je snad ten zbytek vyhozen? Ne, ne! Ten kousek, který se ubrousí, se použije na gramofonové jehly. Tato jehla se nasadí na gramofonovou desku, která má v sobě pro svět neviditelnou hudbu. Jehla ji pomůže reprodukovat; přináší správný význam Slova.
Jeho život souhlasil se všemi proroky. Bohu se líbilo Jej rozbít. Proč Jej bil? Ze stejného důvodu, jako bil Adama.
Vidíme Jej jako Bohem zbitého a mučeného. Ten dokonalý Beránek byl zabit pro hříšníky – dokonalý mistrovský výtvor.
Nyní již skoro dva tisíce let Mu Bůh opět vytváří mistrovské dílo, neboť Jej udeřil, aby z Něho část, žebro, vyňal, aby Mu mohl zformovat ženu. Když On toto dokonalé mistrovské Dílo na Golgatě udeřil, vzal z Něho část ven. To je jednoduše Nový zákon. ON naplnil ten Starý zákon. Nyní musí jiná část najít v Novém zákoně své naplnění. Vidíte Starý a Nový jsou jako muž a žena. Bylo zapotřebí Starého, aby byl dopředu ukázán ten Nový. Pak přišel Kristus, mistrovské Dílo, aby jej splnil. Nyní Jeho nevěsta naplní všechno, co obsahuje Nový zákon. Další mistrovské dílo je před dokončením.
Nejprve uplynulo asi 4000 let, než bylo vytvořeno mistrovské Dílo; nyní On pracuje skoro 2000 let na dalším mistrovském díle, na nevěstě pro Krista. Při tom užívá stejný, neměnný způsob jako při Svém prvním mistrovském díle: Své Slovo. Tak On vytváří Své mistrovské kusy. Neboť to může být jen dokonalý mistrovský kus, jestliže to je to dokonalé Slovo Boží. Skrze prach, odpad, nebo jiné přísady by se to rozpadlo. Nebe a země pominou, ale Slovo nemůže být nikdy zrušeno.
Víte, že k broušení diamantů je potřeba úplně zvláštních nástrojů. Ne každý nástroj je k tomu způsobilý. Viděl jsem několikatunové lisy, které všecko rozdrtily, ale diamanty z toho vyšly nepoškozené. Ne, diamant nemůže být rozdrcen. Musí se brousit.
ON dělá to stejné Svým neměnným způsobem. Zjišťujeme, že u Mal. 3 řekl: „JÁ jsem Bůh a neměním se." Ani Svou metodu nemůže změnit.
Po pádu prvního mistrovského kusu začal budovat nový fundament nového mistrovského výtvoru s Abrahamem. Letničního dne On udělal znovu začátek pro mistrovské dílo – původní slovo setby. Začal s první církví. Co to bylo? Slovo setby, dané zaslíbení bylo naplněno; Slovo se uskutečnilo. Joel řekl: „V posledních dnech stane se, říká Bůh, že Svého Ducha vyliji na všeliké tělo, takže vaši synové a dcery budou prorokovat, starci budou mít zjevení ve snech, mládenci budou vidět vidění." To by činil On v posledních dvou dnech, v těch posledních dvou tisíci letech.
Pozorujte. Začalo to jako originál. Ježíš řekl: „Slovo Boží je semeno, které rozséval rozsévač." ON byl tím rozsévačem. Semeno bylo Slovo. Dejte pozor! Každé semeno, které není rozeseto, zůstane samo pro sebe. Ono musí padnout do země, aby se reprodukovalo. Toto semeno, dokonalá církev padla do země v Nicei – v Římě, když se stala denominací.
Vy historici, kteří jednou budete poslouchat tento magnetofonový pásek, myslete na to, zkoušejte to a zjistěte, zda to souhlasí nebo ne. Církev zemřela v Nicei – v Římě, když přijala dogmata a ustanovení namísto originálního Slova. Co to bylo? Bůh skrze církev na počátku ukázal, že je Bohem. ON měl dokonalou církev, ale církev musela jako každé jiné semeno padnout do země a zemřít. Padla do země, zemřela a zetlela.
