Tyatirské období církve
/ William Branham
2. Část 2.
Dej mé myšlenky stranou a uveď mne do správného postoje, Pane, abych neříkal nic než pravdu, neboť jsem si vědom toho, že tito lidé se na to budou v ten veliký den spoléhat – spočinou na tom, co jsem jim skrze tuto službu kázal.
Až vezmeš Své hvězdy, anděly, služebníky, sluhy domů, budou podle zvěstí, které zde kázali, postaveni k zodpovědnosti.
Otče, prosím, aby ne člověk, ale Duch svatý knám mluvil. Obřež naše srdce, abychom Ho slyšeli. Já budu slyšet, Otče. Prosím, abys uzdravil nemocné a trpící. Nechť je Tvá milost a milosrdenství se všemi lidmi, kteří jsou někde v nouzi. Vyslyš každou prosbu, která byla pozdvižením ruky přiznána. V celé zemi mnozí trpí, i ti, jejichž kapesníky mám před sebou, na které nyní pokládám své ruce; nechť Duch svatý zodpoví ty prosby, Otče a nemocní jsou uzdraveni. Mluv nyní k nám skrze Své psané Slovo, skrze Ducha svatého. Prosíme o to ve jménu Ježíše. Amen. Můžete se posadit.
Blížíme se k velkému Laodicenskému období. Dnes večer ale probereme páté církevní období. Dnes večer je postupně pročtu, abyste si mohli přezkoušet své poznámky.
První období církve bylo Efezské od 55-170 po Kr. Hvězdou prvního věku církve byl Pavel. Bůh jim vyčítal „skutky bez lásky". Odměnou byl „strom života".
Druhý věk církve probíhal v letech 170-312 po Kr. Zvěstovatelem toho věku byl Ireneus. Byla to doba soužení, pronásledování církve. Odměnou byla „koruna života".
Třetí období byl Pergamon. Zvěstovatelem té církve byl Martin. Tento věk trval od roku 312 do roku 606. Výčitka se týkala „falešného učení, lží satana, začátek vlády papežů, sjednocení kostela astátu". Odměnou byla „skrytá mana a bílý kámen".
Čtvrté období církve byla Tyatira; Andělem, zvěstovatelem věku byl Columba. Období probíhalo vletech 606-1520. Byl to věk papežského svodu, temné období. Odměna byla „vláda nad pohany ajitřní hvězda".
Dnes večer budeme pokračovat pátým obdobím – Sardinským. Zvěstovatelem tohoto věku byl Martin Luther, jenž je známý jak znalcům Písma a učitelům, tak i laikům. Toto období začalo 1520 a skončilo 1750. Toto období nazýváme obdobím reformace. Tomuto věku se dostalo pokárání z „užívání vlastního jména", odměna byla: „… vejít se Mnou v bílém rouchu … a jeho jméno nikdy nebude vymazáno zKnihy života …" Nechť nám nyní Pán naše předsevzetí požehná.
Začneme tím, že přečteme 1. verš ve 3. kapitole. Je to zvěst pro Sardis, věk reformace. Byl tam jen malý zbytek věřících; téměř vyhaslý.
Opakuji to pro nově příchozí, aby to mohli sledovat spolu s námi. Někdy je to těžké, ale pokusíme se na neděli připravit nákres, neboť každý tento sbor reprezentuje jedno období církve.
Ten první reprezentuje letniční sílu nebo sbor, který byl o letnicích. Na začátku byla církev veliká. Ale potom se mezi ně vmísil denominační duch apokusil se církev ovládnout. Bylo to nazváno „skutky Nikolaitů". Ještě nešlo o žádné učení. To slovo jsme si rozložili, abychom zjistili, co je míněno skutky Nikolaitů. Nám toto jméno nic neříká, proto jsem nahlédl do řečtiny. Niko znamená vítězit, přemáhat, laiten znamená laici. Přemáhat církev. Byly to skutky, kterými byli laici přemáháni. Požehnáním a čtením Bible a výkladem byl pověřen biskup nebo některá velká osobnost ve sboru.
Dozvěděli jsme se, že v druhém věku církve toho bylo vytlačeno ven ještě více. Toto zde představuje letnice a toto zde denominace.
Ve třetím, Pergamonském věku církve byly letnice téměř úplně zatlačeny. Ale v denominacích to ze skutků přešlo v učení. Tady nastalo sjednocování. Tato skupina zde přemohla letniční skupinu. Bratři, to, co říkám, odpovídá skutečnosti. To je podle náboženských dějin, knihy o Nicejském koncilu, knihy mučedníků od Foxe a ze starých spisů. Mám několik nejstarších rukopisů, které existují.
