Tyatirské období církve
/ William Branham
7. Část 7.
„Ale držte se od toho dál a zachovejte roucha svá neposkvrněná od věcí světa. Zůstaňte svobodní vNěm, a On vás povede a bude vás řídit." To je začátek.
V reformaci se odvolávám na ty uniknuvší zeSardis. Chápete, co mám na mysli? Ty, kteří vyšli z té strašlivé věci ven. Zítra večer se na to zaměříme a budeme to sledovat až do letničního období a přesně to ukážeme. Budeme mluvit o tom, jak unikli. Musíme se na to ještě jednou zaměřit, abychom to přinesli v souvislosti. Nestane-li se to, lidé to neuvidí. Musí to být vyloženo s důrazem. Musíte to vyložit přesně tak, jak nám to Bible zprostředkovala.
Zde On hovoří o těch, kteří unikli. Tím míní tu malou skupinu, která žila v ospravedlnění. Oni vyšli ven. Viděli světlo. Luther se obrátil k tomu správnému. Po jeho smrti, tedy ne on sám, ale ti, co přišli po něm, založili organizaci. Wesley nikdy organizaci nevytvořil. Byli to ti, kteří přišli po něm. Staří bratři letničního hnutí žádnou organizaci neutvořili, byla to skupina, která přišla po nich. Ti, co přišli v druhé generaci, to udělali. Ten pravý anděl světla nikdy organizaci nezaloží. Uvidíte, co z té organizace bude na konci letničního období. Duch svatý nám to zjeví. ON řekl: „Zbylo vám trochu světla. Ale i to umírá. Mizí."
Oni měli jen ospravedlnění a byli zmítáni sem atam. Život ještě nemohl prolomit. Užívali to nesprávné jméno. Byli spokojeni, že byli vytrženi ven. Unikli římskému kostelu. Unikli jste všem dogmatům a došli alespoň tak daleko.
Vy čtete stejnou Bibli, která nás poučuje o Duchu svatém. Ale On je neodsuzoval za to, co měli. „A však to, což máte, držte, dokud nepřijdu … co máte, držte!"
Toto období církve začalo roku 1520, když universální kostel Říma měl celou výkonnou moc ve svých rukou. Rozhodujícím dnem byl 31. říjen 1570, když Martin Luther přibil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu v Německu 95 tezí. Od té doby se dala reformace do pohybu. Zapamatovali jste si ta data? Byl 31. říjen 1570, když Martin Luther přibil na dveře kostela 95 tezí. Od toho data začala reformace a oheň se rozšiřoval. On protestoval proti katolickému kostelu a stál tam s perem v ruce a řekl sohledem k Večeři Páně: „Toto není svaté tělo Kristovo. Je to chléb a trochu vína." Překotil to. Protestoval proti katolickému kostelu.
Malá skupinka pak vyšla ven. Všechno bylo vpohybu. Ale boj byl smíchaný s politickou mocí anesloužil výhradně pravé církvi a pravému křesťanství. Oni bojovali o politické právo, vyšli z jednoho kostela, aby vytvořili jiný. Nereformovali s cílem vyjít z katolického kostela a přivést zpět do církve Ducha svatého a sílu, neboť ji zapírali. Vidíte, byla to politická roztržka. Proto je tak výstižné: „… máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý." Jinými slovy: On vyvedl ven jen protestantskou denominaci. Vyvedl ven z kostela jednu dceru. Vyvedl děvku ven ze záletnice. Přesně to se stalo. Vyvedl Atalii ven zJezábel.
Každý, kdo čte o reformaci, ví, že zničil staré relikvie, nařízení a ceremonie, ale Ducha svatého zpět do církve neuvedl, jak to bylo na počátku. Byl to více politický než duchovní boj. Byla to politika místo Ducha svatého, který se do církve ještě nevrátil. Óbratře, ještě se nevrátil, On se vrátí teprve zde, byla to veliká politická roztržka, ale nešlo to dost hluboko do svatého Písma, skrze Ducha svatého. Byla to politická záležitost, ale on se přitom zbavil relikvií, krucifixu a odříkávání „Ave Maria" a podobných věcí. Avšak odstranil katechismus a zavedl konfirmaci o velikonocích. Víte, že jim kazatel může přát rovnou i „radostné vánoce", neboť je až do té doby ani nevidí. Jsou konfirmováni a poprvé se účastní Večeře Páně.
V Bibli není o konfirmaci ani zmínka. V Bibli je jen jedna konfirmace – potvrzení: Jestliže Bůh potvrdí Své Slovo skrze průvodní znamení a divy. To je potvrzení – konfirmace. Ne potvrzení příslušnosti k luteránskému kostelu. Je to Bůh, který Své Slovo potvrdí ve vás. Pán Ježíš působí podle Mar. 16 stěmi, kteří věří a potvrzuje Své Slovo průvodními znameními. To je potvrzení letničního sboru. Bůh sám se potvrzuje v církvi jako živý, divy konající Bůh, skrze mluvení jazyka a výklad jazyků. Děje se to stejné, co se dělo tehdy na počátku.