Víte, před nedlouhým časem jsem četl knihu s titulem „Mlčící Bůh". Možná, že jste to četli i vy. Myslím, že to byl Brumback, kdo ji napsal, ale nejsem si zcela jist. Mám ji ve své studovně. „Mlčící Bůh" – je v tom řečeno, že Bůh v tom temném časovém období 2000 let tiše seděl, nehnul ani prstem, hleděl shora na věrné mučedníky, kteří byli předhazováni lvům, upalováni Římany a vražděni všemi možnými způsoby. Ženy svlékli, vlasy jim natřeli smůlou a zapálili je. Myslete na to, ty krátké vlasy žen zavedli v Římě. Křesťanské ženy měly vlasy dlouhé. Namočili jim je do téru a zapálili. Upálili je nahé anebo je předhodili hladovým lvům k žrádlu. Tento spisovatel šel dokonce tak daleko, že klade otázku: „Kde je tento Bůh?"
Ó, jak jsou lidé mnohdy slepí! Zdali nevíte, že to semeno muselo zemřít? ON se nepokoušel je osvobodit, oni tam šli se zpěvem. Oni obětovali krvácející a umírající svůj život. Proč? Protože to bylo semeno, které muselo padnout do země, jak je řečeno v Jan 12, 24. Pšeničné zrno musí padnout do země a zemřít tam. A ne jen zemřít, ale zetlít. Ale denominace nepochopila, že v tom přesto byl život.
Na koncilu v Nicei vedl kostel 15 dní náboženské a politické debaty. Ti uznávaní přišli a chtěli do církve ustanovit vysoké hodnostáře. Přišli i proroci, praví proroci, z pouště, kteří se živili kořínky a byli oblečeni do kůží zvířat. Ale byli vykázáni. Proč? Protože semeno muselo padnout do země. Muselo zemřít.
V době temného časového období zemřelo v tmavé půdě. Mysleli, že to semeno je to tam. Ale víte, že Ježíš v Jan 12, 24 řekl: „Jestliže to zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Jestliže ale zemře, přinese bohatou úrodu." Církev na počátku byla setba, nevěsta – semeno, to zjevené Slovo, které v Nicei padlo do země.
Slyš, církvi ve všech národech, kdekoli to budete slyšet tady máte vaši zem (půdu): jsou to ty denominace! Tam bylo Slovo ukřižováno a přijali dogmata. Stovky let temného časového období zůstaly síla a zjevení Slova skryty před světem. Panoval jenom katolicismus. To všichni víme, pokud jsme četli dějiny. Vládl jen katolicismus.
Ale oplodněné semeno nemůžeme ukrývat. Musí vzejít. Proč? Protože ten veliký Sochař pracuje. ON opět bude budovat. ON, to Semeno, Slovo, bylo vloženo dovnitř.
Jestliže pozorujeme Pavla, Petra, Jakuba, Jana a všechny, kteří se podíleli na sepsání Slova, pak vidíme, že Slovo, které napsali, ožilo a žilo. Ono žilo. Zjišťujeme, že Jan psal dopisy, když dozrávalo. Potom, co jej vařili 24 hodin v oleji, byl vyhnán na ostrov Patmos. Ale Slovo muselo povstat, muselo být sepsáno. Ducha svatého z něho nemohli v oleji vyvařit. Přežil to, neboť jeho dílo ještě nebylo hotovo. Později zemřel přirozenou smrtí.
Polykarp, Janův žák, nesl Slovo dále. Po Polykarpovi povstal Ireneus. Ireneus byl velký muž Boží, věřil stejnému evangeliu, kterému věříme i my: „Slovo je správné!" Kostel usiloval o to, aby Slovo vytlačil.
