Mistrovské dílo
/ William Branham
5. Část 5.
V Něm byla všechna zaslíbení naplněna. ON byl dokonalost dokonalosti. V Něm se naplnily všechny stinné obrazy: našeho příbuzenského Spasitele při Rút a Bózovi; našeho Dárce zákona z hory Sinai; našeho Proroka z pouště. ON přišel z pohoří, z pouště; ON přišel z věčnosti a stal se Člověkem – dokonalý vlastní obraz.
V průběhu času vytesal Bůh skrze patriarchy podstavec ze všech těch různých věcí, aby mohl zhotovit základ. Na tom pak začal skrze proroky budovat Své Slovo, až se konečně objevil ten dokonalý Prorok, dokonalý základ, dokonalé uskutečnění plánu Božího.
Aby On mohl opravdu mluvit, neboť On je Slovo – aby Slovo mohlo být vyjádřeno, musel vejít do té postavy. Aby ten Obraz mohl mluvit, musel být udeřen. ON přijal byt v tomto Díle. Jen tak mohl mluvit jako dokonalý Spasitel. Všechny stinné obrazy Starého zákona se splnily v Něm.
Řekl jsem před několika dny, že Jahve Starého zákona je Ježíš toho Nového. Ano!
Mnozí z vás v mém stáří si vzpomenou, že zde byl svého času velký počet čínských prádelen. Ti Číňané byli nejprve na západním pobřeží, a postupovali postupně dále na východ. Přišli ze vzdálených východních zemí a ještě neuměli naši řeč, neznali naše zvyky. Ale prádlo prali dobře. Protože neuměli vypsat lístek, podle kterého by vám vaše prádlo vydali, nakoupili si stohy malých čistých kartiček. Když jsme tam nějaké prádlo zanesli, vzal ten obsluhující kartičku, a roztrhl ji určitým způsobem na dva díly. Jeden díl si ponechal, a druhý jsme dostali my. Toto tehdy byla lepší metoda, než ta, kterou máme nyní, neboť jestliže jsme chtěli prádlo vyzvednout, musely ty dvě poloviny spolu souhlasit. To se nedalo zfalšovat, i kdybychom to chtěli. Nešlo to. Písmena bychom mohli kopírovat, ale způsob roztržení se nedá napodobit. Jeden díl se musel přesně hodit k tomu druhému. Vyprané prádlo, které se tam zaneslo, se mohlo vyzvednou na tento dílek kartičky, neboť se shodoval s částí, která zůstala v prádelně.
Bůh nás zákonem a proroky odsoudil z důvodu hříchu. Zákon nezná milost. Jen vám oznamuje, že jste hříšní. Když ale přišel Ježíš, byl On to naplnění, naplnění všeho, co Bůh zaslíbil. ON byl obrazem, který dokonale souhlasil se zaslíbením. Proto všechna zaslíbení Starého zákona došla svého naplnění v Kristu. Nemohla být naplněna v Mojžíšovi, a také ne v některém z proroků. Ale v tom mistrovském Díle byla naplněna. Souhlasilo to se vším, co bylo předpověděno. Právě tak musí být církev v souladu se vším, co Bůh zaslíbil. Ona musí být částí, která z Něj byla vzata. Jestliže je originálem Slovo, potom všichni, kteří k tomu patří a byli vzati z Něho, budou Slovem, které se přesně shoduje s Ním.
Tam, kde vás zákon odsoudil a mohl říci, že jste špinaví a vinni a měli byste být uvrženi do vězení, byl On, když přišel, tím pasujícím dílem, který vás mohl vyvést ven a opět uvést zpět, aby ta kartička na vyzvednutí byla kompletní – spasení, které Bůh zaslíbil již v zahradě Eden: „Tvé Semeno rozšlápne hlavu hadovi a on Jej bodne do paty." Ale hadova hlava byla rozšlápnuta.