Vyslovím-li letniční, nemám na mysli letniční sbor jako organizaci v této generaci, ve které žijeme – neboť ona se provinila právě tak, jako všechny ostatní – ale míním pravé letnice, pravého Ducha Božího s původním učením a původním požehnáním, s původním jménem, se vším přesně tak, jak to bylo na počátku v Bibli.
Až přijdeme k tomuto období, budete moci vidět, jak dalece letniční odbočili. Můžete ten náčrt vidět ivy tam úplně vzadu? Včera večer jsme probírali velké období za času Konstantina. On jako pohan žádal křesťany s učením Nikolaitů, aby se za něho modlili, aby zvítězil v bitvě. Slíbil, že se stane křesťanem. Během boje měl sen: Viděl před sebou bílý kříž a bylo řečeno: „Tím zvítězíš". To souhlasí. Nechal vzbudit své vojáky a namalovat jim na štíty bílé kříže. Tam se to zrodilo – začátek katolického řádu ,Kolumbových rytířů‘. Z dějin nelze vyčíst, že by se kdy obrátil. Byl to jen nepoctivý politik. Jeho úmyslem bylo sjednotit svou říši a tím ji upevnit. On sám jako pohan uctíval modly. Pak viděl, že učení Nikolaitů skoro vytlačilo ta ostatní, proto využil stejnou taktiku jako Balám.
Ježíš předpověděl 300 let předtím, že bude zavedeno učení Balámovo. Balám přivedl děti Izraelské kpádu, když je přiměl ke smilstvu a jedení masa obětovaného modlám. V tom ve skutečnosti spočívalo to uctívání. Jak vcházeli dovnitř, skláněli se před těmi modlami. Potom přenesli modly do křesťanského kostela, jak to udělal Balám. Svedl Izrael ke smilstvu a k účasti na velkých oslavách model.
Konstantin dělal to stejné svou strategií a vytvořil kostel. Na koncilu v Nicei jim mnoho dal; jako velké budovy, které byly zařízeny jako kostel. Nechal zhotovit mramorový oltář, zdobený zlatem a drahým kamením. Nad tím nechal udělat něco jako trůn austanovil muže jako hlavu, který byl nazván biskupem. Na trůn byl posazen Bonifác III. Nechodil jako obyčejní lidé, ale ušila se mu skvostná roucha, oblékli ho jako boha a nazvali zástupcem nebo VICARIUS FILII DEI, což znamená ,na místě Syna Božího‘.
Ti, kdož mají moudrost, ať si to napíší: VICARIUS FILII DEI. Sečtěte písmena, která jsou římskými číslicemi a vyjde vám přesně znamení šelmy, číslo 666, jak to Bůh předpověděl. Byl jsem v Římě a ve Vatikánu, viděl jsem tam tu trojnásobnou korunu, která symbolizuje vládu nad oblastí pekla, očistce anebes. Tu korunu a roucho jsem viděl.
S posledním papežem jsem se měl jeden čtvrtek ve 14.00 setkat. Baron z Blombergu to pro mne vyjednával. Řekl: „Až tam vejdeš, bratře Branhame, musíš nejprve pokleknout na pravé koleno a políbit prsten."
Odpověděl jsem: „Tím je to vyřízeno. Zapomeň na to! Nic proti tomu muži nemám. Říkám jen jedno: každého člověka oslovím jeho titulem. Je-li duchovní, kněz, starší, doktor; ať je cokoli, rád ho tak oslovím, ale člověku se klanět? Uctívám jen jediného člověka: Ježíše Krista. ON je jediný člověk, před kterým padám na kolena."
Řekl jsem: „Zapomeň na to! Odřekni to! Na tohle nepřistoupím."
Když jsem přišel domů, zjistil jsem, že jeden velký Američan to také neudělal: Teddy Roosevelt. Odmítl to. Znáte to z dějin? Odepřel papežovi líbat prsten. To stejné dělají s palcem nohy. (Socha Petra.) Ne, nikdy!
Dozvídáme se, že kostel se sjednotil s pohanskými idejemi a pohanské modly se ocitly v kostele. Boha Jupitera, boha Slunce, Marse, Venuši a všechny ostatní modly sesadil a nahradil je Pavlem, Petrem, pannou Marií a ostatními a řekl: „Tady je váš zástupce! Neboť Ježíš řekl Petrovi: ,Dám ti klíče …‘, a on je následovník apoštolů." Je to katolické učení až dodnes. Postavili modly. Co udělali? Zavedli uctívání model do tzv. křesťanství; ne do pravého křesťanství, k té hrstce letničních. Zapamatujte si to! Neřekl jsem baptisté, metodisté, presbyteriáni, nýbrž pravé, opravdové, působením Božím učiněné letnice, které byly a budou. Tam začala církev s letniční silou.