Tyatirské období církve
/ William Branham
5. Část 5.
To neznamená, že Bůh má velkou pravou ruku, ukteré On sedí, nýbrž pravá ruka symbolizuje moc aautoritu. O těle, které Bůh stvořil, řekl: „Nedopustím, aby Můj Svatý viděl porušení, ani nenechám Jeho duši v pekle."
ON Ho probudil a posadil na místo Ducha u oltáře. Dejte pozor! Tak byl On viděn u oltáře. ON vzal do ruky Knihu, kterou nikdo na zemi nebo pod zemí nebyl hoden otevřít. Ale zabitý Beránek, který byl od ustanovení světa vyvolen, než započal dílo spasení, přišel a vzal Knihu z ruky toho, který seděl na trůnu. Vidíte to? To je Písmo. Je to nádherné.
Kdo zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem a sedím s Otcem svým na trůnu jeho. Jinými slovy: V Mém těle bydlí Duch svatý. JÁ jsem všechny věci světa, všechna pokušení přemohl skrze Ducha a nade vším zvítězil. V Něm bydlela plnost božství tělesně. Všechna moc na nebi a na zemi je Mně dána, řekl. Všechna moc! Bůh bybyl bezmocný, kdyby On byl jinou osobou, neboť Ježíš řekl podle Bible po Svém vzkříšení: „Byla Mi dána všechna moc v nebi a na zemi."
Ježíš se vrátí z nebe zpět s deseti tisíci krát deset tisíců Svých svatých. „A bylo ticho v nebi, asi půl hodiny." Kde je ten velký Bůh? ON je v Kristu. Jistě! Jestliže skrze Ducha svatého přemůžeme jako On, budeme s Ním panovat nad celou zemí, až sestoupí na zem na trůn Davidův, jak to udělal v moci a autoritě tam. Země lká a čeká na zjevení synů Božích, neboť Bůh chtěl, aby na zemi člověk vládl. Kdo je bohem na zemi? Člověk. To je jeho panství. Všechno na zemi je podřízeno člověku. Skrze hřích padl. Skrze Kristovu spásnou sílu je zase přiveden zpět. Země patří lidem. Je oblastí, která je přidělena člověku, aby nad ní vládl. Všechno stvoření sténá ačeká na okamžik, kdy synové Boží budou zjeveni. Zjevení synů Božích! To nyní nebudeme rozebírat.
Zvěstovatelé byli v Jeho pravici. Kamkoli je On pošle, budou říkat to stejné; neboť stejný Duch svatý, který byl v Kristu, je v nich. Než On odešel, řekl: „Maličko, a svět Mne již neuvidí, ale vy Mne uvidíte." Denominace a co jiného tu ještě je, ty Mne neuvidí, ale vy, církev, věřící, Mne uvidíte, neboť Já (nikdo jiný) budu s vámi a ve vás, až do konce světa. „Ježíš Kristus stejný včera, dnes i na věky." Byl to Kristův svatý Duch, který sestoupil o letničním dni dolů, který činil ty věci. Je to svatý Kristův Duch, který byl později vypuzen ven. Je to Kristův svatý Duch, skrze kterého se až dokonce stále držíme toho pravého.
Stejný svatý Duch, který naplnil Pavla a činil skrze něho ty věci, naplnil Irenea, Martina a všechny ostatní. I vy budete naplněni stejným Duchem svatým. To je to letniční požehnání, které obstálo ve všech církevních obdobích; Alfa a Omega, Začátek iKonec, všechno, Kořen a Výstřelek Davidův, Jitřní Hvězda, Růže Sáronská, Lilie v údolí a všechno, coOn jinak ještě je: Otec, Syn a Duch svatý, On, který byl, který zde je a který přijde, První a Poslední, Všechno ve Všem.
Všechno v nebi a na zemi je v tomto univerzálním, požehnaném, Duchem svatým naplněném, Duchem svatým vysloveném, Duchem svatým zrozeném jménu zahrnuto. To souhlasí.
Všechno, co v nebi a na zemi jest, se před Bohem v nebi skloní a každý jazyk bude toto jméno vyznávat, neboť pod nebem není lidem dáno jiné jméno, ve kterém by mohli být spaseni. Nejen, že by mohli být spaseni, ale musí. Ó, to miluji. Tak to je.
Nu, poznáváte, že je to letniční církev, v níž síla, znamení a divy jsou činné až do konce? Ve středověku to bylo skoro cele udušeno. Přečtěme nyní první verš.
Znám skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.