Nyní jsme nalezli to dokonalé mistrovské Dílo, které Bůh dokončil. Viděli jsme, že On byl vším, co o Něm bylo zaslíbeno. ON je souhrn všech zaslíbení, všech proroctví, všeho, co Bůh zaslíbil. „Tvé semeno rozšlápne hadu hlavu." ON ji nemohl rozšlápnout zákonem, udělal to, když se Semeno ženy stalo mistrovským Dílem – Kristem. ON byl kámen, který viděl Daniel, jak se uvolnil ze skály. ON to byl, který to mohl roztříštit. Byl ten jediný, kdo mohl hadu rozšlápnout hlavu.
Jeho život přesně souhlasil s životem Mojžíše. Souhlasil s Davidem. Podívejme se, jestli byl a je tím pasujícím dílem.
Pozorujte Davida, který byl ustanoven svému lidu za krále, a přesto byl zavržen. Postavil se proti němu jeho vlastní syn. Rozštěpil a rozdělil izraelské vojsko. Vlastní lid ho sesadil z trůnu. Když odcházel, potkal se s ním jeden muž, který jej nenáviděl; šel vedle a na Davida plival. Jeden ze strážců tasil meč a řekl: „Dovol mi srazit hlavu tohoto psa, který plive na mého krále!"
David řekl: „Nechej ho, neboť Bůh mu to vnukl." Nevidíte to? Muž předaný bolesti a utrpení. ON Svá ústa neotevřel, jako ovce, která zůstane němá před těmi, kteří ji stříhají. To říkal. Možná, že David vůbec nevěděl, co říká, ale o sta let později putoval Syn Davidův po stejné ulici a plivali na Něho. Vidíte, co se stalo, když byl David svými vlastními odstrčen. Stal se psancem. Když se ale z vyhnanství vrátil, žebral onen muž o pokoj a milosrdenství. Také ti, kteří bili Jej, Ho jednoho dne při návratu uvidí.
U Josefa vidíme, že byl již od narození zvláštní chlapec. Josef tvořil toho posledního, vrchní část podstavce, na němž mělo být stavěno to mistrovské dílo. Šlo to od víry přes lásku a milost a dospělo to k dokonalosti. Tak to také pokračovalo na počátku od nohou až k dokonalosti v Kristu.
Vidíte, že ta vrchní část podstavce byla znázorněna Josefem. Byl nejdokonalejší z těch všech. Josef se narodil z té správné, skutečné Jákobovy ženy. Také sledujte, že jeho otec jej miloval, hned jak se narodil. Ale bratři jej bezdůvodně nenáviděli. Proč ho nenáviděli? Protože byl Slovo. Vidíte ten podstavec? Vidíte, jak přišla hlava základu. Vidíte, jak přijde základ těla. Dejte pozor, jak přijde Hlava nevěsty. On byl Slovo. Oni jej nenáviděli, protože byl vidoucí. Viděl věci dopředu a oznámil jim je. Naplnily se; nezáleží na tom, jak dlouho to trvalo, stalo se to tak. Protože byl duchovní, byl svými bratry odstrkován. Oni ho měli milovat, ale nenáviděli ho, protože byl prorok a byl duchovní. Nenáviděli ho.
Sledujte dále, byl prodán skoro za třicet stříbrných, hozen do jámy a prohlášen za mrtvého, ale potom byl z jámy vytažen. Po čase pokušení došlo k příhodě s pekařem a dvorním číšníkem. Číšník byl zachráněn a pekař ztracen. Když Kristus visel jako zajatý na kříži, byl jeden z lotrů a činitelů nepravosti zachráněn, druhý šel do zatracení.
Dávejte pozor, Josef byl z vězení povýšen na pravici faraóna, že nikdo nemohl mluvit s faraónem, jedině přes Josefa. Když Josef sestoupil s trůnu, rozezvučely se v celém Egyptě pozouny a byl vydán rozkaz: „Všichni na kolena, přichází Josef!"