Pozorujte, oni nepřivedli zpátky probuzení Ducha svatého, nýbrž nové církevní období. Ti vytržení, kteří unikli římské hierarchii, vyšli a založili později protestantskou hierarchii. Víc neudělali. Vyskočili z deště pod okap. Jezábel porodila dceru. Nemyslete si, že to říkám, abych se tvářil moudře. Říkám to, protože to říká Bible. Ve Zj. 17 je psáno omatce a děvkách. Proto je zde podáno to porovnání s ní a Jezábel. Z ní vyšly dcery, které tu čistou zemi znečistily. To učinilo protestantství s Duchem Božím. Ony všechny to znečistily a spojily do jedné nové organizace.
Bude-li Pán chtít, ukáži vám v neděli dopoledne, že byl šelmě udělán obraz a ta šelma je Řím. Oni takový obraz udělali. Co to je? Organizace. Ó lidé, doufám, že to vnikne hluboko do vašich srdcí. Ptáte se, proč jsem po celý svůj život bojoval proti organizacím. Sám jsem to nevěděl. Něco ve mně vykřikovalo. Já jsem tomu nedokázal odporovat. Vždy jsem se tázal, proč musím stále kárat ženy. Tak to bylo celý můj život. Nemám na mysli pravé ženy, míním ty, které by jimi měly být. Každá nitka morálky se jim ztratila. Je tím oslovuji.
Již v mládí jsem na ulici pozoroval ženy, které věděly, že jejich muž je v práci a zadávaly si s nějakým opilým chlapem. Ony samy byly tak opilé, že se s nimi museli po ulici procházet sem a tam, aby vystřízlivěly, mohly jít domů a tam připravit svému muži večeři. Řekl jsem, že taková nemá cenu ani jednoho výstřelu z pušky. Řekl jsem, že se snižují pod úroveň zvířat, když dělají něco takového.
Když mi bylo 17 nebo 18 let a viděl jsem, že proti mně jde děvče na stejné straně ulice, přešel jsem na druhou stranu a řekl: „Odporná zmije." Byl bych zřejmě plný nenávisti, ale když jsem přijal Boha do srdce, dal mi poznat, že On mezi nimi má ještě některé drahokamy. ON má ještě pravé dámy. Všechny se takovým způsobem neznečistí. Dík Bohu za to.
Když jsem byl v Africe, ve Švýcarsku a v Římě, ptali se mne: „Řekni, bratře Branhame, copak vAmerice nejsou žádné rozumné ženy? Každá píseň, která se sem dostane, obsahuje něco špinavého ovašich ženách."
Odvětil jsem: „To jsou Američané! Ale tam existuje ještě jiné království; království Boží a v něm jsou ženy až do nejhlubšího nitra dámami." To jsou.
Bible u proroka Izaiáše píše, že se budou v onom dni chovat jako dcery Siónské.
Proto, že se pozdvihují dcery Siónské a chodí svytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se azdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají. (Iz. 3, 16).
Požehnané jsou dcery Siónské, které v tomto čase těm věcem unikají. Je předpověděno, jak to dnes budou dělat. Nosí mužské oblečení, což je ohavností před Bohem.
Před časem jsem viděl náboženskou společnost, která byla večer u přátelského posezení. Ženy měly na sobě pumpky – nebo jak bychom to označili. Říkáte, že je to slušnější, oblékne-li se žena takto, než aby nosila sukně. Bůh ale řekl: „Je to ohavnost, oblékne-li žena mužský oděv." To stejné se vztahuje na to, stříhá-li si žena vlasy. Bůh by chtěl, aby se ženy chovaly a oblékaly jako ženy.
ON nechce, aby si muž nechal vlasy růst po obou stranách do obličeje, jakoby mu v týlu seděla kačena. ON by chtěl, aby vypadali jako muži. Oblékají se tak zženštile, že již nevíme, jakého jsou pohlaví. Je to smutné s těmi Beatles a všemi ostatními věcmi této doby. Není to divné, neboť žijeme v konečném čase. Pro svět nezbývá již nic jiného, než aby Bůh vylil Svůj hněv a spálil ho. Svatý a spravedlivý Bůh nemůže nic jiného udělat.
Krev Ježíše Krista vystavili posměchu. Jsou dogmatičtí a organizují se. Tzv. ,svatý otec‘, starý mládenec s otočeným límcem vystupuje a říká: „Mé požehnané děti!" To vůbec nic neznamená.
Řeknu vám, co my dnes potřebujeme, bratři, je návrat k Bibli a Duchu svatému, aby síla vzkříšení Ježíše Krista v církvi mohla působit skrze znamení a divy. Amen. To je evangelium.
Při každém probuzení se staly nádherné věci, aleDuch svatý nemohl proniknout, až v tomto Laodicenském období církve, v tomto letničním období pronikl. Probuzení způsobilo to, co On řekl. Nenech to zemřít, ale posiluj to, a ještě více k tomu přidávej.