Konečně dorazilo do Nicei a Říma. Tam padlo do země a bylo zavražděno. Vystoupil svatý Martin. Věřil tomu stejnému, čemu věříme my. Zastával to stejné: křest Ducha svatého a také vodní křest na jméno Ježíše; ty stejné věci jako my, neboť byl prorokem a věřil celému Slovu Božímu. Konečně byli ukřižováni a hozeni do země. Uplynuly stovky let. Vnější strana semene zetlela. Jejich těla se rozložila. Byl jsem v těch katakombách, kde jsou uchovány ty kosti. Těla podlehla rozkladu, dokonce i jejich kosti se rozpadly, ale ten život přesto zůstal.
Pšeničné zrno, které v době nicejského koncilu padlo do země, začalo opět vyrážet v Martinu Lutherovi, jako každé jiné zrno. Potom, co zaseté zrno zetlí, přijde vzhůru ten život. Začalo to vyrážet za Martina Luthera. Co udělal jako první? Zavrhl katolickou denominaci. Protestoval proti ní, protože byla převrácená. Zvěstoval, že spravedlivý má být živ skrze víru. Kým byl? Malým, slabým životem, kterému právě vyrazily výhonky. To byli luteráni. Ještě to nevypadalo jako zrno, které padlo do země, ale zde vzešel nový život.
Potom se vyvinulo stéblo. Co se stalo potom? Co dělal John Wesley ve svém čase, když zdůrazňoval posvěcení? Držel se Slova. Co to vypůsobilo? Luteráni se již zase zformovali do organizace. Tedy přišel čas, že se muselo něco stát. Mistrovský kus byl ve zrodu. Co udělal? Protestoval proti anglikánskému kostelu a po reformaci vyrazil jako klas. Co se stalo? Semeno přišlo k životu a začalo růst.
Ani stéblo ani klas ještě nevypadají jako semeno.
Nyní oslovuji vás, letniční bratry v celém národě a chtěl bych, moji bratři, abyste naslouchali. Kdyby toto měla být poslední zvěst, kterou káži, pak je to můj mistrovský kus. Pozorovali jste již někdy zaseté obilí, když se začne utvářet obilné zrno?
Pozorujte přírodu. Příroda je s Bohem v souladu. V přírodě je možné poznat Boží působení. O letničním probuzení se má za to, že by již bylo tím zrnem. Ale není to ono! Dejte pozor! Objevilo se něco, co je zrnu podobné. Pozorujte, že Ježíš v Mat. 24, 24 říká, že oba duchové v posledních dnech, budou tak blízko sebe, že kdyby možné bylo, i vyvolení by byli svedeni.
Ani stéblo, ani klas nevypadají jako zrno. Dejte nyní pozor: nikoli za času Luthera, ale v těchto posledních dnech se to semeno objeví.
Zde jsou hospodáři, kteří sejí pšenici. To první, co vzejde z pšeničného klasu, bychom skoro mohli pokládat za zrno, ale co je to? Je to pleva, obal, ve kterém je obilné zrno uloženo. Nejprve se utváří pleva. Avšak pleva ještě není pšeničné zrno, právě tak klas nebo stéblo. Je to jen nositel života pšeničného zrna, o kterém mluvil Ježíš v Janu 12.
Po klasu, po Wesleyovi zplodila pšenice plevy, které jsou zrnu nejpodobnější. Obal je tomu obilnému zrnu, které padlo do země stále podobnější. Když přijde stéblo vzhůru, má v sobě život. Ale to ještě není zrno. Jestliže klas, květ, se vyvinou, pak to ještě není zrno. Pak se utvoří pleva. Ta již má tvar zrna. Vypadá tak. A přesto to ještě není pšenice, ačkoli má dokonale stejný tvar. S letničními to bylo stejné jako s pšenicí. Jedno vychází z druhého. Ale oni jsou jen nosiči a stávají se denominacemi. Co tedy udělali letniční, kteří vypadají jako obilné zrno? Byli plevou a šli zpět, jak to říká Zjevení 17 a stali se jednou z těch sesterských denominací. To přesně Ježíš řekl.