Tak to bude, až se vrátí Ježíš. Otec Jej miloval a Jeho denominační bratři Jej bezdůvodně nenáviděli. Prodali Ho za třicet stříbrných, hodili do jámy a měli Ho za mrtvého. Když visel na kříži, byl jeden zachráněn, druhý šel do zatracení. Od kříže byl povýšen a sedí na pravici majestátu Božího, toho velikého Ducha, kterého On vyzařoval. Nikdo nemůže k Bohu mluvit, jedině skrze Ježíše Krista! Přemýšlejte o tom! Když se pozdvihne a opustí trůn, zazní pozoun, každé koleno se skloní a každý jazyk Jej bude vyznávat.
Myslete na to, on byl „synem zalíbení (blaha)". Cokoli dělal, to se mu dařilo; ať ve vězení, nebo kdekoli. Vždy se to vydařilo. Zdali On Svým dětem nezaslíbil, že jim všechny věci budou sloužit k dobrému? Ať nemoc, věznění, smrt, utrpení, cokoli; má to sloužit k dobrému těm, kteří Jej milují. To On zaslíbil a tak to musí být. Musí se to stát. V Něm to již bylo obrazně vyjádřeno pro nás. ON byl vlastním dokonalým Božím obrazem.
Vidíme zde, co se stane, až se vrátí. Myslete na to, Josef zachránil svět skrze zjevení na základě svého mocného proroctví. Lidé by byli zemřeli hladem, kdyby nebylo Josefa. Svět by byl vydán na pospas smrti, kdyby nepřišel Ježíš Kristus. „Tak Bůh miloval svět, že Svého jednorozeného Syna dal, aby všichni, kteří věří, nezahynuli, ale měli život věčný." Bůh ten život zachovává.
Můžeme takto pokračovat. Davidův příklad se vztahoval na Něho, také Mojžíšův, Eliášův a také ten s Josefem. To všechno byly obrazy, které ve Starém zákoně něco předpovídaly a přesně to pasovalo k sobě. Co je to? Ukazuje to toho dokonalého Spasitele. Můžeme dát své staré špinavé oblečení do prádelny a vyzvednout je čisté. Je vyprané v krvi Beránka. Můžeme si klást nárok na to, co nám patří. Všechno, za co On zemřel, si můžeme nárokovat. ON byl dokonalé Slovo, které bylo již předem představeno.
Bohu, tomu velikému Sochaři se líbilo Jej bít a všechno tak dělat. Vidíme Ho v Izaiáši a čteme: „Všichni jsme Jej měli za nic, tváře jsme před Ním zahalili. ON neměl postavu ani krásu, abychom v Něm našli zalíbení." Každý o Něm mluvil, posmívali se Mu. Nyní mluvím o Něm, jak je to nyní v tomto čase. Každý se Mu posmívá. „Jeho jsme si nevážili. Viděli jsme Jej jako Bohem zbitého a trýzněného." Za to jsme Jej pokládali. Čeho tím On ale dosáhl? „ON byl zraněn z důvodu našich přestoupení, ubit z důvodu našich vin."
Můžeme s tím pokračovat dále, ale mám za to, že jste schopni si udělat závěr z toho, co mám na mysli, totiž, že Bůh obnovuje Své mistrovské Dílo.
Ale nezapomeňme, že na začátku, když udeřil do boku Adama, On něco z jeho boku vyňal. Když byl udeřen Kristus, stalo se to proto, že z Něho chtěl něco vyjmout – Jeho rodinu, Jeho nevěstu. ON chtěl vyjmout pro Něho nevěstu. Když bylo Jeho mistrovské Dílo hotové, musel je udeřit, aby ji z Něho vyňal – ne něco jiného, ne nové stvoření, nýbrž část toho stejného stvoření.
Můj bratře, nesmýšlej o tom špatně, ale přemýšlej o tom chvíli. Když On z Něj, z originálního stvoření něco vyňal, aby pro Něho zformoval nevěstu – tak přece nestvořil něco jiného, ale vzal část z originálního stvoření. A jestliže On byl Slovo, čím pak je ta nevěsta? Ona musí být originální Slovo, živý Bůh ve Slově.