V následujícím poselství je psáno: … ale nezapřel jsi mé jméno. Tomuto sboru je řečeno: Máš jméno, žejsi živ … Dejte pozor! Tato církev a po ní následující církve, se držely Jeho jména. Potom prošla církev středověkem, kde již o tom není ani zmínka. Když opět přišli zpět k životu, totiž ti, kteří unikli, kteří skrze Luthera vytáhli ven, je řečeno: Máš jméno, žejsi živ, ale jsi mrtvý.
Jakého jména užívali, potom co přestali užívat Ježíšovo jméno? Otec, Syn a Duch svatý. Toto užití odporuje každému základu. Je to mrtvá teologie. Řekněte mi, je otec jméno? Kolik je tu otců? Zvedněte ruce! Kdo z vás se jmenuje otec? Kolik synů? Kolik lidí? To je označení toho, co jste. Duch svatý není jméno, nýbrž označení toho, co to je. Je to Duch svatý.
Otec, Syn a Duch svatý jsou tituly – označení.
Vidíte, nemá to základ jako to ,věčné synovství‘. Něco takého, jako věčné synovství, neexistuje. Syn se rodí. Věčně – to nemá začátek.
Neexistuje něco takového jako věčné peklo. Již jsem o tom mluvil. Jak se dostanete k pojmu ,věčné peklo‘? Potom by zde peklo bylo již od věčnosti. Bible ale říká, že je připraveno pro ďábla a jeho anděly. Kdyby tu bylo peklo od věčnosti, bylo by věčné. Kdo by měl nějaké využití pro peklo, když On ještě byl sám v Sobě existující Elohim, když ještě nic jiného nebylo? Pak by peklo muselo již tehdy existovat sNím. Ale peklo bylo stvořeno pro ďábla a jeho anděly a všichni zlí budou do něho vhozeni. Oni ktomu byli odsouzeni od samého počátku. Nikdy neobdrželi osvícení. Od samého začátku byli mrtví. Nemusí umírat, jsou mrtví. Jednoduše budou pohlceni.
Přečtěme další verš.
Budiž bedlivý a utvrzuj jiné umírající. Neboť jsem nenalezl tvé skutky plné před Bohem.
Zde On oslovuje Luthera. Všichni uznáváme, žetoto bylo luteránské období, čas reformace. Co On řekl?
… máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.
Co dělali? Zavedli všechno zpátky do denominace. Hrnec nemůže kotli vyčítat, že je černý. Nepředhazujte to katolíkům neustále, neboť vy sami jste se vrátili zpátky a užíváte vlastní ustanovení asvé věci.
Luther převzal mnohé z katechismu katolického kostela a dal vám vlastní označení. Vidíte, máš jméno, že jsi živ …, to vyšlo najevo po 1000 letech. A vy se stále ještě toho označení pevně držíte. Máš jméno …
Důkaz, že to souhlasí, nacházíme v jiném poselství, kde je řečeno: „Mé jméno jsi zachoval …" V tomto období je ztratili. Vyšli s jiným jménem, se zvěstí, že žijí, ačkoli jsou mrtví.
Ó, metodisté, baptisté, presbyteriáni, luteráni aletniční, čiňte pokání a dejte se pokřtít na jméno Ježíše Krista na odpuštění vašich hříchů! Vyjděte ven ze starého, mrtvého ustanovení víry, které náleží katolickému kostelu, jenž bude pohlcen společně se svými dcerami.
Nikdo nemůže vyvrátit, že Otec, Syn a Duch svatý jsou tituly. To celé nazývají „svatá trojjedinost" – „Trojice". Chtěl bych, aby mi někdo slovo „trojjedinost" našel v Bibli. Potom přijďte a řekněte mi to. Není to tam. Nic takového neexistuje.
… a utvrzuj jiné umírající …
Držte pevně, co máte! Skrze Luthera jste byli vytrženi ven. Držte se toho pevně, neboť to zase umírá. Oni vás zase strhnou dovnitř. Držte to pevně, posilujte umírající.
Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných (dokonalých) před Bohem.
Není to nádherné? Ó, miluji to. Ne dokonalé! Proč? Byli jen ospravedlněni, neboť Luther kázal ospravedlnění. K tomu přijde posvěcení a naplnění Duchem svatým. Potom již nepatříme sami sobě, alejsme dokonalí skrze Ducha svatého, který v nás bydlí. Ne ti křesťané jsou dokonalí, nýbrž Duch svatý v nich. Jak jsem již řekl: „Není svatá hora, aleBůh na té hoře. Ne svatá církev, ne lid, nýbrž Duch svatý v církvi a v lidu." To je ta ,svatá‘ část.